Kuk na svět, Prtě! - Porod | "Jsem v tom!", těhotenský deníček

Poprvé od posledního článku se mi podařilo zapnout počítač. Nejenže ještě stále necítím prsty na pravé ruce, takže i teď je to docela kovbojka, ale nebyla chuť a ani čas. Teda, čas by byl, ale radši jsem si četla, nebo koukala na TV a navíc teď začala Tour de France, takže to bylo jasný.. A jsem moc zvědavá, na kolikrát budu tento článek psát, protože Prtě vydává už dvě hodiny budící zvuky a znáte Murphyho. Za tu dobu čekání, než se probudí, jsem mohla mít článek snad i publikovaný, ale sedám si k tomu až teď, což znamená, že do 5 minut bude vzhůru. Ale zkusím to..

Pohoda v 8. měsíci a peklo od 37. týdne | "Jsem v tom!", těhotenský deníček

Ne, ještě jsem neporodila. Jen jsem měla strašně práce, až jsem nestihla na blog napsat ani čárku. Myslíte, že se teď začnu vymlouvat na těhotenství a chystání věcí pro Prtě a do porodnice? Ne, tak to opravdu ne. Nachystáno třeba do teď nemám, vlněné plenky a deka nejsou ještě vyprané a naimpregnované, pro věci na koupání jsme ještě nezajeli. Já měla totiž na pilno s testováním nové dekorativky, pleťovky a s vařením krémů. Holt jsem si ten poslední měsíc dala takový pracovní a zábavný. A co se u mě dělo po té těhotenské stránce? Do konce 8. měsíce to byla docela sranda..

Myslím, že už je to jasné z názvu článku. Osmý měsíc byl brnkačka. A to jsem si uvědomovala už během něj, ne až ve srovnání s potížemi, které přišly potom. Byl to prostě krásný klidový stav. Fyzicky jsem na tom byla relativně dobře - nic mě nebolelo, netrápilo, mohla jsem se docela dobře hýbat, hezky jsem spala, jezdili jsme na výlety, všichni ke mně byli už moc milí, takže jsem se cítila jako v bavlnce. Časově vám 8. měsíc moc nezařadím, protože každý ho počítá jinak (buď po kalendářních měsících, takže pro mě by to bylo od půlky dubna do půlky května, nebo po lunárních měsících, kdy jsem vlastně nyní v 10. měsíci a jak to počítají v porodnicích). No, vyznejte se v tom. Prostě tu mluvím o kalendářním úseku a to do půlky května + první týden v 9. měsíci. To byla ta pohoda.

Tak si zavzpomínáme. Těch změn se děje tolik, že mi už splývají, nebo tak navazují, že si ani sama neuvědomuju, kdy něco nově začalo a skončilo to původní. Co bych vypíchla jako hlavní? Tak třeba to, že zatímco jsem až do té doby trpěla syndromem malého bříška (to jsem si prý namlouvala jen já, okolí to vidělo zcela opačně, ale bůh ví, kde je pravda, že jo), aby ne, když se na něj celou dobu díváte jen seshora, v 8.  měsíci už jsem si teda užívala zasloužené pozornosti, protože to na mě bylo fest vidět. A už jsem si to začala myslet i já. Foto z fandění na pražském maratonu, které jsem vám dávala na Instagram je toho důkazem.

Zblázněná do nakupování kosmetiky a zkoušení tekutých MU

Zatímco jsem v 6. měsíci měla problémy s bolestmi zad, v 7. měsíci zase s bolestmi chodidel, v 8. byl klid. Jen se občas začalo ozývat pravé tříslo, ale bylo to tak málo a tak nepatrné, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Tento měsíc pro mě byl totiž ve znamení kosmetiky. A to komplet. Ať už se jednalo o její vaření, o nakupování pleťovky, nebo dekorativky, nebo o sledování zahraničních youtuberek, byla jsem prostě zblázněná a nedělala jsem nic jiného. Ani to nešlo. 

Zamilovala jsem Kathleen Lights, byť pro mě normálně až moc mladičkou youtuberku, navíc z Ameriky, což beru jako velké mínus, protože se k vychvalovaným a recenzovaným kouskům téměř nemám šanci dostat. Po nějaké době sledování mě však překvapilo, že je to docela oboustranné, protože na americkém trhu zase moc snadno neseženete některé evropské dekorativní značky, např. Bourjois. To samé platí i pro nás pro Češky známé zahraniční přírodky, kterou sice u nás neseženete, ale je dobře dostupná a hlavně téměř každé z nás i známá, např. Antipodes, Jurlique apod. Tam je to raritou. Až k neuvěření. No a pak jsou tu samozřejmě takové banální rozdíly, jakože zatímco my v ČR jsme ještě před pár lety považovaly sortiment Real Techniques za něco neuvěřitelného, NYX a spol. ještě stále za parfumerkové vymoženosti, u nich se to prodává běžně v drogérce a tomu se přisuzuje i cena a očekávaná kvalita.. Ale abych uzavřela kapitolu Kathleen, doporučuju na ni aspoň juknout, protože mě okouzlila, vůbec mi nepřipadá puberťácká, naopak má videa velmi profesionální a svým projevem a hlasem mi připomíná Rory z Gilmorek.

Kathleen Lights

Co se týče těch nákupů, co jsem se tak dozvěděla, nejsem mezi těhotnými v tak pokročilém stadiu jediná, kdo to bral stejně - prostě se nakupuje kosmetika jako o život, jako by už po porodu mělo všechno skončit. Ono se i dá docela dobře očekávat, že pak budete utrácet za zcela jiné priority a ne za kosmetiku a šminky, takže jsem jednala vlastně zcela přirozeně..? =D Nevím, jestli na to najdu odvahu, sílu (ta ruka!! Ale o ní až v druhé části článku) a čas, ale schválně bych sem hodila NEW IN článek z posledního měsíce. Dost to podpořila i výplata poslední části dovolené z práce a moje narozeniny, které mi všechny nákupy velmi rychle obhájily. 

A teď k tomu, co se se mnou událo za změny:

• hodně přibírám (jak jsem do té doby stagnovala, tak teď se to rozjelo a je to cca 1 kg týdně)
• mám strašně přecitlivěou kůži (stačí se otlačit o hranu stolu, knihy, časopisu, někde se poškrábat, nebo schytat štípanec, hned mi to nateče, zrudne a začne svědit. Naštěstí to po pár minutách vymizí.
• moc nejím a rozhodně ne za dva, spíš míň jak před těhotenstvím, až se celá rodina bojí, že držím nějakou šílenou dietu (poslední "třešničkou" v tomto bodě bylo moje zhubnutí o cca 1 kg v 36. týdnu)
• přestala jsem mít chuť na sladké, úplně (přestala jsem jíst sušenky, dezerty i moje milované žvýkačky, jedlý papír a bonbony, prostě nic sladkého), o slaném to platí taky (žádné chipsy, tyčinky apod.)
• stále u mě vedou jablka, přidala se k nim však i vášeň pro Makadamové mléko s bílou čokoládou od Mullera (jsem na něm lehce závislá, momentálně jich máme v ledničce stále doplňovaný počet okolo šesti kusů)
• po celých 7 měsících na meltě už jí mám dost a vracím se k instantní kávě (najednou se těším na každé ráno - ta slast!)

Konec 8 . měsíce - foto z pražského maratonu

• Prtě mi už poněkud víc utlačuje žaludek a ostatní orgány a mě hrozně pálí žáha (pálila i předtím, ale teď je to až nesnesitelné. Když mě to zastihlo v autě, měla jsem smůlu, ale v obchodě je to brnkačka a zvládla jsem na ex mezi regály vypít i půllitr mléka - nic jiného mi totiž na žáhu nezabírá, kam se hrabou Rennie, Gaviscon a spol.!)
• ze začátku 8. měsíce jsem se nemohla nabažit jogurtů (ty jsem nejedla nikdy), pak jsem přešla na mléko a od té doby mám zvýšenou spotřebu mléka, cca 2 litry denně vytáhnu jako nic
• zatím jsem přibrala cca 14 kg, ale nejsou na mě, až na bříško, nikde vidět (nepoznaly byste to na mě ani z boků zezadu)
• začala jsem holdovat uplým věcem a vyžívám se v kreativním a někdy i dost extravagantním oblečení
• úplně v klidu se nasoukám do auta a řídím, nedělá mi to zatím žádný problém (tím, že už jsem vlastně od dubna doma, tak mi odpadlo rozčilování a dlouhé dojíždění do práce po jižní spojce, takže už si vesele přejíždím jen mezi obchody a zatím mi to ty nákupy vždycky vynahradily)
• stále nemám nachystané ani vyprané věci pro Prtě a ani mě to nijak netrápí
• dost mě tlačí pravá strana žeber (levá vůbec) a musím se i v leže podpírat pod žebry polštářem, abych je měla v rovině a ne prohnutá, jinak do nich dostávám křeč (křeč v žebrech - je to vůbec možné??)
• kdo si myslí, že těhotenské bříško je krásné, ukázkově kulaté a občas z něj hororově vyleze obrys nožičky, tak se mýlil a nechal se obloudit fotkami z časáků stejně jako já (bříško mám většinou hranaté, protože Prtě na nás vystrkuje zadek a nohy si zásadně protahuje doprava, kde mi pak vyleze boule a vypadám jak mutant z Futuramy). Navíc jsou na něm vidět tmavé žíly a pokud na něm máte nějakou pihu, tak se vám z milimetrové může roztáhnout až do centimetrového kolečka.
• koncem měsíce se mi při zvýšené aktivitě přes den začíná dělat špatně a jsou to takové křeče, jako když to máte dostat (PA = porodní asistentka mi to vysvětlila jako přípravu dělohy na porod a její správnou funkci - tě pic a to si na to nemůžu vzít ani brufen!)
• WC je místnost, ve kterém se nacházím nejčastěji z celého dne (ne tak dlouho, ale tak často. Prtě je hlavou snad zavrtané přímo v močáku a kromě toho, že to někdy dost bolí, tak chodím čůrat asi 50 denně, cvrkám jak Mates po hodinové procházce a v noci mě to dokáže klidně i 10x pěkně vzbudit)
• nemůžu se soustředit na školu (s přibývajícími těhotenskými příznaky mi odchází mozkové buňky do pryč a já dobrovolně vzdávám školu bez plánovaného ukončení zkoušek v závěrečném ročníku. Po návrhu studijního jsem ráda za možnost přerušení studia s okamžitou platností z důvodu mateřství a s díky přijímám.)
• zatímco pálení žáhy řádí jak šílené a dokáže mě v noci i probudit, jiné obtíže se mi zatím vyhýbají - otoky, žaludek, zácpy, nadýmání apod. lahůdky..
• střídají se mi dny nabité energií se dny, kdy nejsem schopná vylézt z postele a celé je prospím

Vlasy ostříhané a snaha o odbourání zrz henny

• na mé gyndě mi do sbírky přidali další vtipnou hlášku a to, že jsem prý na konci 35. týdne ještě málo těhotná na to, abych začala chodit na poradnu do porodnice (dobrý fór, že?! Zvlášť, když vezmeme v potaz, že se přede mnou touto hláškou ohánějí už od 14. týdne vždy, když se zeptám na to, co mě ještě kdy za vyšetření čeká). Pak se nemám cítit v 8. měsíci málo těhotná! Moje PA má však jiný názor (navíc v Neratovivích je podmínkou pro přítomnost vlastní PA u porodu návštěva poradny od 36. týdne) takže se na gyndě loučím a začínám docházet na poradnu do porodnice.
• Neratovice jsou opravdu parádní, neznám nemocnici ani penzion, které by na mě působili víc jak horský hotýlek o dovolené! Jsem z ní nadšená a navíc z jejich přístupu - řeknu vám, že povinné vnitřní prohlídky na gyndě, které stejně nic nezjišťovaly, jen se zkrátka jednalo o rutinu, už mě začínaly lézt krkem (nejen krkem), v Nera se nedělají, pokud nemá rodička žádné problémy. Juch!
• Prtě už je prý správně hlavou dole
• kardiotokograf mi dělali poprvé v 34. týdnu ještě na mé gyndě a bylo to dost nepohodlné v malém nízkém křesle a ještě prohnutá na bok. To v porodnici mi dají za záda a pod ně krásně načechraný obr polštář a já u toho usínám. Jo a pro neznalé, je to tzv. "monitor", který měří tep miminka, jak se mu vede a jak na něj reaguje děloha. Trvá to 20 minut a já si u toho většinou pospím.
• v 36. týdnu mě ještě čekala kultivace - jedná se vlastně o poslední povinné vnitřní odběry kvůli přítomnosti streptokoku v těle matky, který by se mohl přenést během porodu na Prtě. Bohužel, tento test mi jako jediný během celého těhu vyšel pozitivní, takže během porodu dostanu kapačkou ATB, aby se Prtěti nemusela podávat pak a měl je v mírné formě přes tělo mámy. Vem to čert, hlavně, že to nebyly během těhu horší problémy..
• jo a málem bych zapomněla na moje oblíbené info o prsou - stále při starém - nerostou! =D

Jestli vám to až sem přišlo jako docela sranda, tak jo, máte pravdu, taky jsem to tak brala a beru. Furt jsem nechápala, kde vzaly ostatní těhotné to, že 9. měsíc je peklo. Já jsem do něj v klidu přešla, aniž bych o tom věděla a celý první týden posledního měsíce si užívala jako dřív. Tedy bez větších potíží, problémů a zátěže. No a pak to přišlo..

Peklíčko od 37. týdne

Časové rozmezí - od 37. týdne do teď, tedy do 39+1 týdne (což je dnes). Pro netěhotné - má se za to, že přesný termín porod daný ultrazvukem je v 40. týdnu těhotenství, ale v tom porodí jen cca 5 % žen, zbytek spíš do 14 dnů před a zbytek do 14 dnů po termínu. Dýl vám to lékaři už nedovolí, protože by to nebylo bezpečné pro dítě a porod se začne vyvolávat (kurňa! To doufám, že mě nepotká). 

Vlevo foto z 4. - 5. měsíce, vpravo týden staré aktuální foto (38. týden)

Začíná přituhovat. Nevydržím dlouho stát, ani chodit a řízení už mi dělá problémy. Ani ne fyzické, jako psychické. Jsem roztěkaná a abych se plně soustředila na řízení po Praze a jejích rychlo-okruzích, vyvíjím tak pekelnou snahu o soustředění, že mě to téměř okamžitě vyčerpává a usínám už za volantem. S řízením tedy nadobro končím. Jednou jsem vyjela s Matýskem na veterinu přes celou Prahu, protože musel dostat injekci a Ondra nemohl a od té doby už šlus.

Do porodnice už na poradnu docházím každý týden. Neratovice i PA Květu jsem si zamilovala. Vím, že i přes to všechno může být porod jakýkoli, ale už ten klid před ním mi za to stojí. Minulý týden jsme si dokonce tak hezky pokecaly, že ve mně dokázala zastrašit všechny obavy rojící se poslední měsíce a to, co až se Prtě narodí, jestli ještě budeme moct žít a bavit se jako předtím? Jezdit autem po road tripech, být veselí a nevázaní, nebo se z nás stanou jen nerudní uhádaní rodiče, kteří už spolu jsou jen kvůli dítěti, protože jinak nemají nic společného? Tohle když jsem poprvé zmínila před mou mámou, tak se rozesmála. Pak jí došlo, že to myslím vážně a vyděsila se taky. Prý nechápe, jak mě to vůbec napadlo. 

Jednoduše, masírka z internetu a slepičích diskuzí udělaly své. Byť jsem na ně přestala  chodit někdy na podzim, tak to ve mně bohužel zůstalo. Květa všechny moje obavy rozptýlila během dvaceti minut, kdy nám začala povídat, že miminko si vybralo nás a tedy asi kvůli našemu životnímu stylu a že ho do něj máme postupně zapojovat, pokud zdraví a podmínky dají. Taky nás začala častovat povídám o jejích dřívějších rodičkách a jak to zvládají v praxi a můžu vám říct, že obavy byly rázem pryč. Teď jsem naopak ve stavu, kdy Prtě přemlouvám, aby se už na to těsnání vykašlalo a přišlo za námi, že "bude pr**l" =D!

Oslava narozenin - byla jsem převážně sama doma (středa, no), ale dárky od Enky, Emky mi to spolu s našimi pejsky vynahradily

Tak a teď zpět k faktům. Začala jsem trpět silným nechutenstvím. Neměla jsem na nic chuť a když do toho ještě celý den proležíte, pak nemáte ani potřebu dopňovat energii, takže se stávalo, že jsem se nasnídala až ve dvě odpoledne, slupla dva toasty s nutellou a pak si dala jen pár jablek a šla večer spát. Naštěstí s příchodem veder se dostaly do obchodů i pochutiny jako melouny a broskve. 

Několikaměsíční jablečná posedlost vylítla komínem a vyměnila ji nová, melounová. Za poslední dva týdny jsem snědla asi 8 melounů o celkové váze 26 kg. No, můžu vám říct, sežrat celý 5kg meloun za půl dne je i normálně o žaludek, ale v době, kdy máte všechno cca o 4/5 utlačené Prtětem, to je div, že jsem nepraskla. Ale blbě mi teda pokaždé bylo. Nemohla jsem si však pomoct. Doporučuju kupovat v Bille bezsemenné, protože ty klasické, jsou nedozrálé, plné vody a nemají chuť. Jo, ale teď tam mají špaenělské broskve v akci po kilových vaničkách a není problém sežrat kilo na posezení - už je z nich cítit sluníčko, voní a jsou úžasně sladké a plné šťávy. Statistický údaj na konec - do dnešního dne jsem  přibrala celkově už skoro 16 kilo a bohužel to na mě sice až teď, ale začalo být vidět - je to zřejmě podle vašich vrozených dispozic, protože se kila projevují přesně na mých problémoých partiích a to na mém teď už uctihodném pozadí (dle Ondry prý ne, ale on je na mě vážně moc hodný =D) a hlavně na stehnech, což poznám i podle kalhot a začínám tahat milované maxišaty.

Obvyklý údaj - prsa stále nerostou ani se neprokazují jinou nezvyklou aktivitou. Paradoxní je, že zatímco všichni z okolí mě považují už za porodu dávnou schopnou a vlastně při každé SMS nebo zavolání z mé strany, začínají konverzaci otázkou "Mám vyjet?, nebo "Už?".. Jediný, kdo se tak necítí, jsem já sama a vlastně možná ještě Prtě. To teda nevykazuje žádnou zvláštní aktivitu, hezky se tam protahuje, až mi leze vepředu jeho zadek a vpravo pod žebry boule (asi kolena), ale že by se mělo chystat něco zvláštního, to ne. A to mu už dlouho povídám o statistikách, že přece není možné, abychom se my do těch 5% vlezli. A že vyvolávání nepřipadá v úvahu, doufám, ani z jeho strany. Každopádně, okolí je na mě velmi milé, mamča mi jezdí skoro ob den z práce uklízet a střídají se v tom s Ondrou (jakoby mně, která skoro už neudělá ani krok, záleželo na prachu na nábytku, neumytém nádobí a chlupech od Matesáka na podlaze - stejně je z gauče není vidět). Ale jsem jim za to vděčná a jsem zvědavá, jak to pak budu zvládat s Prtětem sama, když jsem si na to už skoro odvykla.

Zatímco já mám pocit, že se jen válím a už jsem k ničemu a jsem z toho patřičně otrávená, ostatní kupodivu zastávají opačný názor a ještě mě v mé velmi poskrovné aktivitě brzdí. Ze začátku to byl opruz, teď jsem za to ráda. Přišly totiž docela nečekaně fyzické problémy, na které jsem po takové dlouhé bezstarostné době nebyla připravená. 

Narozeninový dárek pro mě ode mě - Lenovo Vibe X2 ;)

Občasné zabolení v třísle se začalo stupňovat. Bolest mě vždycky zlomí až do překlonu a nemůžu stát ani chodit. Bohužel se stupňuje nejen intenzita bolesti, ale i intervaly, takže mě to dokáže občas přikurtovat k posteli na celý den - nebolí to totiž jen vleže. Zjistila jsem, že za to však může nejspíš asi Prtě, protože je to vždy v závislosti na jeho pohybech a jestli je vzhůru nebo spí. Hmmm, zvláštní...  

A pokračujem tím, proč je toto můj možná na nějakou dobu poslední článek na blogu. Začaly mi dřevěnět prsty na pravé ruce. Nejdřív to bylo jen mravenčení na prostředníčku - říkala jsem si, že jsem si asi jen přeležela ruku. Pak se to protáhlo k dlani a přeneslo na prsteníček a teď už z počátečního brnění necítím konečky prstů a zdřevěnělou mám půlku ruky. Jde to docela rychle a už teď se mi hodně blbě píše na klávesnici, protože ji vlastně pod prsty skoro necítím. Tímto se omlouvám za množství chyb, které v tomto článku asi nasekám. Na můj dotaz Květy i doktorky v poradně zněla odpověď jako vždy vtipně - v těhotenství je všechno možné, ale nedá se s tím nic dělat. Po porodu by to mělo odeznít. Hmm, skvělý, no nic.

Do ještě minulého týdne jsem každý den chodila sama na kratší půlhodinové kolečko se psama v poledne a pak s Ondrou vždy odpoledne na kratší hodinový okruh okolo domu. Bohužel, poslední sobota mě dostala a já jsem v půlce cesty začala mít pocit, že už nedojdu domů. Prostě to nešlo. Břicho bylo hrozně těžké a jeho váha doslova bolela, tak tak jsem popadala dech, nemohla jsem mluvit, jak jsem se soustředila, abych pokládala nohy přes sebe a aspoň působila dojmem chůze. To mi tak zaměstnalo mozek, že jsem nebyla schopná ani reagovat. Ondru s mámou jsem tím docela vyděsila. Kdybych měla sílu, asi bych se rozesmála při představě, jak mé teď už o 1/5 váhy těžší tělo tahají domů se dvěma psy =D. No, ale do humoru mi moc nebylo, protože mi došlo, že už nemůžu vážně nikam. Navíc mi ta brňavá ruka celá otekla a pekelně to bolelo, až jsem si to doma musela zledovat.

S tím se pojí i jedna velká psychická změna. Zatímco jsem do teď byla jen přehnaně agresivní (místo přecitlivělá), tak od té doby jsem už pořádně vzteklá a přednaštvaná, protože bych toho tolik ráda dělala a nemůžu - nezvládnu to. Zatímco bych šla nejradši k vodě, zaplavala si, šla na výlet, na nějaký pořádný puťák do Krkonoš, nebo vyjela na celodeňák na kolo, musím zůstat doma. Docela otrava. Bohužel to dávám sežrat i ostatním a poprvé za celou dobu, co jsme spolu, jsem začala být poslední dny hnusná i na Ondru. Takže se k tomu, po sebe uvědomění, přidala samozřejmě i lítost a co z toho vzniklo v rámci jednoduché rovnice? Pěkně vypsychovaná těhule. Fuj. Takže už moc doufám, že se s Prtětem domluvíme a už to nebude dále protahovat, protože jsem nesympatická sama sobě.

37. - 38. týden - FAKTA:

• stále si sama zavážu tkaničky na botách (asi pozůstatky z baletu a gymnastiky z mládí, ale stále si dám nohu za krk, takže mi tkaničky nedělají problém)
• začala jsem si lakovat nehty na rukou i na nohou (nevím, asi to chtělo to léto a otevřené boty)
• vydržím sedět 3 hodiny na filmu v kině (Jupíííí!! Aspoň nějaké povyražení mi zůstalo - jo a chodím zásadně na akční filmy typu Mad Max a Avengers, nic jiného mě nezajímá, nebo Prtě?)
• můžu se utlouct po instantní kávě, slabším alko pivu (letos jsem bezinkového Pardála nikde nenašla, škoda, bylo to nejlepší low-alc pivo), broskvích, melounech a makadamovém mléku. Jo a málem bych zapomněla, zamilovala jsem se do citronových kornoutů od Pegase!
• už se pro nic nesehnu, takže když mi něco spadne, zanadávám si jako dlaždička a nechám to tam. Někdy se Ondra dovtípí.. =)
• nesnáším slova jako vyprdnout, vymlasknout, vyklopit apod. ve spojení s porodem dítěte (klidně si tomu říkejte přehnaná přecitlivělost, ale přijde mi to vulgární, hnusné a dost urážlivé jak k matce, tak k dítěti). Chcete-li se mnou zabít konverzaci hned v úvodu, zeptejte se tedy na tohle!
• začala jsem brát homeopatika na přípravu porodních cest - po 3 kuličkách jednou denně Caulophyllum a Actaea rasemosa, obojí 9CH (po porodu mám připravenou na hojení Arnicu montanu a ostatní v případě dalších potíží)

Humpolácké foto, ale břicho tu už opravdu vyniklo - konec 38. týdne

• musela jsem si začít při ležení podpírat bederní páteř, takže vlastně v leže pořád jen vystrkuju břicho, jinak mě začnou bolet záda
• spím už jen na levém boku, což je právě ta doporučovaná pozice a bohužel jen v ní mi není zle, navíc už musím mít pod břichem polštář, jinak mi Prtě začne přepadávat a to v břichu docela bolí (občas se ale vzbudím na zádech a vůbec mi to nevadí)
• přes den se zase válím nejčastěji v poloze na zádech, jen musím být dostatečně vypodložená polštáři
• sice mám doma už několik měsíců koupený Aniball (balónek na nácvik porodu), ale tak nějak jsem si řekla, že porod mi stačí jen jednou, až přijde a ne si ho "užívat" při tréninku měsíc dopředu dvakrát denně
• stejně jsem vzdala porodní plán (jak jsem vám tu vyjmenovávala, co všechno chci a nechci. Sice to stále platí, ale kdyby šlo do tuhého, ihned kývnu bez přemýšlení i na císaře, takže se nebudu vypisovat s nějakým lejstrem navíc, zvlášť když Květa bere přirozený porod jako samozřejmost, pokud se něco nepokazí)
• mám už vyplněná a nachystaná lejstra do porodnice a řeknu vám, že porod je vlastně byrokracie třetího levelu a řadím jej jako ještě větší voser než je daňové přiznání
• tašky do porodnice sbalené nemám (neumím balit jen na konkrétní příležitosti, takže jsem si zabalila hlavně jídlo a všechno ostatní nechávám přirozeně plynout - nabíječku, telefony, časák a knížku už mám samozřejmě v tašce od začátku a zbytek jako hygienické potřeby si koupím v nemocniční lékárně, kašlu na to =D)
• a závěrem? Do dnešního dne jsme s Ondrou nekoupili jediný kus oblečení na Prtě a po pravdě, stále je mi to naprosto šumák (což potěšilo všechny babičky, které tím pádem dostaly volnou ruku a nám se tak sešla sbírka ale opravdu nádherných originálních oblečků)

Ha, to jsem si s tou nemohoucí pazourkou teda užila. A vy asi taky, jestli jste dočetly na jeden zátah až sem. No jo, ale jestli je tohle poslední těhotenský článek, tak to musí nějak vypadat, že jo? Abych to nějak zakončila. Těhotenství bylo do začátku 9. měsíce fajn. Teď už si připadám jak neohrabaný brouk neustále převrácený na krovkách a už se hrozně těším, až s Prtětem vyrazíme na výlet se psama v jeho novém, námi tolik vybíraném kočárku. Toť vše. Vlastně teď už jen čekám na Prtě a jsem hrozně zvědavá na naše první setkání. Jsem introuš a víte, jak introuši těžce snášejí seznamování s cizími lidmi =D. No a taky je tu samozřejmě otázka, zda se narodí ještě jako maminka - jako blíženec - nebo jako babička - jako rak, protože já citově založeným rakům moc nerozumím a někdy máme obě co dělat, abychom se na něčem s mou mamčou domluvily. Ještěže Ondra hrdinně prohlásil, že s raky problém nemá (tedy ani s mou mámou a ani, kdyby se Prtě narodilo jako rak), takže nám bude tlumočit! ;)

Rozlučkové foto, kdyby to byl poslední článek ode mě coby "2v1"

Tak já si jdu po tomhle výkonu natáhnout žebra a věnovat se zase blogovému instagramování, protože to mi dělá menší problémy, než psaní článků. Snad vám nevadí a berete to sportovně, že s vámi poslední týdny komunikuju jen přes instagram, protože v tom hodlám pokračovat a házet tam i kratší recenze na používané produkty - a že těch nových není málo! Kvůli tomuto insta spojení s blogem vlastně padla i volba pro výběr daného typu nového telefonu (na insta se jukněte na foto nové Lenova vibe X2) a jde to s ním jako po másle a je mu úplně jedno, jestli se u toho válím, nebo zrovna lítám se psem. A jo, místo krámů na Prtě jsem si koupila k narozkám radši nový telefon a jsem z něj nadšená! =D

Kudla, co vy, ostatní těhotné, jak to zvládáte? A co vy, ostatní netěhotné, jak se na tohle těšíte? =D

Jak šel čas v 7. a 8. měsíci | "Jsem v tom!", těhotenský deníček

Jak šel čas v první půlce posledního, 3. trimestru, těhotenství? Ve článku si zavzpomínám na krásné neduhy i "duhy" 7. a první půlky 8. měsíce. Co můžete čekat? Co jsem čekala já a co mě nakonec potkalo?

Uznávám, že začátek článku vyzní dost krkolomně. To máte tak, když chcete psát recenzi na mýdlo Mádara a místo toho píšete další díl těhotenského deníčku. Ale nebojte, Mádara bude následovat. Třetí trimestr byla pro mě do jeho dosažení taková nemožná a těžko představitelná meta někde hodně hodně daleko v budoucnu. Asi jako když nastoupíte na vejšku a máte si první školní den představit, jak píšete bakalářku. No a přišlo obojí. Byť teda bakalářku jsem nakonec musela z časových a zabedněných důvodů odložit až na podzim (dá-li Prtě). 

Třetí trimestr je zvláštní. Celou dobu se do něj ženete, chcete ho dosáhnout, protože to znamená, že už máte jen krůček k cíli, a když se v něm najednou ocitnete, nejen že to nepoznáte (nikdo nestřílí ohňostroje, ani vám k tomu nepogratuluje), ale najednou začnete bilancovat, jestli se víc bojíte příchodu Prtěte na svět (Co s ním budu dělat? Budu to umět?), nebo toho už nebýt těhotné, když jste si na to tak pracně posledního půl roku zvykaly. Fakt se to teď ve mně pere. Moc vám k tomu nepomůže ani začínající nervozita z porodu, z výběru porodnice apod. Takže jsem se rozhodla raději zahrabat do práce a bloguju, instagramuju, studuju ingredience a bylinky, vymýšlím nové receptury a vařím. Jako jo, funguje to, jen se nesmíte zastavit, abyste měly čas začít přemýšlet, což vede ke dvěma možným závěrům. Buď zkolabujete, nebo vás začnou nejbližší hlídat a nutit k odpočinku. Já se teď potácím mezi obojím.

Nejenže jsem začala plést (povšimněte si prosím mého prvního výtvoru z kolekce "pro Prtě" na titulní fotce), ale Prtě už má i zimní obleček. Dovedete si představit, jak to bude vypadat, když tohle bude vylézat z šátku?? ;) =D

Problémem totiž je, že si stále (!!!) neuvědomuju, že jsem těhotná. No a pak, když mi dojde, že bych už měla za cca 1,5 měsíce rodit, tak BUM! a praští mě to rovnou přes hlavu a já začnu panikařit. Hezké, ne? Ale nebojte, asi byste to na mě ani nepoznaly (každý mi furt říká, jak mi to mateřství sluší a jak vypadám odpočatě, haha). Psychika mi pracuje pořád stejně. Sice se začínám (teprve teď!) rozněžňovat nad cizími miminky, ale v rámci únosných mezí. Spíš ve mně ještě víc sílí agresivita a netrpělivost, takže jsem spíš než citlivka, pěkná fůrie (má drahá matička by teď oponovala, že se tedy nic od normálního stavu nezměnilo..).Jo a asi mám pocit, že si musím užít, dokud se dá a stále blázním po kosmetice jak šílená, takže místo miminkovských hadrů nakupuju lahvičky, tubičky a piksličky od dekorativky až po pleťovku.

Ještě pořád řídím. Sice už nerada, ale nedělá mi to žádné problémy. Protože si stále neuvědomuju svoje bříško, tak neřeším, jestli se vlezu za volant. Prostě jen posunu sedačku a je to. To by pak nemohla řídit půlka břichatých závozníků. Pravda je, že se mi do auta už pěkně blbě leze, ale co naděláte, jinak se do nákupáku nedostanete a šlapat pěšky je pro mě teď už za trest.

Uplést jde fakt cokoli a navíc mě to hrozně baví. Nemám sice ráda takové ty háčkované kloboučky a límečky a světříčky, ale pletený culíkatý tenisák zajímal i Matesa no a čepička s ušima je prostě do zimy nutnost! =)

Pamatujete, kdy jsem tvrdila, že se těším, až přiberu a naopak byla mrzutá, že se mi váha nezvedá? No, tak teď už se to přehouplo do opačného extrému. Ne, že bych chtěla začít omezovat jídlo, nebo nedejbože hubnout, ale trochu mě začíná znervózňovat moje váha. Stále sice platí, že vidět mě zezadu, tak nepoznáte, že jsem těhotná. Boky a křivky mám stále stejné, ty se nezvětšily, prsa nemlich to samé (o těch ani nemluvím), jen mi pořádně roste bříško. Ale spíš dopředu než do stran, takže to každou chvilkou nevychytám a do někoho/něčeho vrazím.

Teď si to dáme hezky v bodech. Tedy, co mě potkalo a neminulo?

• pleť se začala zase zlepšovat (ona na tom nebyla špatně už poslední měsíce, ale teď se konečně začaly regenerovat i ty otravné flíčky po neplechách - ale to nepřikládám za plus těhotenství, ale spíš depigmentační kosmetice, kterou jsem kvůli tomu od ledna začala dost intenzivně používat)
• vlasy, i přes šílený odbarvovací zákrok, jsou stále stejně pevné, husté, pružné, lesklé a hebké (opět bych to přičetla k dobru spíš péči než těhotenství, protože je to stále stejné, jako bývalo před ním)
• nejím sice doslova za dva, ale víc jím určitě (počítám, že o necelou 1/3 to tak bude, navíc musím pravidelně svačit a pít, jinak mě začně strašně pálit žáha)
• žáha pálí fakt dost (a to tak, že když mě to přepadne v obchodě, musím si otevřít litrovku mléka a hned začít zapíjet, jinak je to k nevydržení - Rennie nepomáhají, jenom to mléko)
• s bodem výš je spojena zvýšená potřeba mléka (nevím, jestli je to dáno fyziologicky, nebo Prtěti prostě chutná, ale s meltou i samostatně na žáhu ho denně vypiju asi dva litry a navíc jsem začala jíst jogurty - nevídané!!)

Můj poslední počin do domácnosti - za poslední prachy jsem koupila novou sedačku. No schválně, kdo se na ní bude válet nejčastěji až ji rozložím? Správně, Matýsek, Prtě a já. A na to jsme potřebovali novou sedačku, uznejte! Jen mě neustále zaráží, že ač zde focená cca hodinu po smontování, už v tu chvíli vypadala jako těžce zabydlená! Ale zase na ní tolik nebude vidět opotřebování, když tak vypadá vlastně už od začátku.. ;)

• u papání ještě zůstaneme.. vrací se mi jídlo (je to dáno zvětšujícím se tlakem Prťátka na orgány a záklopku, která pak ochabuje a nefunguje tak jak má. Musím si tedy dávat velkýho majzla, abych se nepřejídala a nepřepíjela)
• je to dáno asi i zvětšující se váhou, ale vydržím stát, nebo chodit hodinu a pak mě začnou šíleně bolet vnitřní strany pat a kostrč (abyste si nemyslely, že je to tak jednoduché, když zase dýl sedím, začnou mě tlačit žebra a pomáhá jen posed s vystrčeným břichem, z čehož mě zas bolí kostrč =D)
• už pomalu nemůžu ležet na zádech (pokud jsem v pohodě, tak se to dá, ale když je mi trochu šoufl, nebo jsem unavená, nebo bolí záda, vše se jen zhorší a já se musím hned převalit na bok. Jak se říká, že byste měly ležet jen na levém boku, tak je to šílenost - ty proleženiny a křeče z jedné polohy jsou vážně príma, takže vezmete za vděk i pravým bokem a nezpozorovala jsem žádné problémy)
• pořád ujíždím na jabkách (už to sice nejsou Red Chief, protože nejsou najednou k sehnání, ale Galy jsou stejně tak dobré - a bohužel i stejně tak drahé - a zvládnu sníst 2 kila za týden)
• po 7 měsících se mi vrátila chuť na kyselé, takže se teď u psaní ranního článku cpu ke kafi salátem
• nemám už takovou chuť na sladké (a můžou za to z velké části právě tak jablka a taky přeslazené ranní melty s mlékem)
• upravil se mi tlak (ze strašně nízkého se mi zvýšil na teď už normální hodnoty, což znamená, že když se ráno zapomenu nebo nestihnu najíst, tak sebou nikde neseknu, než si něco koupím)
• nevadí mi vůně (ufff, sice stále preferuju jemnější a svěží, než sladké a těžké, ale už se mi nezvedá kufr z vaření ani smažení)
• netrpím otoky (zatím - stále se bojím, že to přijde, což se prý obvykle stává až v tom posledním měsíci, takže za dva týdny vám řeknu)

Dost lidí se podivuje, jak se prý stravuju zdravě (tohle je detail večeře, ale stejně tak dobře by to u mě mohl být třeba i oběd) - hodně ovoce a zeleniny, vláknina, jogurty s vločkami, saláty apod.. No jo, jenže mně to hrozně chutná a kdy jindy si odůvodníte koupit kila hroznů za 89 kaček nebo jablka za pade? Takže vlastně svým způsobem mlsám.. ;)

• celkově jsem zatím přibrala 12 kilo (takže počítám, že v závěru budu mít tak cca 16?Ufff..)
• těch 12 kil byste na mě nepoznaly (trochu se mi zvětšila stehna a zadek - ale kalhoty nosím stále stejné jako před půl rokem, takže nepatrně), v obličeji nic vidět není
• strie ještě žádné nemám (ale bojím se, že jsem z těch typů, kterým se objeví až po porodu, protože se mi dělají při hubnutí)
• vynechává mi rovnováha (což souvisí s tím, že jsem přibrala víc jak pětinu své původní váhy a stále mi to nedochází. To vede k tomu, že se občas někde zamotám, zabalancuju na schodech, nebo do něčeho vrazím)
• stále papám mega dávky magnésia (nejlepší je od Swiss - stojí nejmíň a má největší koncentraci hořčíku na jednu tabletu, takže běžně stačí jen jedna. Já pápám dvě)
• pokud to přeženu s pohybem (chůze do kopce, rychlá chůze apod.), začne mi tvrdnout bříško a funím jak lokomotiva
• začínám se bát porodu (že to nezvládnu a taky že narazím na blbě vyspaný personál, který pro zjednodušení své práce Prtěti nebo mně ublíží nevhodným a ne nutným zásahem - začínám tak uvažovat o porodní asistentce)
• vzdala jsem kurzy v porodnici (díky eMí ;) a místo toho si koupila radši další knihy o bylinkách a kosmetiku
• nastoupila jsem na mateřskou (můžete si vybrat, kdy nastoupíte, jestli 8 nebo 6 týdnů před porodem. Já zvolila 8 týdnů a předtím si nakonec vybrala i veškerou dovolenou, protože jsem to s vařením kosmetiky, předěláváním bytu a školou už nezvládala dohromady - na práci zkrátka nezbýval čas =D)
• v 32. týdnu jsem podstoupila poslední krevní odběry na genetické poruchy a teď už mě čeká od 34. týdne prohlídka každý týden a s monitorem (poslouchání a monitorování tamtamů srdíčka Prtěte)
• od 36. týdne už byste měly začít chodit do poradny do porodnice, tak mi držte palce, ať mě tam nejen vezmou, ale ať jsou na mě i hodní, jinak jim uteču a radši porodím někde na cestě do vymyšlené porodnice v sanitce
• Prťátko už tolik nekope - nemá už moc místa - spíš se tak převrací a různě protahuje (když ale kopne, pak je to pěkně znát - naposled mi z bříška skoplo prkýnko i s namazanými houskami, až jsem se musela začít smát)
• paradoxně, vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství, nemám takovou potřebu spánku, takže ponocuju a brzo vstávám (já vím, každá maminka vám řekne že si to spaní máte užít, než se Prtě narodí, ale ono to jaksi nejde)
• prsa mi stále nerostou a nezvětšila se ani o píď (je to docela vtipné, protože je mám skoro o půlku menší, než jsem měla na střední a k břichu je to docela velký nepoměr =D)

A tady už foto s bříškem v půlce 8. měsíce (foceno dnes ráno, takže doslova "těžce" aktuální =)

• babičky začínají být nervózní, takže si nedočkavost půlka příbuzenstva vynahrazuje nakupováním pro Prtě (sem s tím, hrňte nám to klidně i náklaďákem, na barvy ani styl si nehrajeme, aspoň to bude mít Prtě pestré a oni mají zase dobrý pocit, že ať vyberou cokoli, my to oceníme), druhá půlka příbuzenstva zase vyvíjí zvětšující se nátlak na to, abychom si aspoň poslední měsíc už nechali říct, jestli to bude holka nebo kluk (proboha, proč? po 8 měsících čekání?? Je to sranda, jak to chtějí vsichni okolo vědět, kromě vás. =D)
• pro Prtě už máme vše (všechno je to hezky schované ve sklepě, nebo ještě zabalené a schované v komodách - prát a chystat začnu poslední měsíc => na úklid vždycky času dost, že jo? ;)
• paradoxně jsme nekoupili jedinou věc Prěti na sebe (koupili jsem všechny provozní věci jako kočárek, plínky, nebo věci na koupání, ale oblečení žádné - ani teď ke konci mě to stále ještě nebere. O to však víc oceňuji, když to dostaneme darem - jsem velmi vděčný obdarovávaný a kecala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nad dupačkami a čepičkou se Snoopym nerozněžňovala jak malá)
• byť já ten pocit stále ještě nemám, už i sestřičky a doktor mi říkají, že už to "mám za pár" a všichni jsou ke mně milejší a ohleduplnější - je to fajn, bude mi to chybět (ale je vtipné, že když mi bylo nejvíc blbě a nebylo to na mě znát, ocenila bych to víc, než teď, kdy občas zapomenu na svůj stav a pak nechápavě koukám, proč mě lidi pouští sednout apod.)
• už je pomalu čas poohlédnout se po nějakém pediatrovi pro Prtě v okolí. Požadavky mám celkem "skromné" - musí mít rád zvířata (ať mi třeba nezačne říkat, že pes v domácnosti je rizikový faktor a že ho musíme dát pryč, protože by jeho všudypřítomné chlupy mohly ucpat dítěti střeva a žaludek - jo, i takovou blbost jsem nedávno slyšela od známých), měl by mít rozum a netrvat vždy za každou cenu na běžných osvědčených zkostnatělých postupech, doufám, že mě nevyžene s šátkem...
• matrika!! Protože nejsme s Ondrou manželé, pak máme asi o 5 papírů víc odevzdat povinně v porodnici. Jedním z nich je souhlas se jménem dítěte (vy, které to máte stejně - Jak to probíhalo pak po porodu, nekoukali na vás divně, když jste byly jiného příjmení než dítě? Nedovedu si představit, jak bych někomu neustále dokazovala, že jsem matka..)

*

No a co vy, jak si užíváte těhotenství, jak jste si ho v této době užívali, nebo se na něj teprve ne/těšíte?

Jak šel čas ve druhém trimestru | "Jsem v tom", těhotenský deníček

Jojo, je to tady, do týdne oficiálně ukončuju druhý trimestr těhotenství. Strašně to letí! Co se v tomto období událo za změny, jakými vyšetřeními vás zase protáhnou a v neposlední řadě - jak moc ztěžknete a vyroste vám pupík! - o tom v dnešním článku.

Je zvláštní, že zpětně si říkám, že ten trimestr utekl jako nic, ale přitom s vědomím celého třetího před sebou mám pocit, že mám ještě dost času do porodu, není to divné? Je pravda, že velkou zásluhu na tom má i moje "flákání" v práci. Už nemám tolik energie ani síly a je to dost znát zejména v pracovní morálce, takže mě zmáhá i vstávání podle budíku, hoďka a půl denního dojíždění, nervy na dálnici, nebo výživnější oběd, aniž bych se po něm mohla na chvilku natáhnout.

S tím je tedy spojená docela velká změna, se kterou jsem sama nepočítala a to, že si dovolenou vyberu už teď - před odchodem na mateřskou - a nebudu si ji syslit k proplacení v lednu, což by sice bylo finančně o jeden celý měsíční plat výhodnější, ale už to nedávám. K tomu si připočtěte školu, která teď na konci třeťáku graduje jak v nebývalém počtu zkoušek a předmětů, tak v počtu seminárek, bakalářky a přípravy na státnice. Do toho přihodíme jednu mňamku v podobě malování celého bytu, do kterého se Ondra na moje více než roční výzvy pustil netradičně začátkem března, tedy v zimě a je hotovo, tedy "vymalováno". A víte co? Byť už teď začnu živořit jen z mateřské (a to rodičák bude ještě horší), tak se mi hrozně ulevilo. 

O nové kosmetické krásky v mé kopelně jsem se s vámi podělila v posledním článku NEW IN

Co jsem ani nečekala je, že mě zase začala zajímat kosmetika. Ale jak! A je to o to horší, že - a na tom se s většinou shodneme - jen čtením našich českých blogů se člověk v kosmetice moc nevyřádí. Je to furt o tom samém: co nového zase rozeslal Dermacol mezi blogerky, jaké má nové edice Ladybox, nové vůně sprcháčů FA a Balea, nebo recenzování něčeho, co "jsme" už dávno před lety recenzovaly na základě boomu mezi blogerkami ze zahraničí, ale k  nám se dostalo obchodní zastoupení až teď (zdravím Nuxe Reve de Miel a pomalu i Urban Decay - už jsem zvědavá, jak to všichni začnou hromadně recenzovat). Mým útočištěm se tedy opět stalo youtube a dámy jako Tati, Lily, Essie apod.

Takže místo toho, abych šišlavě pojmenovávala části dětských mini oděvů a slintala nad nimi za výlohami nebo na internetu, slintám nad kosmetikou na Naturisimu (opět), na Lookfantastic a nečekaně pravidelně ob pár dní objednávám dekorativku z Jahody. Jo, dámy, už je to tu zas, včera jsem se neudržela a už se těším, jak se budu znovu dohadovat s celním skladem.praha.120 (kdo by to za krémové stíny Esteé lauder za 150,- nepodstoupil, že). Zase tedy můžu psát články na blog, a že to nejsou plané řeči můžete vidět už z posledních příspěvků. Mám chuť to tu zahltit kosmetikou! =D

A teď zpátky k těhotenství, protože o tom měl původně tento článek být..

4. měsíc

Uff, to je doba, zkusím vyhrabat lístečky s poznámkami a vzpomínat. Byl to prosinec. Období shonu a Vánoc. Já měla konečně radost, že mám víc energie a není mi blbě po jídle, takže jsem byla spokojená. Srovnávat to s dnešní dobou však nemůžu - teď je mi daleko líp, paradoxně mám síly dvakrát tolik a nejsem už ani tak opatrnická, jako jsem byla ve 4. měsíci. Ono, když vám najednou vyroste bříško (trochu, ale je to poprvé!), tak jste najednou hrozně přecitlivělé. Nechtěla jsem se moc ohýbat (přes to břicho že jo), nechtěla jsem chodit na dlouhé procházky (protože je to namáhavé, že jo) apod. No, schválně si to pak srovnejte se zápisem níže z konce 6. měsíce i s tím břichem. ;)

Bříško ve 4. měsíci

V tomto období jsem prahla nejvíc po mrkvi. Neřeknu vám proč, možná jsem se převtělila do vánočního soba, ale já denně o svátcích místo cukroví chroustala svazky karotky a uvádělo mě to do gurmánského nebe. Taky se pak není čemu divit, že jsem od začátku těhotenství moc nepřibrala, asi jen 3 kila. Jo a taky jsem prodělala docela bouřlivou alergickou reakci. Bylo to někdy před Vánocemi, kdy jsem se plácla přes kapsu a koupila si těhotenské vitamíny už pro 2. trimestr (Femibion 2), tedy nabušenější, než ty předchozí a po slupnutí první várky jsem byla do 20 minut KO. Byla jsem v takovém stavu, že mi Ondra volal sanitku a pak jsem strávila noc na Bulovce, kde mě tahali po různých vyšetřeních a jako vždy, když jsem skončila na Bulovce, zase na nic nepřišli a jela jsem domů. Prostě alergie. Od té doby to Prtě vzalo pevně do svých malinkých ručiček a má chuť výhradně na zdravé ňamky - ovoce a zeleninu - asi abych se nemusela cpát žádnými tabletkami navíc.

5. měsíc

Váha se drží stále na + 3 kg a nehýbe se. Je půlka ledna a já jsem zvědavá na druhý velký screening, který mě čeka v Motole začátkem února. Mrkvové období mě už přešlo, ale přesedlala jsem na dražší srandu - Prtě si zamilovalo jablka Red Chief, která se prodávají naleštěná do sněhurkovské podoby, jsou rudá, tvrdá, krásně křupou, medově sladce voní i chutnají a kilo stojí cca 45,- kaček. Při spotřebě 3-4 kil na týden už se pomalu dostávám na útratu za cigára, když jsem ještě kouřila. =D

Bříško se zvětšilo cca o půlku a stále převládá ve spodní polovině těla. Je trochu oříšek, jak to obléct, protože dříve dlouhá trika vám nemilosrdně končí v půlce břicha, ale volné věci jsou vám zase stále hrozně volné nahoře - hrudník totiž máte stále stejný. Jo, hrudník, to mi připomíná oblast prsou. No, tak tam se, milé dámy, nic nezměnilo do teď ( tedy do začátku 7. měsíce). Prsa nejsou větší, už naštěstí nejsou tak citlivá, činnost mléných  žláz se už připravuje na svou práci, takže mám dost často studené mokré flekaté tričko. To je ale asi tak vše. Jo, možná jsou trochu žilnatější a tmavší. Ale na první pohled bych to ani já nezaznamenala.

Bříško v 5. měsíci (mizerná foto, ale světlo nic moc)

Konečně začátek února. Půlku zkouškového mám úspěšně za sebou a druhou mám rozloženou tak šikovně, že hned po screeningu v Motole odjíždíme jako každoročně na týden na Vysočinu a zbylé dvě zkoušky dodělám hned po návratu. Jó, člověk míní, život mění. Začalo to první kašlajícím kolegou. Naštěstí nebyl ze stejného oddělení, takže jsem ho jen vyhodila za dveře, nebo opustila místnost, když přišel. S ním ovšem chodil na oběd můj kolega od vedlejšího stole (super nápad, ten openspace!!), který přišel už druhý den s rýmou. Dva dny na to už chrchlala půlka našeho patra. Já jsem zatím statečně odolávala. No, přesně do té doby, než jsem se v sobotu, tři dny před odjezdem, neprobudila s oteklým obličejem, řezajícíma očima, bolestmi v krku a s teplotou. 

Do práce jsem už nenastoupila. Kolegové mysleli, že jsem už na dovolené a já místo toho jela s horečkou do Motola, protože jsem na to vyšetření čekala už měsíc a mají tam narváno. Zážitek to byl hlavně pro Ondru, který mi musel po cestě několikrá zastavit (skončila jsem dokonce na záchodě v nějaké středoškolské jídelně na Bílé hoře) a když jsme se konečně dostali do Motola, muselo se mu hrozně ulevit z všude rojících se lékařů, protože jsem mu hned při výlezu z auta omdlela. V čekárně na ultrazvuk mi dali milosrdných 45 minut na čekačce (byť jste objednané přes měsíc na přesnou hodinu), během kterého jsem si ale stihla zdřímnout a nabrat sílu na chůzi. 

Už to zkrátím. Ležela jsem s virózou celý další měsíc. Ze zpráv z kanclu jsem se dozvěděla, že postupně lehli všichni a průběžně lehají znovu, protože si to tam roznáší furt dokola. My jsme zase přišli o hory (poslední bez Prtěte), na které jsme se hrozně těšili a o to víc, že jsme zase chytli termín, kdy se v Novém Městě běžel biathlon a byl tam konečně sníh.

6. měsíc

Začal v půlce února. Ještě týden jsem radši ležela, ale pak už jsem doma začala vymýšlet. Bylo to přesně období, kdy se začalo "něco" dít. Najednou jsem i přes horečku měla pořád hlad, nebo na něco chuť a ovoce mi už nestačilo. Začala jsem rychle přibírat na váze a skoro trojnásobně mi vyrostlo bříško, o které se teď už opírají prsa, protože mi končí těsně pod žebry. Začínám se budit z těhotenského snění a je mi fajn. Až na to, že se už nemůžu moc ohnout bez funění a oholit si nohy je pro mě výkon, ze kterého se musím vyspat, abych zase nabrala síly, je mi krásně, mám hrozně energie a začínám hnízdit.

Bříško na konci 6. měsíce

U normální těhule znamená hnízdění nakupování dětských fíčovinek a hadrů (u těch nenormálnějších začalo toto období už v prvním trimestru). U mě to začalo nákupem prvních Prtěcích knih a tím založení dětské knihovničky. Samozřejmě nemohly chybět kasiky jako "Děti z Bullerbynu", "Kocourek Modroočko", všechny díly Neználka, "Pejsek a kočička", "Dášenka", nebo všechny díly Káji Maříka (ale ty mám ještě po babičce vázané v kůži a už notně očtené). Ale to byl jen rozjezd.

Dohnala jsem Ondru k mnou už od prvního trimestru plánované přestavbě bytu (spíš přesunu místností, jejich účelu a zařízení novým nábytkem). Koupili jsem dvě velké komody na Prtěcí věci (protože v bytě žádné jiné zásuvky nemáme a fochy ve vestavěných skříních metr na metr jsou fakt praktické na 20cm pidi-trička a plenky - chvála jejich navrhovateli!) a já jsem se pustila do jejich montáže. Miluju přesuny nábytku a možnost, jak si najednou ze zajetého bytu můžete udělat úplně jiný. Tyto touhy mě popadají vždy s prvními jarními slunečními paprsky. Ondra mrmlal, tak jsem musela počkat, až odjede do práce a složit to bez něj, jinak by mi to nedovolil. A ani se nedivím. Co mi dřív trvalo hodinu, s tím jsem teď strávila celý den a druhý jsem tu námahu musela vyležet.

Budoucí Prtěcí pokoj. Teď už je v bílém kabátku, na zdi nic nevisí, ale Marilyn na to dohlíží furt.

A jak je to se mnou fyzicky. No, břicho mám tak velké, že i ležení na boku je problematické a s tím přišlo zase ponocování a nemožnost usnout. U doktora mi navíc nasadili velkou dávku Magnesia proti tvrdnutí bříška, což byl ze začátku pro organismus energetický šok a nemohla jsem spát vůbec. Když se chci pohodlně uvelebit, tak musím mít tělo podepřené pevným polštářem, takže ono něco na těch těhotenských polštářích bude. Ale plně postačí i normální podlouhlý a trochu víc naducanější. Když není v noci po ruce polštář, tak jsem vzala za vděk Matýskem, kterému jsem začala dovolovat spát na polštáři. Funguje totiž jako dokonalý ergonomický těhu-polštář navíc s vestavěným vyhříváním!

Teď už jsme v aktuálním datu. Sakum prdum jsem do teď přibrala 8 kilo, čímž při jednoduchých počtech dojdete k tomu, že jsem za poslední měsíc skočila s váhou o 5 kil nahoru. A je to znát. Funím při každém kroku i převalení v posteli a nohy mi občas už musí namazat Ondra, protože to po akrobatických číslech holení nohou ve sprše nedávám. 

A co se ve 2. trimestru událo za změny?

• začaly se mi zvětšovat některé pihy a naskakovat nové
• asi je to i prokrvením, ale nechtějí mi z pleti mizet jizvičky tak jako dřív 
• zvýšená pigmentace (už se mi dělá typická těhu-čárka na břiše, ale místo aby šla až od pupíku dolů, tak začíná už pod žebry
• když se dlouho ničeho nenajím, pálí mě žáha, strašně! (Rennie mi nefungují, ale skvěle působí ledové tučné mléko)
• v 6. měsíci už byly těhu-hadry nutnost (nejen kalhoty, ale i spodní prádlo - udělala jsem nájezd na H&M a až je mi líto, že je nevyužiju jako netěhotná, protože mám troje tak nádherně sedící a střihem dokonalé slimky, které se mi na mě ani v normáním stavu dosud nepodařilo sehnat)
• hrozně se mi zlepšily nehty (rostou dlouhé, vůbec se neloupají, jsou pružné a přežily malování i montování nábytku). Sice jsou na to ideálně dlouhé, ale lakovat se mi stále nechtějí (už pro to čichání smradu) a nehodlám s tím teď po 6 měsících začínat.

I na můj vkus už trochu přerostlé, ale zkouším, co to dá =)

• skoro si nemusím holit nohy (dřív jsem musela pravidelně po cca 3 dnech, by to nebylo vidět, teď mi stačí s klidem jednou za 2-3 týdny)
• začínají mě bolet záda a to fest (stačí hodinu v kuse stát, nebo chodit a bolí mě v kříži a plosky chodidel - hodně paty, asi je víc zatěžuju)
• pleť je stále smíšená, hůř regeneruje po neplechách a na noc už pravidelně používám olejíček a žádný zinek (na noc chce trochu víc hydratace a péče třeba v podobě nočních masek)
• na to bych zapomněla, v 6. měsíci také podstoupíte test na cukrovku - asi nejhorší na tom jsou ty dvě hodiny od rána nejíst a trojitý odběr krve, kdy máte předloktí rozpíchaná až vás bolí
• ke konci 2. trim začínám už "jíst za dva", nebo se tomu alespoň dost přibližovat. Nejradši bych jedla všechno a pořád. Stále vedou jablka Red Chief, o něco méně Granny Smith, protože jsou hrozně kyselá a já paradoxně celé těhotenství nemůžu vystát kyselé chutě. Jo a ob den si kupuju litrovku višňového kompotu (třešně jsou dost těžko k sehnání) a vymlasknu ji na posezení.
• začíná mi zase vonět a chutnat káva (rozhodně ji nepiju pravidelně a navíc když už, tak jen v mírné podobě jako latte nebo capuccino, ale když si ji cca jednou za měsíc dám, je to pro mě malý svátek)

Sladká, přesladká nedělní snídaně.. (broskvový piškot s mléčnou meltou)

• mám neustále obsypaný dekolt a celá záda. Někdy míň, někdy víc, ale co není na obličeji, to bohatě dohánějí tyto dvě partie.
• pořád chodím na záchod (už jsem si zvykla, že jdu třeba 3x za hodinu přes den, takže nemůžu podniknout větší výlet aniž by tam bylo WC, nebo záchytný keříček. Stále mě to však dostává v noci, kdy jdu někdy i 4x a to se pak moc nevyspíte)
• začala jsem být háklivá na sůl (solím stále, ale o hodně míň, je to pro mě až moc výrazná chuť)
• stále ujíždím na sladkém (jsem schopná se ráno hodinu dělat s buchtou, abych ji mohla posnídat - vede u nás šlehaná piškotová buchta bez kypřidel, zato z 8 vajíček, s broskvemi a drobenkou)

Koukám, že je to zas mega dlouhý článek. A já myslela, že budu v tomto stručná. To se nedá nic dělat, tak o mé prozatimní výbavě pro Prtě a jak se od posledního článku změnila zase až příště..

Otázku žádnou konkrétní nemám. Snad jen, jak se máte? =) Byly jste z něčeho ve článku překvapené, měly/máte jste to jinak?

P.S.: Víte, jak se říká, že psi jsou velmi citlivý na příchod malého člena rodiny - jsou velmi ohleduplní na bříško a po netu kolují dojemné fotografie, jak leží a koukají na břicha paničky. Hm, tak věřtě, že je to těžce přestylizovaná koláž. Mates na břicho kašle, jen z nadávání pochopil, že si na něj už nemůže lehnout, nebo na mě skočit, jinak ho ingoruje. Mámina Babule (malej prťavec, kterého máme už druhý měsíc na hlídání pro mamčinu nemoc) zase naprosto kašle na naše zákazy a moje nadávky a vesele mi skáče na břicho, chodí po něm a válí se na něm dál. Dokonce ji ani nevadí na něm spát, i když jí Prtě kope do hlavy a třese se po dní celý "polštář"! =D

A tady mám pro milovnice ušatců malý bonus. Omlouvám se za kvalitu, je to foceno mobilem a ten nestíhá rychlé rvačky nebo přítmí..

Psí bitka

A po dlouhé době blogo-asistent v akci

Zdroj titulního obrázku.

Zelený mozek = Zelená matka?

Tak nějak to samo vyplynulo. Vlastně jsem tím zjištěním byla až sama překvapená. Vždycky jsem byla toho názoru, že dítěti se musí jasně vymezit mantinely, zastávala jsem spíš "tvrdší" lásku a vždycky jsem se smála těm, které se rozplývaly nad dětskou výbavou, nákupy na miminko a ležením v tematické literatuře. No, smích mě už přešel. Příroda to zařídila fikaně. Od té doby, kdy jsem poprvé pocítila Prtě a jeho pohyby sílily a sílí každým dnem, začaly hormony pracovat i navenek a já se nemůžu nabažit miminkovských věcí, vybíráním kočárků a přemítáním nad vším, až Prtě bude s námi.

Nerostou ti prsa a nezvracíš? Pak nejsi těhotná! | "Jsem v tom", deník - 2. díl

Abych už popojela s těmito články do aktuálních dnů, pokusím se vám v dnešním článku shrnout můj 1. trimestr - všechny slasti i strasti a že těch strastí bylo víc..

Ježíšku, proč jsem nedostala žádné ponožky?? | Zánět močáku v těhotenství - co s tím?

Je po Vánocích, ne-abstinenti se už připravují a zásobují na přivítání Nového roku a blogo sféra se články o dárcích jen hemží. Asi jsem byla moc hodná, protože i přes předem vyhlášený rodinný něcojakobankrot, jsem dárků dostala moře. A jak by řekla ta rozumnější neinfantilní část mé rodiny - hlavní dárek už byl nadělen - malý/á Mitsuuko. Tak proč jsem, kurňa, nemohla dostat aspoň jedny ponožky??

Panebože, jsem v tom! | "Jsem v tom", deník - 1. díl

Jo, takže na Silvestra pojedeme lyžovat, v únoru na týden na běžky na Vysočinu, pak zase začneme jezdit do práce na kole a na dovolenou zkusíme jet na kolech na pár etap Tour de France.. Haha

Dlouhá, dlouhá pauza a změny