Zelený ZRZ mozek je zpět! | Z deníčku šílené hřívy III.

A je to tady. U hlavy se objevuje centimetrová vrstva odrostlých vlasů, já mám ruce zpocené a v oku mi začíná nervózně tikat. Z kuchyňské linky na mě po více jak roční pauze pomrkává starý známý - půlkilový balíček čisté henny a vzájemně odhadujeme své síly. Byť se ve mně stále ještě snaží dostat mé blonďaté já k moci, už jsem se rozhodla. Napadá vás, o čem bude dnešní článek? =)

Dneska mě chytla nějaká nostalgická nálada. Začala jsem na blogu pročítat staré články a po hodině jsem se už třískala smíchy. Zcela nepokrytě a samožersky přiznávám, že jsem se bavila nad svými slovními obraty a zábavnými historkami, které prolínaly každý článek. Pak mi ale došlo, že už si tak zábavně z posledních článků nepřipadám. Kde jsem asi udělala chybu? Kde nastala ta změna? Možná to z článků poznat ani nebylo, ale já tu změnu v sobě cítím. A teď chci zpátky své staré já. Nebo ne to staré původní, ale to nadšenecké, které si nestěžuje, ale snaží se brát všechno s humorem. A které bezhlavě zkouší, hledá novou kosmetiku a nadšeně se vrhá do každého článku.

Takže se pokouším o návrat. A mám k tomu i ideální příležitost. Štrapáce s mou šílenou hřívou pokračovaly při poslední návštěvě kadeřnice - byl to můj snad tisící pokus o návrat k blonďaté hřívě. Takže po všech těch amlách, hennových zábalech (článek zde), zkoušení barev Khadí a Henné color, pak kompletním chemickém odbarvením vlasů na blond ananas (článek zde) a následném opětovném obarvení tentokrát na sytou zrzavou (článek zde) jsem se u kadeřnice snažila dopracovat ještě před narozením Áni k aspoň melíry světlejšímu háru. Jak se to (ne)povedlo se dočtete zde. Nazvala bych to docela drahou srandou, která mi parádně zničila vlasy. Ještě teď jsem naštvaná, jen nevím, jestli víc na sebe, nebo na kadeřnici, která mi hned na začátku neřekla, že nikdy vlasy s hennou nebarvila a nemá s tím žádné zkušenosti. V závěru by moje vlasy dopadly daleko líp, kdybych si v drogerce koupila tmavou barvu na vlasy a šla se k ní jen oštucovat. Každopádně by mě to vyšlo aspoň o 3 třisíce míň (jóó, až tak jsem po blond háru toužila).

Víno na kuráž.. Ale po pravdě, dopila jsem ho až po baarvení.

Dva z mých posledních domácích pokusů o návrat k blondu dokonce hraničily se zdravým rozumem. Nejdřív jsem si vzala v drogerce ve slevě těžce odbarvovací studenou velmi světlou blond (bez amoniaku, zato s pěknou dávkou peroxidu, čehož jsem si všimla až poté, co mi barva při aplikaci málem sežrala kůži z hlavy). Nedivím se, že se doprodávaly, byly fakt nebezpečné. Měla jsem spálenou hlavu a stroupky ve vlasech ještě 14 dní. Vlasy velmi nepěkně chemicky zežloutly a v závěru jsem musela barvě přiznat aspoň jedno plus, opravdu se věrně podobaly mé vlasy vlasům slečny na krabičce. Jen ta drogerková světla jsou tak šílená, že jsem v dobré víře v přirozenou blond zvolila tuto šílenost sama. Kdybyste na ni náhodou ještě někde narazily, ruce pryč. Jo a byla to Nectra Color, odstín 900, Schwarzkopf. 

Druhý pokus už byl vysloveně známkou čirého zoufalství. Kývla jsem na střihání známé z vesnice, kde Ondra bydlí, která stříhá jeho maminku s kamarádkami u nich doma v kuchyni a výsledkem bylo radikálně střižené háro, které jsem od té doby, pro naprosto nebepečný sestřih (fakt mě pro to nenapadá vhodnější výraz), musela nosit kudrnaté a ještě v drdolu. Doufala jsem tak, že už zrzavá, coby pozůstatek henny natolik odrostla, že se jí tímto navždycky zbavím. Kdyby můj plán vyšel, nepsala bych tu asi teď ódy na zrzavou hennu. Hehe

A teď je to všechno zase zpátky, čímž se vyvrací jedna z teorií podporujících evoluci, že člověk je nad všemi ostatními tvory proto, že je schopný poučit se z vlastních chyb. Kdo mě sledujete na Insta nebo FB, asi už tušíte, vlatně víte, jak to dopadlo. Jsem zrzavá jak liška. Samozřejmě jsem za tu dobu lehce pozapomněla, jak jsem tu hennu nanášela, takže proto jsem se i vracela ke svým starým článkům - pro návod!!A abych zase příště netápala a nemusela si projíždět celý blog, zopakuju si to tu teď tady s vámi..

Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale ať máte představu o původních barvách. Ta první je ze začátku ledna, druhá je ze začátku února, třetí z konce února, přičemž jsem osobně neviděla rozdíl mezi 2. a 3., až na fotkách, když to bral takto rozdílně foťák..

Vlasy jsem si před barvením pořádně vydrbala šamponem a pak je vzala ještě lávovkou (která prý napomáhá vymývat zbytky chemických sajrajtů a chemkových barev z vlasu a tím ho líp přípravit pro hennu). Rázem získaly úplně jiný povrch na omak, než jsem byl zvyklá. Horko těžko se mi je podařilo rozčesat.. Odvážila jsem si  175 gramů henny (s tím obrovským dlouhým hárem, které jsem hennovala dřív, jsem používala cca 250 gramů henny. Vlasy se sice zkrátily, ale objem zůstal, takže mi to množství akorát vyšlo.) a v závěru naředila cca 3 dcl kohoutkové horké vody (mám vyzkoušeno, že nám teče max. 52°C), 70 ml octa (do ruky mi jako první padla flaška jablečného) a protože to byl opravdu odérek, zakápla jsem pár kapkami pomerančového a hřebíčkového éteráku. Notně jsem si přihnula vína a šla jsem barvit.

Vlasy, ať už sobě nebo mamče, barvím od svých cca 15ti let a už na to mám svou rutinu.. Vždycky začínám vlasy kolem obličeje, pak beru po pěšinkách odprostřed nejdřív na jednu stranu, pak na druhou, pak dokola od ucha k uchu a pak vezmu nakonec po pěšinkách - řadách temeno hlavy odshora dolů. Délky pak barvím po menších pramenech, jak mi to padne do ruky, ale hlavně odspoda nahoru. Hennové blátíčko vlasy dobře slepí, takže je jen tlakem připlácnu zakroucené k hlavě a pak dám celé dílo na dvě hoďky do igelitové tašky a do ručníku.

Původně jsem plánovala rudý odstín, který tato henna bez problémů dokáže, ale až díky jedné z vás, která mi psala do mailu dotaz, co přidat do henny, aby byla tak hezky zrzavá, jako je ta moje, mi došlo, že tím octem jsem nádherně potlačila červené odlesky a udělala si liščí oranž. No, tak příště bez octa i jiných kyselinek, no.. Každopádně už jsem zase "zelená" až na půdu a hrozně mě to baví. Je to sranda. Sice doma to vidí trochu jinak, ale co naděláte, že? Nikdy se nezavděčíte všem. Hlavní je, že já se zase při pohledu do zrcadla cítím jako já. (Hm.. teď mi došlo, že jedu na Velikonoce na venkov k tchýni, hehe, to bude zrzavé pranýřování, to si ještě užiju, no nic..)

A tahle tmavá je ve skutečnosti ta samá barva jako foto výše uprostřed.

Jo a pro všechny, které to zajímá, už podruhé jsem si barvila vlasy hennou po předchozím chemkovém odbarvování a nezezelenaly mi. To jen tak na okraj, do zápisu. Vlasy jsem si od té doby nemusela umývat - vždycky mně po této henně vydrží v pohodě i 14 dní, což se ukáže jako docela problém, pokud si z veletrhu donesete domů nový ajurvédský Ibiškový šampon od Khadí a nemůžete (nemáte proč) ho hned vyzkoušet. Ještě dodám, že už od nepovedeného zásahu kadeřnice jsem měla vlasy rozdělené po horizontálních pruzích (do teď jsem netušila, že je to možné a ani ona sama nevěděla, jak to udělala!) v různých barevných provedeních, což nebylo ani trochu slušivé, navíc se to nedalo vyfoukat dorovna, protože by to bylo ještě patrnější. S čím si neporadilo ani několik různě barevných chemkových barev - tmavších, či zesvětlujících - to henna zvládla napoprvé. Už mám zase jednolitou barvu.. SUPER ZRZ!

Na začátku tohoto článku jsem měla potřebu se vypsat - byla jsem zmatená a promýšlela jsem, jestli do té henny zase jít. Bohužel jsem se obarvila dřív, než jsem stihla dopsat tento článek, takž se někde uprostřed jaksi vytratila jeho myšlenka. Kdybych to měla shrnout, původně jsem byla z vlasů nešťastná a už rok s nimi nespokojená. Potácela jsem se  mezi chemickým barvením a odrosty a hledala jsem v drogérii pokaždé nový odstín, který by byl ještě víc podobnější mé pravé barvě. A víte co? Až teď zpětně přicházím na to, že jsem poslední rok šla slepě už jen za svou představou o ideální přirozené barvě, ale ve skutečnosti si už tak moc ani nepamatuju, jak vypadala.. Od obarvení na zrz jsem zase veselá, spokojená a hrozně mě baví, jak na sluníčku zářím do dálky. Tak nějak mi to samo o sobě stačí zvedat náladu.

Masku už jsem zkoušela a je úžasná! Ale na ten šampon se zatím furt jen těším - věděly jste, že prý funguje i jako kondicionér?

A co se týče článků, chutě do nich, psaní, hledání, spravily mi to dva veletrhy (jo a nakonec jsem se rozhodla jít i na ten třetí v řadě - dubnový Interbeauty), zvedlo mi to náladu i chuť do života. Zase mě to baví a doufám, že to bude i z článků znát. Dost jsem o tom přemýšlela a na většině českých blogů se mi nelíbí/nebaví, že většinou čtu recenze na to, co vidím všude, na marketingové články (nechci globalizovat spolu se sponzorovanými články. Myslím zde konkrétně ty, kdy marketingová oddělení rozesílají blogerkám balíčky výrobků plošně), nebo na hype produkty cloumající youtube zahraniční scénou. No, mně totiž chybí ta vlastní chuť a verva něco najít proto, že to člověka jen baví, protože si to našel sám, že to chtěl prozkoumat a pak se podělit o to, na co přišel. Chci si přečíst i ten příběh, tu cestu.. A pokud se někde mezi tím vším blogerce samotné ještě podaří navázat spolupráci, pak je to paráda. V tu chvíli totiž má asi ten nejlepší zdroj informací o daných produktech nebo značce - zdroj přímo oficiální, zastoupení značky samotné. Kdyby se nakonec ukázalo, že jí to nestálo za to, nebo že ji to zklamalo, pak o tom buď po pravdě napíše, nebo nenapíše vůbec. I pro čtenáře je to pak fajn, protože se nemusí obávat, zda bloger nepíše o něčem hezky jen proto, že to dostal.. Co myslíte, je to tak?

Neříkám, že rozesílání produktů na zkoušení je špatné, to vůbec ne, ale přeci jen to člověka trochu zavazuje. Ať si každý tvrdí, co chce, je to tak. Dobře, opravuju se, aspoň já to tak cítím. Pokud něco dostanu k recenzi, byť třeba i napíšu, že mi to nevyhovovalo, vždy to napíšu jemněji tak, aby se to nedotklo člověka, který mi to dal (protože mi ho je pak líto). Kdežto, když si věc koupím za své, jsem samozřejmě naštvaná, když to nesplní, co má a co slibuje, protože jsem si to kupovala s důvěrou a v dobré víře ve funkčnost produktu.Takže asi tak.. =) 

Foto už asi znáte z Insta, ale takhle si na světle opravdu zářím =D

Hehe, teď úplně vidím, jak si některé z vás říkají, že žárlivost je sviňa.. No jasně, byla bych pěkný pokrytec, kdybych nepřiznala, že občas mě osten žárlivosti bodne. Naposled třeba, když mi bloglovin zavalila kopa článků na jedno brdo.. Daný produkt dostaly blogerky jenom proto, že mají velkou čtenářskou obec, které se o tento druh produktů nikdy dřív nezajímaly, nic o něm neví a kdyby jej nedostaly, ani by je nezajímal. Pak si řeknu, že já na tento druh produktu už cílím několik let, mám poměrně velké srovnání  a navíc se mě na to denně někdo ptá po mailu a nedostala jsem nic.. No, neštvalo by vás to?

Taky dostávám dost dotazů, zda znám tu a tu značku, že jsem se o ní nikdy nezmínila, nebo že jsem o ní nepsala. Má to dvě možná vysvětlení.. 1) Produkty dané značky jsem zkoušela a nesloužily mi dobře (nebo mě nudily, nebo nic nedělaly), takže jsem od nich rychle upustila a darovala dál. Nemám moc chuť, když mě něco zklame, nebo nejsem s něčím spokojená, troubit to do světa a ještě zabíjet hodiny volného času na hate článek. Produkty, o kterých píšu, jsou většinou mnou vyhledané, které mě něčím zaujaly a věřila jsem, že si je vybírám tak, aby co nejlépe sedly mé pleti. Proto se tu objevují články především oslavné. Prostě se snažím dobře si vybrat. Můj příjem (momentálně spíš "nepříjem" z mateřské fakt není neomezený, takže nechci cíleně zkoušet věci jen proto, že je to zrovna trend, i když se pro mé potřeby zdá produkt evidentně nevhodný).  2) Opravdu jsem o tom ještě neslyšela. Jednoduché jak facka.  

A samozřejmě, pak jsou tu má chvilková vzplanutí, kdy se zamiluji do  značky a chci od ní vyzkoušet všechno. Pak už jde rozum do haj**u a to pak nakoupím přesně i to, co pro mě není vhodné/určené/využitelné a lámu si hlavu, jak zakomponovat do ód na značku i to, že mě od nich pár věcí zklamalo. No, nebudu vám tu kecat, pár takových zkušeností z poslední doby se najde. Ale nevadí, třeba se poučím do příště (haha), aspoň to vyzkouším a nebudu na to myslet dnem i nocí. Jsem ráda, že mě zase tohle všechno chytlo a baví mě to. Baví mě to až tak, že přemýšlím o rekvalifikačním kurzu na  kosmetičku (základy o pleti se vždycky hodí) a pár cílených kurzů aromky, míchání a působení éteráků zevně i vnitřně a léčení jejich pomocí. To asi tak pro začátek.. A doufám, že to nečte nikdo z rodiny, kdo by mi vmetl do tváře, že bych si nejdřív měla dodělat ty státnice! =D

Jak se máte? Co jaro, taky na vás tak působí a máte hned chuť na změnu?

Veletrh World of Beauty&Spa jaro 2016 | New in, zážitky a tipy na novinky

Dnes to bude něco mezi new in článkem, tipy na nákup a nové značky, zážitky z veletrhu, ale i zamyšlení nad českými vystavovateli a jejich vztahem k návštěvníkům/zákazníkům. A takovýto pro mě byl letošní jarní veletrh World of Bauty&Spa v Letňanech..

Už dlouho se mnou nic tak mocně vnitřně nepohnulo, abych měla pocit, že to musím vykřičet do světa pomocí článku, jinak mi snad hlava vybuchne. Naposled to byla chemkou odbarvená hříva po letech přírodní péče a své svědomí jsem si vylila nakrásně do tohoto článku. A tak usedám k počítači s rozříznutým prstem (nehoda v kuchyni aneb Ukažte dítěti, jak se to nedělá LIFE) o jedné ze vzácných chvilek o samotě a místo louskání pátého dílu Harryho Pottera se skleničkou vína přemýšlím, jak bych článek měla vlastně začít.

Úroveň veletrhu se oproti loňským ročníkům, dle mého, zlepšila. Byť jsem zaznamenala nadávky, ale kupodivu od lidí, kteří si na tento veletrh stěžují neustále a přitom na něj pořád dokola chodí. Hlavně se mi líbí vylepšené zázemí, kde už nestraší mezi vchody do výstavních hal provizorní stánek KFC, klobásy a pivo. Jejich místo zaujaly v jednotném elegantním designu malé dřevěné boudičky s nudlovými specialitami a stánek s kávou a štrůdlem (I kdybyste měly pak na nákupech škudlit, to kilo za tu dobrotu investujte, kafe i štrůdl byly úžasné!!). Taky je tam ATM, který tam může být od nepaměti, ale já na něj vždycky zapomenu a těsně před srazem s kámoškou na určitou hodinu, na který většinou chvátám na poslední chvíli, ještě hledám po přilehlém okolí bankomat a vybírám peníze. Nutno dodat, že chronické zapomíná přítomnosti ATM přímo v areálu výstaviště mi několikrát zachránilo krk při následném placení složenek, na které díky tomu zbylo.

Lístky jsem měla na své jméno přichystané hned u vchodu do haly. Velmi "milý" pořadatel mě div za límec nevytáhnul zpátky ven, dokud jsem mu z obálky lístek poslušně nevytáhla a pak před jeho zraky nevyplnila ("Sem a podepsat, jinak vás nepustím!"). Nevím, jestli za to mohla moje vztahovačnost, nebo nostalgie, že jsem na veletrh šla se spolužačkou z druhé třídy základky, ale cítila jsem se zase jako ve školních lavicích. Vím, že ještě "nic nevím" a vím, že pro někoho nebudu nikdy dost stará, ale stále si myslím, že slušné chování a vychování by mělo patřit k obecnému vzdělání. Že nás při odchodu z veletrhu ani nepozdravil nazpátek ani nemusím dodávat, že ne? A vztekla jsemse pak ještě párkrát..

Zdroj

Mohla jsem přijet až na třetí hodinu, takže jsem si už doma vytiskla seznam vystavovatelů a poctivě předem označila všechny stánky, které chci navštívit a prouzkoumat, abych tyto určitě neminula, když budeme mít na vše jen tři hodiny. Trochu jsem se sekla. Byly to nakonec hodiny dvě, protože většina vystavovatelů brala šestou hodinu jako za mezní termín "do výbuchu", tudíž vyklizení celého areálu a svá fidlátka si balila vesele už s 90minutovým předstihem. Když jsme tak po hodině dorazily do druhé uličky stále ještě první haly (do druhé haly už jsme ani nedošly), zela v ní už ob stánek prázdná místa. Pominu teď fakt, zda jsem si kupovala lístky, či ne, faktem však zůstává, že jako návštěvník očekávám, že za mnou koupené lístky uvidím v době otevření veletrhu všechny vystavovatele. Zvláště pokud veletrh, jako je tento, je zkrácený na pouhé dva dny (většina veletrhů bývá alespoň od pátku do neděle, popřípadě rovnou 4 dny s tím, že čtvrtek bývá rezervován odborné veřejnosti. Prostě jsem byla nas***. Navíc jsem si teda myslela, že veletrh je pro vystavovatele docela draze placená forma sebeprezentace sloužící k zaujetí potencionálního zákazníka. Očividně jsem se sekla a takto jsem to brala jen já a pár dalších stánků.

Jakoby nestačila balící činnost mnoha vystavovatelů, někteří ze zbylých nebrali návštěvníky jako hodné zájmu a dále nad svým kosmetickým zbožím svačili, obědvali, co kdo libo, další se třeba bavili mezi sebou a zákazníka nebrali na vědomí, nebo a tenhle bod mám hrozně ráda - je u stánku člověk (doufám, že brigádník a ne stálý zaměstnanec), který ví naprosté houby o tom, co vystavuje, prodává, nabízí a dokáže vám zapřít i to, před čím stojí (true story). Když jsem viděla, jak v přeplněné uličce mezi bavícími se lidmi, kteří svačili a pletli se dost blízko všeho a všude, dělali permanentní makeup, tak už jsem fakt nevěděla, jestli se mám smát, nebo se děsit. Vrcholem byla uštěkaná očividně velmi hrdá zaměstnankyně stánku BioBeauty, která mě uzemnila po požádání šamponu Neobio k nákuku na složení větou, jestli jsem kosmetička a jestli ne, tak proč mě to jako zajímá. Bohužel, ani ve svých 32 letech nejsem schopná na něco pro mě tak hrubého pohotově odpovědět. Takže jsem nastolila nechápavý výraz puku a dozvěděla jsem se další moudro "Ale k šamponu musíte mít i kondicionér, na školení nám to tak říkali. A nedoporučuj slečně šampon na zdravé vlasy. Tobě sice dělá dobře, ale ona má učividně úplně jiné vlasy než ty.." - ke své kolegyni. Bylo toho víc a tímto článkem to už konečně vypouštím, protože do teď mi ta slova strašila v hlavě. Ukončila vše větou, že mi nestačí navštívit jeden veletrh, abych se dozvěděla víc o jejich produktech, že jich prodávají okolo tisíce položek a to už jsem prchala a škodolibě si myslela něco o tom, co by asi říkala, kdyby se denně prohrabovala celým sortimentem na stránkách Biooo a dalšími mraky kosmetických eshopů a blogů jen tak pro zábavu.

Pokud vás veletrh zaujal, tak si napiště do kalendáře rovnou datum toho podzimního.. (zdroj)

Je to docela škoda, protože mě zrovna Neobio jako značka zajímala. A co jsem koukala na ty šampony, za těch cca 150,- fakt nebyly špatné a ten pro citlivky dokonce neobsahoval ani koko-sulfáty.. Ostatní stánky byly takové klasické "neurazí - nenadchne". Nejsem zrovna lovkyně vzorků a nejdu po tom, co mě konkrétně nezajímá, ale snad se dá poznat, zda člověk má o produkt a jeho vyzkoušení opravdu zájem, nebo si jen chce po veletrhu doma vysypat tašky a spočítat kusy, co všechno dostal zadarmo. Tady totiž vzorky nedával snad nikdo. Obdivuju kamarádku, která si u neznámé nové značky koupila za litr oční sérum, byť se mi složením i líbilo, ale bez vzorku bych za něj ty prachy prostě nedala.

Než se konečně dostanu k tomu hezkému - nákupům, tak se chci zastavit ještě k postoji zákazník alá BLB. To je totiž přístup, kterým hodně vystavovatelů oplývá a bohužel mě to coby zákazníka dost štve a odrazuje od zájmu i případné koupi. Jsem taková, chodím si po veletrhu a když mě něco zaujme, co neznám, začnu se vyptávat a chci o tom všechno vědět. Naprosto chápu, že někomu, kdo s tím dělá denně a ví o tom první poslední a od rána do večera celý veletrh jen opakuje to samé dokola, že ho to štve. Ale prosím, chtělo by to trochu trpělivosti a ne se mnou hned mluvit jak s nesvéprávným 5letým dítětem, které nemá všech pět pohromadě a neví, na co se používá peeling. Jak může ten člověk vědět, proč a na co se ve skutečnosti vlastně ptám? Z odpovědi na takovou jednoduchou otázku se dá vytěžit spoustu informací, např. co v tom je, tipy na speciální použití, originální aktivní látky a taky, jaký ten člověk je, co za značku sám používá (poku jinou, pak je to jasný)  apod. Tento přístup mi je v hodně věcech užitečný a většinou si kromě informací odnáším i obrázek o znalostech vystavovatele. Bohužel to s sebou nese i přidanou hodnotu v podobě tohoto jednání. No, ale za tu cenu to asi zkousnu. Jen mi to vždycky chvíli trvá.

A teď k těm světlým výjimkám. Bylo tam totiž pár stánků, kvůli kterým jsem na veletrh šla a u kterých jsem se vlastně zasekla po ty dvě hodiny a pak už nestihla obejít zabalený zbytek zamýšlených stánků. A začnu tím, kvůli komu jsem na veletrh vlastně vyrazila.

*

ZAO makeup

Na tento veletrh jsem byla pozvána od BIOkrása, která zaštiťuje výhradní distribuci francouzské makeup značky ZAO.  Za pozvání ještě jednou moc děkuji, moc si ho cením a ta prezentace výrobků byl úžasná (Katko!! =). ZAO mělo na veletrhu akci líčení profi vizážistkou. Z těchto akcí bývám většinou spíš rozpačitá, protože mám docela minimalistický vkus líčení dost odlišný od zamýšleného makeupu vizážistek (rozuměj, takovému, který by byl vidět). Tady jsem nechala slečně volnou ruku, protože mě značka zaujala natolik, že jsem toho chtěla vyzkoušet co možná nejvíc.

Obalovou techniku mají fakt propracovanou. Ty pylíčky jsou roztomilé a působí luxusně. Máte pak dojem, že si domů odnášíte malý poklad

První dojmy a opěvování jsem si vám vylívala už na Instagramu a FB s fotkami zakoupených produktů. Z líčení i všech produktů jsem byla nadšená! Jako jedni z mála měli i veletržní slevu (10 %), takže nakupování bylo hned příjemnější a co si budeme povídat.. Je to sice "jen" 10 %, ale člověku to pomůže otevřít peněženku a hned se utrácí s klidnějším srdcem. Mě teď spíš štve, že jsem opět zapomněla na přítomnost atm a koupila jen řasenku s obočenkovým stínem, protože jsem pro zbylé "nezbytnosti" musela dodatečně vyrážet do Kotvy =D.

Objemová řasenka a stín na obočí (ten nejtmavší). V kalíšku jsem dostala i vzorek tekutého makeupu 501 a je vážně skvělý!

Pokud vám první dojmy ze ZAO na Instagramu utekly, tak jen v rychlosti dodám, že se jedná o čistě přírodní značku, která ma specialitku v podobě znovu plnitelných bambusových obalů, čímž napomáhá šetřit životní prostředí a je prostě eko-friendly.  Když produkt dopoužíváte, můžete si do něj už koupit jen refill, který vás vyjde i o cenu obalu levněji. Navíc, ty obaly vypadají opravdu skvěle. Své mamče jsem se jen zmínila o dřevěném obalu a o zakoupení řasenky a dnes mi přiznala, že si ji byla ráno koupit. No, takže asi tak,  je to v rodině =D. Za mě bych určitě doporučila vyzkoušet jako první objemovou řasenku, stíny na obočí (naprosto úžasné přirozené odstíny), bronzery (odstín č. 346 je tak světlý, že vypadá jako tmavší pudr a i na hodně bledé pleti vykouzlí přirozený dotek od sluníčka), tvářenky, rtěnky (moje ideální nude č. 467 je samozřejmě všude vyprodaná, tak čekám na naskladnění - jsou krémové a na rtech až skoro balzámové). Byla jsem nadšená i z minerálního makeupu, který mají i v hodně světlounkém odstínu č. 500 (já mám teď v zimě 501) a kdybych si nedělala doma vlastní, hodně by mi cukala ruka. Možná si ho koupím už jen pro tu hedvábnou jemnost a skvělé krytí (no a nebudu vám lhát, taky pro tu bambusovou piksličku - pak si ji už můžu plnit svým MMU).

Tak ten úplné krajní alá "shnilá jahoda" (pardon, tak tomu říkám já, ale věřte mi, že s láskou, tento odstín miluju) bude můj!

Mají i tekutý makeup, ale nízkou kryvostí bych ho používala spíš jako bázi pod MMU, nebo jen pro sjednocení barvy. Aniž bych se ptala, a aniž bych si vůbec myslela, že je to možné, rovnou mi dali vzoreček, ať si makeup v klidu ozkouším doma. Zkusila jsem a asi ho chci - má matný finiš (nechápu, jak je to možné, protože se o tom nikde nezmiňují) a vypadá jako vaše pleť, ale hezčí. Vlastně celá ZAO kosmetika mi přišla, že nezakryje váš obličej cizí maskou, ale jen mu pomůže vyniknout a to se rozhodně s barvami nedrží vzadu. Nové kolekce obsahují i zářivě smaragdové tekuté linky, nebo fialové světle pastelové zářivé tekuté rtěnky. Více o ZAO asi v samostatném článku, protože ten bude stopro po takových nákupech a mém nadšení následovat.

*

BOMB Cosmetics

Tato značka je klasikou všech kosmetických veletrhů. Jejich stánek nemůžete minout - voní už z dálky a jejich stojany jsou hravé, veselé, barevné a zaujmou vás na první pohled. Ze začátku jsem se mu vyhýbala, protože ho většinou obkupoval pěkný dav mladšího zákaznického osazenstva. U této značky platí, že není všechno zlato, co se třpytí. Právě koukám do letáku a čtu "společnost vybírá ty nejlepší ingredience, přírodní másla a čisté esenciální oleje". No jo, ale ukázalo se, že některé jejich výrobky prý obsahují i ropné oleje. Zkoušela jsem projet stránky, ale nikde jsem složení jednotlivých výrobků nenašla, takže vám to potvrdit nemůžu. Ani na veletrhu jsem nenašla nic, co by je obsahovalo, tak nevím.

Každopádně budou vystavovat i na Biostylu už tento víkend, kde budu mít víc času vše omrknout. Zatím jsem koupila jen kyblíček sprcháče Kiwi a Limeta v akci za 70,- Kč a tělové máslo Angel´s delight. Po rozčarování z kávového peelingu od Franka ještě potřebuju nějaký tělový peeling. Mám ještě jednoho adepta, tak uvidíme (Norden níže), jestli ho koupím zde, nebo u objevené novinky.

*

KHADÍ

Khadí stánek s ajurvédskou přírodní kosmetikou a hlavně hennovými barvami je už klasikou veletrhů. Vystavuje na něm stálá dvojice vystavovatelů, kterých se můžete zeptat na cokoli a oni vám to hrozně rádi zodpoví (s kamarádkou vzpomínal pán na etikety šamponů 10 let zpátky a mně zase o rok dřív radil, jak barvit blond chemické vlasy zrz hennou). Jsou to jedni z nejochotnějších lidí a já jejich stánek navštěvuji pokaždé, i když zrovna nic určitého nechci. Stejně si pak pokaždé něco odnesu. Kdo jste propásly tento veletrh, můžete je zastihnout ještě na Biostylu tento víkend. Já se tam určitě chystám na pomerančovou sypkou bylinnou masku pro smíšenou pleť. Z jejich pleťových sypkých masek jsem už vyzkoušela Santal i Vetiver a byly to jedny z nejlepších čistících masek, které jsem kdy vyzkoušela. Tak jsem na tu pomerančovou docela zvědavá. Loni měli na Biostylu slevu 10 %, na B&S však teď žádná nebyla.

*

SpaRitual

Nemůžu opomenout tuto značku! Většina z vás je asi zná díky pestrobarevným  5-fujtajblů FREE lakům na nehty, ale mají i pečující tělovou a pleťovou kosmetiku a dekorativní řadu. Z poslední limitky, která je novinkou a v jejímž duchu se nesl celý veletrh, je nová řada Yuzu and Rose a najdete v ní i 4 bezlepkové lesky na rty v božských barvách. Já zaváhala a musím si pro něj dodatečně do jejich showroomu na Barrandov. Lesky jsem však zkoušela a jsou skvělé. Jak už jsem psala na Instagram - nelepí, pečují jak balzámy a pigmentaci mají skoro jako rtěnka. Objevila jsem tam i multifunkční desinfekci, kterou zamýšlím používat jak na Áňu, na pracovní prostor, tak na makeup..

Novinkou jsou i CC laky, který mají ve třech odstínech a měly by vlastně ladit jako makeup k barvě pleti - pro nejsvětlejší tipy mají narůžovělý, pro střední mléčně bílo - béžový a pro snědší tipy s olivovým podtónem nejtmavší. Během prvního dne byly první dva vyprodané a nyní nejsou k dostání v ČR už nikde (pokud nenarazíte na zbylé zásoby, já nenarazila). Koupila jsem tedy, co bylo, a to ten nejtmavší, který však vypadá pro mě jako tělový, tak uvidíme. Jejich velkým plusem je, že se jedná o 3v1 tedy pěstící a vyživující základ, barva a topcoat. Je to prostě makeup pro nehty a finiš má jako měkký polomat. Už se mi konečně oprýskala manikúra, tak jsem CC dneska poprvé lakovala a dojmy si můžete přečíst na Insta nebo FB a fot přikládám sem. Až dojdou zbylé dva objednané odstíny, určitě vám o všech najednou napíšu  zase jsem se trubka nadchla do nehtů, tak tu asi budou častěji.

Bezlepkové lesky na rty z nové limitky Yuzu&Rose

Co se týče jejich stánku, je perfektně vybavený a rozdělený do dvou zón - prodejní a pečující, ve které vám opečují tlapky jejich voňavými produkty a nalakují drápky dle přání (je o to však docela bitka, takže si musíte včas rezervovat termín). No, podzimní veletrh to jistí!

*

NORDEN cosmetics

A to je jedna z novinek, které jsem náhodou objevila a neměla jsem o její existenci ani ponětí. Jedná se o čistě přírodní lotyšskou kosmetiku určenou především pro použití v salónech. Proč, to vám dojde hned, když spatříte, v jaké podobě své produkty prodávají - jsou to kilové kyblíky produktů např. tělových peelingů, tělových másel, nebo tělových fluidů. Sice neměli vzorečky, ale s kámoškou jsme byly naprosto unešené. Všechny jejich produkty mají naprosto úchvatné vůně (zamilovala jsem si titanový solný tělový peeling, nebo takový čokoládový, který voní jako pravé ale opravdu hořké kakao - ne žádné nasládlé vůně alá čokoláda).

Na mini stánku byla jedna slečna s úsměvem od ucha k uchu, očividně znala své produkty velmi dobře, uměla ke každému něco říct a rozhodně nebyla na slovo skoupá, nebo dokonce neochotná. Fakt jsem se nasmála, když jsem se po nadšeném oňufání bambusových miseček např. s tělovým fluidem obsahujícím opravdové zlato, odvážila zeptat na cenu a slečna z povadlým úsměvem odpovídá, že s cenou už je to horší, ale zároveň ji hned omlouvala velkým balením. Víte, na kolik třeba vychází litrový kyblík zlaté emulze? Na 1200,-!! Není to pecka? Nechápu, jak to, že jsem o této značce ještě nikdy neslyšela. Peelingy vycházejí levněji a jen je mi fakt líto, že jsem byla docela nerozhodná a ten titanový se solí tam nakonec nechala. Teď se k němu budu pokoušet horko těžko dostat, tak uvidíme, jestli to vyjde. Pokud ano, pište si, že tu o kosmetice Norden ještě uslyšíte.

Zdroj

Totiž, pyšní se skvělým složením, vše s přírodním olejovým základem bez obsahu vody a přívoní stejně jako druhů produktů od tělových olejů, přes masážní svíčky až po nové obličejové řady, mají ohromné množství. Co do vůní si na své přijde u Norden snad naprosto každý  jak milovnice parfémových vůní, květinových, bylinných, kořeněných, tak sladce potravinových, nebo ovocných. Zapomněla jsem ještě na něco? No jasně, citrusové mají také a věřte mi, že jsem nikdy tak reálné vůně grepů, bergamotu apod. neočuchávala. Škoda jen, že podle katalogu se Biostylu už neúčastní, protože by na ně padlo moje prasátko.

*

Alassala

Pro mě další novinka. Jedná se o kosmetickou mnoha certifikacemi ověnčenou marockou kosmetiku, jejíž základ tvoří marocké zlato aka arganový olej. Vím, že se na našem trhu roztrhl s produkty s arganovým olejem pytel, ale většina jich má v nabídce pouze co do odlišnosti objemů čistý olej, případně balzám na rty. Tato značka je něco naprosto jiného. Kromě kosmetické větve, která obsahuje např. černé mýdlo, kaktusové oční anti-age sérum, nebo dvojici velmi slibně vyhlížejících produktů šamponu a kondicionéru po rovnou 300ml flaškách, Alassala má i kulinářskou odnož, jejíž  Maroccan Amlou Paste (arganová pomazánka) vyhrála zlatou medaili v nejznámější světové gurmánské soutěži Great Taste Awards 2013. Až je mi líto, že tam neměli ochutnávky.

Zdroj

Na stánku byly velmi ochotné a složení znající slečny, které vám zodpověděly jakýkoli dotaz a až na absenci vzorků, což by se u poměrně dražších položek docela šiklo, jsem byla nadšená naprosto ze všeho. Bohužel vzorky v cenových relacích této značky jsou pro mě ke koupi více než nezbytné - nechci si lajznout investovat přes 500,- za šampon a po prvním použití zjistit, že mě po něm třeba svědí hlava.. To prostě ne. Jo a kamarádka to výše zmiňované drahé oční sérum kupovala právě tady. =)

*

SIGMA

Poprvé jsem naživo mohla obdivovat jemnost a krásu Sigma štětců. Jsou fakt nádherné a ta koženková cestovní pouzdra alá tubusy!! No nic, nechala jsem si zajít chuť. Štětců mám dost a jiné nepotřebuji, bohužel.. Měli tam i Real Techniques.. Docela mě však překvapily ceny RT štětců, kdy za jeden ceněný na cca 400,- jsem na iHerb měla celou 5ks sadu.

*

Jordana, Milani

Tady mě fakt dožrali. Vždycky jsem se tomuto stánku vyhýbala, protože mi přišly obaly levné a pofidérní a neměla jsem chuť ani nic zkoušet. Youtubeří blogomasírka však udělala své a já prahnoucí po zapečené tvářence Milani v odstínu Luminoso, nebo Jordani Best Lashes Mascara jsem se vydala na lov těchto údajných nezbytností.

O řasence Best Lash Extreme Volumizing Mascara slýchám už hodně dlouho od zahraničních youtuberek. Nejvíce o ní mluví Tati, která si ji oblíbila jako jednu z the best of drugstore. Jordana EasyLiner for lips je zase stálicí Kathleen Lights - zkoušela jsem ji a bohužel jsem nenašla světlejsí odstín, takže tento se mým rtům pro nude líčení moc nehodí, je spíš do červeno-hněda. Ale linka je to fajn, je měkká, nezvýrazňuje suchá místa a vůbec se neobtiskává, takže na ní asi něco bude.

Byl to zrovna jeden z těch stánků, které začali balit o víc než hodinu dřív a i přes můj dotaz, zda by mi nevyndali ještě jednu věc, když jim dám přesný popis i název, mě poslali dost nevybíravě někam. Hrála jim tam na plné pecky muzika a po dvou dnech vystavování mi málem nevzal tisícovku k zaplacení s tím, že nemá nazpátek. Vážně nechápu, proč s takovou ochotou jedou na veletrh za, počítám, ne zrovna malé prachy vystavovat. Asi je jim to šumák. 

*

Sleek

Tak tady jsem pásla po zlaté paletce rozjasňovačů - oblíbenci Tati, ale samozřejmě ji vůbec neměli. Mile mě však překvapily vystavené testery Sleek BB krémů, které jsou podle Wayna Gosse jedny z nejlepších drogerkových BB/makeupů na trhu. I podle testerů dělají střední krytí, přesto jsou jemné a nádherně sametové konzistence jak pečující pleťový krém.

Zdroj

Co mě však trochu dožralo/překvapilo bylo, že měly pouze 4 odstíny, z toho jeden naprosto bílý a další tři hnědé, ale opravdu hnědé, ne jen tmavší. Až teď mi došlo, že by ještě přicházela v úvahu možnost, koupit ten bílý a jeden tmavý a pak si to mixovat, ale to už by pak v závěru při ceně cca 200kč za kus nevycházelo jako drogerkové BB. Hmmm..

*

Makeup Revolution

Co jsem od nich zkusila, tak mě zatím moc nezaujalo. Trochu odmítám tezi, že pokud si kupuju něco za pár kaček, musím počítat i s odpovídající kvalitou. Jelikož většina věcí mi opravdu nevyhovovala, tak si odmítám koupit šmejd jen proto, že je levnější, nebude mi pak sloužit a vzávěru si stejně budu muse koupit něco jiného, co tu službu slpní, takže to budou zbytečně vyhozené prachy. Nemyslím, že je špatné vše, to ne, ale bohužel pro mě, ne podle mých představ. Uvedu na příkladu.. Už docela dlouho sháním dobrý rozjasňovač se zlatavými odlesky, nenápadný, ale zkrášlující a sedící mému tónu pleti (docela fajn je zlatý Whatss´ Up! od Benefitu, ale moc nenápadný na očích. Mary-Lou manizer je fajn, ale zase moc bílý. Nejlépe tomu barevně odpovídá rozjasňující část U Fine One One - Benefit se sílou Mary-Lou.). Hodně z vás si chválí zlatavý Vivid právě od MUR. Byl by fajn, ale bohužel se mi nelíbí až moc třpytková část, chci něco, co víc splyne s pletí. Zřejmě se budu muset kouknout po nějakém krémovém, ale nevím kde.

Zdroj

Po čem jsem tam šla, je novinka PRO Illuminate powder, která vypadá krásně zlatavě, ale nedovedu si představit, jaký dělá efekt. Jestli to nebude jen zlatavý pudr na celý obličej, nebo bude oplývat i nějakým rozjasňujícím efektem. No a samozřejmě tento tam neměli (neměly by sloužit veletrhy, kromě rozšíření povědomí o značce, i k propagaci novinek?). Ale po zkušenostech s MUR se mi zrovna nechce dávat 249,- kaček za pokus. A v Rossmannech jsem ho taky nenašla.

*

No a to je asi tak všechno. Abych vám pravdu řekla, tak jsem z tohoto veletrhu byla, i přese všechno, co jsem napsala výše negativního, opravdu nadšená! Ono objevit přírodní dekorativku, která se vám líbí a plus vám sedne a k tomu nějaké nové značky, které vás vážně lákají vyzkoušet, tomu já říkám úspěšný veletrh. Jsem zvědavá na Biostyl, protože ten je pro mě přece jen spíš o jídle, než o kosmetice a péči. Tak uvidíme, doufám, že tam taky pár pokladů najdu.

Znáte tyto značky? A chodíte rády na veletrhy?

P.S.: Nejsem si moc jistá, jestli vás články tohoto typu zajímají. Píšu je ráda, proto tu jsou, ale zajímaly by vás třeba i tipy, po čem půjdu na Biostylu, co mě zaujalo, abyste se třeba mohly inspirovat?

Original Coffee Scrub | frank body

A je to tady, konečně se mi podařilo splnit si jedno z dlouhodobějších přání. A taky o tom napsat.. O legendárním kávovém tělovém peelingu od australské značky Frank Body už mluvila i Lisa Eldridge, takže koho ještě láká a rozmýšlí si jeho koupi, možná mu pomůže tento článek.

Nejsem moc na tělové peelingy. Mám však odjakživa problém se zarůstáním chloupků (na nohou i na rukou) a po každém holení se mi časem začala na pažích a stehnech dělat drobná krupička. Samozřejmě jsem pracka nenechává, rozdrbala jsem si to a na končetinách mám už několikátým rokem parádní jizvy, které dokáže zakrýt jen dlouhý oděv, nebo silnější opálení. Pokud mě tedy v létě potkáte v dlouhých šatech - jo, asi jsem si zrovna rozdrbala nohy.

Zpět k peelingu. Peeling mi totiž ty nohy i paže skvěle léčí. Ne však ledajaký. Zjistila jsem, že je na drobné ranky po holení nejlepší ten solný. Sice to pálí, ale ranka se hned zatáhne a okamžitě nakopne regenerační proces. Pokud si to nerozdrbu, zůstane po tom jen světlý flíček. No a právě ty flíčky už mě začaly štvát. Solný peeling pomáhá na aktivní ranky, ale co s těmi jizvičkami? Doufám v zázračné účinky tohoto peelingu. Nechci předbíhat, takže vám ještě neprozradím, jak to dopadlo, byť mně je to touto dobou už jasné. Nechte se však ještě chvilku napínat.

Obaly Frank prostě umí

O peelingu Frank Body jsem se poprvé doslechla někdy na podzim, když jsem si projížděla celý youtube kanál Allany Davison. Frankův peeling zmiňovala v několikerých oblíbencích za uplynulé měsíce. Říkala jsem si, že to aspoň prolustruju, když už se dostala takový užitková věc jako je tělový peeling do oblíbenců, asi na něm něco bude.. Nadto ještě přímo doporučovala peeling lidem, kteří mají potíže se zarůstáním chloupků, že je má taky a skvěle jí funguje. Jsem ráda, že zmiňovala konkrétně ten základní Original, protože tam mají více druhů, např kokosový, kakaový, peprmintový.. Kdyby nemluvila o tom jednom konkrétním, že jí vyšel Original po zkoušení všech ostatních druhů jako nejúčinnější a nejlepší, asi bych byla na vážkách. Ale dámy, pokud vám cuká ruka stejně jako mně, uvažte, která z daných přívoní se vám nejlépe bude snášet s vůní ostré kávy. Aby to na konci nebyl docela smrádkový maglajz. Ale o vůni až dále.

Po projetí Frankových stránek jsem byla mile překvapená cenami produktů (na to, že Frankovy tělové peelingy mají být jeho hlavním tahákem, jsou ze všech produktů nejlevnější) a fakt potěšená zasíláním zdarma po celém světě. Když rozkliknete jejich stránky, budete nadšené, jak Frank oslovuje každou svou potencionální zákaznici "bejby" a je velmi činný na všech svých sociálních sítích (schválně juk na Insta, kam Frankovi zasílají zákaznice fotky před a po použití jeho peelingu). Líbily se mi obaly a co si budeme povídat, hrozně se mi líbil i nápad ze sekce balíčků "Bundles", ve kterých najdete různě seskládané produkty zaměřenými jen na rty, na obličej, na tělo, nebo poznávací balíček od všeho něco. Vše naprosto dokonale zabalené. Nechtěla jsem skončit jen u 15eurového peelingu na tělo, tak jsem přihodila ještě čistič pleti, lip duo (balzám a scrub) a obličejový peeling, který jsem předem zatracovala ze všech produktů asi nejvíc. Ale byl dost chválený, tak jsem ho vzala. Vše mě dohromady vyšlo na necelých 70 euro (při poslední objednávce gelu Antipodes a séra z Lovelula jsem se dostala na 50 liber a to jen za dvě věci).

A teď se podržte, zboží přišlo do 5ti pracovních dnů od objednání (ze Švédska)! Líbí se mi recyklované plastové bílé obaly jen s decentními popisky v kombinaci s hnědým písmem a růžovým pruhem. Fakt jo. A na papírových pytlících a tubusech, ve kterých přišly zabalené čistič s pleťovým peelingem to vypadá fakt skvěle. Tak čistě.. Tak prázdninově..

Když se řekne Frank..

Jdeme ke značce! Frank pochází z Austrálie a pyšní se používáním těch nej přírodních, nejlépe BIO, ingrediencí, které mají nejlepší účinky. Ve všech jeho produktech najdete buď čerstvě praženou mletou kávu, nebo alespoň kávový extrakt. Všechny produkty jsou vyráběné přímo v Melbourne a používá se co možná nejvíce lokálně dostupných přírodních ingrediencí (extrakty, oleje..). Frank, coby značka, začal právě na tom tělovém peelingu Original a podle zájmu přidával nové přívoně, až vznikla i celá kávová řada, péče od obličeje až po nohy. V jeho výrobcích nenajdete žádné sulfáty, parabeny, silikony, ropné oleje, prostě žádné hnusy, které mě vždycky dokážou nakrknout v drahé "jakopřírodce", nebo exkluzivní parfumerkové péči (týká se jen některých značek).

V jeho nabídce najdete i krémy. Ten na obličej jsem zavrhla rovnou, protože kromě obsaženého kakaového másla a kokosového oleje, jsem taky dost přecitlivělá a nesnesu třeba ani oční krém s kofeinem, takže pleťového krému s kávovým extraktem se upřímně děsím a na pleť mi nesmí nic jiného než můj Zinek a baobabový Jako pírko. Občas sice něco jiného zkusím, ale dávat za pokus dvacet eur se mi přece jen nechtělo. Samozřejmě zde najdete i tělový krém a pak tělový balzám, který je takový pomocník na namáhanou suchou kůži (lokty, kolena, ruce..). V komentářích jsem si ale přečetla několik výtek k podivné "vůni" tělového krému, takže ten mě taky nelákal a vlastně zbytek produktů jsem objednala (rozsáhleší sortiment zatím nemají).

Dnešní článek se bude věnovat právě onomu slovutnému tělovému peelingu ve verzi Original Coffee Scrub. Přišel v 200gramovém balení alá papírový zipbag. Bílá etiketa s prvky v lososové růžovce je hezky jemná a něžná. Nějak se mi k té péči, oslovení "babe" a celé etické stránce společnosti hodí.. Tento tělový, stejně jako pleťový peeling je prý nedocenitelným pomocníkem v regeneračním procesu kůže. Káva a její extrakt spolu s dalšími obsaženými složkami mají pomáhat v léčbě psoriázy, ekzémů, strií, jizev, akné a přímo i zarůstání chloupků. To je, co?!

Když držíte poprvé v ruce pytlík s peelingem, asi vás napadne, "Jak má tento obal, kurňa, vydržet sprchování a  používání ve vaně?" No, taky mě to napadlo, milý Frank však uvádí, že je pytlík voděodolný, takže si ho s sebou můžete vzít i směle do sprchy. Co však už neuvádí je to, zda peeling vydrží i několikatýdenní používání a sahání do pytlíku mokrýma rukama, aniž by jeho obsah shnil. Zipbag je sice znovu zavíratelný a opravdu solidní, ale papír se vám zamastí fleky a když se vám do umělohmotných drážek dostanou zrníčka kávy, buď si musíte dát práci s tím, že je všechny vymetete, sáček zapnete a příště budete nabírat peeling opatrněji, nebo to uděláte jako já a před každým peelingováním si odsypete potřebné množství stranou do misečky a půjdete do sprchy jen s ní.

Na celé tělo potřebujete zhruba dvě plné hrsti peelingu. Káva je sice lehká, takže je jí v pytlíku překvapivě dost, ale přeci jen vám hned dojde, že ani téměř 1/4kilový pytlík při tomto dávkovaném množství nevydrží moc dlouho. Schválně jsem to pro vás zvážila a vychází to na cca 32 gramů peelingu (samozřejmě podle velikosti dlaní a taky těla). To nevychází na moc dlouho, že? A to používám peeling 2x týdně, Frank však pro co nejdříve viditelné účinky doporučuje použití klidně denní. Hehe, jasně..

Byť je Original základní verze tělového peelingu, obsahuje pomerančový olej, který po prvním otevření pytlíku na vás zavoní opravdu nádhernou vůní. Hodně připomíná hořkou čokoládu Lindt s kousky pomeranče. 

A jak na něj..

Dle Franka byste měly mít kůži už zvláčnělou a připravenou tak na péči, stačí na to prý dvě minuty sprchování. A teď to důležité! Pokud chcete využít jen efektu peelingu, prostě nanesete kávovou směs na mokrou pokožku, hezky promasírujete (já to beru dvakrát dokola) a pak smyjete. Pokud však chcete zakusit i regenerační benefity směsi, pak musíte po promasírování nechat směs 5 - 10 minut na kůži účinkovat. A zde pro mě přichází kámen úrazu celého kávování. Samozřejmě, že chcete co nejsilnější účinek, proto jsem šla rovnou na desetiminutovku. Ale stůjte v chladnoucí koupelně ve vaně, mokré od hlavy až po paty, zapatlané neustále opadávajícím lógrem. Je to fakt opruz. Byť jsem si tam brala s sebou knížku a těch 10 minut jsem si četla, stejně to opruz nezmírnilo.

Bohužel ho nesnesu ani co do vůně. V kosmetice nevyhledávám a vlastně až spíš nesnáším papací vůně. Vůně jídla má být v jídle, ale v krémech a jiných produktech mi vadí, dělá se mi z toho zle. No a byť je vůně kávy spíš neutrální než potravinová, bohužel, tento peeling voní na mokrém těle úplně jinak než z pytlíku. Dost mi to připomíná, jako když vám voní pes a pak přijdete z venku z deště a prostě smrdí. Peeling mi voní ještě při nanášení. I přes obsažené oleje zrníčka při nanášení hodně opadávají, takže vám poměrně dost produktu skončí pod nohama. První minutu ještě dobrý. Kávová zrnka při styku s mokrou pokožkou ihned začnou pouštět barvu a získáte krásně zahnědlou barvu. Bohužel neuvolňují jen barvu, ale i smrádek. Z omamné vůně čerstvě namleté kávy se stává zápach několik dnů staré kávové sedliny ve spojení se zrezivělým hrncem. Ondrovi tam smrdí ještě cosi jako spálenina. Berte to čistě jako subjektivní záležitost, třeba vám to vadit nebude, mě to až s***.

Káva pouští při styku s vodou okamžitě kávové zabarvení. Po smytí zanechává pokožku opečovanou a vyživenou.

Když přetrpím deset minut ve smrádku, přijde na řadu smývání, což taky není zrovna lehká záležitost. Kávová zrníčka jsou lehoučká a sprcha je z kůže rozstříkne na všechny směry. Po každém peelingování jsem tak musela sprchovat i zdi kolem vany a sprchový závěs. Některá zrníčka putují na zdi okolo vás, zbytek se vás, díky oleji, drží jak klíště a musíte je mnout rukou, aby se vás pustila - samotný proud vody nestačí. Další minus peelingu (a teď myslím všech peelingů s pevnými nerozpustitelnými částmi) je splachování zrníček. Logicky vše spláchnete do odpadu. A v tu chvíli mi vždycky v hlavě zazní varování z cedulek snad všech společných kuchyněk v mých předchozích zaměstnáních "Nevylévejte lógr do dřezu". Smiřte se tedy i s častějším čištěním odpadu. Jako, není to taková nálož, jako byste si dělaly celotělovou masku z jílu, ale spočítejte si dvě hrsti kafe 2 - 3krát týdně, představte si tu hromádku a prožeňte to odpadem.. Co do úklidové stránky věci však musím poznamenat, že byť je peeling s obsahem oleje, působí lehce sušším dojmem (proto to opadávání), ale zato neudělá z vany skluzavku (po použití solného peelingu z Rossmanna jsem musela pod sebou vždy nejdřív vydrhnou celou vanu, než jsem se mohla pohnout ke kohoutku - klouzalo to jako blázen!).

Protože jsem často vídala na Frankově Instagramu fotky zákaznic, které se tam zvěčňují s tělovým peelingem i na obličeji (od přímo pleťového poznáte tak, že ten tělový tvoří jen zrníčka kávy, kdežto pleťový tvoří souvislou masku), hecla jsem se a vyzkoušela to taky. Verdikt zní, že to ani mému přecitlivělému a póry ucpávajícímu obličeji neuškodilo. Dokonce nebyl ani začervenalý. A to je asi tak všechno, neudělal totiž vůbec nic. Zatímco Frankův pleťový peeling stačí jen rozšmrdlat po obličeji a hned jsem viděla a cítila výsledky, tento jsem vmasírovala a ani po 10 minutách působení nic neudělal. Zanechal na pleti lehký namazaný povlak, který jsem tam pokusně nechala a pokračovala dál s večerní rutinou (pleťová voda - sérum - olej - krém), ale ráno pleť byla stejná jako jakýkoli jiný den bez peelingu. Sice se neosypala, ale vyživená, nebo super vyčištěná taky nebyla.

Balíčky mají fakt moc pěkné provedení, až bych řekla dárkové. Když si tedy budete chtít udělat radost, objednejte si jeden..

K výsledkům!

Peeling na kůži zanechá perfektně hydratovaný promazaný povlak, který ale nepůsobí mastně, jako když se namažete máslem nebo olejem. Ty, co nesnáší matné povlaky a lepení oblečení na tělo po každém namázání budou nadšené. Navíc, takto hedvábná pokožka vám vydrží nejen do rána, ale až do večera následujícího dne. Dýl jsem to nezkoušela, protože jsem zase vlezla do vany. A hádejte, co. Ještě ve vaně plné vody jsem z nohou cítila, jak jsou namazané a kapky vody klouzaly po kůži. Bohužel, stejně jako tento skvěle opečovaný pocit, vydrží z těla i ta supr trupr divná "vůně". Po smytí mi to bohužel smrdí ještě víc než během působení. Je mi to tak nepříjemné, že to ze sebe cítím celou noc a ráno i z pyžama.

Jestli to funguje na jizvy? Tak to jsem nezvládla vyzkoušet. Rozhodně to pomáhá, stejně jako solný peeling, zatáhnout ranky a velmi rychle je zahojit. Což je sice super, že to nepálí, ale zase byste si neměly dřít ostrými zrnky porušenou pokožku. Miluju sice tu krásně vláčnou pokožku, ale ten smrad a nutnost nechat peeling působit mě fakt štvou. Třeba u jejich pleťového peelingu mi stačí jen natřít a smýt a pleť je po něm nádherně hebká, aniž bych ho musela nechat působit. A navíc ten smrad.. fuuuj, to prostě nedávám. Miluju vůni kávy, ale tohle mi prostě smrdí. Takže za mě.. Je to skvělá myšlenka, perfektní složení, docela dobrá cena, nádherné balení, ale tento kávový trend mě u tělového peelingu asi mine. Asi ani nezvládnu dopoužívat toto balení, kdyby však jo, Frank slibuje, že při pravidelném používání by výsledky měly být vidět do 14ti dnů, takže pokud to dám, hodím vám update na Insta a FB stránky, zda to nějak pohne s jizvičkami.


Balení: 200 gramů
Cena: €14,95
Poštovné: FREE
Odkaz: klik

Slyšely jste o australských kávových tělových peelinzích? Jak se vám tato myšlenka líbí?

P.S.: Ještě existuje (asi konkurenční?) značka Body Blendz, která má exkluzivní vábivé černé obaly, taky papírové pytlíky, ale mnohem více druhů, za zhruba stejné ceny. Zaujal mě ten ovesný, takže byť je stále základ z kávy, třeba tyto nebudou tak smrdět. Uvidíme..

Zdroj obrázků 1, 5 a 7

Přírodka, či syntetika? | Příběh zeleného mozku pokračuje

Už jsem dlouho nic nenapsala do jednoho z Šílených deníčků, ať pleti nebo hřívy. A způsobilo to ohledně mého "zeleného" počínání na světě nějaké dohady. Asi bych jen na jejich základě nezačala psát tento článek, ale už kvůli záznamu, který mi může posloužit jako ohlédnutí později, ho o tom chci napsat i pro sebe samu. Dnešní zamyšlení bude tedy o tom, zda jsem ještě tak "zelená", jak jsem se kasala před několika málo lety. Kde u mě striktně vyhrává přírodka a kde už nad syntetikou přimhouřím očko..

Když používáte syntetickou pleťovou péči a potkáte se s přírodkářem, jako jeden z prvních argumentů hovořících PRO přírodku uslyšíte, že sice její účinky nejsou vidět hned, ale zato jsou dlouhodobé a trvalejšího rázu. A tohle můžu potvrdit. Je to na mě vidět. A když nemám jeden ze svých hezkých dní, tak to na sobě aspoň pořád cítím. Zásadní změna se se mnou udála asi nejvíc na poli vůní. Na přírodní vůně éterických olejů a bylinek jsem si tak zvykla, že už i jemná vůně typu Nivea je pro mě ostrou parfemací. Když to tak napíšu, vypadá to možná až moc přitažené za vlasy, ale uvedu vám příklad. Když nebudete 4 roky vůbec solit, schválně si pak zkuste sníst chips, nebo solené pražené oříšky. Garantuju vám, že to bude nad síly vašich chuťových buněk. A takto to mám i s vůněmi. Prostě jsem striktně přírodní pečující kosmetiku používala už tak dlouho, že syntetickou parfemaci v produktech nesnesu a většinou takovéto produkty odsoudím ještě v obchodě z pohledu na složení a prostě si je nekoupím.

/Výjimku pro mě tvoří Lush, který má některé parfemace umělé, což bylo trnem většině přírodkářů, protože syntetický parfém je jedním z nejčastějších potencionálních alergenů. Nevím, proč ho tam cpou, když většina jejich produktů s čistě přírodními přívoněmi jsou úžasná, ale co jsem koukala, už se tento nešvar začíná pomalu vytrácet./

Vezmu to asi po jednotlivých oblastech kosmetiky, ať to není moc páté přes deváté. Stejně v tom udělám maglajz, už to vidím..

Pleťová kosmetika

Tam se držím striktně přírodky. A to opravdu striktně. Prostě mi nestojí za to, dát si něco na pleť, co třeba nese i slovutnou značku, ale složením stojí za starou belu. Do této kategorie však řadím i předraženou přírodku, která používá levné vycpaniny, jako jsou glycerin, voda, alkohol, namísto olejů, aloe, hydrolátů a pořádných aktivních složek. "Tonikum" z alkoholu a glycerinu si můžu udělat sama a za to fakt nehodlám dávat pětikilo. Někdy se mi takhle něco koupit povede, ale je to pak většinou pomatením smyslů z nádherných obalů, nebo obecným opěvováním z okolí, že si nestačím uvědomit složení. Naštěstí se mi tyto přehmaty moc často nestávají.

Většinu pleťovky si dělám. Ano a skvěle mi vyhovuje. Důkazem toho je i to, že pleť mám v mnohem lepším stavu, než když jsem začínala s přírodkou. A taky bych u ní nezůstávala jen proto, že si ji dělám doma na koleně, když by mi nevyhovovala. U mě spíš než sebeprotěžování platí "kovářova kobyla..", takže občas se na mě ani nedostane, protože všechno rozdám po rodině a známých. To pak sahám po nakoupených zásobách a s pláčem se po čase vracím zase ke svým krémům.

Když už si pleťovku koupím, můžete na to dát jed, že mi to funguje perfektně a obsahuje to něco, co si doma prostě udělat nedokážu a složky jsou většinou nedostupné. Takhle jsem si teď znovu objednala čistící gel Juliet od Antipodes a bělící sérum od Kimberly Sayer. Prostě obé stojí za to. Oba produkty obsahují mraky i exotických extraktů, které si prostě běžný smrtelník, natož z Česka, nemůže koupit. 

Jedinou výjimku u mě tvořila micelárka Bioderma k odlíčení očí. Mám citlivé oči, jsem čočkařka a navíc v nich nesnesu ani olej, ani mléko. Takže jsem snad od 15 let používala na odlíčení tuto micelárku. Tento problém však překvapivě vyřešil MakeUp Eraser - kouzelní ručník, který dokáže i voděodolné líčení smýt pouhým namočením v teplé vodě. Od té doby, co ho mám, sedá na flašku micelárky prach. 

Tělová péče

Opět i zde jsem striktně přírodní. Nepoužívám nic se sulfáty - proč taky.. Pěnu nepotřebuju a vysušení kůže mi za to nestojí. O vysušujících účincích sulfátů (i těch v přírodce používaných coco-sulfátů) mě přesvědčil stav mé kůže. Po několika letech jejich vyhýbání se můžu sprchovat i tvrdou pražskou vodou a poté se nenamazat, aniž by mě kůže bolestivě svědila, nebo šupinkovala, jako dřív. 

Mám ráda střídání vůní, takže sprcháče si kupuju různé. Poslední měsíce od Weledy, ale po jejich dost rychlé spotřebě, střídám i s gely od Alverde. Intimní gel mám už potřetí z Havlíkovy Apothéky a nějak u něj setrvávám dál, i přes mou nechuť k celé této značce. Tělové peelingy není problém sehnat čistě přírodní. Není problém si je udělat i doma. Mám ráda sůl, protože mi zatahuje ranky po holení, takže sůl a olej a hotovo. Já si je však kupuji, o tom až níže. 

Moje nová testovací vášeň dorazila dnes až z Austrálie. Základ všech produktů tvoří pravá káva a zatím chodím kolem a pořád všechno oňuchávám. a pro ty, které o tom u mě na Insta nečetly.. je to jedna ze svěětově vychvalovaných tělových kosmetik, o které naposledy mluvila i Lisa Eldridge na svém Insta účtu

Myju se mořskou houbou, která mi narozdíl od těch malých nepřipomíná kus mořského dna oživlého z Ániných animáků, spíš starý molitan. Ale upřímně, je mi to jedno, jestli se budu mýt houbou ze síťoviny, molitankou, nebo mořskou. Nepocítila jsem v tom žádný rozdíl. 

Tělová mléka a másla.. Toť otázka. Obojí si můžu udělat za chvilku doma, ale opět mě radši baví proces je kupovat. Mléka jsou však na můj vkus dle ingrediencí až nehorázně předražená (Weleda, Lavera a spol.), oleje a šlehaná másla mi na těle dlouhodobě nefungují a spíš vysušují (stejné to mám i s oleji na obličej) a ta luxusní jsou většinou opět předražené a někdy navíc pěkné srágory. Takhle jsem naposled od kamarádky odmítla půllitrovku tělového mléka od Clarins, protože složení bylo prostě směšné (parafin, spolu s alkoholem a pár silikonky, pecka, ne?).

Vlasová péče

Opět jedu striktně přírodní. Šampony střídám a zkouším pokaždé nové. Mám strop kolem 350,- Kč, protože mi fakt nepřijde normální, když něco co se smyje, stojí 500,- a výše. To už to dám radši do kondicionéru nebo masky. Což je u mě problém. Mám suché skoro kudrnaté vlasy, drátovité a velmi pevné. Nenašla jsem zatím, kromě John Masters Organic intenzivního kondiše žádný jiný prodávaný, který by mi fungoval. Kondicionér jsem si tedy začala dělat sama. Nejdřív to byly pokusy plné mastných vlasů. Oleje mi nefungují nejen na tělo a obličej, ale ani na vlasy. Jsem prostě vodní holka, moje kůže má z nějakého nepochopitelného důvodu ráda vodní složku v produktech a vyžaduje ji. 

Vlasy dřív barvené hennou

Po měsíci jsem dovedla k dokonalosti krémovou masku i kondicionér. Dělám si je, vyhovují mi, vůni si měním, podle nálady a moje vlasy jsou po něm rozčesatelné, hebké, lesklé, pružné a nezacuchají se ani po týdnu nošení drdolu (kudrnatky znají). Když jsem zjistila, že mně hlava svědí i po přírodních kondiších, držím se už jen těch domácích a těmi koupenými zbytky si holím nohy (pecka!!).

Jedinou vlasovou výjimku tvoří občasné použití suchého šamponu Batiste. Vím, že jsou i jeho přírodní varianty a  nejsou vždy drahé (např. poslední novinka suchý šampon od Alverde). Batiste mi však skvěle funguje, voní, jsem ztotožněná i s jeho cenou (narozdíl třeba od voňavějšího a trochu lepšího Lee Stafford, který je zase nehorázně drahý). Laky, tužidla ani jiný vlasový styling nepoužívám. Mám doma pouze kondiš ve spreji a uhlazující vosko-pastu od John Masters Organics, kterou už mám na poličce snad třetím rokem.

Péče o nehty

Tady už snad nejde zůstat striktně přírodní, pokud si chcete lakovat nehty. Přiznávám, že u laků jdu hlavně po barvě, ale musí mít i svou kvalitu a komfort aplikace (miluju široké štětky od Rimmel a Miss Sporty), po jiných v drogerce tedy nesahám. Základní péči mám však od Sparitual a  mám na to stejný názor, jako u pleťové péče vs. makeup (vysvětlím níže). Sparitual péči mám stále stejnou, viz tento článek, jejich laky jsou 5-fujtajblůFREE a je mi to milejší, než drasťáky z drogerek nazývané péčí. 

Odlakovač mám také Sparitual. Nádherně voní, není těkavý, jako ostatní odlakovače a díky obsahu acetonu, rychle odlakuje. Čtete dobře, "díky" obsahu acetonu - vím, že se proti němu brojí, ale daleko více vysušují nehty jeho náhrady, které pak díky svému slabšímu účinku musí být v produktu zastoupeny ve vyšším množství a to má pak i odpovídající vliv na kvalitu nehtu. Toť má teze.

Barvení vlasů

Teď už najíždím na chemku v péči a jak čekáte, rozhodně ne na zdravou. Z Deníčku šílené hřívy si možná ještě pamatujete moje peripetie s přírodním barvením vlasů, následným chemickým odbarvením na blond a pak skokem k zářivě zrzavé hřívě díky čisté henně. Kdyby to šlo, zůstala bych u zářivé zrz možná do teď, ale jak mi začaly odbarvené vlasy odrůstat, začaly mi také tmavnout mé nově narostlé vlasy v přirozené barvě a dohromady to už tvořilo nepěknou směsici napůl zrz a napůl téměř mahagonu. 

Nevím, co mě to popadlo, ale dala jsem si ještě před porodem do hlavy, že "maminka nebude zrzavá" a šla jsem se za strašné prachy svěřit do rukou profesionálky, ke které jsem s přestávkami chodila do jednoho z dražších prazských salonu už 15 let. No a ona to totálně podělala. Je fakt, že kdybych tak nelpěla na tom být okamžitě blond, možná by to i promyslela a řekla, že to nejde a zvolila jinou cestu. Navíc neměla absolutní zkušenosti s vlasy barvenými hennou. Dopadlo to blbě. Nejdřív se mi dvakrát pokoušela vlasy odbarvit odmývačem barvy, což na hennu nemělo ani ten nejmenší vliv (a jedna kúra stála 1500,-!!) a pak mi je celé vzala odbarvovačem na melíry. V jaké kondici se po těchto zákrocích nacházely moje vlasy, si asi dovedete představit samy.

Vlasy teď barvené chemicky

Po odbarvení vlasů mi vzniklo čistě oranžové háro, protože henna barvu nepustila, ovšem moje vlasy tu svou přirozenou, která hennu utlumovalo, jo. Takže jsem vypadala jako mandarinka. To už se kadeřnice uchýlila k poslednímu pokusu a to, že vlasy tedy ztmaví barvou. Pecka, mohla jsem vynechat předchozí šílené kúry za bůra, co mi zničily vlasy a obarvit si to doma tmavou barvou z drogerky za dvě kila. Věřte mi, že si za to nadávám do teď. 

Od té doby jsem už dvakrát rapidně zkrátila háro, takže hennu mám na cca 10 cm na koncích. Bohužel, stále se však biju s mou touhou o přirozené vlasy projasněné melíry. Melíry zbývající henna nepustí do délek, vlasy mi odrůstají do tmavé blond až našedlé hnědé a někde mezi tím válčím s x druhy barev, které mi vznikly po zásahu kadeřnice a mým zkoušením barev z drogerky. Momentálně jsem zase zrzavá, tentokrát do měděna, ale vlasy už barevně splývají a tvoří jakous takous jednotnou barvu. Momentálně přemýšlím, jestli se na to nevybodnout a nejít zase do henny, neb prostě nepočkat a nenechat vše odrůst. Je to docela oříšek, protože se mi v hlavě furt ozývají pochyby, co když se mi za posledních několik let přirozená barva už změnila, je tmavší a pak bych třeba stejně nikdy tmavé blond nedosáhla. Hmmmm.. 

Makeup

A tady došlo ke změně taky. Zatímco jsem dřív nesnesla na pleti žádný z drogerkových makeupů a ani nic, co by obsahovalo silikony, před rokem se to změnilo a od té doby je můžu používat, aniž bych se musela bát následného obsypání. Do té doby jsem si dělala vlastní minerální makeup a používala jsem ho opravdu denně poslední dva roky. Tím mi vzniknul deficit tekutých makeupů a taky nákupu dekorativky obecně. Od té doby si to čile vynahrazuju a zkouším jak drogerkové, tak parfumerkové makeupy. 

Já prostě makeup miluju!

Co si budeme povídat. U přírodky je hrozně těžké najít tekutý makeup, který by byl skvělý odstínem, aplikací i výdrží. Znám takový jen jeden, ten minerální a ten mě už nebavil. Ostatní byly většinou divné odstínově, cuckaté, špatně se nanášely, nedržely, byly moc oranžové apod. Šla jsem tedy do syntetiky. A je docela prča, že tato moje záliba v nakupování dekorativky, v jejím vybírání, kochaní se obaly, vůněmi, barvami a vším, co syntetická dekorativka skýtá, se stalo terčem některých radikálně smýšlejících zelených mozků. A víte co? Mně je to fuk. Jako jasně, kdyby mi to bylo úplně jedno, tak na základě toho nevznikl tento článek (tak trochu), ale je mi to natolik fuk, že nehodlám nic měnit a ani se přidávat k jednomu z táborů (přírodnímu, nebo syntetickému). Stejně, jako si koupím s velkou chutí makeup ze Sephory a budu si ho s náležitou grácii plácat na obličej, stejně tak budu nadšená z perfektního odstínu Alverde rtěnky, ale i rtěnky Essence za pade. 

Dalo by se moje "zelenomozkovství" shrnout do jednoduchého pravidla: Co je péče, to musí být přírodní, co je prozatimní a smývá se to, to může osahovat i syntetiku. Opět výjimku tvoří ty barvy na vlasy, no, ale já to nějak vykoumám. A byť se teď vyžívám v nakupování nepřírodní dekorativky, tak abych odpověděla před tím, než vás to napadne.. Stále považuji minerální makeup za nejlepší, nejpřirozenější a dokonce i s pleť ozdravujícími účinky, jaký jsem kdy používala. Až mě přestanou tekuťáky bavit, zase se k němu vrátím. A ta doba už se blíží..

Péče o domácnost

Opět, pokud potřebuju nutně třeba jar na nádobí, koupím klasický jar. Ale v dnešní době už se vám nestane, že by v obchodě nebyl k mání i ten ekologický, takže beru vždycky ten. Od té doby, co se nanarodila Áňa a máme sušičku, nepoužívám už vůbec aviváž, protože prádlo ze sušičky je samo o sobě měkké a jemné. Prací gely mám ekologické už několik let a na podlahy zase Orange Sanitol od Karla Hadka, což je úžasný univerzální pomocník na cokoli a celý byt navíc provoní vánoční vůní pomerančů. Nedávno mi domů přibyl parní vysavač, takže o starost míň s výběrem čističe podlahy. No, do myčky mám tablety taky ekologické, ale třeba ten postupně uvolňovaný WC gel mám od Domolu z Rossmanna, protože mi nejlépe funguje a nejvíc voní a jeho ekologickou variantu jsem nenašla. 

Péče o dítě

Bude se to zdát možná divné, ale Áňu většinou koupu jen ve vaně plné vody (máme obrovskou rohovku, takže jdu do vany nejdřív já s knihou a sklenkou vína, po hodině za mnou přijde Áňa a čvachtáme se další půlhoďku a pak jde po nás ještě Ondra. Hehe, takhle jsem nešetřili vodou snad ani, když jsme byli malí. A to fakt neúmyslně. Zpět k Áně.. Nepoužívám na ni mýdlo, jen když fakt musím a to je tak dvakrát do měsíce (třeba když jsem ji hlavu omylem polila mycím olejem, nebo se oplácala jabkem až lepila i za ušima) a to pak volím Alverde. Tím se občas umyju i já. 

Áňu mažu tělovým mlékem a mastí s lanolinem vlastní výroby. Díky používání látkových plen se jí neudělala snad nikdy žádná opruzenina, ale zase bojuju s občas suchou kůží, která se jí dře v místě plenky, když mi dojdou kalhotkové plenky a použiju narychlo čtvercovku. Na obličej jsem občas mazala zimní Alverde krém, ale jen se po něm osypala. Pak jsem přešla na měsíčkovou Weledu, ale to mi  zase strašně smrdí alkoholem. Začala jsem ji tedy mazat lanolinkou i na obličej a bylo. Možná bych používala Bepanthen z drogerky pořád, kdybych se jednou nekoukla na složení. Jako pardon, ale když už je na prvním místě voda, tak ksakru, proč hned na druhém je ropný základ místo třeba nejlevnějšího sojového oleje?? A v krému pro děti?? No nic.

Potraviny

A jako poslední papáníčko. No, není to dneska už nic zvláštního, ale snažíme se jíst regionální, čerstvé a nejlépe doma vypěstované suroviny. Pohrávala jsem si s myšlenkou i na vlastní elektrický mlýnek mouky, ale zatím to odsunuju do pozadí. =) Nezáleží na tom, jestli si ten den dám ovesnou kaši, nebo opečenou slaninu, ale mám ráda, když vím, jak vše bylo zpracované, odkud vše pochází, je to kvalitní a jestli se to slučuje s etikou, viz vejce, maso apod. 

Úlovky z loňského Biostylu

Vyhýbám se všem umělých dochudovadlům a konzervantům, ale když mám chuť na sušené meruňky a jiné po ruce nemám, koupím si i balíček sířených a to samé platí třeba u nějaké sladkosti. Snažím se dodržovat výše zmíněné. Žíly si kvůli tomu však netrhám.

DIY

Jako samostatnou kapitolu bych mohla uvést i problematiku diy kosmetiky. Docela mě překvapilo, když jsem nedávno někde četla názor, že když už si dělám diy krémy, tak proč utrácím za kupovanou kosmetiku a tím vlastně i nešetřím přírodu, protože hromadím obaly? A to je pro mě právě ta tenká hranice mezi nadšenectvím a už radikalismem. Prostě ráda nakupuju kosmetiku, ráda ji vybírám, zkoumám a testuju. Vyrábím si jen to, co jsem nenašla prodávat v takové kvalitě a mé pleti tak vyhovujícího. To, že však umím uvařit kosmetiku a namíchat dekorativní minerální šminky neznamená, že budu dělat jen to a používat jen to a jiná cesta je špatná..?!

Tzv. udržitelný styl života, tedy pomýšlející na ekologičnost i na to, jak se chováme k přírodě a zemi, aby nám dlouho vydržela, co po sobě zanecháváme dalším generacím je hezký a určitě záslužný. Sama bych si radši ruku urazila, než bych hodila igelit do komunálního odpadu apod. Je to už automatické. A je mi šumák, když většina ironických kecalů prndá, že to stejně pak hází na jednu hromadu, tak to nemá ani cenu dělat. Ale pokud dodržování eko stylu života hraničí až s šílenou umanutostí a následným napadáním lidí za jejich nedodržování všech možných zásad, které si opět každý jedinec určuje a vymezuje se tak sám, tak mě to s prominutím sere. Nepotřebuju se před nikým obhajovat, nikomu nic dokazovat a nejsem ani povinna se cítit špatně kvůli tomu, že nedělám něco podle něčích představ. Jasně, mohla bych žít líp, ale kdo ne? Tento styl jsem si nezvolila z čista jasna, sám se vykřesal z našeho způsobu života a možná právě proto se nám pak udržuje takto snadno. 

I když bych si občas ráda zase někdy koupila Elseve šampon už pro tu jeho vůni, nebo třeba Benefit pleťovku  pro ty jejich nádherné vůně i obaly. Ale už to pro mě není existující možnost. Prostě to neexistuje a nepomýšlím na to vůbec jako na možnou volbu. Všechny tyto změny však přicházely pomalu a byly velmi postupné. K některým jsem se musela dokonce několikrát znovu vracet, protože mi napoprvé nefungovaly, nebo jsem nevěděla, jak na to. Takhle jsem např. ze začátku používala na Áňu striktně kupovaný Bepanthen a držela se osvědčených papírových plen. A pak jednou jsem z ničeho nic zkusila látkové a už jsem se k těm papírovým nevrátila. A je mi šumák, jestli ostatní rodiče používají látkovky nebo papírovky, jen mě bere čert, když nedávají stejnou volnost mně a hned začnou útočit na to, že má Áňa červený zadek, že by se jí to s papírovkami nestalo, nebo že Bepanthen prošel výzkumy, které jsou mnohem jistější, než moje přírodní verze. A přitom ví prdlajs o tom, co, jak a proč. Prostě bych jen chtěla, aby si lidé víc všímali sami sebe a nešťourali do ostatních. Maximálně, aby je chválili, jako v té reklamě, kdy babička pochválila nějakého pána za recyklovanou flašku: "Šikulka!". =)

Tak co, šikulky, jaké jsou vaše zelené pochody?

Zdroj titulního obrázku