Na čem si převážně kosmetická, navíc těhotná, blogerka může ulítávat? No, i já byla docela překvapená, když mi to došlo. Zvlášť, když to jsou věci, které jsem spíš zatracovala a nikdy by mě nenapadlo, že na nich teď budu ulítávat. Takže dnes to bude trochu o kosmetice, trochu o oblékání, o technologiích a o způsobu si užívání života..
Po včerejší recenzi na mýdlo Mádara jsem potřebovala trochu uvolnit. Ono se řekne - píšete o něčem, co dobře znáte, víte, jak o tom psát a co o tom chcete napsat.. Ale pak vás dostihne tíživý pocit zodpovědnosti "Co když tam zapomenu něco napsat a bude to důležité?". V podtstatě z tohoto důvodu většina mnou chystaných článků ještě nespatřila světlo blogo-prostoru. V hlavě si začnu říkat, co všechno o tom musím napsat - všechno se mi zdá důležité - pak přijdou obavy, jestli už jsem to nezapomněla a nakonec to vždy posunu s tím, že si musím občerstvit vjemy a ještě jednou to "naposledy" před recenzí vyzkoušet. Proto tedy dnešní odpočinkový článek..
Na čem si tedy poslední dobou ulítávám?
Na sytých rtěnkách! Já, která jsem se celé dětství styděla za křestní jméno Michaela, protože mi připomínalo jména slečen a dam ze zadních stran Annonce, já která se i na střední na diskotéky líčila hodinu a pak se mě kamarádky vyčítavě ptaly, jestli jsem si nemohla dát aspoň řasenku!, já která vždy razila cestu, že to, co máš a nosíš na sobě nesmí být nikdy výraznější než tvoje osobnost, protože pak to nejsi ty, ale jen namalovaná maska, nebo výstřední hadry.. No, tak ta osoba - já - se zamilovala do sytých rtěnek.
Říká se, že při důležitém jednání, nebo ve špatný den, stačí nanést rudou rtěnku a hned vám dodá sebevědomí. No, já razím trochu jiný názor - když mám špatný den, rtěnka mě rozhodně nezachrání a naopak přitíží v tom, že si ji neustále musím hlídat a potýkat se s případnými čumily, přitom bych chtěla někam zalézt a být ta nejmenší na světě. Syté rtěnky nosím, když na ně mám náladu, když je venku krásně, sluníčko svítí, udělám si lehký ale blyštivý makeup (protože s rudou rtěnkou jde nádherně dohromady lehký nazlátlý třpyt rozjasňovače) a vyrazím do ulic. Netřeba říkat, že existují mraky odstínů rudé, malinové, růžové, korálové, ostružinové a vždy se najde většina, která vám udělá žlutý úsměv a zvýrazní nedokonalosti v make-upu. Ale mezi nimi je pro každou i odstín, který jí sedne a pak je to paráda. Možná proto jsem dřív syté rtěnky nenosila, protože jsem nenašla ty pravé. Teď už je mám a nedám na ně dopustit.
Na průsvitných halenkách! Paradoxně až teď, kdy jsem těhotná - a to dost! - tak jsem začala nosit průsvitné halenky, svetry s velkými oky apod. Možná za to můžou i těhotenská tílka z H&M, o kterých jsem se tu zmiňovala (jsou zároveň i kojící), která nosím už od ledna denně jako spodní košilku. Jsou totiž dlouhá, nahoře mají tvar jako podprsenka, jsou pohodlná a pod průsvitnými halenkami jsou naprosto dokonalá. Např. pod černou zcela průsvitnou halenkou, připomínající spíš závoj, nosím bílé tílko s drobnými černými puntíky. Zmírní to tak prvoplánovou průsvitnost halenky a navíc je to roztomilé a s rudou rtěnkou i docela chic. Rozhodně bych pod ni nenosila tělové prádlo! =D
 |
| Zdroj |
Vezměte si k tomu ještě rudou rtěnku, uplé skinny džíny a máte Sexy mamu jak vyšitou! - takto mě označila eMka, já jsem v tom nevinně! =D Fór je v tom, že buď je to tím, že se poslední dobou cítím tak dobře, nebo je to tím těhotenstvím, ale nikdy by mě nenapadlo si vzít spojení mnou dříve tak zavrhovaných vyzývavých věcí - syté rtěnky a průsvitné halenky - dohromady. Přidejte si k tomu ještě moje jméno a dřív by mě tahle představa spíš vyděsila a rozhodně bych tak nevyšla ani z domu (ani by mě nenapadlo si to doma cvičně obléct). Teď si to užívám.
Na minimalistickém make-upu! Samozřejmě neplatí pro situace viz výše. Jde o to, že jak jsem doma už přes měsíc na mateřské, tak člověk má pak tendence se na všechno vykašlat - "No co, vždyť stejně dneska nevylezu z domu" - a omezí ranní rutinu na minimum. Já dokonce občas vynechávala i ranní očistu obličeje, který se mi vždycky večer odvděčil tím, že se ohodil. Navíc pak ani neotestujete (a pište si bez toho recenze) spoustu make-upů, krémů apod.
Takže jsem začala dodržovat ranní rutinu, jako bych chodila stále do práce a dělám si i make-up. Když jsem fakt jenom doma, stačí mi k tomu 3-4 věci - řasenka Alverde (miluju její zvýraznění a nenápadný, přesto viditelný objem - umí to ze všech Alverde řasenek snad jako jediná), korektor Catrice (na neplechy), korektor pod oči Astor (protože miluju projasnění očí a tento navíc nezalézá do vrásek, nevysušuje, celý den drží a má plné krytí) a krémová tvářenka (je jedno, jakou použiju, ale poslední dobou si užívám nové Lavery, kterou jste už mohly vidět na mém Instagramu, nebo FB stránkách. Stačí málo a člověk si připadá hned líp a má větší chuť do práce. Díky tomu (kvůli tomu - češtináři pochopí) jsem se na mateřské ještě nezastavila. Buď dělám něco do školy, nebo vařím kosmetiku, nebo uklízím, nebo letím k doktorovi, nebo vyřizuju bla bla bla. Já bych vlastně ani neměla čas chodit do práce =D
Na krémových a tekutých konzistencích všeho druhu! Já, letitá věrná milovnice minerálního sypkého make-upu jsem teď schopná skoupit všechny tekuté make-upy, BB, CC v dosahu a nezastavím se ani nad krémovými stíny na oči nebo tvářenkami. Ještě hledám krémový bronzer, ale do benefití novinky - paletky Hoola - se mi moc nechce jen kvůli jednomu produktu, takže čekám, až to někdo vymyslí a šoupne na náš český trh.
Dřív jsem sice milovala tinty na tvář od Benefitu, ale přeci jen jste si musely dát majzla při aplikaci a vůbec jste si ji nestihly užít, jak musela být rychlá. S krémovkami si můžete štětcem blendit, jak je libo a udělat si tak nános, kde chcete, v jaké intenzitě chcete a případně vše doopravovat i dodatečně. Taky jdou skvěle dohromady s tekutými make-upy. Všechno do sebe tak krásně zapadne, splyne a nikde nevidíte ani přechody, ani tahy štětcem (benefití tint je holt sviňa) - všechno působí svěže a přirozeně. Na minerálním make-upu to už tak dobře nepracuje, protože si krémovým nánosem většinou smažete vrstvu make-upu pod ním a pak vám vzniknou šmouhy a fleky.
Na nákupech kosmetiky! Co dělat lepšího, když se vám nechce dělat nic, ani vylézt z postele, než v ní zůstat a začít brouzdat po netu a nejdřív jen fiktivně a později doopravdy vybírat a nakupovat. Tohle je fantastický koníček, zvlášť když koukáte i na složení. Hraju takovou hru - objevím nějaký nový produkt, kouknu na sliby účinků výrobce, pak kouknu na složení, zkusím dát dle svých znalostí, co by to tak mohlo dělat v reálu a jestli výrobce nekecal a pak si to jdu potvrdit nebo vyvrátit do komentářů nakupujících. No, většinou to dopadne pro produkt blbě, ale když po takovém několikahodinovém přehrabování v kyberprostoru najdete poklad, pak jste ztracené a už jen výše vašeho konta vás dělí od nákupu (a i to se dá velmi rychle zařídit - budoucí dárky k narozeninám, Vánocům, svátkům apod. =D).
Od ledna jsem si toho v této oblasti užila dost a na vás už teď čeká jen jeden závěrečný poslední NEW IN. Poslední proto, že mi už neomylně došly prachy a začala chodit mizérie v podobě mateřské (a to bude rodičák ještě nižší =/), takže jsem s nákupy skončila. Ale myslím, že toho mám nasysleno hodně aspoň do Vánoc, ne-li dýl. Takže pokud Prtě dá, budou se tu nejen DIY, ale i kupované kosmetické poklady objevovat i nadále.
Na vaření kosmetiky! Konečně se ke mně múzák vrátil. Takže nakupuju a zkoumám nové ingredience, vymýšlím nové receptury a kosmetické řady, hraju si s obaly a vůbec si to užívám. Taky mi už nevadí vůně, ale čich mám zostřený stále stejně, takže momentálně sedím na sedačce v obýváku, píšu článek a vdechuju krásnou vůni včelího vosku, který mi v kilovém balení včera přišel z Ekokozy a nechala jsem ho na lince v kuchyni.
Jsem nadšená i z toho, že najednou mě to baví a dělám to pro radost, ne z nutnosti namíchat krém, který mi právě došel. Prostě je to sranda. Si řekněte, vlastní samoopalovací řada, medová řada, banánová řada.. A navíc se vracím k mýdlařině. K tomu mě právě dovedla ta medová a banánová řada. Holt to asi chtělo nějaký odstup od vařícího loňského maratonu a teď přišel správný čas. Uvidíme, jak moc mi to půjde pokračovat s Prtětem, ale je zase fakt, že si na to zvykal poslední měsíce v bříšku. =)
Na tom, jak mě každý pouští sednout! A to i puberťáci!! Je to paráda, protože teď už nejsem ve stavu, kdy bych si to lajzla odmítnout - nohy mě i z několika minutového stání bolí, pak se přihlásí i záda a celková únava z chození obecně. Už jsem to tu psala, ale je to fakt paradox, protože dřív, kdy jsem to opravdu potřebovala - v 1. trimestru - kdy mi bylo neustále na omdlení a dost zle, to na mě nikdo nepoznal a mysleli si, že mám jen kocovinu a ať si klidně trpím.
 |
| Zdroj |
Ale aby to nebylo jen takové růžové, tak se stále najde ještě dost lidí, kteří se na vás vybodnou, stoupnou si tak těsně, že se vám neustále otírají o břicho, nebo do vás třískají baťohem a taškou. Osobní prostor mám cca metr a fakt mám co dělat (navíc mě na to až moc bolí záda a nohy), abych to nešla radši pěšky, než podstupovala tohle.
Na vlastní porodní asistentce! Jak jsem vám psala v posledním článku z těhotenského deníčku, tak mě začíná docela popadat strach z porodu. Ne přímo z něj, to asi teprve přijde, ale spíš z lidí a nemocničního personálu, na který natrefím a na to, jak moc se budou jejich zásahy rozcházet s mými představami. Pořád jsem nevěděla a strach se prohluboval a pak mě to napadlo. Oslovila jsem PA, která nás provázela po porodnici a s Ondrou jsme z ní oba byli nadšení (což myslím už tak je velká věc, když je chlap nadšený z porodnice).
Od chvíle, kdy mi zavolala a domluvily jsme se napevno, se mi v duši rozlil klid. Věřila jsem jí už od první chvíle, kdy jsem ji potkala a působila na mě neuvěřitelně uklidňujícím dojmem, což si přiznejme, je v těch chvílích asi nejdůležitější. Takže sice už teď šetřím na tuhle docela drahou srandu a mamča si ze mě dělá legraci, že to jsou skoro stejné prachy jako za funus, ale ona i já jsme rády, že to tak dopadlo, protože nervovat se už dva měsíce před porodem a pak ještě na sále - to by za ty ušetřené prachy nestálo..
Na Instagramu! Instagram jsem objevila už asi před, já nevím, třemi lety? Založila jsem si na něm účet, ale to je asi tak všechno. Neměla jsem na to v té době telefon, nebavilo mě to, nic mi to neříkalo a neviděla jsem v něm pro sebe žádné využití. No a pak přišel blog a stále ticho po pěšině. Až poslední měsíce, kdy jsem se pustila do blogování zase trochu víc, kdy na to v práci zbýval čas, začala jsem pokukovat po něčem, čím bych blog pro sebe udělala zase poutavější a novější, aby mě lákal. No a přišla jsem na Instagram.
Nebudu vám ani líčit, jak jsem byla zabedněná, nebo jejich návody jsou fakt hodně blbé, protože jsem na propojení Facebooku s Insta přišla cca po týdnu? Viním z toho i to, že pro iPhone, na který jsem do té doby nebyla zvyklá, platilo jiné nastavení než pro Android. Ale jo, prostě jsem viděla poprvé Insta a nechápala jsem ani jak vložit příspěvek. Metodou pokus omyl se mi to časem podařilo, přišla jsem i na odpovědi na komentáře (ale to až celkem nedávno =D) a tak trochu, na co jsou hashtagy (u kterých si ale do teď nejsem jistá, jestli je píšu pro sebe, jestli je mám psát v ofiko tvaru jak už jednou někým byly zadány, nebo zda dělat mezi víceslovnými názvy podtržítko, nebo je nechat dohromady..).
Ještě je furt co vylepšovat. Ale faktem je, že si mě Insta získal. Přijde mi to jako nejrychlejší a nejpraktičtější spojení s vámi - čtenáři - a i reakce jsou okamžité, aniž by je zkreslovala doba odpovědi. V podstatě to jsou takové mini příšpěvky/články, bez nutnosti zapínat počítač, hlásit se do bloggeru a zdlouhavě upravovat fotky v html nebo druhy nadpisů. Od té doby se snažím házet aspoň jeden příspěvek ob den, občas několik denně a mám z toho stejně dobrý pocit, jako po dopsání článku. Co si myslíte o Instagramu vy? (Najdete mě zde)
*
Tak a to je asi vše, čím se poslední dobou kochám a těším. Vidíte, zapomněla jsem na blogo-asistenta a naše pravidelné procházky (jak jsem teď doma). Ale naposledy mě, namísto něj (protože on má samozřejmě už dávno protiklíštěcí pipetu), pokousalo klíště a tak trochu mu to stále zazlívám =D
A co dělá poslední dobou radost vám?
Zdroj titulního obrázku.
