A je to tady. U hlavy se objevuje centimetrová vrstva odrostlých vlasů, já mám ruce zpocené a v oku mi začíná nervózně tikat. Z kuchyňské linky na mě po více jak roční pauze pomrkává starý známý - půlkilový balíček čisté henny a vzájemně odhadujeme své síly. Byť se ve mně stále ještě snaží dostat mé blonďaté já k moci, už jsem se rozhodla. Napadá vás, o čem bude dnešní článek? =)
Dneska mě chytla nějaká nostalgická nálada. Začala jsem na blogu pročítat staré články a po hodině jsem se už třískala smíchy. Zcela nepokrytě a samožersky přiznávám, že jsem se bavila nad svými slovními obraty a zábavnými historkami, které prolínaly každý článek. Pak mi ale došlo, že už si tak zábavně z posledních článků nepřipadám. Kde jsem asi udělala chybu? Kde nastala ta změna? Možná to z článků poznat ani nebylo, ale já tu změnu v sobě cítím. A teď chci zpátky své staré já. Nebo ne to staré původní, ale to nadšenecké, které si nestěžuje, ale snaží se brát všechno s humorem. A které bezhlavě zkouší, hledá novou kosmetiku a nadšeně se vrhá do každého článku.
Takže se pokouším o návrat. A mám k tomu i ideální příležitost. Štrapáce s mou šílenou hřívou pokračovaly při poslední návštěvě kadeřnice - byl to můj snad tisící pokus o návrat k blonďaté hřívě. Takže po všech těch amlách, hennových zábalech (článek
zde), zkoušení barev Khadí a Henné color, pak kompletním chemickém odbarvením vlasů na blond ananas (článek
zde) a následném opětovném obarvení tentokrát na sytou zrzavou (článek
zde) jsem se u kadeřnice snažila dopracovat ještě před narozením Áni k aspoň melíry světlejšímu háru. Jak se to (ne)povedlo se dočtete
zde. Nazvala bych to docela drahou srandou, která mi parádně zničila vlasy. Ještě teď jsem naštvaná, jen nevím, jestli víc na sebe, nebo na kadeřnici, která mi hned na začátku neřekla, že nikdy vlasy s hennou nebarvila a nemá s tím žádné zkušenosti. V závěru by moje vlasy dopadly daleko líp, kdybych si v drogerce koupila tmavou barvu na vlasy a šla se k ní jen oštucovat. Každopádně by mě to vyšlo aspoň o 3 třisíce míň (jóó, až tak jsem po blond háru toužila).
 |
| Víno na kuráž.. Ale po pravdě, dopila jsem ho až po baarvení. |
Dva z mých posledních domácích pokusů o návrat k blondu dokonce hraničily se zdravým rozumem. Nejdřív jsem si vzala v drogerce ve slevě těžce odbarvovací studenou velmi světlou blond (bez amoniaku, zato s pěknou dávkou peroxidu, čehož jsem si všimla až poté, co mi barva při aplikaci málem sežrala kůži z hlavy). Nedivím se, že se doprodávaly, byly fakt nebezpečné. Měla jsem spálenou hlavu a stroupky ve vlasech ještě 14 dní. Vlasy velmi nepěkně chemicky zežloutly a v závěru jsem musela barvě přiznat aspoň jedno plus, opravdu se věrně podobaly mé vlasy vlasům slečny na krabičce. Jen ta drogerková světla jsou tak šílená, že jsem v dobré víře v přirozenou blond zvolila tuto šílenost sama. Kdybyste na ni náhodou ještě někde narazily, ruce pryč. Jo a byla to Nectra Color, odstín 900, Schwarzkopf.
Druhý pokus už byl vysloveně známkou čirého zoufalství. Kývla jsem na střihání známé z vesnice, kde Ondra bydlí, která stříhá jeho maminku s kamarádkami u nich doma v kuchyni a výsledkem bylo radikálně střižené háro, které jsem od té doby, pro naprosto nebepečný sestřih (fakt mě pro to nenapadá vhodnější výraz), musela nosit kudrnaté a ještě v drdolu. Doufala jsem tak, že už zrzavá, coby pozůstatek henny natolik odrostla, že se jí tímto navždycky zbavím. Kdyby můj plán vyšel, nepsala bych tu asi teď ódy na zrzavou hennu. Hehe
A teď je to všechno zase zpátky, čímž se vyvrací jedna z teorií podporujících evoluci, že člověk je nad všemi ostatními tvory proto, že je schopný poučit se z vlastních chyb. Kdo mě sledujete na Insta nebo FB, asi už tušíte, vlatně víte, jak to dopadlo. Jsem zrzavá jak liška. Samozřejmě jsem za tu dobu lehce pozapomněla, jak jsem tu hennu nanášela, takže proto jsem se i vracela ke svým starým článkům - pro návod!!A abych zase příště netápala a nemusela si projíždět celý blog, zopakuju si to tu teď tady s vámi..
 |
| Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale ať máte představu o původních barvách. Ta první je ze začátku ledna, druhá je ze začátku února, třetí z konce února, přičemž jsem osobně neviděla rozdíl mezi 2. a 3., až na fotkách, když to bral takto rozdílně foťák.. |
Vlasy jsem si před barvením pořádně vydrbala šamponem a pak je vzala ještě lávovkou (která prý napomáhá vymývat zbytky chemických sajrajtů a chemkových barev z vlasu a tím ho líp přípravit pro hennu). Rázem získaly úplně jiný povrch na omak, než jsem byl zvyklá. Horko těžko se mi je podařilo rozčesat.. Odvážila jsem si 175 gramů henny (s tím obrovským dlouhým hárem, které jsem hennovala dřív, jsem používala cca 250 gramů henny. Vlasy se sice zkrátily, ale objem zůstal, takže mi to množství akorát vyšlo.) a v závěru naředila cca 3 dcl kohoutkové horké vody (mám vyzkoušeno, že nám teče max. 52°C), 70 ml octa (do ruky mi jako první padla flaška jablečného) a protože to byl opravdu odérek, zakápla jsem pár kapkami pomerančového a hřebíčkového éteráku. Notně jsem si přihnula vína a šla jsem barvit.
Vlasy, ať už sobě nebo mamče, barvím od svých cca 15ti let a už na to mám svou rutinu.. Vždycky začínám vlasy kolem obličeje, pak beru po pěšinkách odprostřed nejdřív na jednu stranu, pak na druhou, pak dokola od ucha k uchu a pak vezmu nakonec po pěšinkách - řadách temeno hlavy odshora dolů. Délky pak barvím po menších pramenech, jak mi to padne do ruky, ale hlavně odspoda nahoru. Hennové blátíčko vlasy dobře slepí, takže je jen tlakem připlácnu zakroucené k hlavě a pak dám celé dílo na dvě hoďky do igelitové tašky a do ručníku.
Původně jsem plánovala rudý odstín, který tato henna bez problémů dokáže, ale až díky jedné z vás, která mi psala do mailu dotaz, co přidat do henny, aby byla tak hezky zrzavá, jako je ta moje, mi došlo, že tím octem jsem nádherně potlačila červené odlesky a udělala si liščí oranž. No, tak příště bez octa i jiných kyselinek, no.. Každopádně už jsem zase "zelená" až na půdu a hrozně mě to baví. Je to sranda. Sice doma to vidí trochu jinak, ale co naděláte, že? Nikdy se nezavděčíte všem. Hlavní je, že já se zase při pohledu do zrcadla cítím jako já. (Hm.. teď mi došlo, že jedu na Velikonoce na venkov k tchýni, hehe, to bude zrzavé pranýřování, to si ještě užiju, no nic..)
 |
| A tahle tmavá je ve skutečnosti ta samá barva jako foto výše uprostřed. |
Jo a pro všechny, které to zajímá, už podruhé jsem si barvila vlasy hennou po předchozím chemkovém odbarvování a nezezelenaly mi. To jen tak na okraj, do zápisu. Vlasy jsem si od té doby nemusela umývat - vždycky mně po této henně vydrží v pohodě i 14 dní, což se ukáže jako docela problém, pokud si z veletrhu donesete domů nový ajurvédský Ibiškový šampon od Khadí a nemůžete (nemáte proč) ho hned vyzkoušet. Ještě dodám, že už od nepovedeného zásahu kadeřnice jsem měla vlasy rozdělené po horizontálních pruzích (do teď jsem netušila, že je to možné a ani ona sama nevěděla, jak to udělala!) v různých barevných provedeních, což nebylo ani trochu slušivé, navíc se to nedalo vyfoukat dorovna, protože by to bylo ještě patrnější. S čím si neporadilo ani několik různě barevných chemkových barev - tmavších, či zesvětlujících - to henna zvládla napoprvé. Už mám zase jednolitou barvu.. SUPER ZRZ!
Na začátku tohoto článku jsem měla potřebu se vypsat - byla jsem zmatená a promýšlela jsem, jestli do té henny zase jít. Bohužel jsem se obarvila dřív, než jsem stihla dopsat tento článek, takž se někde uprostřed jaksi vytratila jeho myšlenka. Kdybych to měla shrnout, původně jsem byla z vlasů nešťastná a už rok s nimi nespokojená. Potácela jsem se mezi chemickým barvením a odrosty a hledala jsem v drogérii pokaždé nový odstín, který by byl ještě víc podobnější mé pravé barvě. A víte co? Až teď zpětně přicházím na to, že jsem poslední rok šla slepě už jen za svou představou o ideální přirozené barvě, ale ve skutečnosti si už tak moc ani nepamatuju, jak vypadala.. Od obarvení na zrz jsem zase veselá, spokojená a hrozně mě baví, jak na sluníčku zářím do dálky. Tak nějak mi to samo o sobě stačí zvedat náladu.
 |
| Masku už jsem zkoušela a je úžasná! Ale na ten šampon se zatím furt jen těším - věděly jste, že prý funguje i jako kondicionér? |
A co se týče článků, chutě do nich, psaní, hledání, spravily mi to dva veletrhy (jo a nakonec jsem se rozhodla jít i na ten třetí v řadě - dubnový Interbeauty), zvedlo mi to náladu i chuť do života. Zase mě to baví a doufám, že to bude i z článků znát. Dost jsem o tom přemýšlela a na většině českých blogů se mi nelíbí/nebaví, že většinou čtu recenze na to, co vidím všude, na marketingové články (nechci globalizovat spolu se sponzorovanými články. Myslím zde konkrétně ty, kdy marketingová oddělení rozesílají blogerkám balíčky výrobků plošně), nebo na hype produkty cloumající youtube zahraniční scénou. No, mně totiž chybí ta vlastní chuť a verva něco najít proto, že to člověka jen baví, protože si to našel sám, že to chtěl prozkoumat a pak se podělit o to, na co přišel. Chci si přečíst i ten příběh, tu cestu.. A pokud se někde mezi tím vším blogerce samotné ještě podaří navázat spolupráci, pak je to paráda. V tu chvíli totiž má asi ten nejlepší zdroj informací o daných produktech nebo značce - zdroj přímo oficiální, zastoupení značky samotné. Kdyby se nakonec ukázalo, že jí to nestálo za to, nebo že ji to zklamalo, pak o tom buď po pravdě napíše, nebo nenapíše vůbec. I pro čtenáře je to pak fajn, protože se nemusí obávat, zda bloger nepíše o něčem hezky jen proto, že to dostal.. Co myslíte, je to tak?
Neříkám, že rozesílání produktů na zkoušení je špatné, to vůbec ne, ale přeci jen to člověka trochu zavazuje. Ať si každý tvrdí, co chce, je to tak. Dobře, opravuju se, aspoň já to tak cítím. Pokud něco dostanu k recenzi, byť třeba i napíšu, že mi to nevyhovovalo, vždy to napíšu jemněji tak, aby se to nedotklo člověka, který mi to dal (protože mi ho je pak líto). Kdežto, když si věc koupím za své, jsem samozřejmě naštvaná, když to nesplní, co má a co slibuje, protože jsem si to kupovala s důvěrou a v dobré víře ve funkčnost produktu.Takže asi tak.. =)
 |
| Foto už asi znáte z Insta, ale takhle si na světle opravdu zářím =D |
Hehe, teď úplně vidím, jak si některé z vás říkají, že žárlivost je sviňa.. No jasně, byla bych pěkný pokrytec, kdybych nepřiznala, že občas mě osten žárlivosti bodne. Naposled třeba, když mi bloglovin zavalila kopa článků na jedno brdo.. Daný produkt dostaly blogerky jenom proto, že mají velkou čtenářskou obec, které se o tento druh produktů nikdy dřív nezajímaly, nic o něm neví a kdyby jej nedostaly, ani by je nezajímal. Pak si řeknu, že já na tento druh produktu už cílím několik let, mám poměrně velké srovnání a navíc se mě na to denně někdo ptá po mailu a nedostala jsem nic.. No, neštvalo by vás to?
Taky dostávám dost dotazů, zda znám tu a tu značku, že jsem se o ní nikdy nezmínila, nebo že jsem o ní nepsala. Má to dvě možná vysvětlení.. 1) Produkty dané značky jsem zkoušela a nesloužily mi dobře (nebo mě nudily, nebo nic nedělaly), takže jsem od nich rychle upustila a darovala dál. Nemám moc chuť, když mě něco zklame, nebo nejsem s něčím spokojená, troubit to do světa a ještě zabíjet hodiny volného času na hate článek. Produkty, o kterých píšu, jsou většinou mnou vyhledané, které mě něčím zaujaly a věřila jsem, že si je vybírám tak, aby co nejlépe sedly mé pleti. Proto se tu objevují články především oslavné. Prostě se snažím dobře si vybrat. Můj příjem (momentálně spíš "nepříjem" z mateřské fakt není neomezený, takže nechci cíleně zkoušet věci jen proto, že je to zrovna trend, i když se pro mé potřeby zdá produkt evidentně nevhodný). 2) Opravdu jsem o tom ještě neslyšela. Jednoduché jak facka.
A samozřejmě, pak jsou tu má chvilková vzplanutí, kdy se zamiluji do značky a chci od ní vyzkoušet všechno. Pak už jde rozum do haj**u a to pak nakoupím přesně i to, co pro mě není vhodné/určené/využitelné a lámu si hlavu, jak zakomponovat do ód na značku i to, že mě od nich pár věcí zklamalo. No, nebudu vám tu kecat, pár takových zkušeností z poslední doby se najde. Ale nevadí, třeba se poučím do příště (haha), aspoň to vyzkouším a nebudu na to myslet dnem i nocí. Jsem ráda, že mě zase tohle všechno chytlo a baví mě to. Baví mě to až tak, že přemýšlím o rekvalifikačním kurzu na kosmetičku (základy o pleti se vždycky hodí) a pár cílených kurzů aromky, míchání a působení éteráků zevně i vnitřně a léčení jejich pomocí. To asi tak pro začátek.. A doufám, že to nečte nikdo z rodiny, kdo by mi vmetl do tváře, že bych si nejdřív měla dodělat ty státnice! =D
Jak se máte? Co jaro, taky na vás tak působí a máte hned chuť na změnu?
