Jak šel čas v první půlce posledního, 3. trimestru, těhotenství? Ve článku si zavzpomínám na krásné neduhy i "duhy" 7. a první půlky 8. měsíce. Co můžete čekat? Co jsem čekala já a co mě nakonec potkalo?
Uznávám, že začátek článku vyzní dost krkolomně. To máte tak, když chcete psát recenzi na mýdlo Mádara a místo toho píšete další díl těhotenského deníčku. Ale nebojte, Mádara bude následovat. Třetí trimestr byla pro mě do jeho dosažení taková nemožná a těžko představitelná meta někde hodně hodně daleko v budoucnu. Asi jako když nastoupíte na vejšku a máte si první školní den představit, jak píšete bakalářku. No a přišlo obojí. Byť teda bakalářku jsem nakonec musela z časových a zabedněných důvodů odložit až na podzim (dá-li Prtě).
Třetí trimestr je zvláštní. Celou dobu se do něj ženete, chcete ho dosáhnout, protože to znamená, že už máte jen krůček k cíli, a když se v něm najednou ocitnete, nejen že to nepoznáte (nikdo nestřílí ohňostroje, ani vám k tomu nepogratuluje), ale najednou začnete bilancovat, jestli se víc bojíte příchodu Prtěte na svět (Co s ním budu dělat? Budu to umět?), nebo toho už nebýt těhotné, když jste si na to tak pracně posledního půl roku zvykaly. Fakt se to teď ve mně pere. Moc vám k tomu nepomůže ani začínající nervozita z porodu, z výběru porodnice apod. Takže jsem se rozhodla raději zahrabat do práce a bloguju, instagramuju, studuju ingredience a bylinky, vymýšlím nové receptury a vařím. Jako jo, funguje to, jen se nesmíte zastavit, abyste měly čas začít přemýšlet, což vede ke dvěma možným závěrům. Buď zkolabujete, nebo vás začnou nejbližší hlídat a nutit k odpočinku. Já se teď potácím mezi obojím.
 |
| Nejenže jsem začala plést (povšimněte si prosím mého prvního výtvoru z kolekce "pro Prtě" na titulní fotce), ale Prtě už má i zimní obleček. Dovedete si představit, jak to bude vypadat, když tohle bude vylézat z šátku?? ;) =D |
Problémem totiž je, že si stále (!!!) neuvědomuju, že jsem těhotná. No a pak, když mi dojde, že bych už měla za cca 1,5 měsíce rodit, tak BUM! a praští mě to rovnou přes hlavu a já začnu panikařit. Hezké, ne? Ale nebojte, asi byste to na mě ani nepoznaly (každý mi furt říká, jak mi to mateřství sluší a jak vypadám odpočatě, haha). Psychika mi pracuje pořád stejně. Sice se začínám (teprve teď!) rozněžňovat nad cizími miminky, ale v rámci únosných mezí. Spíš ve mně ještě víc sílí agresivita a netrpělivost, takže jsem spíš než citlivka, pěkná fůrie (má drahá matička by teď oponovala, že se tedy nic od normálního stavu nezměnilo..).Jo a asi mám pocit, že si musím užít, dokud se dá a stále blázním po kosmetice jak šílená, takže místo miminkovských hadrů nakupuju lahvičky, tubičky a piksličky od dekorativky až po pleťovku.
Ještě pořád řídím. Sice už nerada, ale nedělá mi to žádné problémy. Protože si stále neuvědomuju svoje bříško, tak neřeším, jestli se vlezu za volant. Prostě jen posunu sedačku a je to. To by pak nemohla řídit půlka břichatých závozníků. Pravda je, že se mi do auta už pěkně blbě leze, ale co naděláte, jinak se do nákupáku nedostanete a šlapat pěšky je pro mě teď už za trest.
 |
| Uplést jde fakt cokoli a navíc mě to hrozně baví. Nemám sice ráda takové ty háčkované kloboučky a límečky a světříčky, ale pletený culíkatý tenisák zajímal i Matesa no a čepička s ušima je prostě do zimy nutnost! =) |
Pamatujete, kdy jsem tvrdila, že se těším, až přiberu a naopak byla mrzutá, že se mi váha nezvedá? No, tak teď už se to přehouplo do opačného extrému. Ne, že bych chtěla začít omezovat jídlo, nebo nedejbože hubnout, ale trochu mě začíná znervózňovat moje váha. Stále sice platí, že vidět mě zezadu, tak nepoznáte, že jsem těhotná. Boky a křivky mám stále stejné, ty se nezvětšily, prsa nemlich to samé (o těch ani nemluvím), jen mi pořádně roste bříško. Ale spíš dopředu než do stran, takže to každou chvilkou nevychytám a do někoho/něčeho vrazím.
Teď si to dáme hezky v bodech. Tedy, co mě potkalo a neminulo?
- pleť se začala zase zlepšovat (ona na tom nebyla špatně už poslední měsíce, ale teď se konečně začaly regenerovat i ty otravné flíčky po neplechách - ale to nepřikládám za plus těhotenství, ale spíš depigmentační kosmetice, kterou jsem kvůli tomu od ledna začala dost intenzivně používat)
- vlasy, i přes šílený odbarvovací zákrok, jsou stále stejně pevné, husté, pružné, lesklé a hebké (opět bych to přičetla k dobru spíš péči než těhotenství, protože je to stále stejné, jako bývalo před ním)
- nejím sice doslova za dva, ale víc jím určitě (počítám, že o necelou 1/3 to tak bude, navíc musím pravidelně svačit a pít, jinak mě začně strašně pálit žáha)
- žáha pálí fakt dost (a to tak, že když mě to přepadne v obchodě, musím si otevřít litrovku mléka a hned začít zapíjet, jinak je to k nevydržení - Rennie nepomáhají, jenom to mléko)
- s bodem výš je spojena zvýšená potřeba mléka (nevím, jestli je to dáno fyziologicky, nebo Prtěti prostě chutná, ale s meltou i samostatně na žáhu ho denně vypiju asi dva litry a navíc jsem začala jíst jogurty - nevídané!!)
 |
| Můj poslední počin do domácnosti - za poslední prachy jsem koupila novou sedačku. No schválně, kdo se na ní bude válet nejčastěji až ji rozložím? Správně, Matýsek, Prtě a já. A na to jsme potřebovali novou sedačku, uznejte! Jen mě neustále zaráží, že ač zde focená cca hodinu po smontování, už v tu chvíli vypadala jako těžce zabydlená! Ale zase na ní tolik nebude vidět opotřebování, když tak vypadá vlastně už od začátku.. ;) |
- u papání ještě zůstaneme.. vrací se mi jídlo (je to dáno zvětšujícím se tlakem Prťátka na orgány a záklopku, která pak ochabuje a nefunguje tak jak má. Musím si tedy dávat velkýho majzla, abych se nepřejídala a nepřepíjela)
- je to dáno asi i zvětšující se váhou, ale vydržím stát, nebo chodit hodinu a pak mě začnou šíleně bolet vnitřní strany pat a kostrč (abyste si nemyslely, že je to tak jednoduché, když zase dýl sedím, začnou mě tlačit žebra a pomáhá jen posed s vystrčeným břichem, z čehož mě zas bolí kostrč =D)
- už pomalu nemůžu ležet na zádech (pokud jsem v pohodě, tak se to dá, ale když je mi trochu šoufl, nebo jsem unavená, nebo bolí záda, vše se jen zhorší a já se musím hned převalit na bok. Jak se říká, že byste měly ležet jen na levém boku, tak je to šílenost - ty proleženiny a křeče z jedné polohy jsou vážně príma, takže vezmete za vděk i pravým bokem a nezpozorovala jsem žádné problémy)
- pořád ujíždím na jabkách (už to sice nejsou Red Chief, protože nejsou najednou k sehnání, ale Galy jsou stejně tak dobré - a bohužel i stejně tak drahé - a zvládnu sníst 2 kila za týden)
- po 7 měsících se mi vrátila chuť na kyselé, takže se teď u psaní ranního článku cpu ke kafi salátem
- nemám už takovou chuť na sladké (a můžou za to z velké části právě tak jablka a taky přeslazené ranní melty s mlékem)
- upravil se mi tlak (ze strašně nízkého se mi zvýšil na teď už normální hodnoty, což znamená, že když se ráno zapomenu nebo nestihnu najíst, tak sebou nikde neseknu, než si něco koupím)
- nevadí mi vůně (ufff, sice stále preferuju jemnější a svěží, než sladké a těžké, ale už se mi nezvedá kufr z vaření ani smažení)
- netrpím otoky (zatím - stále se bojím, že to přijde, což se prý obvykle stává až v tom posledním měsíci, takže za dva týdny vám řeknu)
 |
| Dost lidí se podivuje, jak se prý stravuju zdravě (tohle je detail večeře, ale stejně tak dobře by to u mě mohl být třeba i oběd) - hodně ovoce a zeleniny, vláknina, jogurty s vločkami, saláty apod.. No jo, jenže mně to hrozně chutná a kdy jindy si odůvodníte koupit kila hroznů za 89 kaček nebo jablka za pade? Takže vlastně svým způsobem mlsám.. ;) |
- celkově jsem zatím přibrala 12 kilo (takže počítám, že v závěru budu mít tak cca 16?Ufff..)
- těch 12 kil byste na mě nepoznaly (trochu se mi zvětšila stehna a zadek - ale kalhoty nosím stále stejné jako před půl rokem, takže nepatrně), v obličeji nic vidět není
- strie ještě žádné nemám (ale bojím se, že jsem z těch typů, kterým se objeví až po porodu, protože se mi dělají při hubnutí)
- vynechává mi rovnováha (což souvisí s tím, že jsem přibrala víc jak pětinu své původní váhy a stále mi to nedochází. To vede k tomu, že se občas někde zamotám, zabalancuju na schodech, nebo do něčeho vrazím)
- stále papám mega dávky magnésia (nejlepší je od Swiss - stojí nejmíň a má největší koncentraci hořčíku na jednu tabletu, takže běžně stačí jen jedna. Já pápám dvě)
- pokud to přeženu s pohybem (chůze do kopce, rychlá chůze apod.), začne mi tvrdnout bříško a funím jak lokomotiva
- začínám se bát porodu (že to nezvládnu a taky že narazím na blbě vyspaný personál, který pro zjednodušení své práce Prtěti nebo mně ublíží nevhodným a ne nutným zásahem - začínám tak uvažovat o porodní asistentce)
- vzdala jsem kurzy v porodnici (díky eMí ;) a místo toho si koupila radši další knihy o bylinkách a kosmetiku
- nastoupila jsem na mateřskou (můžete si vybrat, kdy nastoupíte, jestli 8 nebo 6 týdnů před porodem. Já zvolila 8 týdnů a předtím si nakonec vybrala i veškerou dovolenou, protože jsem to s vařením kosmetiky, předěláváním bytu a školou už nezvládala dohromady - na práci zkrátka nezbýval čas =D)
- v 32. týdnu jsem podstoupila poslední krevní odběry na genetické poruchy a teď už mě čeká od 34. týdne prohlídka každý týden a s monitorem (poslouchání a monitorování tamtamů srdíčka Prtěte)
- od 36. týdne už byste měly začít chodit do poradny do porodnice, tak mi držte palce, ať mě tam nejen vezmou, ale ať jsou na mě i hodní, jinak jim uteču a radši porodím někde na cestě do vymyšlené porodnice v sanitce
- Prťátko už tolik nekope - nemá už moc místa - spíš se tak převrací a různě protahuje (když ale kopne, pak je to pěkně znát - naposled mi z bříška skoplo prkýnko i s namazanými houskami, až jsem se musela začít smát)
- paradoxně, vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství, nemám takovou potřebu spánku, takže ponocuju a brzo vstávám (já vím, každá maminka vám řekne že si to spaní máte užít, než se Prtě narodí, ale ono to jaksi nejde)
- prsa mi stále nerostou a nezvětšila se ani o píď (je to docela vtipné, protože je mám skoro o půlku menší, než jsem měla na střední a k břichu je to docela velký nepoměr =D)
 |
| A tady už foto s bříškem v půlce 8. měsíce (foceno dnes ráno, takže doslova "těžce" aktuální =) |
- babičky začínají být nervózní, takže si nedočkavost půlka příbuzenstva vynahrazuje nakupováním pro Prtě (sem s tím, hrňte nám to klidně i náklaďákem, na barvy ani styl si nehrajeme, aspoň to bude mít Prtě pestré a oni mají zase dobrý pocit, že ať vyberou cokoli, my to oceníme), druhá půlka příbuzenstva zase vyvíjí zvětšující se nátlak na to, abychom si aspoň poslední měsíc už nechali říct, jestli to bude holka nebo kluk (proboha, proč? po 8 měsících čekání?? Je to sranda, jak to chtějí vsichni okolo vědět, kromě vás. =D)
- pro Prtě už máme vše (všechno je to hezky schované ve sklepě, nebo ještě zabalené a schované v komodách - prát a chystat začnu poslední měsíc => na úklid vždycky času dost, že jo? ;)
- paradoxně jsme nekoupili jedinou věc Prěti na sebe (koupili jsem všechny provozní věci jako kočárek, plínky, nebo věci na koupání, ale oblečení žádné - ani teď ke konci mě to stále ještě nebere. O to však víc oceňuji, když to dostaneme darem - jsem velmi vděčný obdarovávaný a kecala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nad dupačkami a čepičkou se Snoopym nerozněžňovala jak malá)
- byť já ten pocit stále ještě nemám, už i sestřičky a doktor mi říkají, že už to "mám za pár" a všichni jsou ke mně milejší a ohleduplnější - je to fajn, bude mi to chybět (ale je vtipné, že když mi bylo nejvíc blbě a nebylo to na mě znát, ocenila bych to víc, než teď, kdy občas zapomenu na svůj stav a pak nechápavě koukám, proč mě lidi pouští sednout apod.)
- už je pomalu čas poohlédnout se po nějakém pediatrovi pro Prtě v okolí. Požadavky mám celkem "skromné" - musí mít rád zvířata (ať mi třeba nezačne říkat, že pes v domácnosti je rizikový faktor a že ho musíme dát pryč, protože by jeho všudypřítomné chlupy mohly ucpat dítěti střeva a žaludek - jo, i takovou blbost jsem nedávno slyšela od známých), měl by mít rozum a netrvat vždy za každou cenu na běžných osvědčených zkostnatělých postupech, doufám, že mě nevyžene s šátkem...
- matrika!! Protože nejsme s Ondrou manželé, pak máme asi o 5 papírů víc odevzdat povinně v porodnici. Jedním z nich je souhlas se jménem dítěte (vy, které to máte stejně - Jak to probíhalo pak po porodu, nekoukali na vás divně, když jste byly jiného příjmení než dítě? Nedovedu si představit, jak bych někomu neustále dokazovala, že jsem matka..)
*
No a co vy, jak si užíváte těhotenství, jak jste si ho v této době užívali, nebo se na něj teprve ne/těšíte?
