čtvrtek 10. prosince 2015

Vánoční dárky na poslední chvíli | DIY i kupované


Kolik že zbývá času do Vánoc? Jen 14 dní??!!! A že ještě nemáte všechny dárky, nebo jste stále nepřišly na něco speciálního? A chcete podarovat své blízké něčím opravdu speciálním? Nebo si jen rády hrajete a chcete skloubit všechno dohromady? Paráda, tak tento článek je přesně pro vás!

Už třetím rokem vymýšlím něco speciálního. První rok to bylo DIY někoho jiného (více níže) a další roky jsem se do toho už pustila sama. A kdo by si řekl: "No, jo, to se jí to říká, je na mateřské, tak má spoustu času.", tak ho vyvedu z omylu. Největší zápřah na diy dárky jsem měla právě o Vánocích, kdy jsem trávila v práci téměř 12 hodin denně a jeden rok z toho jsem byla navíc i těhotná. Takže to jde, ne že ne. Naopak, na mateřské na to mám času míň, takže jsem začala tentokrát už v listopadu, abych nemusela nic honit a všechno v klidu zvládala o malých pauzách i s Áňou (na pletací stav valí oči a hrozně ji zajímají vlněná klubíčka - bombahra pro kočičáky i děti - testováno =).



*Umění*

Umění jako ozdoba bytu je paráda. je to totiž univerzální dárek a můžete jej dát téměř každému. Vlastně mě nenapadá nikdo, kdo by byl uměním nepodarovatelný. Snad jen ten, kdo ho nemá rád. První rok jsem tedy volila diy někoho jiného a to mé milované eMky, která dělá kromě krásných fotek i parádní obrazy. Každý z mých nejbližších tak dostal obraz. 


Zdroj

Ondra dostal vlastní portrét sebe s Matýskem, mamča super obrovské okno do zahrady (to si vždycky přála, aby tím prosvětlila tmavý kout bez oken v bytě) a domů jsem jako společný dárek nadělila zasněženou krajinu a oblohu. eMky dílna se už rozrostla i na krásné polštáře s fotografiemi, tak jukněte. Nejenže tím můžete potěšit třeba tchýni, nebo šéfa, ale navíc si můžou pyšně vážit i toho, že je to originál, který třeba vznikl jen pro ně. ;)



*Pletení*

Loni ode mě každý dostal pletenou šálu, čelenku, nebo čepici, někdo i celou sadu. Můžete se inspirovat jak šálami pletenými velkými oky pomocí rukou na předloktích, nebo u Tuteate, která má perfektně natočená instruktážní videa, jak plést na kruhových i jinak tvarovaných stavech. Jen pro upřesnění - pletení na stavu je daleko jednodušší, než na jehlicích a můžete na nich prakticky udělat vše. Jukněte k Tuteate a budete zírat. 

Pro děti můžete uplést zvířátka, nebo srandovní koule. Áňa má nejoblíbenější právě kouli s ksichtíkem a vlásky. K Vánocům asi dostane zajíce. Mimoně zase dávám infantilním kamaádkám a je to skvělý polštář! =D




*Bambulky, kam se podíváš*

Opět objev tohoto roku. Pro mě. Jednou to na mě vyskčilo na FB a už byl nápad na světě. Bambulkovou metodou můžete udělat od plédu, přes deku, předložku až po celý koberec. Co jsem koukala, tak je více způsobů, jak na to. Můžete bambulky lepit na textilní podložku, můžete je přišívat na protiskluznou podložku, nebo si udělat celobambulkový kobereček na improvizovaném stavu.

To samé bambulky. Nemusíte dělat jednu po druhé na papírovém půlkruhu, jak nás to učili ve školách, ani nemusíte dělat opět jednu po druhé na důmyslných čínských udělátkách na bambulky. Vemte vlnu, natáhněte od kliky po kliku (dveře, okna, je to jedno, jen by vám tam asi neměl chodit žádný návštěvník) a udělejte bambulek třeba stovku najednou v jedné řadě. To se pak koberec dělá skoro sám. Návod s docela vtipným komentem zde.



*Domácí kosmetika*

To už je klasika. Od mých prvních pokusů podle receptů Mišky Bee, už mám recepty vlastní, nějaký ten rok zajeté a "musím" je vařit celé rodině na všechny svátky, narozeniny a takže i na Vánoce. Pokud chcetet někoho podarovat, doporučuju místo jednoho krému celý balíček. Skvělé je tak hydratační sérum, krém, čistící balzám, olejové sérum na noc a např. mycí gel.

Tady máte ukázku dárků 2v1 - domácí krémy a v pozadí můžete vidět ručně pleteného Mimoně podle návodu Tuteate


Další balíček může obsahovat třeba tělovku - šlehané bambucké máslo např. s mandlovým olejem v poměru 1:1, zakápnout vitaminem E a nějakým ÉO a uvařit k tomu třeba tělové mléko stejné vůně. Můžete vytvořit i vlasový balíček s kondicionérem, šamponem a vlasovým krémem. Jak je libo.

Do kosmetických dárků řadím i mýdla. Kromě mýdel dělaných metodou za studena, které byste ještě teď mohly stihnout, ale je to tak tak (kvůli tvrdnutí mýdla, na které je třeba většinou cca 6 týdnů, 4 jsou minimum a ještě to musí být jen z určitých olejů, které nepotřebují víc času, jako třeba echt olivové - tomu to trvá až půl roku, ale pak stojí za to), můžete zkusit tavnou mýdlovou hmotu , tzv. Melt and Pour, kterou nejenže přibarvíte, jak budete chtít, ale taky ji můžete obohatit různými aditivy od panthenolu, přes mořské řasy až po různé druhy jílů. Pak je jen nalijete do jakékoli silikonové formy a máte super dárek. Kdo by se však nechtěl ochudit o kuchtící složitější alchymistický proces výroby mýdla z louhu, použijte metodu za tepla a mýdlo můžete použít už druhý den. Inspirujte se třeba zde.



*Peřinková mýdla*

Napadlo mě to při vaření jedné várky mýdel. Když se nechcete patlat s přídavky, přepočty poměrů a nakupovat kvanta surovin, jednoduše jen vezměte nejlevnější mýdlovou hmotu (můžete si ji i samy vyrobit, ale zabere to pěknou řádku hodin a potu ;), obarvěte buď oxidy železa, slídami, nebo tekutými  mýdlovými barvami, něčím ozdobte a dejte aspoň trojnásobné množství éterické směsi olejů, nebo jen jednodruhový. Mýdlo pak dáte do skříně, do prádla, do šuplíčku a ovoní vám tam naprosto všechno. Opět platí, že pokud budete na nějaké složce šetřit, buď bude mýdlo ošklivé (nekvalitní barvy) a tím nevhodné k podarování, nebo bude smrdět, jako většina rádoby pravých éterických olejů, které můžete za pade koupit v květinářství. Já dávám jak barvy, tak mýdlový základ i ÉO kosmetické kvality. Za pvé vydrží vonět opravdu dlouho, hezky, ale budou mít i aromaterapeutické účinky, když budu chtít (např. levandule pro klidný spánek a mysl, ale i proti šatním molům).




*Vlastní čajová směs*

Já jsem loni každému do šmakounských domácích balíčků dávala ručně trhaný a sušený šípkový čaj s hřebíčkem a skořicí alá Vánoční směs. Ale co jsem četla, tak se už prodávají v potřebách pro DIY i čajové pytlíky a můžete tak vyrobít dokonale vypadající profi sadu čajů. Bylinky nakoupíte jednodruhové třeba u Dědka Kořenáře, nebo u Sonnentoru apod., nebo můžete použít i hotové směsi, ale tím trochu ztrácí smysl DIY. To už tu krabku radši kupte.



*Svíčky a tavné vosky*

Fantazii se meze nekladou. Můžete doma vyrobit svíčky normální, čistě včelí, barevné, různě voňavé, aromaterapeutické, masážní apod. Stejně tak je můžete udělat do skleniček (které ale vydrží vysoké teploty), hrníčků, masážní zase do malých džbánečků na mléko, nebo třeba do skleněných mističek, které se v Ikee prodávají za pár kaček jako svícny. Můžete si vyhrát i s odléváním do forem. Doporučuju silikonové na roztomilé tvary, vosk z nich jde sám krásně vyklepnout.  Ale můžete koupit i pravé, myslím z nerezu, nebo hliníku. Jsou však dražší a musíte je nahřát a už je to větší věda, aby vám hezky vyšly. 

Masážní svíčky alá Bolavé mazání


Letos dělám svíčky do tlustostěnných skleněných hrnků s hvězdami z Kik (jeden vyšel asi na 40,- kaček), masážná svíčky alá Bolavé mazání na unavené svaly, bolavé klouby a záněty a tavné vosky. Až na specifickou směs éterických olejů Bolavého mazání je vše s vůní Vánoc (směs éo s citrusy, kořením a vůní vánočního stromečku). Pokud si netroufnete na vlastní směsi, nebo nemáte doma potřebný arzenál éterických lejů, kupte si u Karla Hadka vánoční směs Ježíšek. Je úžasná!!!

Tavné vosky s vůní Vánoc


Tavné vosky jsou super dárek. Já na ně používám vánoční směs, která už při výrobě provoní celý byt. Recept na ně jsem dávala na FB, ale asi ho ještě napíšu do samostatného článku pro ty, kteří můj FB profil nesledují.



*Kokedamy*

Tento skvost ke mně přišel sám. Lenka Hrubá, tvůrce těchto úžasných závěsných mini kytiček, mě oslovila do mailu kvůli kosmetice a já, po zhlédnutí jejích stránek Zahrada na niti, jsem byla natolik okouzlená, že jsem ji obratem kontaktovala zase já kvůli vánočním dárkům. Je to nádhera. Nemusíte kytky ani zavěšovat, byť jim to na niti víc sluší. Pro přechodnou dobu, než se dostanou k podarovaným, jsem je umístila na mělké skleněné misečky a krásně si hoví na parapetu. A vypadají úžasně!

Zdroj

Doporučuju se rozhodně podívat do Lenčiného krámku na Školské ulici 7, kde je takových pokladů moře. Jukněte speciálně na asparagus, nebo malý "baobab Malého prince" aka ficus.  Když k tomu dodáte ještě skleněnou figurku Malého prince, máte dárek pro milovníky této postavy jako vyšitý. Asparagus zase vypadá jako neuvěřitelné kapradí a vytvoří lesní atmosféru celé místnosti, do které jej umístíte. Až se mi ho nechtělo ani darovat dál. Určitě si pořídím domů taky jeden. Tak jukněte. Je to sice kupovaný dárek, ale v podstatě DIY někoho jiného. ;)



*Pro sporťáky a muže, co už "všechno mají"*

Hehe, přesně typ Ondry. Co potřebuje, to si hned koupí a co si nekoupí, to nepotřebuje. Jak snadné, že? A pak někoho takového obdarovávejte. Každý rok se mi naštěstí podařilo vymyslet něco speciálního. Jednou dostal profi čelovku (protože běhal se psem v zimě po nocích), jednou dostal roční permici na dostihy do Chuchle a jednou zase profi cyklo dres od Scottu. Omluvte mou paměť, ale na víc si už nevpomínám. Letos se mi podařlo najít skvost v podobě sněžnic. Super, ne? Tak jukněte na Tchibo, kde je momentálně mají za krásných necelých 1700,- i s fusakem a jsou univerzální až do velikosti 47. Takže většině chlapů sednou.


A co jiného? Určitě mu můžete koupit i profi termo, nebo sportovní spodní prádlo na lyže pod kombinézu, nebo cokoli, co by takto využil. Mně se hrozně osvědčilo dávat kvalitní a sportovní dárky, které by si jen tak nekoupil, ale pak je velmi rád použil. Navíc, pokud budou opravdu super, pak bude mít radost o to větší, když mu je někdo navíc pochválí, viz cyklo dres, čelovka, nebo právě ty sněžnice (tedy doufám =D). Pokud máte větší rozpočet, co třeba koupit běžky? Nevyjde to zas na tolik a v dnešní době a pro horala a sportovce je to skvělý dárek. 



*Pro maminky*

Super je udělat domácí přírodní bepanthen. Vím, že jsem se s ním už chlubila fotkou na FB, ale pak jsem ještě další měsíc vychytávala recepturu a suroviny. Už to mám, takže recept bude následovat. Na suroviny to není zas tak náročné, pouze potřebujete jemné oleje a vosky pro miminka. Připravte si tedy meruňkový olej, nebo bambucké, mangové máslo, mandlový olej.. Já použila jojobový, který je super na regeneraci a ochranu pokožky. Zvlášť na dětské pozadí se tato vlastnost docela hodí. 



Stopro si kupte lanolin a panthenol a pokud doma najdete kvalitní levandulový éterák, připravte si i ten. Píšu to pro to, aby vám v případě objednání surovin stihl balíček dorazit před Vánocemi. Umíchané to pak máte za pár minut a můžete hned použít. Vsadím se, že vám ségra nebo kamarádka budou vděčné, že dostanou něco, co je přírodní a navíc funguje. A navíc tím můžou prcka pomazat od hlavy až k patě.



*A zase ty knihy!*

Nebyly by to pro mě kompletní Vánoce, kdybych nedostala a zároveň nedarovala pod stromeček knihu. Pro sebe jsem si objednala mýdlařskou "bibli" od Alicie Grosso. Mýdlařské bible jsou dvě a traduje se, že jsou to nejlepší dvě zpracované a srozumitelně napsané publikace o vaření mýdla na trhu. První se už dostala k nám, je přeložená do češtiny a napsala ji Susan Cavitch. Asi znáte.. Já chtěla i tu druhou. A co bude následovat? No jasně, "bible" pro produkty do vany. Je jí kniha "Make it fizz" od Holly Port a dozvíte se tam naprosto vše od výroby šumivek, bath truffles (nevím, jestli má tento název i český ekvivalent?), bath melts (dtto), šumivých rolád, solí apod. Kromě konkrétních receptů a vysvětlivek se tam však nachází i kapitola o chybách a problémech při jejich výrobě a co udělat pro to, aby se nic nekazilo. Toť můj Ježíšek a pokud si ho chcete (nebo někomu jinému) udělat taky, doporučuji stránky bookdepositary.com, kde mají snad všechnu světovou literaturu, posílají z UK, stále mají ještě garanci, že zboží dorazí do Vánoc a navíc, kozelné heslo "free worldwide delivery", no nezní to super? =D



Teď dál. Z našich luhů a hájů doporučuji knihu "Děláme si to doma sami 2", která kromě kosmetiky obsahuje i recepty na domácí  léčivky jako šalvějové bonbony, sirup proti kašli, nebo domácí prášek do pečiva. Tuto knížku jsem dávala dokonce Ondrovi, protože má rád zdravé vaření bez umělých dochudovadel. Samozřejmě nesmím zapomenout na vtipný pořad Lindy Rybové a Katky Winterové "Herbář", jehož psaná podoba už se dočkala třetího dílu. Pro pokročilejší kosmetické kuchařky mám zase tip na dost podrobnou publikaci Mišky Suché o tvorbě minerálního makeupu a obsahuje i plné recepty na korektory, stíny, tvářenky, různé báze apod. Mám ji doma, je to velmi dobře zpracované a skvěle vysvětlené krok za krokem. 



A poslední knižní tip. Kuchařky, no jasně! Miluju listování stránkami s fotkami krásného papání a když se k tomu sejdou i dobré recepty a vtipné popisky, musím tu kuchařku mít. Jsem tak zamilovaná do Nigelly Lawson a samozřejmě do Jamieho Olivera. Ten letos nezahálel a vyšly mu další kuchařky. Nedokázala jsem se rozhodnout a koupila jsem prostě všechny najednou a už půl roku je dávkuju do rodiny a postupně rozdávám. 



*Domácí potraviny*

Ne všichni mají čas péct cukroví a ne všichni ho rádi pečou.  Ale rád ho mlsá skoro každý. A právě pro ně můžete udělat malé balíčky s vaším cukrovím. Pokud je doplníte domácím vanilkovým cukrem (upřímně, mně moc nejede, smrdí mi, ale asi jsem už natolik zvyklá na ten kupovaný bez obsahu vanilky, že ani nevím, jak ta pravá voní) a flaškou vaječného likéru (letos jsem dělala prvně - je to úžasně rychlé a jednoduché a moooc dobré. Kupovaný mi moc nejede, protože je na mě dost silný), máte úžasný gurmánský domácky vyrobený dárkový koš. A si pište, že se po všem jen zapráší. Navíc to vypadá líp, než ty kupované. Obdarovávanému dají pocit, že vám na něm záleží.

Rodinné Ceresky asi už znáte z mého Insta nebo FB. Ale fakt recept prozradit nemůžu. Dám vám ale spoustu jiných ;)


Vaječný koňak po domácku
6 žloutků 
200 g cukru moučky
450 ml nízkotučného mléka
500 ml rumu

Jako první si svaříme mléko, nejlépe trvanlivé z krabice. Nechceme, aby se kvůli čerstvému mléku vajeňák do tří dnů zkazil - zkysnul. Žloutek vyšleháme s cukrem a pomalu přidáme vychladlé mléko a rum. Já jsem dala nakonec jen cca 200 ml rumu a i pak jsem to musela ředit, protože to na mě bylo moc silné. Rum piju ráda i samotný, ale vaječňák mám ráda jemný. Takže spíš přilívejte podle chuti. Když vše vyšleháte, dříve než slijete do lahví, raději vše přeceďte - na dně mi zůstal lehce hrudkovatý zbytek žloutku, což je hnusné na jazyku, když popíjíte. A uskladňujte jen v lednici. Nejlepší je následující den. Jo a těhotné se mu asi vyhnou, protože obsahuje nijak neupravená syrová vejce.

Na zdraví! ;)


Vanilkový cukr jsem dělala podle tohoto receptu a je to půl kg cukru krupice na  jeden vanilkový lusk. Za prvé mi to po vanilce nechutná, za druhé to z počátku strašně smrdělo a za třetí mi to mixér nedal úplně, takže tam zbyly hrubší kusy slupky. Doporučuju tedy trochu recept předělat podle Jamieho Olivera - z lusku vydlabete rníčka, rozmixujete s cukrem a ten pak nasypete do vzduchotěsné sklenice a doprostřed zastrčíte ten vydlabaný lusk. Takto se vyhnete zbytkům slupky v cukru a přesto z lusku využijete nejvíce aroma. Jo a cukr dělejte aspoň týden před darováním. Vůně se rozleží a stane se z ní ta hezká vanilka, jak ji známe z nevanilkového "vanilkového" cukru z obchodu.



No a to by bylo asi tak vše. Ještě nemám půlku hotovou, takže letím dál vyrábět a vařit. Času na vaření mám s Áňou docela málo, takže využívám každé minuty. 



A co vy, co děláte na Vánoce vy? Nebo jaká je vaše nejkrásnější tradice, bez které byste si neužily Vánoce?




pátek 6. listopadu 2015

Pohádky o kojení | Mateřský deníček


Pohádek o kojení je hodně. Pokud jste již matkami, určitě jste už nějakou slyšely. Pokud jste nastávajícími matkami, bude se vám tento pohádkář moc hodit. Jaké pohádky o kojení tedy nejčastěji kolují dnešní společností, mezi maminkami, pediatry, některými laktačními poradkyněmi a sestrami na poporodním? Bohužel, místo pohádkového uklidnění vás spíš vystraší, vystresují a v posledním, nejhorším, případě mohou i ukončit kojení. Na co se tedy s klidným svědomím můžete u kojení vybodnout?

sobota 31. října 2015

Na dně.. | Spotřebováno


Ano, konečně jsem se dostala na dno. Na dno všech těchto krémů, lahviček, krabiček apod. Omlouvám se za mystifikaci, ale fakt nemám ráda název "spotřebováno". Takže vítejte ve článku, který je jeho obdobou. Najdete zde klasickou koupelnovou všehochuť a něco málo i z dětské kosmetiky.

středa 28. října 2015

Kuk na svět, Prtě! - Porod | "Jsem v tom!", těhotenský deníček


Poprvé od posledního článku se mi podařilo zapnout počítač. Nejenže ještě stále necítím prsty na pravé ruce, takže i teď je to docela kovbojka, ale nebyla chuť a ani čas. Teda, čas by byl, ale radši jsem si četla, nebo koukala na TV a navíc teď začala Tour de France, takže to bylo jasný.. A jsem moc zvědavá, na kolikrát budu tento článek psát, protože Prtě vydává už dvě hodiny budící zvuky a znáte Murphyho. Za tu dobu čekání, než se probudí, jsem mohla mít článek snad i publikovaný, ale sedám si k tomu až teď, což znamená, že do 5 minut bude vzhůru. Ale zkusím to..

pondělí 8. června 2015

Pohoda v 8. měsíci a peklo od 37. týdne | "Jsem v tom!", těhotenský deníček


Ne, ještě jsem neporodila. Jen jsem měla strašně práce, až jsem nestihla na blog napsat ani čárku. Myslíte, že se teď začnu vymlouvat na těhotenství a chystání věcí pro Prtě a do porodnice? Ne, tak to opravdu ne. Nachystáno třeba do teď nemám, vlněné plenky a deka nejsou ještě vyprané a naimpregnované, pro věci na koupání jsme ještě nezajeli. Já měla totiž na pilno s testováním nové dekorativky, pleťovky a s vařením krémů. Holt jsem si ten poslední měsíc dala takový pracovní a zábavný. A co se u mě dělo po té těhotenské stránce? Do konce 8. měsíce to byla docela sranda..

Myslím, že už je to jasné z názvu článku. Osmý měsíc byl brnkačka. A to jsem si uvědomovala už během něj, ne až ve srovnání s potížemi, které přišly potom. Byl to prostě krásný klidový stav. Fyzicky jsem na tom byla relativně dobře - nic mě nebolelo, netrápilo, mohla jsem se docela dobře hýbat, hezky jsem spala, jezdili jsme na výlety, všichni ke mně byli už moc milí, takže jsem se cítila jako v bavlnce. Časově vám 8. měsíc moc nezařadím, protože každý ho počítá jinak (buď po kalendářních měsících, takže pro mě by to bylo od půlky dubna do půlky května, nebo po lunárních měsících, kdy jsem vlastně nyní v 10. měsíci a jak to počítají v porodnicích). No, vyznejte se v tom. Prostě tu mluvím o kalendářním úseku a to do půlky května + první týden v 9. měsíci. To byla ta pohoda.

Tak si zavzpomínáme. Těch změn se děje tolik, že mi už splývají, nebo tak navazují, že si ani sama neuvědomuju, kdy něco nově začalo a skončilo to původní. Co bych vypíchla jako hlavní? Tak třeba to, že zatímco jsem až do té doby trpěla syndromem malého bříška (to jsem si prý namlouvala jen já, okolí to vidělo zcela opačně, ale bůh ví, kde je pravda, že jo), aby ne, když se na něj celou dobu díváte jen seshora, v 8.  měsíci už jsem si teda užívala zasloužené pozornosti, protože to na mě bylo fest vidět. A už jsem si to začala myslet i já. Foto z fandění na pražském maratonu, které jsem vám dávala na Instagram je toho důkazem.

Zblázněná do nakupování kosmetiky a zkoušení tekutých MU


Zatímco jsem v 6. měsíci měla problémy s bolestmi zad, v 7. měsíci zase s bolestmi chodidel, v 8. byl klid. Jen se občas začalo ozývat pravé tříslo, ale bylo to tak málo a tak nepatrné, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Tento měsíc pro mě byl totiž ve znamení kosmetiky. A to komplet. Ať už se jednalo o její vaření, o nakupování pleťovky, nebo dekorativky, nebo o sledování zahraničních youtuberek, byla jsem prostě zblázněná a nedělala jsem nic jiného. Ani to nešlo. 

Zamilovala jsem Kathleen Lights, byť pro mě normálně až moc mladičkou youtuberku, navíc z Ameriky, což beru jako velké mínus, protože se k vychvalovaným a recenzovaným kouskům téměř nemám šanci dostat. Po nějaké době sledování mě však překvapilo, že je to docela oboustranné, protože na americkém trhu zase moc snadno neseženete některé evropské dekorativní značky, např. Bourjois. To samé platí i pro nás pro Češky známé zahraniční přírodky, kterou sice u nás neseženete, ale je dobře dostupná a hlavně téměř každé z nás i známá, např. Antipodes, Jurlique apod. Tam je to raritou. Až k neuvěření. No a pak jsou tu samozřejmě takové banální rozdíly, jakože zatímco my v ČR jsme ještě před pár lety považovaly sortiment Real Techniques za něco neuvěřitelného, NYX a spol. ještě stále za parfumerkové vymoženosti, u nich se to prodává běžně v drogérce a tomu se přisuzuje i cena a očekávaná kvalita.. Ale abych uzavřela kapitolu Kathleen, doporučuju na ni aspoň juknout, protože mě okouzlila, vůbec mi nepřipadá puberťácká, naopak má videa velmi profesionální a svým projevem a hlasem mi připomíná Rory z Gilmorek.

Kathleen Lights


Co se týče těch nákupů, co jsem se tak dozvěděla, nejsem mezi těhotnými v tak pokročilém stadiu jediná, kdo to bral stejně - prostě se nakupuje kosmetika jako o život, jako by už po porodu mělo všechno skončit. Ono se i dá docela dobře očekávat, že pak budete utrácet za zcela jiné priority a ne za kosmetiku a šminky, takže jsem jednala vlastně zcela přirozeně..? =D Nevím, jestli na to najdu odvahu, sílu (ta ruka!! Ale o ní až v druhé části článku) a čas, ale schválně bych sem hodila NEW IN článek z posledního měsíce. Dost to podpořila i výplata poslední části dovolené z práce a moje narozeniny, které mi všechny nákupy velmi rychle obhájily. 


A teď k tomu, co se se mnou událo za změny:
  • hodně přibírám (jak jsem do té doby stagnovala, tak teď se to rozjelo a je to cca 1 kg týdně)
  • mám strašně přecitlivěou kůži (stačí se otlačit o hranu stolu, knihy, časopisu, někde se poškrábat, nebo schytat štípanec, hned mi to nateče, zrudne a začne svědit. Naštěstí to po pár minutách vymizí.
  • moc nejím a rozhodně ne za dva, spíš míň jak před těhotenstvím, až se celá rodina bojí, že držím nějakou šílenou dietu (poslední "třešničkou" v tomto bodě bylo moje zhubnutí o cca 1 kg v 36. týdnu)
  • přestala jsem mít chuť na sladké, úplně (přestala jsem jíst sušenky, dezerty i moje milované žvýkačky, jedlý papír a bonbony, prostě nic sladkého), o slaném to platí taky (žádné chipsy, tyčinky apod.)
  • stále u mě vedou jablka, přidala se k nim však i vášeň pro Makadamové mléko s bílou čokoládou od Mullera (jsem na něm lehce závislá, momentálně jich máme v ledničce stále doplňovaný počet okolo šesti kusů)
  • po celých 7 měsících na meltě už jí mám dost a vracím se k instantní kávě (najednou se těším na každé ráno - ta slast!)
Konec 8 . měsíce - foto z pražského maratonu

  • Prtě mi už poněkud víc utlačuje žaludek a ostatní orgány a mě hrozně pálí žáha (pálila i předtím, ale teď je to až nesnesitelné. Když mě to zastihlo v autě, měla jsem smůlu, ale v obchodě je to brnkačka a zvládla jsem na ex mezi regály vypít i půllitr mléka - nic jiného mi totiž na žáhu nezabírá, kam se hrabou Rennie, Gaviscon a spol.!)
  • ze začátku 8. měsíce jsem se nemohla nabažit jogurtů (ty jsem nejedla nikdy), pak jsem přešla na mléko a od té doby mám zvýšenou spotřebu mléka, cca 2 litry denně vytáhnu jako nic
  • zatím jsem přibrala cca 14 kg, ale nejsou na mě, až na bříško, nikde vidět (nepoznaly byste to na mě ani z boků zezadu)
  • začala jsem holdovat uplým věcem a vyžívám se v kreativním a někdy i dost extravagantním oblečení
  • úplně v klidu se nasoukám do auta a řídím, nedělá mi to zatím žádný problém (tím, že už jsem vlastně od dubna doma, tak mi odpadlo rozčilování a dlouhé dojíždění do práce po jižní spojce, takže už si vesele přejíždím jen mezi obchody a zatím mi to ty nákupy vždycky vynahradily)
  • stále nemám nachystané ani vyprané věci pro Prtě a ani mě to nijak netrápí
  • dost mě tlačí pravá strana žeber (levá vůbec) a musím se i v leže podpírat pod žebry polštářem, abych je měla v rovině a ne prohnutá, jinak do nich dostávám křeč (křeč v žebrech - je to vůbec možné??)
  • kdo si myslí, že těhotenské bříško je krásné, ukázkově kulaté a občas z něj hororově vyleze obrys nožičky, tak se mýlil a nechal se obloudit fotkami z časáků stejně jako já (bříško mám většinou hranaté, protože Prtě na nás vystrkuje zadek a nohy si zásadně protahuje doprava, kde mi pak vyleze boule a vypadám jak mutant z Futuramy). Navíc jsou na něm vidět tmavé žíly a pokud na něm máte nějakou pihu, tak se vám z milimetrové může roztáhnout až do centimetrového kolečka.
  • koncem měsíce se mi při zvýšené aktivitě přes den začíná dělat špatně a jsou to takové křeče, jako když to máte dostat (PA = porodní asistentka mi to vysvětlila jako přípravu dělohy na porod a její správnou funkci - tě pic a to si na to nemůžu vzít ani brufen!)
  • WC je místnost, ve kterém se nacházím nejčastěji z celého dne (ne tak dlouho, ale tak často. Prtě je hlavou snad zavrtané přímo v močáku a kromě toho, že to někdy dost bolí, tak chodím čůrat asi 50 denně, cvrkám jak Mates po hodinové procházce a v noci mě to dokáže klidně i 10x pěkně vzbudit)
  • nemůžu se soustředit na školu (s přibývajícími těhotenskými příznaky mi odchází mozkové buňky do pryč a já dobrovolně vzdávám školu bez plánovaného ukončení zkoušek v závěrečném ročníku. Po návrhu studijního jsem ráda za možnost přerušení studia s okamžitou platností z důvodu mateřství a s díky přijímám.)
  • zatímco pálení žáhy řádí jak šílené a dokáže mě v noci i probudit, jiné obtíže se mi zatím vyhýbají - otoky, žaludek, zácpy, nadýmání apod. lahůdky..
  • střídají se mi dny nabité energií se dny, kdy nejsem schopná vylézt z postele a celé je prospím
Vlasy ostříhané a snaha o odbourání zrz henny

  • na mé gyndě mi do sbírky přidali další vtipnou hlášku a to, že jsem prý na konci 35. týdne ještě málo těhotná na to, abych začala chodit na poradnu do porodnice (dobrý fór, že?! Zvlášť, když vezmeme v potaz, že se přede mnou touto hláškou ohánějí už od 14. týdne vždy, když se zeptám na to, co mě ještě kdy za vyšetření čeká). Pak se nemám cítit v 8. měsíci málo těhotná! Moje PA má však jiný názor (navíc v Neratovivích je podmínkou pro přítomnost vlastní PA u porodu návštěva poradny od 36. týdne) takže se na gyndě loučím a začínám docházet na poradnu do porodnice.
  • Neratovice jsou opravdu parádní, neznám nemocnici ani penzion, které by na mě působili víc jak horský hotýlek o dovolené! Jsem z ní nadšená a navíc z jejich přístupu - řeknu vám, že povinné vnitřní prohlídky na gyndě, které stejně nic nezjišťovaly, jen se zkrátka jednalo o rutinu, už mě začínaly lézt krkem (nejen krkem), v Nera se nedělají, pokud nemá rodička žádné problémy. Juch!
  • Prtě už je prý správně hlavou dole
  • kardiotokograf mi dělali poprvé v 34. týdnu ještě na mé gyndě a bylo to dost nepohodlné v malém nízkém křesle a ještě prohnutá na bok. To v porodnici mi dají za záda a pod ně krásně načechraný obr polštář a já u toho usínám. Jo a pro neznalé, je to tzv. "monitor", který měří tep miminka, jak se mu vede a jak na něj reaguje děloha. Trvá to 20 minut a já si u toho většinou pospím.
  • v 36. týdnu mě ještě čekala kultivace - jedná se vlastně o poslední povinné vnitřní odběry kvůli přítomnosti streptokoku v těle matky, který by se mohl přenést během porodu na Prtě. Bohužel, tento test mi jako jediný během celého těhu vyšel pozitivní, takže během porodu dostanu kapačkou ATB, aby se Prtěti nemusela podávat pak a měl je v mírné formě přes tělo mámy. Vem to čert, hlavně, že to nebyly během těhu horší problémy..
  • jo a málem bych zapomněla na moje oblíbené info o prsou - stále při starém - nerostou! =D

Jestli vám to až sem přišlo jako docela sranda, tak jo, máte pravdu, taky jsem to tak brala a beru. Furt jsem nechápala, kde vzaly ostatní těhotné to, že 9. měsíc je peklo. Já jsem do něj v klidu přešla, aniž bych o tom věděla a celý první týden posledního měsíce si užívala jako dřív. Tedy bez větších potíží, problémů a zátěže. No a pak to přišlo..



Peklíčko od 37. týdne

Časové rozmezí - od 37. týdne do teď, tedy do 39+1 týdne (což je dnes). Pro netěhotné - má se za to, že přesný termín porod daný ultrazvukem je v 40. týdnu těhotenství, ale v tom porodí jen cca 5 % žen, zbytek spíš do 14 dnů před a zbytek do 14 dnů po termínu. Dýl vám to lékaři už nedovolí, protože by to nebylo bezpečné pro dítě a porod se začne vyvolávat (kurňa! To doufám, že mě nepotká). 

Vlevo foto z 4. - 5. měsíce, vpravo týden staré aktuální foto (38. týden)


Začíná přituhovat. Nevydržím dlouho stát, ani chodit a řízení už mi dělá problémy. Ani ne fyzické, jako psychické. Jsem roztěkaná a abych se plně soustředila na řízení po Praze a jejích rychlo-okruzích, vyvíjím tak pekelnou snahu o soustředění, že mě to téměř okamžitě vyčerpává a usínám už za volantem. S řízením tedy nadobro končím. Jednou jsem vyjela s Matýskem na veterinu přes celou Prahu, protože musel dostat injekci a Ondra nemohl a od té doby už šlus.

Do porodnice už na poradnu docházím každý týden. Neratovice i PA Květu jsem si zamilovala. Vím, že i přes to všechno může být porod jakýkoli, ale už ten klid před ním mi za to stojí. Minulý týden jsme si dokonce tak hezky pokecaly, že ve mně dokázala zastrašit všechny obavy rojící se poslední měsíce a to, co až se Prtě narodí, jestli ještě budeme moct žít a bavit se jako předtím? Jezdit autem po road tripech, být veselí a nevázaní, nebo se z nás stanou jen nerudní uhádaní rodiče, kteří už spolu jsou jen kvůli dítěti, protože jinak nemají nic společného? Tohle když jsem poprvé zmínila před mou mámou, tak se rozesmála. Pak jí došlo, že to myslím vážně a vyděsila se taky. Prý nechápe, jak mě to vůbec napadlo. 

Jednoduše, masírka z internetu a slepičích diskuzí udělaly své. Byť jsem na ně přestala  chodit někdy na podzim, tak to ve mně bohužel zůstalo. Květa všechny moje obavy rozptýlila během dvaceti minut, kdy nám začala povídat, že miminko si vybralo nás a tedy asi kvůli našemu životnímu stylu a že ho do něj máme postupně zapojovat, pokud zdraví a podmínky dají. Taky nás začala častovat povídám o jejích dřívějších rodičkách a jak to zvládají v praxi a můžu vám říct, že obavy byly rázem pryč. Teď jsem naopak ve stavu, kdy Prtě přemlouvám, aby se už na to těsnání vykašlalo a přišlo za námi, že "bude pr**l" =D!

Oslava narozenin - byla jsem převážně sama doma (středa, no), ale dárky od Enky, Emky mi to spolu s našimi pejsky vynahradily


Tak a teď zpět k faktům. Začala jsem trpět silným nechutenstvím. Neměla jsem na nic chuť a když do toho ještě celý den proležíte, pak nemáte ani potřebu dopňovat energii, takže se stávalo, že jsem se nasnídala až ve dvě odpoledne, slupla dva toasty s nutellou a pak si dala jen pár jablek a šla večer spát. Naštěstí s příchodem veder se dostaly do obchodů i pochutiny jako melouny a broskve

Několikaměsíční jablečná posedlost vylítla komínem a vyměnila ji nová, melounová. Za poslední dva týdny jsem snědla asi 8 melounů o celkové váze 26 kg. No, můžu vám říct, sežrat celý 5kg meloun za půl dne je i normálně o žaludek, ale v době, kdy máte všechno cca o 4/5 utlačené Prtětem, to je div, že jsem nepraskla. Ale blbě mi teda pokaždé bylo. Nemohla jsem si však pomoct. Doporučuju kupovat v Bille bezsemenné, protože ty klasické, jsou nedozrálé, plné vody a nemají chuť. Jo, ale teď tam mají špaenělské broskve v akci po kilových vaničkách a není problém sežrat kilo na posezení - už je z nich cítit sluníčko, voní a jsou úžasně sladké a plné šťávy. Statistický údaj na konec - do dnešního dne jsem  přibrala celkově už skoro 16 kilo a bohužel to na mě sice až teď, ale začalo být vidět - je to zřejmě podle vašich vrozených dispozic, protože se kila projevují přesně na mých problémoých partiích a to na mém teď už uctihodném pozadí (dle Ondry prý ne, ale on je na mě vážně moc hodný =D) a hlavně na stehnech, což poznám i podle kalhot a začínám tahat milované maxišaty.

Obvyklý údaj - prsa stále nerostou ani se neprokazují jinou nezvyklou aktivitou. Paradoxní je, že zatímco všichni z okolí mě považují už za porodu dávnou schopnou a vlastně při každé SMS nebo zavolání z mé strany, začínají konverzaci otázkou "Mám vyjet?, nebo "Už?".. Jediný, kdo se tak necítí, jsem já sama a vlastně možná ještě Prtě. To teda nevykazuje žádnou zvláštní aktivitu, hezky se tam protahuje, až mi leze vepředu jeho zadek a vpravo pod žebry boule (asi kolena), ale že by se mělo chystat něco zvláštního, to ne. A to mu už dlouho povídám o statistikách, že přece není možné, abychom se my do těch 5% vlezli. A že vyvolávání nepřipadá v úvahu, doufám, ani z jeho strany. Každopádně, okolí je na mě velmi milé, mamča mi jezdí skoro ob den z práce uklízet a střídají se v tom s Ondrou (jakoby mně, která skoro už neudělá ani krok, záleželo na prachu na nábytku, neumytém nádobí a chlupech od Matesáka na podlaze - stejně je z gauče není vidět). Ale jsem jim za to vděčná a jsem zvědavá, jak to pak budu zvládat s Prtětem sama, když jsem si na to už skoro odvykla.

Zatímco já mám pocit, že se jen válím a už jsem k ničemu a jsem z toho patřičně otrávená, ostatní kupodivu zastávají opačný názor a ještě mě v mé velmi poskrovné aktivitě brzdí. Ze začátku to byl opruz, teď jsem za to ráda. Přišly totiž docela nečekaně fyzické problémy, na které jsem po takové dlouhé bezstarostné době nebyla připravená. 

Narozeninový dárek pro mě ode mě - Lenovo Vibe X2 ;)


Občasné zabolení v třísle se začalo stupňovat. Bolest mě vždycky zlomí až do překlonu a nemůžu stát ani chodit. Bohužel se stupňuje nejen intenzita bolesti, ale i intervaly, takže mě to dokáže občas přikurtovat k posteli na celý den - nebolí to totiž jen vleže. Zjistila jsem, že za to však může nejspíš asi Prtě, protože je to vždy v závislosti na jeho pohybech a jestli je vzhůru nebo spí. Hmmm, zvláštní...  

A pokračujem tím, proč je toto můj možná na nějakou dobu poslední článek na blogu. Začaly mi dřevěnět prsty na pravé ruce. Nejdřív to bylo jen mravenčení na prostředníčku - říkala jsem si, že jsem si asi jen přeležela ruku. Pak se to protáhlo k dlani a přeneslo na prsteníček a teď už z počátečního brnění necítím konečky prstů a zdřevěnělou mám půlku ruky. Jde to docela rychle a už teď se mi hodně blbě píše na klávesnici, protože ji vlastně pod prsty skoro necítím. Tímto se omlouvám za množství chyb, které v tomto článku asi nasekám. Na můj dotaz Květy i doktorky v poradně zněla odpověď jako vždy vtipně - v těhotenství je všechno možné, ale nedá se s tím nic dělat. Po porodu by to mělo odeznít. Hmm, skvělý, no nic.

Do ještě minulého týdne jsem každý den chodila sama na kratší půlhodinové kolečko se psama v poledne a pak s Ondrou vždy odpoledne na kratší hodinový okruh okolo domu. Bohužel, poslední sobota mě dostala a já jsem v půlce cesty začala mít pocit, že už nedojdu domů. Prostě to nešlo. Břicho bylo hrozně těžké a jeho váha doslova bolela, tak tak jsem popadala dech, nemohla jsem mluvit, jak jsem se soustředila, abych pokládala nohy přes sebe a aspoň působila dojmem chůze. To mi tak zaměstnalo mozek, že jsem nebyla schopná ani reagovat. Ondru s mámou jsem tím docela vyděsila. Kdybych měla sílu, asi bych se rozesmála při představě, jak mé teď už o 1/5 váhy těžší tělo tahají domů se dvěma psy =D. No, ale do humoru mi moc nebylo, protože mi došlo, že už nemůžu vážně nikam. Navíc mi ta brňavá ruka celá otekla a pekelně to bolelo, až jsem si to doma musela zledovat.

S tím se pojí i jedna velká psychická změna. Zatímco jsem do teď byla jen přehnaně agresivní (místo přecitlivělá), tak od té doby jsem už pořádně vzteklá a přednaštvaná, protože bych toho tolik ráda dělala a nemůžu - nezvládnu to. Zatímco bych šla nejradši k vodě, zaplavala si, šla na výlet, na nějaký pořádný puťák do Krkonoš, nebo vyjela na celodeňák na kolo, musím zůstat doma. Docela otrava. Bohužel to dávám sežrat i ostatním a poprvé za celou dobu, co jsme spolu, jsem začala být poslední dny hnusná i na Ondru. Takže se k tomu, po sebe uvědomění, přidala samozřejmě i lítost a co z toho vzniklo v rámci jednoduché rovnice? Pěkně vypsychovaná těhule. Fuj. Takže už moc doufám, že se s Prtětem domluvíme a už to nebude dále protahovat, protože jsem nesympatická sama sobě.


37. - 38. týden - FAKTA:
  • stále si sama zavážu tkaničky na botách (asi pozůstatky z baletu a gymnastiky z mládí, ale stále si dám nohu za krk, takže mi tkaničky nedělají problém)
  • začala jsem si lakovat nehty na rukou i na nohou (nevím, asi to chtělo to léto a otevřené boty)
  • vydržím sedět 3 hodiny na filmu v kině (Jupíííí!! Aspoň nějaké povyražení mi zůstalo - jo a chodím zásadně na akční filmy typu Mad Max a Avengers, nic jiného mě nezajímá, nebo Prtě?)
  • můžu se utlouct po instantní kávě, slabším alko pivu (letos jsem bezinkového Pardála nikde nenašla, škoda, bylo to nejlepší low-alc pivo), broskvích, melounech a makadamovém mléku. Jo a málem bych zapomněla, zamilovala jsem se do citronových kornoutů od Pegase!
  • už se pro nic nesehnu, takže když mi něco spadne, zanadávám si jako dlaždička a nechám to tam. Někdy se Ondra dovtípí.. =)
  • nesnáším slova jako vyprdnout, vymlasknout, vyklopit apod. ve spojení s porodem dítěte (klidně si tomu říkejte přehnaná přecitlivělost, ale přijde mi to vulgární, hnusné a dost urážlivé jak k matce, tak k dítěti). Chcete-li se mnou zabít konverzaci hned v úvodu, zeptejte se tedy na tohle!
  • začala jsem brát homeopatika na přípravu porodních cest - po 3 kuličkách jednou denně Caulophyllum a Actaea rasemosa, obojí 9CH (po porodu mám připravenou na hojení Arnicu montanu a ostatní v případě dalších potíží)
Humpolácké foto, ale břicho tu už opravdu vyniklo - konec 38. týdne

  • musela jsem si začít při ležení podpírat bederní páteř, takže vlastně v leže pořád jen vystrkuju břicho, jinak mě začnou bolet záda
  • spím už jen na levém boku, což je právě ta doporučovaná pozice a bohužel jen v ní mi není zle, navíc už musím mít pod břichem polštář, jinak mi Prtě začne přepadávat a to v břichu docela bolí (občas se ale vzbudím na zádech a vůbec mi to nevadí)
  • přes den se zase válím nejčastěji v poloze na zádech, jen musím být dostatečně vypodložená polštáři
  • sice mám doma už několik měsíců koupený Aniball (balónek na nácvik porodu), ale tak nějak jsem si řekla, že porod mi stačí jen jednou, až přijde a ne si ho "užívat" při tréninku měsíc dopředu dvakrát denně
  • stejně jsem vzdala porodní plán (jak jsem vám tu vyjmenovávala, co všechno chci a nechci. Sice to stále platí, ale kdyby šlo do tuhého, ihned kývnu bez přemýšlení i na císaře, takže se nebudu vypisovat s nějakým lejstrem navíc, zvlášť když Květa bere přirozený porod jako samozřejmost, pokud se něco nepokazí)
  • mám už vyplněná a nachystaná lejstra do porodnice a řeknu vám, že porod je vlastně byrokracie třetího levelu a řadím jej jako ještě větší voser než je daňové přiznání
  • tašky do porodnice sbalené nemám (neumím balit jen na konkrétní příležitosti, takže jsem si zabalila hlavně jídlo a všechno ostatní nechávám přirozeně plynout - nabíječku, telefony, časák a knížku už mám samozřejmě v tašce od začátku a zbytek jako hygienické potřeby si koupím v nemocniční lékárně, kašlu na to =D)
  • a závěrem? Do dnešního dne jsme s Ondrou nekoupili jediný kus oblečení na Prtě a po pravdě, stále je mi to naprosto šumák (což potěšilo všechny babičky, které tím pádem dostaly volnou ruku a nám se tak sešla sbírka ale opravdu nádherných originálních oblečků)


Ha, to jsem si s tou nemohoucí pazourkou teda užila. A vy asi taky, jestli jste dočetly na jeden zátah až sem. No jo, ale jestli je tohle poslední těhotenský článek, tak to musí nějak vypadat, že jo? Abych to nějak zakončila. Těhotenství bylo do začátku 9. měsíce fajn. Teď už si připadám jak neohrabaný brouk neustále převrácený na krovkách a už se hrozně těším, až s Prtětem vyrazíme na výlet se psama v jeho novém, námi tolik vybíraném kočárku. Toť vše. Vlastně teď už jen čekám na Prtě a jsem hrozně zvědavá na naše první setkání. Jsem introuš a víte, jak introuši těžce snášejí seznamování s cizími lidmi =D. No a taky je tu samozřejmě otázka, zda se narodí ještě jako maminka - jako blíženec - nebo jako babička - jako rak, protože já citově založeným rakům moc nerozumím a někdy máme obě co dělat, abychom se na něčem s mou mamčou domluvily. Ještěže Ondra hrdinně prohlásil, že s raky problém nemá (tedy ani s mou mámou a ani, kdyby se Prtě narodilo jako rak), takže nám bude tlumočit! ;)

Rozlučkové foto, kdyby to byl poslední článek ode mě coby "2v1"


Tak já si jdu po tomhle výkonu natáhnout žebra a věnovat se zase blogovému instagramování, protože to mi dělá menší problémy, než psaní článků. Snad vám nevadí a berete to sportovně, že s vámi poslední týdny komunikuju jen přes instagram, protože v tom hodlám pokračovat a házet tam i kratší recenze na používané produkty - a že těch nových není málo! Kvůli tomuto insta spojení s blogem vlastně padla i volba pro výběr daného typu nového telefonu (na insta se jukněte na foto nové Lenova vibe X2) a jde to s ním jako po másle a je mu úplně jedno, jestli se u toho válím, nebo zrovna lítám se psem. A jo, místo krámů na Prtě jsem si koupila k narozkám radši nový telefon a jsem z něj nadšená! =D



Kudla, co vy, ostatní těhotné, jak to zvládáte? A co vy, ostatní netěhotné, jak se na tohle těšíte? =D


úterý 5. května 2015

Vlasová péče | Přírodní šampony, kondicionéry, styling



Dnes si dáme pro mě nezvyklou rychlovku. Žádné vykecávání, prostě jen klady a zápory. Za poslední rok jsem vystřídala docela dost šamponů. Neměla jsem žádný speciální, pro který bych se nadchla a s nadšením zkoušela, nebo stálý, kromě svého DIY a milované lávovky, takže jsem bez přemýšlení sáhla vždycky do nějakého regálu přírodky a koupila, co mi přišlo pod ruku jako první. Dneska tedy o šamponech, kondicionérech a speciální vlasové péči..

Na lávovku (marocký jíl) u mě stále nic nemá. Proto jsem ji začala dávat i do svých šamponů (a ne málo), protože mi jako jediná dokázala uklidnit podrážděnou pokožku hlavu. Po roce no poo s lávovkou (článek o tom zde) a po dalším roce s hennou, jsem myslela, že už nemám s hlavou vůbec žádné problémy. Dokonce ani těhotenství se na vlastnostech vlasů a pokožku, třeba v podobě rychlého maštění, nijak nepodepsalo. Ale špatné šampony bohužel ano. 

Proto si vlastně také dneska nečtete o pleťovce Alverde, jak jsem původně zamýšlela, ani o úžasné paletce od theBalm, ale čtete poněkud impulzivní a iritovaný článek o vlasovce. Jakmile jsem přestala používat sulfáty (SLES, SLS) v produktech, tak byl klid. Kůže nesvědila a vlasy byly zdravé, pevné a pružné. Později jim začaly vadit i coco-sulfáty, tak jsem vynechala i je. V té době to byl ještě oříšek, protože těmi se vesměs nahrazovaly SLS a SLES ve veškeré přírodce. Skončila jsem tedy u lávovky a jak mi bylo. 

Ale člověk si zvykne na vše a pak začne pomalu zapomínat. Vzpomíná, jak některý šampon krásně pěnil a moc hezky voněl, ale to, že mu po něm olezla půlka hlavy už milosrdně zapomněl. Jednou však vždy dojde k okamžiku, kdy mu paměť uštědří ťafku a pocity svědění, pálení a nezdravé hlavičky zase vybublají na povrch. A tak je tomu teď. Byla jsem donucena si vzpomenout, že vyhýbání se coco-sulfátům nebylo pouhým rozmarem, ale nutností. Už druhý den po mytí hlavy se můžu udrbat a věřte mi, že to není vůbec príma pocit, když nevíte, jestli si máte dřív držet břicho, hledat záchod, nebo se drbat na hlavě. A protože jsem našla viníka, hodíme si to sem krásně najednou, abyste měly porovnání..




Dead See Spa Magic šampon
Začínáme hitparádu.. Hmm, minerály z Mrtvého moře, říkala jsem si, to bude určitě něco skvělého a šup!, už byl šampon v košíku. Hmm, tak věřte mi, dámy, že takovej odvar to opravdu nebyl:
Zdroj
  • šampon smrdí jako staré komunistické hotelové šampony v těch gumových mini pytlíčcích, co se povalovaly po umyvadlech a šetřilo se s nimi jako se zlatem - já je dokonce sbírala
  • musíte mýt dvakrát
  • šampon moc nepění a je poměrně tekutý, navíc divně barevný (proč se proboha dobarvují a doparfemovávají přírodní šampony??)
  • udělá vám z hlavy koudel a budete potřebovat dost silný kondicionér 
  • smrádek z šamponu je cítit i po použití přírodním kondicionérem
  • svědila mě po něm hlava

Je ho poměrně dost (320 ml) a stál cca 300,- Kč. Ale díky špatným mycím schopnostem a tekutosti mi vydržel cca 1-2 měsíce a to si myju hlavu jednou týdně..



ECO cosmetics Hydratační šampon
Po předchozím propadáku a ještě stále svědící hlavě jsem si říkala, že by to chtělo trochu hydratace a péče. Nic zatěžujícího, ale co můžete zkazit hydratačním šamponem? Sáhla jsem po tomto. Až když jsem si s ním myla hlavu mi došlo, že od této značky už něco mám a že jsem s tím nebyla vůbec spokojená - s jejich přírodními tuhými deodoranty. Hm, takže zase jsem šlápla vedle:


  • šampon mi smrdí, ale když se budu hodně snažit o objektivitu, uklidním vás, že se jedná o neutrální přírodní vůni (to jsem to vylepšila, co?)
  • je spíš gelovitý, ale moc nepění (zůstává po něm pocit mastných ulepených vlasů), takže jsem musela mýt dvakrát
  • vydržel asi měsíc
  • nesvědila mě po něm hlava
  • vlasy byly opět vysušené jak koudel (po jednom, nebo dvou mytích, bylo to jedno), nevzhledné, matné a nerozčesatelné
  • nutnost použít kondicionér

S tím smrádkem mám problém. Zatímco předchozí šampon Spa Magic opravdu uměle smrděl, tak tento není tak iritující. Ale! Ať vyzkoušíte od ECO cosmetics jakýkoli gelový produkt - mycí gel na obličej, jakoukoli verzi šamponu, pokaždé voní stejně a to mě trošku krká.. Za 200 ml zaplatíte cca 230,- Kč. A jo, najdete v něm coco-sulfáty, čehož jsem si všimla až při focení a byla jsem překvapená, že po tomto mě hlava nesvědila. Asi jsem ho dopoužívala moc rychle na to, aby to mělo trvalejší následky..

 *

Ještě bych tu ráda upozornila na fakt, že vlasy mám celkově bez problémů a nemastící, takže mi stačí v klidu mýt jednou za týden. Kondicionér používám vždy, ale ne vždy je to nutnost, takže pokud to u šamponu zmíním přímo, jedná se o něco, co není běžné (tedy nedostatečná péče a vyšší míra vysušování vlasů způsobená šamponem).

*


Eubiona Šampon Aloe vera a henna
Koukám, že mi na fotku vlezla místo butelky od šamponu ta od sprcháče. No, to je jedno, berte to tedy jako ilustrační záběr =)  Tady jsem byla potěšená. Nejenže byla vůně poměrně příjemná (musela jsem si na ni napoprvé zvykat, ale pak jsem si ji téměř zamilovala), ale gel byl čirý, žádné dobarvování, žádný parfémek navíc a jo, ta aloe tam něco fakt dělá. Hlavička se mi po něm hezky uklidnila. Ani tolik nevysušoval vlasy, takže kondiš jsem sice dávala, ale při troše trpělivosti byste vlasy rozčesaly i bez něj.


  • dobře myl, nebylo třeba mýt dvakrát
  • hezky jemně pěnil a ve vlasech příjemně klouzal
  • neiritoval pokožku hlavy

Nevím, co to ty přírodní značky mají, ale ony snad, jak najdou jednu ucházející parfemaci, zůstanou u ní. Vyzkoušela jsem ještě srpcháč aloe a regenerační šampon Eubiona a všechno vonělo stejně. Nutno dodat, že to není vůně nepříjemná, ale opět taková univerzální - na zadek se z ní nikdo neposadí. Měla jsem menší balení 200 ml za cca 170,- Kč.



Urtekram Šampon mořské řasy BIO
Kdo by neznal Urtekram. Když začalo veřejné období "pálení sulfátových čarodějnic", tak byl bohužel první na pranýři co by nejdostupnější a njerozšířenější přírodní značka. Ale můžou si za to sami. Jejich šampony totiž vesměs hlavičky iritují a vysušují. A ano, můžou za to coco-sulfáty. Mám dojem, že existuje pouze jedna varianta jejich šamponu - rhassoul - která toto svinstvo nemá a ten je obecně chválen. Já ho nevyzkoušela a nevím jestli mám chuť. V Urtekramu totiž dávají dost na frak vůním, takže jo, je to přírodní, ale mně to většinou smrdí (nebo aspoň mírněji řečeno - nevoní).


  • tady by stačilo říct jediné: je to ha**l a strašně mě po něm svědí hlava!
  • dobře, něco dodám - ani s výživnou pečující uklidňující maskou JMO není pokožka hlavy v pořádku
  • dělají se lupy
  • mastí se po něm vlasy, mých 7 dní už nezvládnu a myju po 4-5
  • drbu se, nejde to ovládnout
  • smrdí jak chlorovaná voda v bazénu
  • coco-sulfáty tu řádí ve složení jak černá ruka
  • jako jediný ze všech přírodních šamponů však z vlasů neudělá suchou koudel a nemusíte použít ani kondicionér (vlasy jsou hned po prvním mytí pružné a hebké i v mokrém stavu)
  • skvěle pění a velmi dobře a rychle myje

Moc jsem ho chtěla vyzkoušet, až mi přišel letos o Vánocích od jedné čtenářky jako dárek. Hrozně mě to potěšilo a o to víc, jsem na šampon naštvaná, že bych tímto pojednáním snad mohla zklamat i ji. Snad ne, prosím, proti dárku nic nemám, byl skvělý, bohužel si se šamponem nejsme souzeni.. Tento šampon byste dnes už v nabídce hledaly marně. Koukám, že s novými obaly šel tento kousek z trhu. No, škoda ho není. Ještě ho mám půlku a přemýšlím, že půjde asi na hanbu mýt vanu a musím najít jiný kousek - nemáte nějaký tip?



Desert Essence Kokosová vlasová řada
Úmyslně píšu řada, protože jsem měla jak šampon, tak kondiš. To druhé je snad nesmrtelné balení. Mám ho už třetím rokem a je ho tam stále víc než 3/4. To s ním přitom moc nešetřím. Konzistenci, vůni, ani účinky nezměnil, tak si spolu vesele jucháme dál. Co se týče šamponu, je natřískaný coco-sulfáty a to tak intenzivně, že je to jeden z nejpěnivějších přírodních šmaponů na trhu. Bohužel však nejvíc iritující pokožku hlavy, která mě svědila už při schnutí vlasů. Musela jsem mýt cca po 3 dnech, protože vlasy ač pěkné, tak hrozně svědily a stupňovalo se to, že jsem si takhle musela ulevovat. Jak jsem přišla na viníka, letěl opět na vanu. Nechala jsem si jen jeho kondišího bráchu.


  • po kokosu vůbec nevoní, spíš jen sladce (mám i malinovou řadu a je to to samé - jako červené levné lízátko, po malinách ani stopy)
  • šampon krásně pěnil a dobře myl
  • myl až moc dobře, takže hrozně vysušoval hlavu
  • hlava svědila úporně a stupňovalo se to každým dnem
  • kondicionér je skvělý - stačí jen vmasírovat do vlasů, můžete okamžitě smýt a účinek stejně hned cítíte
  • vlasy jsou krásně lesklé, pružné a dobře se rozčesávají

Šamponům Desert Essence se vyhýbám obloukem - nestojí to za to. Jsou to ještě horší zmetci než ten Urtekram o pár řádků výš. Kondiše jsou však fajn, dobře se vymývají, vlasy nezmastí, přesto hydratují a vůně ač neodpovídající "příchutím" jsou příjemné. Jo, ještě dodám, že ten pekelný šampon má být přímo na suché vlasy. Hmm, to by teda majitelky těchto vlásků opravdu poděkovaly. Butelky jsou krásné, v praktických tubách, dobře se vše aplikuje. Ceny vychází na 237,- Kč za 237 ml (to byl úmysl??). Jo a bacha, mají i nové řady v téměř 400ml balení, ale nenechte se zmást slovy jako tea tree, regenerace, nebo jojobový olej, coco-sulfát je tam většinou na 2-3 místě.



Eubiona Objemové tužidlo  s mátou
Tohle už je taková specialitka. Chtěla jsem něco pro mamču a našla jsem objemové přírodní tužidlo z mátového hydrolátu. No nekupte to! A protože nejsem minimalistka a mamča si ho chválila, říkala jsem si, že s krátkymi vlasy musím posichrovat vlny něčím silnějším, než jen gumičkou, tak jsem si ho koupila i pro sebe. Mamče vyhovuje, mně ne:


  • je hrozně silně pafémované (voní to jako parfém nějaké strašně staré rusky mluvící dámy)
  • smrádek přebije vůni kondicionéru i masky a po vyfénování se opět přihlásí o slovo
  • je cítit dlouho
  • a objemové účinky? Nevšimla jsem si (jen mamča s jemnými vlasy pochvaluje, že jí tužidlo vlasy neulízne, ale udrží je hezky od sebe)
  • tužící účinky? Tak tuží to asi jako cukrová voda - když to s ním přeženete, slepí se vám vlasy do prstýnků, které se pak po jednom dni rozpustí a po tužidle ani stopy
  • nezatěžuje vlasy, nelepí, dobře se vymývá
  • mně je k ničemu, prospěch na hezčí texturu vln to nemá

Kdyby mě tak neodpuzoval ten smrádek, tak tužidlo používám aspoň jako péči před občasným fénováním vlasů. Což je asi blbost, jak mi právě došlo, když je v tužidle obsažen alkohol a je tam i dost cítit. A taky nevím, co dělá ve složení "Parfum", když to přitom tak hrozně srmdí, možná, aby to smrdělo dlouho? 150 ml za 230,- Kč, no nekupte to (doslova: "nekupujte to", ledaže by vám to hrozně vonělo). 



JMO Bezoplachový kondicionér Zelený čaj a Měsíček
Vím, že většina z vás na JMO vlasovku spíš nadává. Nic to nedělá a stojí to strašné prachy.. Jenže já si jejich vlasovku nemůžu vynachválit. Alespoň co se týče kondicionérů (jen oplachových) a pečujících sprejů. Jejich šampony mi taky dobrou službu nikdy neprokázaly. Po levandulové Mořské mlze se mi do spárů dostal pečující kondicionér ve spreji. Ten Měsíček tam, dámy, berte se vší vážností, protože to po něm docela dost smrdí. Tak lehce mýdlově a nahořkle. Ale! Ty účinky jsou skvělé! Vlasy jsou po něm hebké, jemné, pružné, dobře se rozčesávají, dodává jim lesk, nikdy to s ním nepřeženete, protože nelepí a navíc regeneruje a pečuje před možným vysušením ze sluníčka, nebo fénování a žehlením. Taky je fajn jako péče po vyráchání se v chlorované vodě v bazénu.


  • trochu smrdinká, ale naštěstí po uschnutí vůně nezůstává ve vlasech
  • má fantastické pečující složení
  • neslepuje
  • nemastí
  • je to blaho pro pokožku vlasů i vlasy samotné
  • vydrží vám při pravidelném používání cca půl roku

Sice smrdí, ale ze všech produktů v tomto článku na mě udělal největší dojem co do účinků a využití. Moc mi pomáhal na vlasy přesušené hennou, nebo když se mi při super dlouhém háru udělala vzadu koudel a já ji potřebovala rozčesat. Kupováno zde a na léto ho vřele doporučuju.Pokud chcete vyzkoušet sílu JMO kondicionéru na vlasy se slevou téměř 200,- Kč, pak jděte do Greenwave, kde probíhá momentálně akce na kondicionéry udržující barvu. Co do pečujících a regeneračních účinků jsou skvělé a levněji je neseženete ani v zahraničí. Jedná se o podzimní novinku 2014 a dělí se do 4 kategorií - černá, blond, hnědá a červená - a řídit se tím můžete, ale nemusíte, protože aspoň ten červený nemá na barvu vlasů žádný vliv (paradoxně, ale o tom třeba jednou v samostatné recenzi). Ale účinky si na něm vyzkoušíte a vydrží vám dlouho, to garantuju, stačí maličko.



 Tak co, zkoušely jste něco z výše zmiňovaných? Máte nějaký tip na dobrý šampon?



pátek 1. května 2015

Na čem si poslední dobou ulítávám


Na čem si převážně kosmetická, navíc těhotná, blogerka může ulítávat? No, i já byla docela překvapená, když mi to došlo. Zvlášť, když to jsou věci, které jsem spíš zatracovala a nikdy by mě nenapadlo, že na nich teď budu ulítávat. Takže dnes to bude trochu o kosmetice, trochu o oblékání, o technologiích a o způsobu si užívání života..

Po včerejší recenzi na mýdlo Mádara jsem potřebovala trochu uvolnit. Ono se řekne - píšete o něčem, co dobře znáte, víte, jak o tom psát a co o tom chcete napsat.. Ale pak vás dostihne tíživý pocit zodpovědnosti "Co když tam zapomenu něco napsat a bude to důležité?". V podtstatě z tohoto důvodu většina mnou chystaných článků ještě nespatřila světlo blogo-prostoru. V hlavě si začnu říkat, co všechno o tom musím napsat - všechno se mi zdá důležité - pak přijdou obavy, jestli už jsem to nezapomněla a nakonec to vždy posunu s tím, že si musím občerstvit vjemy a ještě jednou to "naposledy" před recenzí vyzkoušet. Proto tedy dnešní odpočinkový článek..



Na čem si tedy poslední dobou ulítávám?

Na sytých rtěnkách! Já, která jsem se celé dětství styděla za křestní jméno Michaela, protože mi připomínalo jména slečen a dam ze zadních stran Annonce, já která se i na střední na diskotéky líčila hodinu a pak se mě kamarádky vyčítavě ptaly, jestli jsem si nemohla dát aspoň řasenku!, já která vždy razila cestu, že to, co máš a nosíš na sobě nesmí být nikdy výraznější než tvoje osobnost, protože pak to nejsi ty, ale jen namalovaná maska, nebo výstřední hadry.. No, tak ta osoba - já - se zamilovala do sytých rtěnek.



Říká se, že při důležitém jednání, nebo ve špatný den, stačí nanést rudou rtěnku a hned vám dodá sebevědomí. No, já razím trochu jiný názor - když mám špatný den, rtěnka mě rozhodně nezachrání a naopak přitíží v tom, že si ji neustále musím hlídat a potýkat se s případnými čumily, přitom bych chtěla někam zalézt a být ta nejmenší na světě. Syté rtěnky nosím, když na ně mám náladu, když je venku krásně, sluníčko svítí, udělám si lehký ale blyštivý makeup (protože s rudou rtěnkou jde nádherně dohromady lehký nazlátlý třpyt rozjasňovače) a vyrazím do ulic. Netřeba říkat, že existují mraky odstínů rudé, malinové, růžové, korálové, ostružinové a vždy se najde většina, která vám udělá žlutý úsměv a zvýrazní nedokonalosti v make-upu. Ale mezi nimi je pro každou i odstín, který jí sedne a pak je to paráda. Možná proto jsem dřív syté rtěnky nenosila, protože jsem nenašla ty pravé. Teď už je mám a nedám na ně dopustit.


Na průsvitných halenkách! Paradoxně až teď, kdy jsem těhotná - a to dost! - tak jsem začala nosit průsvitné halenky, svetry s velkými oky apod. Možná za to můžou i těhotenská tílka z H&M, o kterých jsem se tu zmiňovala (jsou zároveň i kojící), která nosím už od ledna denně jako spodní košilku. Jsou totiž dlouhá, nahoře mají tvar jako podprsenka, jsou pohodlná a pod průsvitnými halenkami jsou naprosto dokonalá. Např. pod černou zcela průsvitnou halenkou, připomínající spíš závoj, nosím bílé tílko s drobnými černými puntíky. Zmírní to tak prvoplánovou průsvitnost halenky a navíc je to roztomilé a s rudou rtěnkou i docela chic. Rozhodně bych pod ni nenosila tělové prádlo! =D

Zdroj


Vezměte si k tomu ještě rudou rtěnku, uplé skinny džíny a máte Sexy mamu jak vyšitou! - takto mě označila eMka, já jsem v tom nevinně! =D Fór je v tom, že buď je to tím, že se poslední dobou cítím tak dobře, nebo je to tím těhotenstvím, ale nikdy by mě nenapadlo si vzít spojení mnou dříve tak zavrhovaných vyzývavých věcí - syté rtěnky a průsvitné halenky - dohromady. Přidejte si k tomu ještě moje jméno a dřív by mě tahle představa spíš vyděsila a rozhodně bych tak nevyšla ani z domu (ani by mě nenapadlo si to doma cvičně obléct). Teď si to užívám.


Na minimalistickém make-upu! Samozřejmě neplatí pro situace viz výše. Jde o to, že jak jsem doma už přes měsíc na mateřské, tak člověk má pak tendence se na všechno vykašlat - "No co, vždyť stejně dneska nevylezu z domu" - a omezí ranní rutinu na minimum. Já dokonce občas vynechávala i ranní očistu obličeje, který se mi vždycky večer odvděčil tím, že se ohodil. Navíc pak ani neotestujete (a pište si bez toho recenze) spoustu make-upů, krémů apod. 



Takže jsem začala dodržovat ranní rutinu, jako bych chodila stále do práce a dělám si  i make-up. Když jsem fakt jenom doma, stačí mi k tomu 3-4 věci - řasenka Alverde (miluju její zvýraznění a nenápadný, přesto viditelný objem - umí to ze všech  Alverde řasenek snad jako jediná), korektor Catrice (na neplechy), korektor pod oči Astor (protože miluju projasnění očí a tento navíc nezalézá do vrásek, nevysušuje, celý den drží a má plné krytí) a krémová tvářenka (je jedno, jakou použiju, ale poslední dobou si užívám nové Lavery, kterou jste už mohly vidět na mém Instagramu, nebo FB stránkách. Stačí málo a člověk si připadá hned líp a má větší chuť do práce. Díky tomu (kvůli tomu - češtináři pochopí) jsem se na mateřské ještě nezastavila. Buď dělám něco do školy, nebo vařím kosmetiku, nebo uklízím, nebo letím k doktorovi, nebo vyřizuju bla bla bla. Já bych vlastně ani neměla čas chodit do práce =D


Na krémových a tekutých konzistencích všeho druhu! Já, letitá věrná milovnice minerálního sypkého make-upu jsem teď schopná skoupit všechny tekuté make-upy, BB, CC v dosahu a nezastavím se ani nad krémovými stíny na oči nebo tvářenkami. Ještě hledám krémový bronzer, ale do benefití novinky - paletky Hoola - se mi moc nechce jen kvůli jednomu produktu, takže čekám, až to někdo vymyslí a šoupne na náš český trh. 



Dřív jsem sice milovala tinty na tvář od Benefitu, ale přeci jen jste si musely dát majzla při aplikaci a vůbec jste si ji nestihly užít, jak musela být rychlá. S krémovkami si můžete štětcem blendit, jak je libo a udělat si tak nános, kde chcete, v jaké intenzitě chcete a případně vše doopravovat i dodatečně. Taky jdou skvěle dohromady s tekutými make-upy. Všechno do sebe tak krásně zapadne, splyne a nikde nevidíte ani přechody, ani tahy štětcem (benefití tint je holt sviňa) - všechno působí svěže a přirozeně. Na minerálním make-upu to už tak dobře nepracuje, protože si krémovým nánosem většinou smažete vrstvu make-upu pod ním a pak vám vzniknou šmouhy a fleky.


Na nákupech kosmetiky! Co dělat lepšího, když se vám nechce dělat nic, ani vylézt z postele, než v ní zůstat a začít brouzdat po netu a nejdřív jen fiktivně a později  doopravdy vybírat a nakupovat. Tohle je fantastický koníček, zvlášť když koukáte i na složení. Hraju takovou hru - objevím nějaký nový produkt, kouknu na sliby účinků výrobce, pak kouknu na složení, zkusím dát dle svých znalostí, co by to tak mohlo dělat v reálu a jestli výrobce nekecal a pak si to jdu potvrdit nebo vyvrátit do komentářů nakupujících. No, většinou to dopadne pro produkt blbě, ale když po takovém několikahodinovém přehrabování v kyberprostoru najdete poklad, pak jste ztracené a už jen výše vašeho konta vás dělí od nákupu (a i to se dá velmi rychle zařídit - budoucí dárky k narozeninám, Vánocům, svátkům apod. =D). 



Od ledna jsem si toho v této oblasti užila dost a na vás už teď čeká jen jeden závěrečný poslední NEW IN. Poslední proto, že mi už neomylně došly prachy a začala chodit mizérie v podobě mateřské (a to bude rodičák ještě nižší =/), takže jsem s nákupy skončila. Ale myslím, že toho mám nasysleno hodně aspoň do Vánoc, ne-li dýl. Takže pokud Prtě dá, budou se tu nejen DIY, ale i kupované kosmetické poklady objevovat i nadále.


Na vaření kosmetiky! Konečně se ke mně múzák vrátil. Takže nakupuju a zkoumám nové ingredience, vymýšlím nové receptury a kosmetické řady, hraju si s obaly a vůbec si to užívám. Taky mi už nevadí vůně, ale čich mám zostřený stále stejně, takže momentálně sedím na sedačce v obýváku, píšu článek a vdechuju krásnou vůni včelího vosku, který mi v kilovém balení včera přišel z Ekokozy a nechala jsem ho na lince v kuchyni. 



Jsem nadšená i z toho, že najednou mě to baví a dělám to pro radost, ne z nutnosti namíchat krém, který mi právě došel. Prostě je to sranda. Si řekněte, vlastní samoopalovací řada, medová řada, banánová řada.. A navíc se vracím k mýdlařině. K tomu mě právě dovedla ta medová a banánová řada. Holt to asi chtělo nějaký odstup od vařícího loňského maratonu a teď přišel správný čas. Uvidíme, jak moc mi to půjde pokračovat s Prtětem, ale je zase fakt, že si na to zvykal poslední měsíce v bříšku. =)


Na tom, jak mě každý pouští sednout! A to i puberťáci!! Je to paráda, protože teď už nejsem ve stavu, kdy bych si to lajzla odmítnout - nohy mě i z několika minutového stání bolí, pak se přihlásí i záda a celková únava z chození obecně. Už jsem to tu psala, ale je to fakt paradox, protože dřív, kdy jsem to opravdu potřebovala - v 1. trimestru - kdy mi bylo neustále na omdlení a dost zle, to na mě nikdo nepoznal a mysleli si, že mám jen kocovinu a ať si klidně trpím. 

Zdroj


Ale aby to nebylo jen takové růžové, tak se stále najde ještě dost lidí, kteří se na vás vybodnou, stoupnou si tak těsně, že se vám neustále otírají o břicho, nebo do vás třískají baťohem a taškou. Osobní prostor mám cca metr a fakt mám co dělat (navíc mě na to až moc bolí záda a nohy), abych to nešla radši pěšky, než podstupovala tohle. 


Na vlastní porodní asistentce! Jak jsem vám psala v posledním článku z těhotenského deníčku, tak mě začíná docela popadat strach z porodu. Ne přímo z něj, to asi teprve přijde, ale spíš z lidí a nemocničního personálu, na který natrefím a na to, jak moc se budou jejich zásahy rozcházet s mými představami. Pořád jsem nevěděla a strach se prohluboval a pak mě to napadlo. Oslovila jsem PA, která nás provázela po porodnici a s Ondrou jsme z ní oba byli nadšení (což myslím už tak je velká věc, když je chlap nadšený z porodnice). 



Od chvíle, kdy mi zavolala a domluvily jsme se napevno, se mi v duši rozlil klid. Věřila jsem jí už od první chvíle, kdy jsem ji potkala a působila na mě neuvěřitelně uklidňujícím dojmem, což si přiznejme, je v těch chvílích asi nejdůležitější. Takže sice už teď šetřím na tuhle docela drahou srandu a mamča si ze mě dělá legraci, že to jsou skoro stejné prachy jako za funus, ale ona i já jsme rády, že to tak dopadlo, protože nervovat se už dva měsíce před porodem a pak ještě na sále - to by za ty ušetřené prachy nestálo..


Na Instagramu! Instagram jsem objevila už asi před, já nevím, třemi lety? Založila jsem si na něm účet, ale to je asi tak všechno. Neměla jsem na to v té době telefon, nebavilo mě to, nic mi to neříkalo a neviděla jsem v něm pro sebe žádné využití. No a pak přišel blog a stále ticho po pěšině. Až poslední měsíce, kdy jsem se pustila do blogování zase trochu víc, kdy na to v práci zbýval čas, začala jsem pokukovat po něčem, čím bych blog pro sebe udělala zase poutavější a novější, aby mě lákal. No a přišla jsem na Instagram. 



Nebudu vám ani líčit, jak jsem byla zabedněná, nebo jejich návody jsou fakt hodně blbé, protože jsem na propojení Facebooku s Insta přišla cca po týdnu? Viním z toho i to, že pro iPhone, na který jsem do té doby nebyla zvyklá, platilo jiné nastavení než pro Android. Ale jo, prostě jsem viděla poprvé Insta a nechápala jsem ani jak vložit příspěvek. Metodou pokus omyl se mi to časem podařilo, přišla jsem i na odpovědi na komentáře (ale to až celkem nedávno =D) a tak trochu, na co jsou hashtagy (u kterých si ale do teď nejsem jistá, jestli je píšu pro sebe, jestli je mám psát v ofiko tvaru jak už jednou někým byly zadány, nebo zda dělat mezi víceslovnými názvy podtržítko, nebo je nechat dohromady..). 

Ještě je furt co vylepšovat. Ale faktem je, že si mě Insta získal. Přijde mi to jako nejrychlejší a nejpraktičtější spojení s vámi - čtenáři - a i reakce jsou okamžité, aniž by je zkreslovala doba odpovědi. V podstatě to jsou takové mini příšpěvky/články, bez nutnosti zapínat počítač, hlásit se do bloggeru a zdlouhavě upravovat fotky v html nebo druhy nadpisů. Od té doby se snažím házet aspoň jeden příspěvek ob den, občas několik denně a mám z toho stejně dobrý pocit, jako po dopsání článku. Co si myslíte o Instagramu vy? (Najdete mě zde)

*

Tak a to je asi vše, čím se poslední dobou kochám a těším. Vidíte, zapomněla jsem na blogo-asistenta a naše pravidelné procházky (jak jsem teď doma). Ale naposledy mě, namísto něj (protože on má samozřejmě už dávno protiklíštěcí pipetu), pokousalo klíště a tak trochu mu to stále zazlívám =D


A co dělá poslední dobou radost vám?


Zdroj titulního obrázku.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...