Ne, ještě jsem neporodila. Jen jsem měla strašně práce, až jsem nestihla na blog napsat ani čárku. Myslíte, že se teď začnu vymlouvat na těhotenství a chystání věcí pro Prtě a do porodnice? Ne, tak to opravdu ne. Nachystáno třeba do teď nemám, vlněné plenky a deka nejsou ještě vyprané a naimpregnované, pro věci na koupání jsme ještě nezajeli. Já měla totiž na pilno s testováním nové dekorativky, pleťovky a s vařením krémů. Holt jsem si ten poslední měsíc dala takový pracovní a zábavný. A co se u mě dělo po té těhotenské stránce? Do konce 8. měsíce to byla docela sranda..
Myslím, že už je to jasné z názvu článku. Osmý měsíc byl brnkačka. A to jsem si uvědomovala už během něj, ne až ve srovnání s potížemi, které přišly potom. Byl to prostě krásný klidový stav. Fyzicky jsem na tom byla relativně dobře - nic mě nebolelo, netrápilo, mohla jsem se docela dobře hýbat, hezky jsem spala, jezdili jsme na výlety, všichni ke mně byli už moc milí, takže jsem se cítila jako v bavlnce. Časově vám 8. měsíc moc nezařadím, protože každý ho počítá jinak (buď po kalendářních měsících, takže pro mě by to bylo od půlky dubna do půlky května, nebo po lunárních měsících, kdy jsem vlastně nyní v 10. měsíci a jak to počítají v porodnicích). No, vyznejte se v tom. Prostě tu mluvím o kalendářním úseku a to do půlky května + první týden v 9. měsíci. To byla ta pohoda.
Tak si zavzpomínáme. Těch změn se děje tolik, že mi už splývají, nebo tak navazují, že si ani sama neuvědomuju, kdy něco nově začalo a skončilo to původní. Co bych vypíchla jako hlavní? Tak třeba to, že zatímco jsem až do té doby trpěla syndromem malého bříška (to jsem si prý namlouvala jen já, okolí to vidělo zcela opačně, ale bůh ví, kde je pravda, že jo), aby ne, když se na něj celou dobu díváte jen seshora, v 8. měsíci už jsem si teda užívala zasloužené pozornosti, protože to na mě bylo fest vidět. A už jsem si to začala myslet i já. Foto z fandění na pražském maratonu, které jsem vám dávala na
Instagram je toho důkazem.
 |
| Zblázněná do nakupování kosmetiky a zkoušení tekutých MU |
Zatímco jsem v 6. měsíci měla problémy s bolestmi zad, v 7. měsíci zase s bolestmi chodidel, v 8. byl klid. Jen se občas začalo ozývat pravé tříslo, ale bylo to tak málo a tak nepatrné, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Tento měsíc pro mě byl totiž ve znamení kosmetiky. A to komplet. Ať už se jednalo o její vaření, o nakupování pleťovky, nebo dekorativky, nebo o sledování zahraničních youtuberek, byla jsem prostě zblázněná a nedělala jsem nic jiného. Ani to nešlo.
Zamilovala jsem Kathleen Lights, byť pro mě normálně až moc mladičkou youtuberku, navíc z Ameriky, což beru jako velké mínus, protože se k vychvalovaným a recenzovaným kouskům téměř nemám šanci dostat. Po nějaké době sledování mě však překvapilo, že je to docela oboustranné, protože na americkém trhu zase moc snadno neseženete některé evropské dekorativní značky, např. Bourjois. To samé platí i pro nás pro Češky známé zahraniční přírodky, kterou sice u nás neseženete, ale je dobře dostupná a hlavně téměř každé z nás i známá, např. Antipodes, Jurlique apod. Tam je to raritou. Až k neuvěření. No a pak jsou tu samozřejmě takové banální rozdíly, jakože zatímco my v ČR jsme ještě před pár lety považovaly sortiment Real Techniques za něco neuvěřitelného, NYX a spol. ještě stále za parfumerkové vymoženosti, u nich se to prodává běžně v drogérce a tomu se přisuzuje i cena a očekávaná kvalita.. Ale abych uzavřela kapitolu Kathleen, doporučuju na ni aspoň juknout, protože mě okouzlila, vůbec mi nepřipadá puberťácká, naopak má videa velmi profesionální a svým projevem a hlasem mi připomíná Rory z Gilmorek.
Co se týče těch nákupů, co jsem se tak dozvěděla, nejsem mezi těhotnými v tak pokročilém stadiu jediná, kdo to bral stejně - prostě se nakupuje kosmetika jako o život, jako by už po porodu mělo všechno skončit. Ono se i dá docela dobře očekávat, že pak budete utrácet za zcela jiné priority a ne za kosmetiku a šminky, takže jsem jednala vlastně zcela přirozeně..? =D Nevím, jestli na to najdu odvahu, sílu (ta ruka!! Ale o ní až v druhé části článku) a čas, ale schválně bych sem hodila NEW IN článek z posledního měsíce. Dost to podpořila i výplata poslední části dovolené z práce a moje narozeniny, které mi všechny nákupy velmi rychle obhájily.
A teď k tomu, co se se mnou událo za změny:
- hodně přibírám (jak jsem do té doby stagnovala, tak teď se to rozjelo a je to cca 1 kg týdně)
- mám strašně přecitlivěou kůži (stačí se otlačit o hranu stolu, knihy, časopisu, někde se poškrábat, nebo schytat štípanec, hned mi to nateče, zrudne a začne svědit. Naštěstí to po pár minutách vymizí.
- moc nejím a rozhodně ne za dva, spíš míň jak před těhotenstvím, až se celá rodina bojí, že držím nějakou šílenou dietu (poslední "třešničkou" v tomto bodě bylo moje zhubnutí o cca 1 kg v 36. týdnu)
- přestala jsem mít chuť na sladké, úplně (přestala jsem jíst sušenky, dezerty i moje milované žvýkačky, jedlý papír a bonbony, prostě nic sladkého), o slaném to platí taky (žádné chipsy, tyčinky apod.)
- stále u mě vedou jablka, přidala se k nim však i vášeň pro Makadamové mléko s bílou čokoládou od Mullera (jsem na něm lehce závislá, momentálně jich máme v ledničce stále doplňovaný počet okolo šesti kusů)
- po celých 7 měsících na meltě už jí mám dost a vracím se k instantní kávě (najednou se těším na každé ráno - ta slast!)
 |
| Konec 8 . měsíce - foto z pražského maratonu |
- Prtě mi už poněkud víc utlačuje žaludek a ostatní orgány a mě hrozně pálí žáha (pálila i předtím, ale teď je to až nesnesitelné. Když mě to zastihlo v autě, měla jsem smůlu, ale v obchodě je to brnkačka a zvládla jsem na ex mezi regály vypít i půllitr mléka - nic jiného mi totiž na žáhu nezabírá, kam se hrabou Rennie, Gaviscon a spol.!)
- ze začátku 8. měsíce jsem se nemohla nabažit jogurtů (ty jsem nejedla nikdy), pak jsem přešla na mléko a od té doby mám zvýšenou spotřebu mléka, cca 2 litry denně vytáhnu jako nic
- zatím jsem přibrala cca 14 kg, ale nejsou na mě, až na bříško, nikde vidět (nepoznaly byste to na mě ani z boků zezadu)
- začala jsem holdovat uplým věcem a vyžívám se v kreativním a někdy i dost extravagantním oblečení
- úplně v klidu se nasoukám do auta a řídím, nedělá mi to zatím žádný problém (tím, že už jsem vlastně od dubna doma, tak mi odpadlo rozčilování a dlouhé dojíždění do práce po jižní spojce, takže už si vesele přejíždím jen mezi obchody a zatím mi to ty nákupy vždycky vynahradily)
- stále nemám nachystané ani vyprané věci pro Prtě a ani mě to nijak netrápí
- dost mě tlačí pravá strana žeber (levá vůbec) a musím se i v leže podpírat pod žebry polštářem, abych je měla v rovině a ne prohnutá, jinak do nich dostávám křeč (křeč v žebrech - je to vůbec možné??)
- kdo si myslí, že těhotenské bříško je krásné, ukázkově kulaté a občas z něj hororově vyleze obrys nožičky, tak se mýlil a nechal se obloudit fotkami z časáků stejně jako já (bříško mám většinou hranaté, protože Prtě na nás vystrkuje zadek a nohy si zásadně protahuje doprava, kde mi pak vyleze boule a vypadám jak mutant z Futuramy). Navíc jsou na něm vidět tmavé žíly a pokud na něm máte nějakou pihu, tak se vám z milimetrové může roztáhnout až do centimetrového kolečka.
- koncem měsíce se mi při zvýšené aktivitě přes den začíná dělat špatně a jsou to takové křeče, jako když to máte dostat (PA = porodní asistentka mi to vysvětlila jako přípravu dělohy na porod a její správnou funkci - tě pic a to si na to nemůžu vzít ani brufen!)
- WC je místnost, ve kterém se nacházím nejčastěji z celého dne (ne tak dlouho, ale tak často. Prtě je hlavou snad zavrtané přímo v močáku a kromě toho, že to někdy dost bolí, tak chodím čůrat asi 50 denně, cvrkám jak Mates po hodinové procházce a v noci mě to dokáže klidně i 10x pěkně vzbudit)
- nemůžu se soustředit na školu (s přibývajícími těhotenskými příznaky mi odchází mozkové buňky do pryč a já dobrovolně vzdávám školu bez plánovaného ukončení zkoušek v závěrečném ročníku. Po návrhu studijního jsem ráda za možnost přerušení studia s okamžitou platností z důvodu mateřství a s díky přijímám.)
- zatímco pálení žáhy řádí jak šílené a dokáže mě v noci i probudit, jiné obtíže se mi zatím vyhýbají - otoky, žaludek, zácpy, nadýmání apod. lahůdky..
- střídají se mi dny nabité energií se dny, kdy nejsem schopná vylézt z postele a celé je prospím
 |
| Vlasy ostříhané a snaha o odbourání zrz henny |
- na mé gyndě mi do sbírky přidali další vtipnou hlášku a to, že jsem prý na konci 35. týdne ještě málo těhotná na to, abych začala chodit na poradnu do porodnice (dobrý fór, že?! Zvlášť, když vezmeme v potaz, že se přede mnou touto hláškou ohánějí už od 14. týdne vždy, když se zeptám na to, co mě ještě kdy za vyšetření čeká). Pak se nemám cítit v 8. měsíci málo těhotná! Moje PA má však jiný názor (navíc v Neratovivích je podmínkou pro přítomnost vlastní PA u porodu návštěva poradny od 36. týdne) takže se na gyndě loučím a začínám docházet na poradnu do porodnice.
- Neratovice jsou opravdu parádní, neznám nemocnici ani penzion, které by na mě působili víc jak horský hotýlek o dovolené! Jsem z ní nadšená a navíc z jejich přístupu - řeknu vám, že povinné vnitřní prohlídky na gyndě, které stejně nic nezjišťovaly, jen se zkrátka jednalo o rutinu, už mě začínaly lézt krkem (nejen krkem), v Nera se nedělají, pokud nemá rodička žádné problémy. Juch!
- Prtě už je prý správně hlavou dole
- kardiotokograf mi dělali poprvé v 34. týdnu ještě na mé gyndě a bylo to dost nepohodlné v malém nízkém křesle a ještě prohnutá na bok. To v porodnici mi dají za záda a pod ně krásně načechraný obr polštář a já u toho usínám. Jo a pro neznalé, je to tzv. "monitor", který měří tep miminka, jak se mu vede a jak na něj reaguje děloha. Trvá to 20 minut a já si u toho většinou pospím.
- v 36. týdnu mě ještě čekala kultivace - jedná se vlastně o poslední povinné vnitřní odběry kvůli přítomnosti streptokoku v těle matky, který by se mohl přenést během porodu na Prtě. Bohužel, tento test mi jako jediný během celého těhu vyšel pozitivní, takže během porodu dostanu kapačkou ATB, aby se Prtěti nemusela podávat pak a měl je v mírné formě přes tělo mámy. Vem to čert, hlavně, že to nebyly během těhu horší problémy..
- jo a málem bych zapomněla na moje oblíbené info o prsou - stále při starém - nerostou! =D
Jestli vám to až sem přišlo jako docela sranda, tak jo, máte pravdu, taky jsem to tak brala a beru. Furt jsem nechápala, kde vzaly ostatní těhotné to, že 9. měsíc je peklo. Já jsem do něj v klidu přešla, aniž bych o tom věděla a celý první týden posledního měsíce si užívala jako dřív. Tedy bez větších potíží, problémů a zátěže. No a pak to přišlo..
Peklíčko od 37. týdne
Časové rozmezí - od 37. týdne do teď, tedy do 39+1 týdne (což je dnes). Pro netěhotné - má se za to, že přesný termín porod daný ultrazvukem je v 40. týdnu těhotenství, ale v tom porodí jen cca 5 % žen, zbytek spíš do 14 dnů před a zbytek do 14 dnů po termínu. Dýl vám to lékaři už nedovolí, protože by to nebylo bezpečné pro dítě a porod se začne vyvolávat (kurňa! To doufám, že mě nepotká).
 |
| Vlevo foto z 4. - 5. měsíce, vpravo týden staré aktuální foto (38. týden) |
Začíná přituhovat. Nevydržím dlouho stát, ani chodit a řízení už mi dělá problémy. Ani ne fyzické, jako psychické. Jsem roztěkaná a abych se plně soustředila na řízení po Praze a jejích rychlo-okruzích, vyvíjím tak pekelnou snahu o soustředění, že mě to téměř okamžitě vyčerpává a usínám už za volantem. S řízením tedy nadobro končím. Jednou jsem vyjela s Matýskem na veterinu přes celou Prahu, protože musel dostat injekci a Ondra nemohl a od té doby už šlus.
Do porodnice už na poradnu docházím každý týden. Neratovice i PA Květu jsem si zamilovala. Vím, že i přes to všechno může být porod jakýkoli, ale už ten klid před ním mi za to stojí. Minulý týden jsme si dokonce tak hezky pokecaly, že ve mně dokázala zastrašit všechny obavy rojící se poslední měsíce a to, co až se Prtě narodí, jestli ještě budeme moct žít a bavit se jako předtím? Jezdit autem po road tripech, být veselí a nevázaní, nebo se z nás stanou jen nerudní uhádaní rodiče, kteří už spolu jsou jen kvůli dítěti, protože jinak nemají nic společného? Tohle když jsem poprvé zmínila před mou mámou, tak se rozesmála. Pak jí došlo, že to myslím vážně a vyděsila se taky. Prý nechápe, jak mě to vůbec napadlo.
Jednoduše, masírka z internetu a slepičích diskuzí udělaly své. Byť jsem na ně přestala chodit někdy na podzim, tak to ve mně bohužel zůstalo. Květa všechny moje obavy rozptýlila během dvaceti minut, kdy nám začala povídat, že miminko si vybralo nás a tedy asi kvůli našemu životnímu stylu a že ho do něj máme postupně zapojovat, pokud zdraví a podmínky dají. Taky nás začala častovat povídám o jejích dřívějších rodičkách a jak to zvládají v praxi a můžu vám říct, že obavy byly rázem pryč. Teď jsem naopak ve stavu, kdy Prtě přemlouvám, aby se už na to těsnání vykašlalo a přišlo za námi, že "bude pr**l" =D!
 |
| Oslava narozenin - byla jsem převážně sama doma (středa, no), ale dárky od Enky, Emky mi to spolu s našimi pejsky vynahradily |
Tak a teď zpět k faktům. Začala jsem trpět silným nechutenstvím. Neměla jsem na nic chuť a když do toho ještě celý den proležíte, pak nemáte ani potřebu dopňovat energii, takže se stávalo, že jsem se nasnídala až ve dvě odpoledne, slupla dva toasty s nutellou a pak si dala jen pár jablek a šla večer spát. Naštěstí s příchodem veder se dostaly do obchodů i pochutiny jako melouny a broskve.
Několikaměsíční jablečná posedlost vylítla komínem a vyměnila ji nová, melounová. Za poslední dva týdny jsem snědla asi 8 melounů o celkové váze 26 kg. No, můžu vám říct, sežrat celý 5kg meloun za půl dne je i normálně o žaludek, ale v době, kdy máte všechno cca o 4/5 utlačené Prtětem, to je div, že jsem nepraskla. Ale blbě mi teda pokaždé bylo. Nemohla jsem si však pomoct. Doporučuju kupovat v Bille bezsemenné, protože ty klasické, jsou nedozrálé, plné vody a nemají chuť. Jo, ale teď tam mají špaenělské broskve v akci po kilových vaničkách a není problém sežrat kilo na posezení - už je z nich cítit sluníčko, voní a jsou úžasně sladké a plné šťávy. Statistický údaj na konec - do dnešního dne jsem přibrala celkově už skoro 16 kilo a bohužel to na mě sice až teď, ale začalo být vidět - je to zřejmě podle vašich vrozených dispozic, protože se kila projevují přesně na mých problémoých partiích a to na mém teď už uctihodném pozadí (dle Ondry prý ne, ale on je na mě vážně moc hodný =D) a hlavně na stehnech, což poznám i podle kalhot a začínám tahat milované maxišaty.
Obvyklý údaj - prsa stále nerostou ani se neprokazují jinou nezvyklou aktivitou. Paradoxní je, že zatímco všichni z okolí mě považují už za porodu dávnou schopnou a vlastně při každé SMS nebo zavolání z mé strany, začínají konverzaci otázkou "Mám vyjet?, nebo "Už?".. Jediný, kdo se tak necítí, jsem já sama a vlastně možná ještě Prtě. To teda nevykazuje žádnou zvláštní aktivitu, hezky se tam protahuje, až mi leze vepředu jeho zadek a vpravo pod žebry boule (asi kolena), ale že by se mělo chystat něco zvláštního, to ne. A to mu už dlouho povídám o statistikách, že přece není možné, abychom se my do těch 5% vlezli. A že vyvolávání nepřipadá v úvahu, doufám, ani z jeho strany. Každopádně, okolí je na mě velmi milé, mamča mi jezdí skoro ob den z práce uklízet a střídají se v tom s Ondrou (jakoby mně, která skoro už neudělá ani krok, záleželo na prachu na nábytku, neumytém nádobí a chlupech od Matesáka na podlaze - stejně je z gauče není vidět). Ale jsem jim za to vděčná a jsem zvědavá, jak to pak budu zvládat s Prtětem sama, když jsem si na to už skoro odvykla.
Zatímco já mám pocit, že se jen válím a už jsem k ničemu a jsem z toho patřičně otrávená, ostatní kupodivu zastávají opačný názor a ještě mě v mé velmi poskrovné aktivitě brzdí. Ze začátku to byl opruz, teď jsem za to ráda. Přišly totiž docela nečekaně fyzické problémy, na které jsem po takové dlouhé bezstarostné době nebyla připravená.
 |
| Narozeninový dárek pro mě ode mě - Lenovo Vibe X2 ;) |
Občasné zabolení v třísle se začalo stupňovat. Bolest mě vždycky zlomí až do překlonu a nemůžu stát ani chodit. Bohužel se stupňuje nejen intenzita bolesti, ale i intervaly, takže mě to dokáže občas přikurtovat k posteli na celý den - nebolí to totiž jen vleže. Zjistila jsem, že za to však může nejspíš asi Prtě, protože je to vždy v závislosti na jeho pohybech a jestli je vzhůru nebo spí. Hmmm, zvláštní...
A pokračujem tím, proč je toto můj možná na nějakou dobu poslední článek na blogu. Začaly mi dřevěnět prsty na pravé ruce. Nejdřív to bylo jen mravenčení na prostředníčku - říkala jsem si, že jsem si asi jen přeležela ruku. Pak se to protáhlo k dlani a přeneslo na prsteníček a teď už z počátečního brnění necítím konečky prstů a zdřevěnělou mám půlku ruky. Jde to docela rychle a už teď se mi hodně blbě píše na klávesnici, protože ji vlastně pod prsty skoro necítím. Tímto se omlouvám za množství chyb, které v tomto článku asi nasekám. Na můj dotaz Květy i doktorky v poradně zněla odpověď jako vždy vtipně - v těhotenství je všechno možné, ale nedá se s tím nic dělat. Po porodu by to mělo odeznít. Hmm, skvělý, no nic.
Do ještě minulého týdne jsem každý den chodila sama na kratší půlhodinové kolečko se psama v poledne a pak s Ondrou vždy odpoledne na kratší hodinový okruh okolo domu. Bohužel, poslední sobota mě dostala a já jsem v půlce cesty začala mít pocit, že už nedojdu domů. Prostě to nešlo. Břicho bylo hrozně těžké a jeho váha doslova bolela, tak tak jsem popadala dech, nemohla jsem mluvit, jak jsem se soustředila, abych pokládala nohy přes sebe a aspoň působila dojmem chůze. To mi tak zaměstnalo mozek, že jsem nebyla schopná ani reagovat. Ondru s mámou jsem tím docela vyděsila. Kdybych měla sílu, asi bych se rozesmála při představě, jak mé teď už o 1/5 váhy těžší tělo tahají domů se dvěma psy =D. No, ale do humoru mi moc nebylo, protože mi došlo, že už nemůžu vážně nikam. Navíc mi ta brňavá ruka celá otekla a pekelně to bolelo, až jsem si to doma musela zledovat.
S tím se pojí i jedna velká psychická změna. Zatímco jsem do teď byla jen přehnaně agresivní (místo přecitlivělá), tak od té doby jsem už pořádně vzteklá a přednaštvaná, protože bych toho tolik ráda dělala a nemůžu - nezvládnu to. Zatímco bych šla nejradši k vodě, zaplavala si, šla na výlet, na nějaký pořádný puťák do Krkonoš, nebo vyjela na celodeňák na kolo, musím zůstat doma. Docela otrava. Bohužel to dávám sežrat i ostatním a poprvé za celou dobu, co jsme spolu, jsem začala být poslední dny hnusná i na Ondru. Takže se k tomu, po sebe uvědomění, přidala samozřejmě i lítost a co z toho vzniklo v rámci jednoduché rovnice? Pěkně vypsychovaná těhule. Fuj. Takže už moc doufám, že se s Prtětem domluvíme a už to nebude dále protahovat, protože jsem nesympatická sama sobě.
37. - 38. týden - FAKTA:
- stále si sama zavážu tkaničky na botách (asi pozůstatky z baletu a gymnastiky z mládí, ale stále si dám nohu za krk, takže mi tkaničky nedělají problém)
- začala jsem si lakovat nehty na rukou i na nohou (nevím, asi to chtělo to léto a otevřené boty)
- vydržím sedět 3 hodiny na filmu v kině (Jupíííí!! Aspoň nějaké povyražení mi zůstalo - jo a chodím zásadně na akční filmy typu Mad Max a Avengers, nic jiného mě nezajímá, nebo Prtě?)
- můžu se utlouct po instantní kávě, slabším alko pivu (letos jsem bezinkového Pardála nikde nenašla, škoda, bylo to nejlepší low-alc pivo), broskvích, melounech a makadamovém mléku. Jo a málem bych zapomněla, zamilovala jsem se do citronových kornoutů od Pegase!
- už se pro nic nesehnu, takže když mi něco spadne, zanadávám si jako dlaždička a nechám to tam. Někdy se Ondra dovtípí.. =)
- nesnáším slova jako vyprdnout, vymlasknout, vyklopit apod. ve spojení s porodem dítěte (klidně si tomu říkejte přehnaná přecitlivělost, ale přijde mi to vulgární, hnusné a dost urážlivé jak k matce, tak k dítěti). Chcete-li se mnou zabít konverzaci hned v úvodu, zeptejte se tedy na tohle!
- začala jsem brát homeopatika na přípravu porodních cest - po 3 kuličkách jednou denně Caulophyllum a Actaea rasemosa, obojí 9CH (po porodu mám připravenou na hojení Arnicu montanu a ostatní v případě dalších potíží)
 |
| Humpolácké foto, ale břicho tu už opravdu vyniklo - konec 38. týdne |
- musela jsem si začít při ležení podpírat bederní páteř, takže vlastně v leže pořád jen vystrkuju břicho, jinak mě začnou bolet záda
- spím už jen na levém boku, což je právě ta doporučovaná pozice a bohužel jen v ní mi není zle, navíc už musím mít pod břichem polštář, jinak mi Prtě začne přepadávat a to v břichu docela bolí (občas se ale vzbudím na zádech a vůbec mi to nevadí)
- přes den se zase válím nejčastěji v poloze na zádech, jen musím být dostatečně vypodložená polštáři
- sice mám doma už několik měsíců koupený Aniball (balónek na nácvik porodu), ale tak nějak jsem si řekla, že porod mi stačí jen jednou, až přijde a ne si ho "užívat" při tréninku měsíc dopředu dvakrát denně
- stejně jsem vzdala porodní plán (jak jsem vám tu vyjmenovávala, co všechno chci a nechci. Sice to stále platí, ale kdyby šlo do tuhého, ihned kývnu bez přemýšlení i na císaře, takže se nebudu vypisovat s nějakým lejstrem navíc, zvlášť když Květa bere přirozený porod jako samozřejmost, pokud se něco nepokazí)
- mám už vyplněná a nachystaná lejstra do porodnice a řeknu vám, že porod je vlastně byrokracie třetího levelu a řadím jej jako ještě větší voser než je daňové přiznání
- tašky do porodnice sbalené nemám (neumím balit jen na konkrétní příležitosti, takže jsem si zabalila hlavně jídlo a všechno ostatní nechávám přirozeně plynout - nabíječku, telefony, časák a knížku už mám samozřejmě v tašce od začátku a zbytek jako hygienické potřeby si koupím v nemocniční lékárně, kašlu na to =D)
- a závěrem? Do dnešního dne jsme s Ondrou nekoupili jediný kus oblečení na Prtě a po pravdě, stále je mi to naprosto šumák (což potěšilo všechny babičky, které tím pádem dostaly volnou ruku a nám se tak sešla sbírka ale opravdu nádherných originálních oblečků)
Ha, to jsem si s tou nemohoucí pazourkou teda užila. A vy asi taky, jestli jste dočetly na jeden zátah až sem. No jo, ale jestli je tohle poslední těhotenský článek, tak to musí nějak vypadat, že jo? Abych to nějak zakončila. Těhotenství bylo do začátku 9. měsíce fajn. Teď už si připadám jak neohrabaný brouk neustále převrácený na krovkách a už se hrozně těším, až s Prtětem vyrazíme na výlet se psama v jeho novém, námi tolik vybíraném kočárku. Toť vše. Vlastně teď už jen čekám na Prtě a jsem hrozně zvědavá na naše první setkání. Jsem introuš a víte, jak introuši těžce snášejí seznamování s cizími lidmi =D. No a taky je tu samozřejmě otázka, zda se narodí ještě jako maminka - jako blíženec - nebo jako babička - jako rak, protože já citově založeným rakům moc nerozumím a někdy máme obě co dělat, abychom se na něčem s mou mamčou domluvily. Ještěže Ondra hrdinně prohlásil, že s raky problém nemá (tedy ani s mou mámou a ani, kdyby se Prtě narodilo jako rak), takže nám bude tlumočit! ;)
 |
| Rozlučkové foto, kdyby to byl poslední článek ode mě coby "2v1" |
Tak já si jdu po tomhle výkonu natáhnout žebra a věnovat se zase blogovému instagramování, protože to mi dělá menší problémy, než psaní článků. Snad vám nevadí a berete to sportovně, že s vámi poslední týdny komunikuju jen přes instagram, protože v tom hodlám pokračovat a házet tam i kratší recenze na používané produkty - a že těch nových není málo! Kvůli tomuto insta spojení s blogem vlastně padla i volba pro výběr daného typu nového telefonu (na insta se jukněte na foto nové Lenova vibe X2) a jde to s ním jako po másle a je mu úplně jedno, jestli se u toho válím, nebo zrovna lítám se psem. A jo, místo krámů na Prtě jsem si koupila k narozkám radši nový telefon a jsem z něj nadšená! =D
Kudla, co vy, ostatní těhotné, jak to zvládáte? A co vy, ostatní netěhotné, jak se na tohle těšíte? =D
