Ne, ještě jsem neporodila. Jen jsem měla strašně práce, až jsem nestihla na blog napsat ani čárku. Myslíte, že se teď začnu vymlouvat na těhotenství a chystání věcí pro Prtě a do porodnice? Ne, tak to opravdu ne. Nachystáno třeba do teď nemám, vlněné plenky a deka nejsou ještě vyprané a naimpregnované, pro věci na koupání jsme ještě nezajeli. Já měla totiž na pilno s testováním nové dekorativky, pleťovky a s vařením krémů. Holt jsem si ten poslední měsíc dala takový pracovní a zábavný. A co se u mě dělo po té těhotenské stránce? Do konce 8. měsíce to byla docela sranda..
Myslím, že už je to jasné z názvu článku. Osmý měsíc byl brnkačka. A to jsem si uvědomovala už během něj, ne až ve srovnání s potížemi, které přišly potom. Byl to prostě krásný klidový stav. Fyzicky jsem na tom byla relativně dobře - nic mě nebolelo, netrápilo, mohla jsem se docela dobře hýbat, hezky jsem spala, jezdili jsme na výlety, všichni ke mně byli už moc milí, takže jsem se cítila jako v bavlnce. Časově vám 8. měsíc moc nezařadím, protože každý ho počítá jinak (buď po kalendářních měsících, takže pro mě by to bylo od půlky dubna do půlky května, nebo po lunárních měsících, kdy jsem vlastně nyní v 10. měsíci a jak to počítají v porodnicích). No, vyznejte se v tom. Prostě tu mluvím o kalendářním úseku a to do půlky května + první týden v 9. měsíci. To byla ta pohoda.
Tak si zavzpomínáme. Těch změn se děje tolik, že mi už splývají, nebo tak navazují, že si ani sama neuvědomuju, kdy něco nově začalo a skončilo to původní. Co bych vypíchla jako hlavní? Tak třeba to, že zatímco jsem až do té doby trpěla syndromem malého bříška (to jsem si prý namlouvala jen já, okolí to vidělo zcela opačně, ale bůh ví, kde je pravda, že jo), aby ne, když se na něj celou dobu díváte jen seshora, v 8. měsíci už jsem si teda užívala zasloužené pozornosti, protože to na mě bylo fest vidět. A už jsem si to začala myslet i já. Foto z fandění na pražském maratonu, které jsem vám dávala na Instagram je toho důkazem.
Zblázněná do nakupování kosmetiky a zkoušení tekutých MU |
Zatímco jsem v 6. měsíci měla problémy s bolestmi zad, v 7. měsíci zase s bolestmi chodidel, v 8. byl klid. Jen se občas začalo ozývat pravé tříslo, ale bylo to tak málo a tak nepatrné, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Tento měsíc pro mě byl totiž ve znamení kosmetiky. A to komplet. Ať už se jednalo o její vaření, o nakupování pleťovky, nebo dekorativky, nebo o sledování zahraničních youtuberek, byla jsem prostě zblázněná a nedělala jsem nic jiného. Ani to nešlo.
Zamilovala jsem Kathleen Lights, byť pro mě normálně až moc mladičkou youtuberku, navíc z Ameriky, což beru jako velké mínus, protože se k vychvalovaným a recenzovaným kouskům téměř nemám šanci dostat. Po nějaké době sledování mě však překvapilo, že je to docela oboustranné, protože na americkém trhu zase moc snadno neseženete některé evropské dekorativní značky, např. Bourjois. To samé platí i pro nás pro Češky známé zahraniční přírodky, kterou sice u nás neseženete, ale je dobře dostupná a hlavně téměř každé z nás i známá, např. Antipodes, Jurlique apod. Tam je to raritou. Až k neuvěření. No a pak jsou tu samozřejmě takové banální rozdíly, jakože zatímco my v ČR jsme ještě před pár lety považovaly sortiment Real Techniques za něco neuvěřitelného, NYX a spol. ještě stále za parfumerkové vymoženosti, u nich se to prodává běžně v drogérce a tomu se přisuzuje i cena a očekávaná kvalita.. Ale abych uzavřela kapitolu Kathleen, doporučuju na ni aspoň juknout, protože mě okouzlila, vůbec mi nepřipadá puberťácká, naopak má videa velmi profesionální a svým projevem a hlasem mi připomíná Rory z Gilmorek.
Kathleen Lights |
Co se týče těch nákupů, co jsem se tak dozvěděla, nejsem mezi těhotnými v tak pokročilém stadiu jediná, kdo to bral stejně - prostě se nakupuje kosmetika jako o život, jako by už po porodu mělo všechno skončit. Ono se i dá docela dobře očekávat, že pak budete utrácet za zcela jiné priority a ne za kosmetiku a šminky, takže jsem jednala vlastně zcela přirozeně..? =D Nevím, jestli na to najdu odvahu, sílu (ta ruka!! Ale o ní až v druhé části článku) a čas, ale schválně bych sem hodila NEW IN článek z posledního měsíce. Dost to podpořila i výplata poslední části dovolené z práce a moje narozeniny, které mi všechny nákupy velmi rychle obhájily.
A teď k tomu, co se se mnou událo za změny:
- hodně přibírám (jak jsem do té doby stagnovala, tak teď se to rozjelo a je to cca 1 kg týdně)
- mám strašně přecitlivěou kůži (stačí se otlačit o hranu stolu, knihy, časopisu, někde se poškrábat, nebo schytat štípanec, hned mi to nateče, zrudne a začne svědit. Naštěstí to po pár minutách vymizí.
- moc nejím a rozhodně ne za dva, spíš míň jak před těhotenstvím, až se celá rodina bojí, že držím nějakou šílenou dietu (poslední "třešničkou" v tomto bodě bylo moje zhubnutí o cca 1 kg v 36. týdnu)
- přestala jsem mít chuť na sladké, úplně (přestala jsem jíst sušenky, dezerty i moje milované žvýkačky, jedlý papír a bonbony, prostě nic sladkého), o slaném to platí taky (žádné chipsy, tyčinky apod.)
- stále u mě vedou jablka, přidala se k nim však i vášeň pro Makadamové mléko s bílou čokoládou od Mullera (jsem na něm lehce závislá, momentálně jich máme v ledničce stále doplňovaný počet okolo šesti kusů)
- po celých 7 měsících na meltě už jí mám dost a vracím se k instantní kávě (najednou se těším na každé ráno - ta slast!)
Konec 8 . měsíce - foto z pražského maratonu |
- Prtě mi už poněkud víc utlačuje žaludek a ostatní orgány a mě hrozně pálí žáha (pálila i předtím, ale teď je to až nesnesitelné. Když mě to zastihlo v autě, měla jsem smůlu, ale v obchodě je to brnkačka a zvládla jsem na ex mezi regály vypít i půllitr mléka - nic jiného mi totiž na žáhu nezabírá, kam se hrabou Rennie, Gaviscon a spol.!)
- ze začátku 8. měsíce jsem se nemohla nabažit jogurtů (ty jsem nejedla nikdy), pak jsem přešla na mléko a od té doby mám zvýšenou spotřebu mléka, cca 2 litry denně vytáhnu jako nic
- zatím jsem přibrala cca 14 kg, ale nejsou na mě, až na bříško, nikde vidět (nepoznaly byste to na mě ani z boků zezadu)
- začala jsem holdovat uplým věcem a vyžívám se v kreativním a někdy i dost extravagantním oblečení
- úplně v klidu se nasoukám do auta a řídím, nedělá mi to zatím žádný problém (tím, že už jsem vlastně od dubna doma, tak mi odpadlo rozčilování a dlouhé dojíždění do práce po jižní spojce, takže už si vesele přejíždím jen mezi obchody a zatím mi to ty nákupy vždycky vynahradily)
- stále nemám nachystané ani vyprané věci pro Prtě a ani mě to nijak netrápí
- dost mě tlačí pravá strana žeber (levá vůbec) a musím se i v leže podpírat pod žebry polštářem, abych je měla v rovině a ne prohnutá, jinak do nich dostávám křeč (křeč v žebrech - je to vůbec možné??)
- kdo si myslí, že těhotenské bříško je krásné, ukázkově kulaté a občas z něj hororově vyleze obrys nožičky, tak se mýlil a nechal se obloudit fotkami z časáků stejně jako já (bříško mám většinou hranaté, protože Prtě na nás vystrkuje zadek a nohy si zásadně protahuje doprava, kde mi pak vyleze boule a vypadám jak mutant z Futuramy). Navíc jsou na něm vidět tmavé žíly a pokud na něm máte nějakou pihu, tak se vám z milimetrové může roztáhnout až do centimetrového kolečka.
- koncem měsíce se mi při zvýšené aktivitě přes den začíná dělat špatně a jsou to takové křeče, jako když to máte dostat (PA = porodní asistentka mi to vysvětlila jako přípravu dělohy na porod a její správnou funkci - tě pic a to si na to nemůžu vzít ani brufen!)
- WC je místnost, ve kterém se nacházím nejčastěji z celého dne (ne tak dlouho, ale tak často. Prtě je hlavou snad zavrtané přímo v močáku a kromě toho, že to někdy dost bolí, tak chodím čůrat asi 50 denně, cvrkám jak Mates po hodinové procházce a v noci mě to dokáže klidně i 10x pěkně vzbudit)
- nemůžu se soustředit na školu (s přibývajícími těhotenskými příznaky mi odchází mozkové buňky do pryč a já dobrovolně vzdávám školu bez plánovaného ukončení zkoušek v závěrečném ročníku. Po návrhu studijního jsem ráda za možnost přerušení studia s okamžitou platností z důvodu mateřství a s díky přijímám.)
- zatímco pálení žáhy řádí jak šílené a dokáže mě v noci i probudit, jiné obtíže se mi zatím vyhýbají - otoky, žaludek, zácpy, nadýmání apod. lahůdky..
- střídají se mi dny nabité energií se dny, kdy nejsem schopná vylézt z postele a celé je prospím
Vlasy ostříhané a snaha o odbourání zrz henny |
- na mé gyndě mi do sbírky přidali další vtipnou hlášku a to, že jsem prý na konci 35. týdne ještě málo těhotná na to, abych začala chodit na poradnu do porodnice (dobrý fór, že?! Zvlášť, když vezmeme v potaz, že se přede mnou touto hláškou ohánějí už od 14. týdne vždy, když se zeptám na to, co mě ještě kdy za vyšetření čeká). Pak se nemám cítit v 8. měsíci málo těhotná! Moje PA má však jiný názor (navíc v Neratovivích je podmínkou pro přítomnost vlastní PA u porodu návštěva poradny od 36. týdne) takže se na gyndě loučím a začínám docházet na poradnu do porodnice.
- Neratovice jsou opravdu parádní, neznám nemocnici ani penzion, které by na mě působili víc jak horský hotýlek o dovolené! Jsem z ní nadšená a navíc z jejich přístupu - řeknu vám, že povinné vnitřní prohlídky na gyndě, které stejně nic nezjišťovaly, jen se zkrátka jednalo o rutinu, už mě začínaly lézt krkem (nejen krkem), v Nera se nedělají, pokud nemá rodička žádné problémy. Juch!
- Prtě už je prý správně hlavou dole
- kardiotokograf mi dělali poprvé v 34. týdnu ještě na mé gyndě a bylo to dost nepohodlné v malém nízkém křesle a ještě prohnutá na bok. To v porodnici mi dají za záda a pod ně krásně načechraný obr polštář a já u toho usínám. Jo a pro neznalé, je to tzv. "monitor", který měří tep miminka, jak se mu vede a jak na něj reaguje děloha. Trvá to 20 minut a já si u toho většinou pospím.
- v 36. týdnu mě ještě čekala kultivace - jedná se vlastně o poslední povinné vnitřní odběry kvůli přítomnosti streptokoku v těle matky, který by se mohl přenést během porodu na Prtě. Bohužel, tento test mi jako jediný během celého těhu vyšel pozitivní, takže během porodu dostanu kapačkou ATB, aby se Prtěti nemusela podávat pak a měl je v mírné formě přes tělo mámy. Vem to čert, hlavně, že to nebyly během těhu horší problémy..
- jo a málem bych zapomněla na moje oblíbené info o prsou - stále při starém - nerostou! =D
Jestli vám to až sem přišlo jako docela sranda, tak jo, máte pravdu, taky jsem to tak brala a beru. Furt jsem nechápala, kde vzaly ostatní těhotné to, že 9. měsíc je peklo. Já jsem do něj v klidu přešla, aniž bych o tom věděla a celý první týden posledního měsíce si užívala jako dřív. Tedy bez větších potíží, problémů a zátěže. No a pak to přišlo..
Peklíčko od 37. týdne
Časové rozmezí - od 37. týdne do teď, tedy do 39+1 týdne (což je dnes). Pro netěhotné - má se za to, že přesný termín porod daný ultrazvukem je v 40. týdnu těhotenství, ale v tom porodí jen cca 5 % žen, zbytek spíš do 14 dnů před a zbytek do 14 dnů po termínu. Dýl vám to lékaři už nedovolí, protože by to nebylo bezpečné pro dítě a porod se začne vyvolávat (kurňa! To doufám, že mě nepotká).
Vlevo foto z 4. - 5. měsíce, vpravo týden staré aktuální foto (38. týden) |
Začíná přituhovat. Nevydržím dlouho stát, ani chodit a řízení už mi dělá problémy. Ani ne fyzické, jako psychické. Jsem roztěkaná a abych se plně soustředila na řízení po Praze a jejích rychlo-okruzích, vyvíjím tak pekelnou snahu o soustředění, že mě to téměř okamžitě vyčerpává a usínám už za volantem. S řízením tedy nadobro končím. Jednou jsem vyjela s Matýskem na veterinu přes celou Prahu, protože musel dostat injekci a Ondra nemohl a od té doby už šlus.
Do porodnice už na poradnu docházím každý týden. Neratovice i PA Květu jsem si zamilovala. Vím, že i přes to všechno může být porod jakýkoli, ale už ten klid před ním mi za to stojí. Minulý týden jsme si dokonce tak hezky pokecaly, že ve mně dokázala zastrašit všechny obavy rojící se poslední měsíce a to, co až se Prtě narodí, jestli ještě budeme moct žít a bavit se jako předtím? Jezdit autem po road tripech, být veselí a nevázaní, nebo se z nás stanou jen nerudní uhádaní rodiče, kteří už spolu jsou jen kvůli dítěti, protože jinak nemají nic společného? Tohle když jsem poprvé zmínila před mou mámou, tak se rozesmála. Pak jí došlo, že to myslím vážně a vyděsila se taky. Prý nechápe, jak mě to vůbec napadlo.
Jednoduše, masírka z internetu a slepičích diskuzí udělaly své. Byť jsem na ně přestala chodit někdy na podzim, tak to ve mně bohužel zůstalo. Květa všechny moje obavy rozptýlila během dvaceti minut, kdy nám začala povídat, že miminko si vybralo nás a tedy asi kvůli našemu životnímu stylu a že ho do něj máme postupně zapojovat, pokud zdraví a podmínky dají. Taky nás začala častovat povídám o jejích dřívějších rodičkách a jak to zvládají v praxi a můžu vám říct, že obavy byly rázem pryč. Teď jsem naopak ve stavu, kdy Prtě přemlouvám, aby se už na to těsnání vykašlalo a přišlo za námi, že "bude pr**l" =D!
Oslava narozenin - byla jsem převážně sama doma (středa, no), ale dárky od Enky, Emky mi to spolu s našimi pejsky vynahradily |
Tak a teď zpět k faktům. Začala jsem trpět silným nechutenstvím. Neměla jsem na nic chuť a když do toho ještě celý den proležíte, pak nemáte ani potřebu dopňovat energii, takže se stávalo, že jsem se nasnídala až ve dvě odpoledne, slupla dva toasty s nutellou a pak si dala jen pár jablek a šla večer spát. Naštěstí s příchodem veder se dostaly do obchodů i pochutiny jako melouny a broskve.
Několikaměsíční jablečná posedlost vylítla komínem a vyměnila ji nová, melounová. Za poslední dva týdny jsem snědla asi 8 melounů o celkové váze 26 kg. No, můžu vám říct, sežrat celý 5kg meloun za půl dne je i normálně o žaludek, ale v době, kdy máte všechno cca o 4/5 utlačené Prtětem, to je div, že jsem nepraskla. Ale blbě mi teda pokaždé bylo. Nemohla jsem si však pomoct. Doporučuju kupovat v Bille bezsemenné, protože ty klasické, jsou nedozrálé, plné vody a nemají chuť. Jo, ale teď tam mají špaenělské broskve v akci po kilových vaničkách a není problém sežrat kilo na posezení - už je z nich cítit sluníčko, voní a jsou úžasně sladké a plné šťávy. Statistický údaj na konec - do dnešního dne jsem přibrala celkově už skoro 16 kilo a bohužel to na mě sice až teď, ale začalo být vidět - je to zřejmě podle vašich vrozených dispozic, protože se kila projevují přesně na mých problémoých partiích a to na mém teď už uctihodném pozadí (dle Ondry prý ne, ale on je na mě vážně moc hodný =D) a hlavně na stehnech, což poznám i podle kalhot a začínám tahat milované maxišaty.
Obvyklý údaj - prsa stále nerostou ani se neprokazují jinou nezvyklou aktivitou. Paradoxní je, že zatímco všichni z okolí mě považují už za porodu dávnou schopnou a vlastně při každé SMS nebo zavolání z mé strany, začínají konverzaci otázkou "Mám vyjet?, nebo "Už?".. Jediný, kdo se tak necítí, jsem já sama a vlastně možná ještě Prtě. To teda nevykazuje žádnou zvláštní aktivitu, hezky se tam protahuje, až mi leze vepředu jeho zadek a vpravo pod žebry boule (asi kolena), ale že by se mělo chystat něco zvláštního, to ne. A to mu už dlouho povídám o statistikách, že přece není možné, abychom se my do těch 5% vlezli. A že vyvolávání nepřipadá v úvahu, doufám, ani z jeho strany. Každopádně, okolí je na mě velmi milé, mamča mi jezdí skoro ob den z práce uklízet a střídají se v tom s Ondrou (jakoby mně, která skoro už neudělá ani krok, záleželo na prachu na nábytku, neumytém nádobí a chlupech od Matesáka na podlaze - stejně je z gauče není vidět). Ale jsem jim za to vděčná a jsem zvědavá, jak to pak budu zvládat s Prtětem sama, když jsem si na to už skoro odvykla.
Zatímco já mám pocit, že se jen válím a už jsem k ničemu a jsem z toho patřičně otrávená, ostatní kupodivu zastávají opačný názor a ještě mě v mé velmi poskrovné aktivitě brzdí. Ze začátku to byl opruz, teď jsem za to ráda. Přišly totiž docela nečekaně fyzické problémy, na které jsem po takové dlouhé bezstarostné době nebyla připravená.
Narozeninový dárek pro mě ode mě - Lenovo Vibe X2 ;) |
Občasné zabolení v třísle se začalo stupňovat. Bolest mě vždycky zlomí až do překlonu a nemůžu stát ani chodit. Bohužel se stupňuje nejen intenzita bolesti, ale i intervaly, takže mě to dokáže občas přikurtovat k posteli na celý den - nebolí to totiž jen vleže. Zjistila jsem, že za to však může nejspíš asi Prtě, protože je to vždy v závislosti na jeho pohybech a jestli je vzhůru nebo spí. Hmmm, zvláštní...
A pokračujem tím, proč je toto můj možná na nějakou dobu poslední článek na blogu. Začaly mi dřevěnět prsty na pravé ruce. Nejdřív to bylo jen mravenčení na prostředníčku - říkala jsem si, že jsem si asi jen přeležela ruku. Pak se to protáhlo k dlani a přeneslo na prsteníček a teď už z počátečního brnění necítím konečky prstů a zdřevěnělou mám půlku ruky. Jde to docela rychle a už teď se mi hodně blbě píše na klávesnici, protože ji vlastně pod prsty skoro necítím. Tímto se omlouvám za množství chyb, které v tomto článku asi nasekám. Na můj dotaz Květy i doktorky v poradně zněla odpověď jako vždy vtipně - v těhotenství je všechno možné, ale nedá se s tím nic dělat. Po porodu by to mělo odeznít. Hmm, skvělý, no nic.
Do ještě minulého týdne jsem každý den chodila sama na kratší půlhodinové kolečko se psama v poledne a pak s Ondrou vždy odpoledne na kratší hodinový okruh okolo domu. Bohužel, poslední sobota mě dostala a já jsem v půlce cesty začala mít pocit, že už nedojdu domů. Prostě to nešlo. Břicho bylo hrozně těžké a jeho váha doslova bolela, tak tak jsem popadala dech, nemohla jsem mluvit, jak jsem se soustředila, abych pokládala nohy přes sebe a aspoň působila dojmem chůze. To mi tak zaměstnalo mozek, že jsem nebyla schopná ani reagovat. Ondru s mámou jsem tím docela vyděsila. Kdybych měla sílu, asi bych se rozesmála při představě, jak mé teď už o 1/5 váhy těžší tělo tahají domů se dvěma psy =D. No, ale do humoru mi moc nebylo, protože mi došlo, že už nemůžu vážně nikam. Navíc mi ta brňavá ruka celá otekla a pekelně to bolelo, až jsem si to doma musela zledovat.
S tím se pojí i jedna velká psychická změna. Zatímco jsem do teď byla jen přehnaně agresivní (místo přecitlivělá), tak od té doby jsem už pořádně vzteklá a přednaštvaná, protože bych toho tolik ráda dělala a nemůžu - nezvládnu to. Zatímco bych šla nejradši k vodě, zaplavala si, šla na výlet, na nějaký pořádný puťák do Krkonoš, nebo vyjela na celodeňák na kolo, musím zůstat doma. Docela otrava. Bohužel to dávám sežrat i ostatním a poprvé za celou dobu, co jsme spolu, jsem začala být poslední dny hnusná i na Ondru. Takže se k tomu, po sebe uvědomění, přidala samozřejmě i lítost a co z toho vzniklo v rámci jednoduché rovnice? Pěkně vypsychovaná těhule. Fuj. Takže už moc doufám, že se s Prtětem domluvíme a už to nebude dále protahovat, protože jsem nesympatická sama sobě.
37. - 38. týden - FAKTA:
- stále si sama zavážu tkaničky na botách (asi pozůstatky z baletu a gymnastiky z mládí, ale stále si dám nohu za krk, takže mi tkaničky nedělají problém)
- začala jsem si lakovat nehty na rukou i na nohou (nevím, asi to chtělo to léto a otevřené boty)
- vydržím sedět 3 hodiny na filmu v kině (Jupíííí!! Aspoň nějaké povyražení mi zůstalo - jo a chodím zásadně na akční filmy typu Mad Max a Avengers, nic jiného mě nezajímá, nebo Prtě?)
- můžu se utlouct po instantní kávě, slabším alko pivu (letos jsem bezinkového Pardála nikde nenašla, škoda, bylo to nejlepší low-alc pivo), broskvích, melounech a makadamovém mléku. Jo a málem bych zapomněla, zamilovala jsem se do citronových kornoutů od Pegase!
- už se pro nic nesehnu, takže když mi něco spadne, zanadávám si jako dlaždička a nechám to tam. Někdy se Ondra dovtípí.. =)
- nesnáším slova jako vyprdnout, vymlasknout, vyklopit apod. ve spojení s porodem dítěte (klidně si tomu říkejte přehnaná přecitlivělost, ale přijde mi to vulgární, hnusné a dost urážlivé jak k matce, tak k dítěti). Chcete-li se mnou zabít konverzaci hned v úvodu, zeptejte se tedy na tohle!
- začala jsem brát homeopatika na přípravu porodních cest - po 3 kuličkách jednou denně Caulophyllum a Actaea rasemosa, obojí 9CH (po porodu mám připravenou na hojení Arnicu montanu a ostatní v případě dalších potíží)
Humpolácké foto, ale břicho tu už opravdu vyniklo - konec 38. týdne |
- musela jsem si začít při ležení podpírat bederní páteř, takže vlastně v leže pořád jen vystrkuju břicho, jinak mě začnou bolet záda
- spím už jen na levém boku, což je právě ta doporučovaná pozice a bohužel jen v ní mi není zle, navíc už musím mít pod břichem polštář, jinak mi Prtě začne přepadávat a to v břichu docela bolí (občas se ale vzbudím na zádech a vůbec mi to nevadí)
- přes den se zase válím nejčastěji v poloze na zádech, jen musím být dostatečně vypodložená polštáři
- sice mám doma už několik měsíců koupený Aniball (balónek na nácvik porodu), ale tak nějak jsem si řekla, že porod mi stačí jen jednou, až přijde a ne si ho "užívat" při tréninku měsíc dopředu dvakrát denně
- stejně jsem vzdala porodní plán (jak jsem vám tu vyjmenovávala, co všechno chci a nechci. Sice to stále platí, ale kdyby šlo do tuhého, ihned kývnu bez přemýšlení i na císaře, takže se nebudu vypisovat s nějakým lejstrem navíc, zvlášť když Květa bere přirozený porod jako samozřejmost, pokud se něco nepokazí)
- mám už vyplněná a nachystaná lejstra do porodnice a řeknu vám, že porod je vlastně byrokracie třetího levelu a řadím jej jako ještě větší voser než je daňové přiznání
- tašky do porodnice sbalené nemám (neumím balit jen na konkrétní příležitosti, takže jsem si zabalila hlavně jídlo a všechno ostatní nechávám přirozeně plynout - nabíječku, telefony, časák a knížku už mám samozřejmě v tašce od začátku a zbytek jako hygienické potřeby si koupím v nemocniční lékárně, kašlu na to =D)
- a závěrem? Do dnešního dne jsme s Ondrou nekoupili jediný kus oblečení na Prtě a po pravdě, stále je mi to naprosto šumák (což potěšilo všechny babičky, které tím pádem dostaly volnou ruku a nám se tak sešla sbírka ale opravdu nádherných originálních oblečků)
Ha, to jsem si s tou nemohoucí pazourkou teda užila. A vy asi taky, jestli jste dočetly na jeden zátah až sem. No jo, ale jestli je tohle poslední těhotenský článek, tak to musí nějak vypadat, že jo? Abych to nějak zakončila. Těhotenství bylo do začátku 9. měsíce fajn. Teď už si připadám jak neohrabaný brouk neustále převrácený na krovkách a už se hrozně těším, až s Prtětem vyrazíme na výlet se psama v jeho novém, námi tolik vybíraném kočárku. Toť vše. Vlastně teď už jen čekám na Prtě a jsem hrozně zvědavá na naše první setkání. Jsem introuš a víte, jak introuši těžce snášejí seznamování s cizími lidmi =D. No a taky je tu samozřejmě otázka, zda se narodí ještě jako maminka - jako blíženec - nebo jako babička - jako rak, protože já citově založeným rakům moc nerozumím a někdy máme obě co dělat, abychom se na něčem s mou mamčou domluvily. Ještěže Ondra hrdinně prohlásil, že s raky problém nemá (tedy ani s mou mámou a ani, kdyby se Prtě narodilo jako rak), takže nám bude tlumočit! ;)
Rozlučkové foto, kdyby to byl poslední článek ode mě coby "2v1" |
Tak já si jdu po tomhle výkonu natáhnout žebra a věnovat se zase blogovému instagramování, protože to mi dělá menší problémy, než psaní článků. Snad vám nevadí a berete to sportovně, že s vámi poslední týdny komunikuju jen přes instagram, protože v tom hodlám pokračovat a házet tam i kratší recenze na používané produkty - a že těch nových není málo! Kvůli tomuto insta spojení s blogem vlastně padla i volba pro výběr daného typu nového telefonu (na insta se jukněte na foto nové Lenova vibe X2) a jde to s ním jako po másle a je mu úplně jedno, jestli se u toho válím, nebo zrovna lítám se psem. A jo, místo krámů na Prtě jsem si koupila k narozkám radši nový telefon a jsem z něj nadšená! =D
Kudla, co vy, ostatní těhotné, jak to zvládáte? A co vy, ostatní netěhotné, jak se na tohle těšíte? =D
Hezký článek, přeju, ať se brzo narodí a jste hlavně zdraví! Já bych už taky ráda byla v tomhle stádiu, snad nám to brzo vyjde...
OdpovědětVymazatJéé děkju =) No už se toho prťátka fakt nemůžu dočkat, jsem zvědavá na nového člena naší smečky i na to, jak si budou rozumět s Matesákem =) a moc držím palce ;)
VymazatPo všem, co jsi napsala, jsem si skoro jistá, že se Prtě narodí jako rak. Ale raci jsou fajn (maminka je taky rak, já jsem taky introuš, a jde to. i když, pravda, jsem vodní introuš... :D Jakože ryby.)
OdpovědětVymazatV prvé řadě bych ráda viděla new in článek, pokud se zadaří ho vydat.:) Ve druhé řadě přeju hodně zdraví a trpělivosti, hlavně ať s Prtětem zdárně zvládnete i závěr. :)
Já se, jakožto netěhotná, na tohle jednou docela těším, Ačkoliv, jak se znám, bude to jeden průšvih za druhým... :D
Díky za tip na Kathleen, má překrásné oči! :) A nádherné, precizní líčení, byť v tom trochu plastově dokonalém americkém stylu. :)
Určitě jsem chtěla napsat ještě něco, ale neschopnost myšlenku udržet opět zaúřadovala... :D
To je dobrý, jsem na to zvyklá od sebe a hlavně.. důležité je umět udržet všechno ostatní ;)
VymazatJežiši, Ty jsi mi ale vědma, kurňa, proč s takovou jistotou rak??? Nestraš.. Je fakt, že si na můj vkus až moc žije vlastním životem už teď - a to prý jsou na sebe matky a děti v bříšku napojené haha - ale to snad neznamená, že budu přenášet. nechci vyvolávaný porod a rak je až od 21. =/
A Kathleen.. malování má neuvěřitelné! S pleťovkou je sice dost pozadu, ale s uměním šminkovat ji nedoženu asi nikdy, i kdybych začala hned teď trénovat =D
Pořád očekávám zprávy, kdy se Prtě narodí. Držim palce,a vsaď se, že prtě tady s holkama (Enkou a eM) v Ostravě zapijeme :D Pupík už na to máš, tak snad tě Prtě zbaví zátěže :-) A jinak, na těhotenství se netěším. Protože jak se znám, tak to nebude nic tak pohodového (až na ten poslední měsíc) jako máš ty, ale bude to beztak divočina od začátku. Ale nehrnu se do toho, takže jsem relativně v klidu :D
OdpovědětVymazatHehe, no já měla pohodu celých 8 měsíců (až na občasnou nemoc), ale ten poslední stojí fakt za to! =D A je mi úplně jasné, že Prtě bude mít ve vínku už od narození silně zapité zdraví od tetiček z Ovy! ;) =D Je aby vás to holky pak neskolilo víc něž mě! =P
VymazatPche, nás nic neskolí, toho se neboj! my jsme tvrdá nátura :D
VymazatMou kamarádku čeká porod cca za týden a zrovna mi psala, že doufá, že zažije ještě jedno těhotenství, protože je to naprosto krásný stav, žádné nepříjemnosti, nic... A to už zažívá podruhé, a ani v jednom případě žádné nežádoucí zdravotní komplikace, přestože už je starší (38 let).
OdpovědětVymazatDoufám, že to budu mít jednou podobně, ale těžko říct, každá žena to má podle zkušeností spousty z nich fakt jinak... Některé si ten stav dokážou užívat naplno až do porodu a jiné to nějak přetrpí...
Já se každopádně momentálně na těhotenství strašně těším, ty hormony jsou děsné... A to ani nemám partnera... No možná i dobře, jinak bych se asi naprosto vykašlala na studium... Měla bych přestat vyhledávat starší kamarádky, které už minimálně jedno dítě mají :D
A teda ta slova, která nesnášíš, jsem ještě v souvislosti s porodem nikdy neslyšela... To fakt někdo používá jo ? Nemyslím, že je to přehnaná přecitlivělost, mně se to taky nelíbí a to těhotná nejsem.
Moc držím palce, ať se porod spustí sám a není třeba žádného vyvolávání...
Jinak jsem taky blíženec (a moje máma rak) a té mojí kamarádce se možná dítě narodí přesně v den mých narozenin... Jsem z té představy úplně nadšená :D
No, tak to máme s Tvou kamarádkou asi stejný termín, já ho mám za 6 dní =) Tak že jí přeju hodně štěstí a zdraví ;) a děkuju za přání, taky moc doufám, že to půjde hladce a nic se přetahovat nebude. I když, jestli čeká, až si zabalím do porodnice, tak se možná k tomu vyvolávání i dostaneme =D
VymazatJá jsem měla těhotenství naštěstí až na zimní nemoci bez komplikací a zvlášť teď ke konci jsem si ho fakt užívala. Jen teda ty poslední dva týdny mě dostaly. nečekala jsem právě žádné komplikace, když jsem je neměla do těď a ono to přišlo tak najednou. Teď by mi ani nevadilo být ještě 2 týdny těhotná, ale za prvé už se nemůžu dočkat seznámení s novým členem rodiny (jaký asi bude, bude to kluk, nebo holka?Co si o nás bude myslet? apod..) a za druhé, už bych sehrozně chtěla projet na kole, jen se na chvilku rozeběhnout se psama, nebo se vyspat celou noc v kuse (což mi asi nejbližší roky nehrozí =D).
Já se ráčete tolik zase nebojím,ale při představě, že třeba zdědí račecí povahu podobnou mojí mamče (ob generaci), tak mě trochu jímá hrůza, protože my jsme opravdu každá tak strašně jiná a vnímáme svět tak odlišně, že jedna u druhou absolutně nechápe. Jediné, co jsme s tím udělaly, abyhcom spolu tak hezky vycházely je, že jsme si na to zvykly. Ale nesmíme se dostat do sporu, jinak z toho ani jedna neumíme s tou druhou vyjít =)
A děkuju za krásný komentář, hezké pondělí =)
Jsem přesvědčená, že Prtě bude blíženec :o))
OdpovědětVymazatDrahoušku, vydrž, brzy bude Prtě samostatná jednotka a vůbec se nebojím, že by do smečky nezapadlo jak se patří.. vždyť má tvoje geny!! :D
Myslíme na vás všechny a o zdraví Prtěte je postaráno, protože ty nejlíp víš, jak u nás dokážeme pít a při příležitosti uvítání Prtěte na svět to teda bude stát za to!! Tak přísahám!! :D
Eni, konečně jsem se dostala ke komentářům - od 8. června? uff, to je doba =D už mi ten blog i scházel =´D
VymazatTakže zlatíčko, musely jste zapíjet fakt dobře, protože Ondra nemocný, já nemocná a Prtě vesele řádí ;) =D
Už se těším na články, až se Prtě narodí.
OdpovědětVymazatPo "menší" pauze a změně internetového poskytovatele se už do nich vrhám ;)
VymazatPáni, zrovna dneska jsem si na tebe vzpomněla; přemýšlela jsem jestli už náhodou není Prtě na světě.
OdpovědětVymazatVypadáš pořád krásně; budu držet palce, ať porodíš v klidu a ať jste oba zdraví. Doufám, že se dočkáme aspoň krátké zprávy, až bude jasno. :)
Jinak, myslím že nakupování kosmetiky před porodem že úplně normální, člověk se prostě chce připravit na to, že později nebude mít tolik času a peněz utrácet a po návratu z porodnice kvantum kosmetiky určitě ocení každá. :)
Ahoj Len, se zpooždění, ale přece, konečně odpovídám.. =) O Prtěti bude můj "první" článek, ale k té kosmetice.. nakoupila jsem jí faktkvanta, pár dnů před jsem se už fakt nešetřila, teda svou peněženku aspoň ne, sebe už jo a musím konstatovat, že je mi naprosto ukradená. Až je mi to líto, jak na ni sedá prach, ale já na to fakt nemám ani náladu, teda povětšinou.. blbý.. =D
VymazatDržím palce ať to Prtě moc nenapíná a ať je to blíženec :) Ale rak taky není špatnej, my jsme s manželem oba raci a čeká nás buď štír nebo střelec. My zase máme úplně ze stejných důvodů jako ty trochu obavy z toho střelce (moje mamka) :) Já jsem teď ve čtvrtém měsíci a ještě absolvuju ty různý testy, tak jsou to trochu nervy a doufám, že bude všechno ok a budu si to moct začít užívat. Je mně už konečně dobře a celkově se cítím mnohem líp, akorát břicho mám furt malý (ale zase mně teda rostou prsa :)) Tak to všechno zvládněte a hlavně ve zdraví! Už se těším na první fotky Prtěte :)
OdpovědětVymazatAhoj Eviii, kurňa, jestli dobře počítám, pak jsi teď už nějak před porodem?? Jak se daří? Povídej.. Moc mě to zajímá. Strašně ráda teď procházím těhotenské články, protože si občas až zastesknu, jak to bylo krásně jednoduché období (a přitom tehdy nebylo, to vím, ale ve srovnání s dneškem =)
VymazatAko som si dobre pocitala :-) Mne sa to vsetko uz zasa zda tak daaavno! A pritom to bolo pred 13 mesiacmi. Niektore veci mame spolocne. Aj ja som pri oboch zacala riadne priberat na konci. Cloveka
OdpovědětVymazatsokuje, kolko sa da pribrat za povedzme 3 tyzdne,
hoci nic nezmenim na stravovani :-D Mne sa dcerka
zasadne tlacila na pluca, takze sa mi zle dychalo,
ale behanie na wc nebolo az take frekventovane.
Maly zasa, ako ty pises, sedel na mocovom
mechure, tak som zila v podstate v blizkosti
zachoda den aj noc. S vecickami pre drobca to bolo
teraz omnoho lahsie, vela som toho mala po dcerke.
A to bolo dobre. Lebo ako ma to nakupovanie pri
malej bavilo, teraz ma to vyslovene otravovalo. Bola
som stastna, ze treba len par veci a kocik. Este ma
napadlo, pri dcerke mi narastli brutal prsia, pomaly o
dve cisla. Pri syncekovi nic. Neviem, ci je to
znasobenymi zenskymi hormonmi, tym, ze zena
caka dievcatko, alebo co. Ale vidim, ze to plati aj u teba, kedze cakas chlapceka a prsia nereaguju :-D Nooo Misiii, uz sa ti to riadne krati! Drz sa, moja mila a nech porod prebehne co najlahsie a najkrajsie. Potom sa na to spomina dobre a vsetko aj nasledne ide lahsie, prirodzenejsie.
Noo, pisanie na mobile a pozri, ako mi to rozhadzalo text. Ospravedlnujem sa ;-)
VymazatJuj a ja som cely cas mala dojem, ze cakate chlapca a teraz citam, ze to nie je iste? Tak neviem, preco som si to tak nejak zafixovala :-)
VymazatAhoj Julii, tak jsem konečně online.. =) a ne, prsa se mi nezvětšila ani při kojení, možná jen těsně před krmením o trošičku, ale rozhodně jsem nemusela měnit šatník a ani jsem neupotřebila ta větší kojící tílka, která jsem si do foroty pořídila, abych měla po porodu =D A víš co? Stejně to byla holčička. A snad nikdo ji nečekal míň než já, ale je to super překvapení a v závěru jsem za to hrozně šťastná.. Komu jinému bych měla povídat o kosmetice, že jo.. =D
VymazatMiši, presne viem o čom píšeš, u mňa to bolo posledný mesiac tiež takto na nevydržanie. Spať som nevedela, ležať som nevedela, chodiť som nevedela, oholiť nohy (a iné časti tela) som si nevedela.... no čoskoro to budeš mať za sebou a budeš na toto obdobie s láskou spomínať :) hoci, ja mám pocit, že mám amnéziu na niektoré veci :)) No a upokojím ťa, moja sestra je rak (ja škorpión) a je to úplne bezproblémová povaha, takže na znamenia by som sa vykašlala, proste nerieš, bude to tak ako má byť. Povahu formujú hlavne rodičia a okolie, takže áno, dieťa síce je samostatná jednotka, ale výchovou sa dá veľa ovplyvniť. Držím palce, a teším sa na správy "po"!
OdpovědětVymazatLenii, už jsem zas online!! I když jsem se do teď po blogosféře pohybovala spíš jako šedá eminence, stejně jsem ráda, že už zase začínám fungovat. Fakt mi ten bloger chyběl =)
VymazatA hádej.. do porodnice jsem přijela s celkovými 18 kg navrch ;) Uběhl poslední den šestinedělí a bylo vše dole =) A jinak, na Prtěti je vidět už teď, že je to blíženec, uvidíme, jeslti se projeví trochu raka, když k tomu měla narozením tak blízko =)
Zde je tip na krémový bronzer: http://skolastylu.cz/style-magazine/beauty-tip-august-30-2013/758
OdpovědětVymazatDíky moc za tip, na něj koukám už dlouho, ale chci ho vidět nejdřív naživo.. Ale juknu se i po těch z Body shopu, tam mě lákají ty jejich letní edice, pokud ještě budou prodejné..
VymazatPosledni zapis v tehotenskem denicku jsem si s chuti precetla, tak jako ty predesle, ac sama jeste dlouho netehotna..
OdpovědětVymazatSice jsem asi zaujata, protoze jsem stejne jako An nekde nade mnou supinac s raci maminkou, ale na raky mi nesahej! :-) Shodou okolnosti jich hned nekolik patri k me nejmilejsim lidem.. A navic kdyz muj drahy (beran a chlap k tomu) dokaze zvladat moje nalady a spliny, ty urcite pripadneho raciho mrnouska taky :-)
V kazdem pripade moc drzim palce, at vse dobre dopadne a jste zdravi a spokojeni s Prtetem i kazdy zvlast! :-)
Baru, takže chápu dobře, že jsi taky rak? =D No jo, já proti nim nic nemám, jde spíš o spojení mého typu blížence ve vztahu s rakem - vím, jak jsme s mamčou někdy na nože a když si to pak vysvětlíme, nestačíme zírat, jak každá bereme všechno ale úplně odlišně =D A můžeš se těšit na první poporodní, konečně!! ;)
VymazatNe, ne, jsem ryba, ale moje maminka byla rak, přítelova maminka je rak a jeho sestřička taky.. :-)
VymazatA nakonec to byly zbytečné obavy, Anička zbytečně neotálela a máš to i astrologicky potvrzené, že si budete skvěle rozumět. :-)
No, já Ti nevím.. =) Mamča sice zprvu trochu litovala, že zůstává jedinou račicí v rodině, ale pak se škodolibě zasmála a podotkla, že mi nikdo nemohl líp ukázat jak bylo někdy těžké se mnou vycházet, než když se mi narodil taky blíženec! =D Jsem zvědavá. Jestli bude Áňa jako já, tak jsou dvě možnosti. Buď to bude vztah plný naprosté harmonie, nebo se budeme míjet, protože každá budeme chtít a chtít dělat něco jiného =) Zatím to vypadá na tu první možnost ;)
VymazatMoc pěkný a podrobný článek. Docela mě udivuje, kolik možných nepříjemností může vyvstat- vždycky jsem si to představovala jako idylku, váha i rozměry přeci rostou pomalu, takže si nastávající maminka zvykne a nemůže mít problémy s pohybem,ne?...No, asi ne :D A mimochodem, za slovní spojení "vyprdnout mimčo" bych nejradši dala dotyčnému facku :P
OdpovědětVymazatAch, jsem tak ráda, žeš to napsala. Četla jsem to už jen z mobilu ještě před porodem a tak semi ulevilo, když jsem si fakt předtavila, jak někomu vymlasknu facku jen to dořekne =D
VymazatA hele, kdyby ta váha rostla postupně, možná by to tak bylo.. Já přibrala nárazově okolo 13 kg za poslední měsíc a to už je přece jen náklad! =D A jo, těch nepříjemností může být daleko víc a horších, teď zpětně jsem ráda za to, jak jsme měla vlastně krásné a poklidné těhotenství. =)
dobrý překlep s tím 37. měsícem těhotenství :))) (evidentně ti to už připadá jako celá věčnost, že?)
OdpovědětVymazatA to přitom jen poslední týden!! =D Ale díky za upozornění, hned jsem to opravila ;)
VymazatMitsuuko, držím palce, yvpadá to, že to krásně zvládáte, budeš naprosto úžasná máma! Těším se na další články. Veronika
OdpovědětVymazatVerunko, moc děkuju, jsi zlatá! Tohle ujištění si od teď budu číst furt dokola, protože nejméně jednou denně na mě vyvstane něco, kdy o sobě zapochybuju (když už třeba malou nezvládnu nosit, jak je těžká a radši si s ní sednu před TV, nebo když ji nestihnu přebalit a ona se mi po tom osype, nebo když jsem líná ji převléct apod =D
VymazatDržím palečky, ať je vše v pořádku :)
OdpovědětVymazatBudeš skvělá maminka!
Nela z Beauty Charm
GIVEAWAY - O krásné šperky
Moc děkuji Nelo z Beauty Charm ;)
VymazatZajímavé čtení
OdpovědětVymazat