Zobrazují se příspěvky se štítkemZ deníčku šílené hřívy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZ deníčku šílené hřívy. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 11. ledna 2021

A zase ta henna! | Nový rok, nové vlasy



Po Vánocích a po dalším prodloužení lockdownu a taky po nekonečné hodině a půl sušení vlasů difuzérem jsem vzala nůžky a o decentních 20 cenťáčků si zkrátila háro. Dva týdny na to, kdy už od léta přemýšlím zase o návratu ke své přirozené blond barvě, jsem si vzpomněla, jak jsem pokaždé natěšená, jaký efekt tentokrát henna udělá, jak se rozzáří jako sluníčko a jak úžasný pocit pak mám, když se kouknu do zrcadla. Jakoby najednou všechno zacvaklo a bylo, jak má být. A bylo rozhodnuto, jsem opět na zrz.. 

středa 23. března 2016

Zelený ZRZ mozek je zpět! | Z deníčku šílené hřívy III.


A je to tady. U hlavy se objevuje centimetrová vrstva odrostlých vlasů, já mám ruce zpocené a v oku mi začíná nervózně tikat. Z kuchyňské linky na mě po více jak roční pauze pomrkává starý známý - půlkilový balíček čisté henny a vzájemně odhadujeme své síly. Byť se ve mně stále ještě snaží dostat mé blonďaté já k moci, už jsem se rozhodla. Napadá vás, o čem bude dnešní článek? =)

Dneska mě chytla nějaká nostalgická nálada. Začala jsem na blogu pročítat staré články a po hodině jsem se už třískala smíchy. Zcela nepokrytě a samožersky přiznávám, že jsem se bavila nad svými slovními obraty a zábavnými historkami, které prolínaly každý článek. Pak mi ale došlo, že už si tak zábavně z posledních článků nepřipadám. Kde jsem asi udělala chybu? Kde nastala ta změna? Možná to z článků poznat ani nebylo, ale já tu změnu v sobě cítím. A teď chci zpátky své staré já. Nebo ne to staré původní, ale to nadšenecké, které si nestěžuje, ale snaží se brát všechno s humorem. A které bezhlavě zkouší, hledá novou kosmetiku a nadšeně se vrhá do každého článku.

Takže se pokouším o návrat. A mám k tomu i ideální příležitost. Štrapáce s mou šílenou hřívou pokračovaly při poslední návštěvě kadeřnice - byl to můj snad tisící pokus o návrat k blonďaté hřívě. Takže po všech těch amlách, hennových zábalech (článek zde), zkoušení barev Khadí a Henné color, pak kompletním chemickém odbarvením vlasů na blond ananas (článek zde) a následném opětovném obarvení tentokrát na sytou zrzavou (článek zde) jsem se u kadeřnice snažila dopracovat ještě před narozením Áni k aspoň melíry světlejšímu háru. Jak se to (ne)povedlo se dočtete zde. Nazvala bych to docela drahou srandou, která mi parádně zničila vlasy. Ještě teď jsem naštvaná, jen nevím, jestli víc na sebe, nebo na kadeřnici, která mi hned na začátku neřekla, že nikdy vlasy s hennou nebarvila a nemá s tím žádné zkušenosti. V závěru by moje vlasy dopadly daleko líp, kdybych si v drogerce koupila tmavou barvu na vlasy a šla se k ní jen oštucovat. Každopádně by mě to vyšlo aspoň o 3 třisíce míň (jóó, až tak jsem po blond háru toužila).


Víno na kuráž.. Ale po pravdě, dopila jsem ho až po baarvení.


Dva z mých posledních domácích pokusů o návrat k blondu dokonce hraničily se zdravým rozumem. Nejdřív jsem si vzala v drogerce ve slevě těžce odbarvovací studenou velmi světlou blond (bez amoniaku, zato s pěknou dávkou peroxidu, čehož jsem si všimla až poté, co mi barva při aplikaci málem sežrala kůži z hlavy). Nedivím se, že se doprodávaly, byly fakt nebezpečné. Měla jsem spálenou hlavu a stroupky ve vlasech ještě 14 dní. Vlasy velmi nepěkně chemicky zežloutly a v závěru jsem musela barvě přiznat aspoň jedno plus, opravdu se věrně podobaly mé vlasy vlasům slečny na krabičce. Jen ta drogerková světla jsou tak šílená, že jsem v dobré víře v přirozenou blond zvolila tuto šílenost sama. Kdybyste na ni náhodou ještě někde narazily, ruce pryč. Jo a byla to Nectra Color, odstín 900, Schwarzkopf. 

Druhý pokus už byl vysloveně známkou čirého zoufalství. Kývla jsem na střihání známé z vesnice, kde Ondra bydlí, která stříhá jeho maminku s kamarádkami u nich doma v kuchyni a výsledkem bylo radikálně střižené háro, které jsem od té doby, pro naprosto nebepečný sestřih (fakt mě pro to nenapadá vhodnější výraz), musela nosit kudrnaté a ještě v drdolu. Doufala jsem tak, že už zrzavá, coby pozůstatek henny natolik odrostla, že se jí tímto navždycky zbavím. Kdyby můj plán vyšel, nepsala bych tu asi teď ódy na zrzavou hennu. Hehe

A teď je to všechno zase zpátky, čímž se vyvrací jedna z teorií podporujících evoluci, že člověk je nad všemi ostatními tvory proto, že je schopný poučit se z vlastních chyb. Kdo mě sledujete na Insta nebo FB, asi už tušíte, vlatně víte, jak to dopadlo. Jsem zrzavá jak liška. Samozřejmě jsem za tu dobu lehce pozapomněla, jak jsem tu hennu nanášela, takže proto jsem se i vracela ke svým starým článkům - pro návod!!A abych zase příště netápala a nemusela si projíždět celý blog, zopakuju si to tu teď tady s vámi..

Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale ať máte představu o původních barvách. Ta první je ze začátku ledna, druhá je ze začátku února, třetí z konce února, přičemž jsem osobně neviděla rozdíl mezi 2. a 3., až na fotkách, když to bral takto rozdílně foťák..


Vlasy jsem si před barvením pořádně vydrbala šamponem a pak je vzala ještě lávovkou (která prý napomáhá vymývat zbytky chemických sajrajtů a chemkových barev z vlasu a tím ho líp přípravit pro hennu). Rázem získaly úplně jiný povrch na omak, než jsem byl zvyklá. Horko těžko se mi je podařilo rozčesat.. Odvážila jsem si  175 gramů henny (s tím obrovským dlouhým hárem, které jsem hennovala dřív, jsem používala cca 250 gramů henny. Vlasy se sice zkrátily, ale objem zůstal, takže mi to množství akorát vyšlo.) a v závěru naředila cca 3 dcl kohoutkové horké vody (mám vyzkoušeno, že nám teče max. 52°C), 70 ml octa (do ruky mi jako první padla flaška jablečného) a protože to byl opravdu odérek, zakápla jsem pár kapkami pomerančového a hřebíčkového éteráku. Notně jsem si přihnula vína a šla jsem barvit.

Vlasy, ať už sobě nebo mamče, barvím od svých cca 15ti let a už na to mám svou rutinu.. Vždycky začínám vlasy kolem obličeje, pak beru po pěšinkách odprostřed nejdřív na jednu stranu, pak na druhou, pak dokola od ucha k uchu a pak vezmu nakonec po pěšinkách - řadách temeno hlavy odshora dolů. Délky pak barvím po menších pramenech, jak mi to padne do ruky, ale hlavně odspoda nahoru. Hennové blátíčko vlasy dobře slepí, takže je jen tlakem připlácnu zakroucené k hlavě a pak dám celé dílo na dvě hoďky do igelitové tašky a do ručníku.

Původně jsem plánovala rudý odstín, který tato henna bez problémů dokáže, ale až díky jedné z vás, která mi psala do mailu dotaz, co přidat do henny, aby byla tak hezky zrzavá, jako je ta moje, mi došlo, že tím octem jsem nádherně potlačila červené odlesky a udělala si liščí oranž. No, tak příště bez octa i jiných kyselinek, no.. Každopádně už jsem zase "zelená" až na půdu a hrozně mě to baví. Je to sranda. Sice doma to vidí trochu jinak, ale co naděláte, že? Nikdy se nezavděčíte všem. Hlavní je, že já se zase při pohledu do zrcadla cítím jako já. (Hm.. teď mi došlo, že jedu na Velikonoce na venkov k tchýni, hehe, to bude zrzavé pranýřování, to si ještě užiju, no nic..)

A tahle tmavá je ve skutečnosti ta samá barva jako foto výše uprostřed.


Jo a pro všechny, které to zajímá, už podruhé jsem si barvila vlasy hennou po předchozím chemkovém odbarvování a nezezelenaly mi. To jen tak na okraj, do zápisu. Vlasy jsem si od té doby nemusela umývat - vždycky mně po této henně vydrží v pohodě i 14 dní, což se ukáže jako docela problém, pokud si z veletrhu donesete domů nový ajurvédský Ibiškový šampon od Khadí a nemůžete (nemáte proč) ho hned vyzkoušet. Ještě dodám, že už od nepovedeného zásahu kadeřnice jsem měla vlasy rozdělené po horizontálních pruzích (do teď jsem netušila, že je to možné a ani ona sama nevěděla, jak to udělala!) v různých barevných provedeních, což nebylo ani trochu slušivé, navíc se to nedalo vyfoukat dorovna, protože by to bylo ještě patrnější. S čím si neporadilo ani několik různě barevných chemkových barev - tmavších, či zesvětlujících - to henna zvládla napoprvé. Už mám zase jednolitou barvu.. SUPER ZRZ!

Na začátku tohoto článku jsem měla potřebu se vypsat - byla jsem zmatená a promýšlela jsem, jestli do té henny zase jít. Bohužel jsem se obarvila dřív, než jsem stihla dopsat tento článek, takž se někde uprostřed jaksi vytratila jeho myšlenka. Kdybych to měla shrnout, původně jsem byla z vlasů nešťastná a už rok s nimi nespokojená. Potácela jsem se  mezi chemickým barvením a odrosty a hledala jsem v drogérii pokaždé nový odstín, který by byl ještě víc podobnější mé pravé barvě. A víte co? Až teď zpětně přicházím na to, že jsem poslední rok šla slepě už jen za svou představou o ideální přirozené barvě, ale ve skutečnosti si už tak moc ani nepamatuju, jak vypadala.. Od obarvení na zrz jsem zase veselá, spokojená a hrozně mě baví, jak na sluníčku zářím do dálky. Tak nějak mi to samo o sobě stačí zvedat náladu.

Masku už jsem zkoušela a je úžasná! Ale na ten šampon se zatím furt jen těším - věděly jste, že prý funguje i jako kondicionér?


A co se týče článků, chutě do nich, psaní, hledání, spravily mi to dva veletrhy (jo a nakonec jsem se rozhodla jít i na ten třetí v řadě - dubnový Interbeauty), zvedlo mi to náladu i chuť do života. Zase mě to baví a doufám, že to bude i z článků znát. Dost jsem o tom přemýšlela a na většině českých blogů se mi nelíbí/nebaví, že většinou čtu recenze na to, co vidím všude, na marketingové články (nechci globalizovat spolu se sponzorovanými články. Myslím zde konkrétně ty, kdy marketingová oddělení rozesílají blogerkám balíčky výrobků plošně), nebo na hype produkty cloumající youtube zahraniční scénou. No, mně totiž chybí ta vlastní chuť a verva něco najít proto, že to člověka jen baví, protože si to našel sám, že to chtěl prozkoumat a pak se podělit o to, na co přišel. Chci si přečíst i ten příběh, tu cestu.. A pokud se někde mezi tím vším blogerce samotné ještě podaří navázat spolupráci, pak je to paráda. V tu chvíli totiž má asi ten nejlepší zdroj informací o daných produktech nebo značce - zdroj přímo oficiální, zastoupení značky samotné. Kdyby se nakonec ukázalo, že jí to nestálo za to, nebo že ji to zklamalo, pak o tom buď po pravdě napíše, nebo nenapíše vůbec. I pro čtenáře je to pak fajn, protože se nemusí obávat, zda bloger nepíše o něčem hezky jen proto, že to dostal.. Co myslíte, je to tak?

Neříkám, že rozesílání produktů na zkoušení je špatné, to vůbec ne, ale přeci jen to člověka trochu zavazuje. Ať si každý tvrdí, co chce, je to tak. Dobře, opravuju se, aspoň já to tak cítím. Pokud něco dostanu k recenzi, byť třeba i napíšu, že mi to nevyhovovalo, vždy to napíšu jemněji tak, aby se to nedotklo člověka, který mi to dal (protože mi ho je pak líto). Kdežto, když si věc koupím za své, jsem samozřejmě naštvaná, když to nesplní, co má a co slibuje, protože jsem si to kupovala s důvěrou a v dobré víře ve funkčnost produktu.Takže asi tak.. =) 

Foto už asi znáte z Insta, ale takhle si na světle opravdu zářím =D


Hehe, teď úplně vidím, jak si některé z vás říkají, že žárlivost je sviňa.. No jasně, byla bych pěkný pokrytec, kdybych nepřiznala, že občas mě osten žárlivosti bodne. Naposled třeba, když mi bloglovin zavalila kopa článků na jedno brdo.. Daný produkt dostaly blogerky jenom proto, že mají velkou čtenářskou obec, které se o tento druh produktů nikdy dřív nezajímaly, nic o něm neví a kdyby jej nedostaly, ani by je nezajímal. Pak si řeknu, že já na tento druh produktu už cílím několik let, mám poměrně velké srovnání  a navíc se mě na to denně někdo ptá po mailu a nedostala jsem nic.. No, neštvalo by vás to?

Taky dostávám dost dotazů, zda znám tu a tu značku, že jsem se o ní nikdy nezmínila, nebo že jsem o ní nepsala. Má to dvě možná vysvětlení.. 1) Produkty dané značky jsem zkoušela a nesloužily mi dobře (nebo mě nudily, nebo nic nedělaly), takže jsem od nich rychle upustila a darovala dál. Nemám moc chuť, když mě něco zklame, nebo nejsem s něčím spokojená, troubit to do světa a ještě zabíjet hodiny volného času na hate článek. Produkty, o kterých píšu, jsou většinou mnou vyhledané, které mě něčím zaujaly a věřila jsem, že si je vybírám tak, aby co nejlépe sedly mé pleti. Proto se tu objevují články především oslavné. Prostě se snažím dobře si vybrat. Můj příjem (momentálně spíš "nepříjem" z mateřské fakt není neomezený, takže nechci cíleně zkoušet věci jen proto, že je to zrovna trend, i když se pro mé potřeby zdá produkt evidentně nevhodný).  2) Opravdu jsem o tom ještě neslyšela. Jednoduché jak facka.  

A samozřejmě, pak jsou tu má chvilková vzplanutí, kdy se zamiluji do  značky a chci od ní vyzkoušet všechno. Pak už jde rozum do haj**u a to pak nakoupím přesně i to, co pro mě není vhodné/určené/využitelné a lámu si hlavu, jak zakomponovat do ód na značku i to, že mě od nich pár věcí zklamalo. No, nebudu vám tu kecat, pár takových zkušeností z poslední doby se najde. Ale nevadí, třeba se poučím do příště (haha), aspoň to vyzkouším a nebudu na to myslet dnem i nocí. Jsem ráda, že mě zase tohle všechno chytlo a baví mě to. Baví mě to až tak, že přemýšlím o rekvalifikačním kurzu na  kosmetičku (základy o pleti se vždycky hodí) a pár cílených kurzů aromky, míchání a působení éteráků zevně i vnitřně a léčení jejich pomocí. To asi tak pro začátek.. A doufám, že to nečte nikdo z rodiny, kdo by mi vmetl do tváře, že bych si nejdřív měla dodělat ty státnice! =D




Jak se máte? Co jaro, taky na vás tak působí a máte hned chuť na změnu?





pátek 19. února 2016

Přírodka, či syntetika? | Příběh zeleného mozku pokračuje


Už jsem dlouho nic nenapsala do jednoho z Šílených deníčků, ať pleti nebo hřívy. A způsobilo to ohledně mého "zeleného" počínání na světě nějaké dohady. Asi bych jen na jejich základě nezačala psát tento článek, ale už kvůli záznamu, který mi může posloužit jako ohlédnutí později, ho o tom chci napsat i pro sebe samu. Dnešní zamyšlení bude tedy o tom, zda jsem ještě tak "zelená", jak jsem se kasala před několika málo lety. Kde u mě striktně vyhrává přírodka a kde už nad syntetikou přimhouřím očko..

Když používáte syntetickou pleťovou péči a potkáte se s přírodkářem, jako jeden z prvních argumentů hovořících PRO přírodku uslyšíte, že sice její účinky nejsou vidět hned, ale zato jsou dlouhodobé a trvalejšího rázu. A tohle můžu potvrdit. Je to na mě vidět. A když nemám jeden ze svých hezkých dní, tak to na sobě aspoň pořád cítím. Zásadní změna se se mnou udála asi nejvíc na poli vůní. Na přírodní vůně éterických olejů a bylinek jsem si tak zvykla, že už i jemná vůně typu Nivea je pro mě ostrou parfemací. Když to tak napíšu, vypadá to možná až moc přitažené za vlasy, ale uvedu vám příklad. Když nebudete 4 roky vůbec solit, schválně si pak zkuste sníst chips, nebo solené pražené oříšky. Garantuju vám, že to bude nad síly vašich chuťových buněk. A takto to mám i s vůněmi. Prostě jsem striktně přírodní pečující kosmetiku používala už tak dlouho, že syntetickou parfemaci v produktech nesnesu a většinou takovéto produkty odsoudím ještě v obchodě z pohledu na složení a prostě si je nekoupím.

/Výjimku pro mě tvoří Lush, který má některé parfemace umělé, což bylo trnem většině přírodkářů, protože syntetický parfém je jedním z nejčastějších potencionálních alergenů. Nevím, proč ho tam cpou, když většina jejich produktů s čistě přírodními přívoněmi jsou úžasná, ale co jsem koukala, už se tento nešvar začíná pomalu vytrácet./

Vezmu to asi po jednotlivých oblastech kosmetiky, ať to není moc páté přes deváté. Stejně v tom udělám maglajz, už to vidím..



Pleťová kosmetika
Tam se držím striktně přírodky. A to opravdu striktně. Prostě mi nestojí za to, dát si něco na pleť, co třeba nese i slovutnou značku, ale složením stojí za starou belu. Do této kategorie však řadím i předraženou přírodku, která používá levné vycpaniny, jako jsou glycerin, voda, alkohol, namísto olejů, aloe, hydrolátů a pořádných aktivních složek. "Tonikum" z alkoholu a glycerinu si můžu udělat sama a za to fakt nehodlám dávat pětikilo. Někdy se mi takhle něco koupit povede, ale je to pak většinou pomatením smyslů z nádherných obalů, nebo obecným opěvováním z okolí, že si nestačím uvědomit složení. Naštěstí se mi tyto přehmaty moc často nestávají.

Většinu pleťovky si dělám. Ano a skvěle mi vyhovuje. Důkazem toho je i to, že pleť mám v mnohem lepším stavu, než když jsem začínala s přírodkou. A taky bych u ní nezůstávala jen proto, že si ji dělám doma na koleně, když by mi nevyhovovala. U mě spíš než sebeprotěžování platí "kovářova kobyla..", takže občas se na mě ani nedostane, protože všechno rozdám po rodině a známých. To pak sahám po nakoupených zásobách a s pláčem se po čase vracím zase ke svým krémům.



Když už si pleťovku koupím, můžete na to dát jed, že mi to funguje perfektně a obsahuje to něco, co si doma prostě udělat nedokážu a složky jsou většinou nedostupné. Takhle jsem si teď znovu objednala čistící gel Juliet od Antipodes a bělící sérum od Kimberly Sayer. Prostě obé stojí za to. Oba produkty obsahují mraky i exotických extraktů, které si prostě běžný smrtelník, natož z Česka, nemůže koupit. 

Jedinou výjimku u mě tvořila micelárka Bioderma k odlíčení očí. Mám citlivé oči, jsem čočkařka a navíc v nich nesnesu ani olej, ani mléko. Takže jsem snad od 15 let používala na odlíčení tuto micelárku. Tento problém však překvapivě vyřešil MakeUp Eraser - kouzelní ručník, který dokáže i voděodolné líčení smýt pouhým namočením v teplé vodě. Od té doby, co ho mám, sedá na flašku micelárky prach. 



Tělová péče
Opět i zde jsem striktně přírodní. Nepoužívám nic se sulfáty - proč taky.. Pěnu nepotřebuju a vysušení kůže mi za to nestojí. O vysušujících účincích sulfátů (i těch v přírodce používaných coco-sulfátů) mě přesvědčil stav mé kůže. Po několika letech jejich vyhýbání se můžu sprchovat i tvrdou pražskou vodou a poté se nenamazat, aniž by mě kůže bolestivě svědila, nebo šupinkovala, jako dřív. 

Mám ráda střídání vůní, takže sprcháče si kupuju různé. Poslední měsíce od Weledy, ale po jejich dost rychlé spotřebě, střídám i s gely od Alverde. Intimní gel mám už potřetí z Havlíkovy Apothéky a nějak u něj setrvávám dál, i přes mou nechuť k celé této značce. Tělové peelingy není problém sehnat čistě přírodní. Není problém si je udělat i doma. Mám ráda sůl, protože mi zatahuje ranky po holení, takže sůl a olej a hotovo. Já si je však kupuji, o tom až níže. 

Moje nová testovací vášeň dorazila dnes až z Austrálie. Základ všech produktů tvoří pravá káva a zatím chodím kolem a pořád všechno oňuchávám. a pro ty, které o tom u mě na Insta nečetly.. je to jedna ze svěětově vychvalovaných tělových kosmetik, o které naposledy mluvila i Lisa Eldridge na svém Insta účtu


Myju se mořskou houbou, která mi narozdíl od těch malých nepřipomíná kus mořského dna oživlého z Ániných animáků, spíš starý molitan. Ale upřímně, je mi to jedno, jestli se budu mýt houbou ze síťoviny, molitankou, nebo mořskou. Nepocítila jsem v tom žádný rozdíl. 

Tělová mléka a másla.. Toť otázka. Obojí si můžu udělat za chvilku doma, ale opět mě radši baví proces je kupovat. Mléka jsou však na můj vkus dle ingrediencí až nehorázně předražená (Weleda, Lavera a spol.), oleje a šlehaná másla mi na těle dlouhodobě nefungují a spíš vysušují (stejné to mám i s oleji na obličej) a ta luxusní jsou většinou opět předražené a někdy navíc pěkné srágory. Takhle jsem naposled od kamarádky odmítla půllitrovku tělového mléka od Clarins, protože složení bylo prostě směšné (parafin, spolu s alkoholem a pár silikonky, pecka, ne?).



Vlasová péče
Opět jedu striktně přírodní. Šampony střídám a zkouším pokaždé nové. Mám strop kolem 350,- Kč, protože mi fakt nepřijde normální, když něco co se smyje, stojí 500,- a výše. To už to dám radši do kondicionéru nebo masky. Což je u mě problém. Mám suché skoro kudrnaté vlasy, drátovité a velmi pevné. Nenašla jsem zatím, kromě John Masters Organic intenzivního kondiše žádný jiný prodávaný, který by mi fungoval. Kondicionér jsem si tedy začala dělat sama. Nejdřív to byly pokusy plné mastných vlasů. Oleje mi nefungují nejen na tělo a obličej, ale ani na vlasy. Jsem prostě vodní holka, moje kůže má z nějakého nepochopitelného důvodu ráda vodní složku v produktech a vyžaduje ji. 

Vlasy dřív barvené hennou


Po měsíci jsem dovedla k dokonalosti krémovou masku i kondicionér. Dělám si je, vyhovují mi, vůni si měním, podle nálady a moje vlasy jsou po něm rozčesatelné, hebké, lesklé, pružné a nezacuchají se ani po týdnu nošení drdolu (kudrnatky znají). Když jsem zjistila, že mně hlava svědí i po přírodních kondiších, držím se už jen těch domácích a těmi koupenými zbytky si holím nohy (pecka!!).

Jedinou vlasovou výjimku tvoří občasné použití suchého šamponu Batiste. Vím, že jsou i jeho přírodní varianty a  nejsou vždy drahé (např. poslední novinka suchý šampon od Alverde). Batiste mi však skvěle funguje, voní, jsem ztotožněná i s jeho cenou (narozdíl třeba od voňavějšího a trochu lepšího Lee Stafford, který je zase nehorázně drahý). Laky, tužidla ani jiný vlasový styling nepoužívám. Mám doma pouze kondiš ve spreji a uhlazující vosko-pastu od John Masters Organics, kterou už mám na poličce snad třetím rokem.



Péče o nehty
Tady už snad nejde zůstat striktně přírodní, pokud si chcete lakovat nehty. Přiznávám, že u laků jdu hlavně po barvě, ale musí mít i svou kvalitu a komfort aplikace (miluju široké štětky od Rimmel a Miss Sporty), po jiných v drogerce tedy nesahám. Základní péči mám však od Sparitual a  mám na to stejný názor, jako u pleťové péče vs. makeup (vysvětlím níže). Sparitual péči mám stále stejnou, viz tento článek, jejich laky jsou 5-fujtajblůFREE a je mi to milejší, než drasťáky z drogerek nazývané péčí. 



Odlakovač mám také Sparitual. Nádherně voní, není těkavý, jako ostatní odlakovače a díky obsahu acetonu, rychle odlakuje. Čtete dobře, "díky" obsahu acetonu - vím, že se proti němu brojí, ale daleko více vysušují nehty jeho náhrady, které pak díky svému slabšímu účinku musí být v produktu zastoupeny ve vyšším množství a to má pak i odpovídající vliv na kvalitu nehtu. Toť má teze.



Barvení vlasů
Teď už najíždím na chemku v péči a jak čekáte, rozhodně ne na zdravou. Z Deníčku šílené hřívy si možná ještě pamatujete moje peripetie s přírodním barvením vlasů, následným chemickým odbarvením na blond a pak skokem k zářivě zrzavé hřívě díky čisté henně. Kdyby to šlo, zůstala bych u zářivé zrz možná do teď, ale jak mi začaly odbarvené vlasy odrůstat, začaly mi také tmavnout mé nově narostlé vlasy v přirozené barvě a dohromady to už tvořilo nepěknou směsici napůl zrz a napůl téměř mahagonu. 

Nevím, co mě to popadlo, ale dala jsem si ještě před porodem do hlavy, že "maminka nebude zrzavá" a šla jsem se za strašné prachy svěřit do rukou profesionálky, ke které jsem s přestávkami chodila do jednoho z dražších prazských salonu už 15 let. No a ona to totálně podělala. Je fakt, že kdybych tak nelpěla na tom být okamžitě blond, možná by to i promyslela a řekla, že to nejde a zvolila jinou cestu. Navíc neměla absolutní zkušenosti s vlasy barvenými hennou. Dopadlo to blbě. Nejdřív se mi dvakrát pokoušela vlasy odbarvit odmývačem barvy, což na hennu nemělo ani ten nejmenší vliv (a jedna kúra stála 1500,-!!) a pak mi je celé vzala odbarvovačem na melíry. V jaké kondici se po těchto zákrocích nacházely moje vlasy, si asi dovedete představit samy.


Vlasy teď barvené chemicky

Po odbarvení vlasů mi vzniklo čistě oranžové háro, protože henna barvu nepustila, ovšem moje vlasy tu svou přirozenou, která hennu utlumovalo, jo. Takže jsem vypadala jako mandarinka. To už se kadeřnice uchýlila k poslednímu pokusu a to, že vlasy tedy ztmaví barvou. Pecka, mohla jsem vynechat předchozí šílené kúry za bůra, co mi zničily vlasy a obarvit si to doma tmavou barvou z drogerky za dvě kila. Věřte mi, že si za to nadávám do teď. 

Od té doby jsem už dvakrát rapidně zkrátila háro, takže hennu mám na cca 10 cm na koncích. Bohužel, stále se však biju s mou touhou o přirozené vlasy projasněné melíry. Melíry zbývající henna nepustí do délek, vlasy mi odrůstají do tmavé blond až našedlé hnědé a někde mezi tím válčím s x druhy barev, které mi vznikly po zásahu kadeřnice a mým zkoušením barev z drogerky. Momentálně jsem zase zrzavá, tentokrát do měděna, ale vlasy už barevně splývají a tvoří jakous takous jednotnou barvu. Momentálně přemýšlím, jestli se na to nevybodnout a nejít zase do henny, neb prostě nepočkat a nenechat vše odrůst. Je to docela oříšek, protože se mi v hlavě furt ozývají pochyby, co když se mi za posledních několik let přirozená barva už změnila, je tmavší a pak bych třeba stejně nikdy tmavé blond nedosáhla. Hmmmm.. 



Makeup
A tady došlo ke změně taky. Zatímco jsem dřív nesnesla na pleti žádný z drogerkových makeupů a ani nic, co by obsahovalo silikony, před rokem se to změnilo a od té doby je můžu používat, aniž bych se musela bát následného obsypání. Do té doby jsem si dělala vlastní minerální makeup a používala jsem ho opravdu denně poslední dva roky. Tím mi vzniknul deficit tekutých makeupů a taky nákupu dekorativky obecně. Od té doby si to čile vynahrazuju a zkouším jak drogerkové, tak parfumerkové makeupy. 


Já prostě makeup miluju!

Co si budeme povídat. U přírodky je hrozně těžké najít tekutý makeup, který by byl skvělý odstínem, aplikací i výdrží. Znám takový jen jeden, ten minerální a ten mě už nebavil. Ostatní byly většinou divné odstínově, cuckaté, špatně se nanášely, nedržely, byly moc oranžové apod. Šla jsem tedy do syntetiky. A je docela prča, že tato moje záliba v nakupování dekorativky, v jejím vybírání, kochaní se obaly, vůněmi, barvami a vším, co syntetická dekorativka skýtá, se stalo terčem některých radikálně smýšlejících zelených mozků. A víte co? Mně je to fuk. Jako jasně, kdyby mi to bylo úplně jedno, tak na základě toho nevznikl tento článek (tak trochu), ale je mi to natolik fuk, že nehodlám nic měnit a ani se přidávat k jednomu z táborů (přírodnímu, nebo syntetickému). Stejně, jako si koupím s velkou chutí makeup ze Sephory a budu si ho s náležitou grácii plácat na obličej, stejně tak budu nadšená z perfektního odstínu Alverde rtěnky, ale i rtěnky Essence za pade. 

Dalo by se moje "zelenomozkovství" shrnout do jednoduchého pravidla: Co je péče, to musí být přírodní, co je prozatimní a smývá se to, to může osahovat i syntetiku. Opět výjimku tvoří ty barvy na vlasy, no, ale já to nějak vykoumám. A byť se teď vyžívám v nakupování nepřírodní dekorativky, tak abych odpověděla před tím, než vás to napadne.. Stále považuji minerální makeup za nejlepší, nejpřirozenější a dokonce i s pleť ozdravujícími účinky, jaký jsem kdy používala. Až mě přestanou tekuťáky bavit, zase se k němu vrátím. A ta doba už se blíží..



Péče o domácnost
Opět, pokud potřebuju nutně třeba jar na nádobí, koupím klasický jar. Ale v dnešní době už se vám nestane, že by v obchodě nebyl k mání i ten ekologický, takže beru vždycky ten. Od té doby, co se nanarodila Áňa a máme sušičku, nepoužívám už vůbec aviváž, protože prádlo ze sušičky je samo o sobě měkké a jemné. Prací gely mám ekologické už několik let a na podlahy zase Orange Sanitol od Karla Hadka, což je úžasný univerzální pomocník na cokoli a celý byt navíc provoní vánoční vůní pomerančů. Nedávno mi domů přibyl parní vysavač, takže o starost míň s výběrem čističe podlahy. No, do myčky mám tablety taky ekologické, ale třeba ten postupně uvolňovaný WC gel mám od Domolu z Rossmanna, protože mi nejlépe funguje a nejvíc voní a jeho ekologickou variantu jsem nenašla. 



Péče o dítě
Bude se to zdát možná divné, ale Áňu většinou koupu jen ve vaně plné vody (máme obrovskou rohovku, takže jdu do vany nejdřív já s knihou a sklenkou vína, po hodině za mnou přijde Áňa a čvachtáme se další půlhoďku a pak jde po nás ještě Ondra. Hehe, takhle jsem nešetřili vodou snad ani, když jsme byli malí. A to fakt neúmyslně. Zpět k Áně.. Nepoužívám na ni mýdlo, jen když fakt musím a to je tak dvakrát do měsíce (třeba když jsem ji hlavu omylem polila mycím olejem, nebo se oplácala jabkem až lepila i za ušima) a to pak volím Alverde. Tím se občas umyju i já. 

Áňu mažu tělovým mlékem a mastí s lanolinem vlastní výroby. Díky používání látkových plen se jí neudělala snad nikdy žádná opruzenina, ale zase bojuju s občas suchou kůží, která se jí dře v místě plenky, když mi dojdou kalhotkové plenky a použiju narychlo čtvercovku. Na obličej jsem občas mazala zimní Alverde krém, ale jen se po něm osypala. Pak jsem přešla na měsíčkovou Weledu, ale to mi  zase strašně smrdí alkoholem. Začala jsem ji tedy mazat lanolinkou i na obličej a bylo. Možná bych používala Bepanthen z drogerky pořád, kdybych se jednou nekoukla na složení. Jako pardon, ale když už je na prvním místě voda, tak ksakru, proč hned na druhém je ropný základ místo třeba nejlevnějšího sojového oleje?? A v krému pro děti?? No nic.



Potraviny
A jako poslední papáníčko. No, není to dneska už nic zvláštního, ale snažíme se jíst regionální, čerstvé a nejlépe doma vypěstované suroviny. Pohrávala jsem si s myšlenkou i na vlastní elektrický mlýnek mouky, ale zatím to odsunuju do pozadí. =) Nezáleží na tom, jestli si ten den dám ovesnou kaši, nebo opečenou slaninu, ale mám ráda, když vím, jak vše bylo zpracované, odkud vše pochází, je to kvalitní a jestli se to slučuje s etikou, viz vejce, maso apod. 

Úlovky z loňského Biostylu


Vyhýbám se všem umělých dochudovadlům a konzervantům, ale když mám chuť na sušené meruňky a jiné po ruce nemám, koupím si i balíček sířených a to samé platí třeba u nějaké sladkosti. Snažím se dodržovat výše zmíněné. Žíly si kvůli tomu však netrhám.




DIY
Jako samostatnou kapitolu bych mohla uvést i problematiku diy kosmetiky. Docela mě překvapilo, když jsem nedávno někde četla názor, že když už si dělám diy krémy, tak proč utrácím za kupovanou kosmetiku a tím vlastně i nešetřím přírodu, protože hromadím obaly? A to je pro mě právě ta tenká hranice mezi nadšenectvím a už radikalismem. Prostě ráda nakupuju kosmetiku, ráda ji vybírám, zkoumám a testuju. Vyrábím si jen to, co jsem nenašla prodávat v takové kvalitě a mé pleti tak vyhovujícího. To, že však umím uvařit kosmetiku a namíchat dekorativní minerální šminky neznamená, že budu dělat jen to a používat jen to a jiná cesta je špatná..?!



Tzv. udržitelný styl života, tedy pomýšlející na ekologičnost i na to, jak se chováme k přírodě a zemi, aby nám dlouho vydržela, co po sobě zanecháváme dalším generacím je hezký a určitě záslužný. Sama bych si radši ruku urazila, než bych hodila igelit do komunálního odpadu apod. Je to už automatické. A je mi šumák, když většina ironických kecalů prndá, že to stejně pak hází na jednu hromadu, tak to nemá ani cenu dělat. Ale pokud dodržování eko stylu života hraničí až s šílenou umanutostí a následným napadáním lidí za jejich nedodržování všech možných zásad, které si opět každý jedinec určuje a vymezuje se tak sám, tak mě to s prominutím sere. Nepotřebuju se před nikým obhajovat, nikomu nic dokazovat a nejsem ani povinna se cítit špatně kvůli tomu, že nedělám něco podle něčích představ. Jasně, mohla bych žít líp, ale kdo ne? Tento styl jsem si nezvolila z čista jasna, sám se vykřesal z našeho způsobu života a možná právě proto se nám pak udržuje takto snadno. 

I když bych si občas ráda zase někdy koupila Elseve šampon už pro tu jeho vůni, nebo třeba Benefit pleťovku  pro ty jejich nádherné vůně i obaly. Ale už to pro mě není existující možnost. Prostě to neexistuje a nepomýšlím na to vůbec jako na možnou volbu. Všechny tyto změny však přicházely pomalu a byly velmi postupné. K některým jsem se musela dokonce několikrát znovu vracet, protože mi napoprvé nefungovaly, nebo jsem nevěděla, jak na to. Takhle jsem např. ze začátku používala na Áňu striktně kupovaný Bepanthen a držela se osvědčených papírových plen. A pak jednou jsem z ničeho nic zkusila látkové a už jsem se k těm papírovým nevrátila. A je mi šumák, jestli ostatní rodiče používají látkovky nebo papírovky, jen mě bere čert, když nedávají stejnou volnost mně a hned začnou útočit na to, že má Áňa červený zadek, že by se jí to s papírovkami nestalo, nebo že Bepanthen prošel výzkumy, které jsou mnohem jistější, než moje přírodní verze. A přitom ví prdlajs o tom, co, jak a proč. Prostě bych jen chtěla, aby si lidé víc všímali sami sebe a nešťourali do ostatních. Maximálně, aby je chválili, jako v té reklamě, kdy babička pochválila nějakého pána za recyklovanou flašku: "Šikulka!". =)



Tak co, šikulky, jaké jsou vaše zelené pochody?



Zdroj titulního obrázku

čtvrtek 24. dubna 2014

Zlatá blond přírodní barva Logona | Z deníčku šílené hřívy I.

 
Co asi udělá s mými světlými vlasy blonďatá henna?? Tahle otázka je velice palčivá, že? A vsadím se, že si ji položila nejednou každá majitelka zeleného mozku se světlými vlasy. No, tak já jsem to, milé dámy, za vás prubla a v článku se můžete pokochat i fotoreportáží. Toto je první článek ze série o přírodním barvení.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...