středa 22. dubna 2015

Jak šel čas v 7. a 8. měsíci | "Jsem v tom!", těhotenský deníček


Jak šel čas v první půlce posledního, 3. trimestru, těhotenství? Ve článku si zavzpomínám na krásné neduhy i "duhy" 7. a první půlky 8. měsíce. Co můžete čekat? Co jsem čekala já a co mě nakonec potkalo?

Uznávám, že začátek článku vyzní dost krkolomně. To máte tak, když chcete psát recenzi na mýdlo Mádara a místo toho píšete další díl těhotenského deníčku. Ale nebojte, Mádara bude následovat. Třetí trimestr byla pro mě do jeho dosažení taková nemožná a těžko představitelná meta někde hodně hodně daleko v budoucnu. Asi jako když nastoupíte na vejšku a máte si první školní den představit, jak píšete bakalářku. No a přišlo obojí. Byť teda bakalářku jsem nakonec musela z časových a zabedněných důvodů odložit až na podzim (dá-li Prtě). 

Třetí trimestr je zvláštní. Celou dobu se do něj ženete, chcete ho dosáhnout, protože to znamená, že už máte jen krůček k cíli, a když se v něm najednou ocitnete, nejen že to nepoznáte (nikdo nestřílí ohňostroje, ani vám k tomu nepogratuluje), ale najednou začnete bilancovat, jestli se víc bojíte příchodu Prtěte na svět (Co s ním budu dělat? Budu to umět?), nebo toho už nebýt těhotné, když jste si na to tak pracně posledního půl roku zvykaly. Fakt se to teď ve mně pere. Moc vám k tomu nepomůže ani začínající nervozita z porodu, z výběru porodnice apod. Takže jsem se rozhodla raději zahrabat do práce a bloguju, instagramuju, studuju ingredience a bylinky, vymýšlím nové receptury a vařím. Jako jo, funguje to, jen se nesmíte zastavit, abyste měly čas začít přemýšlet, což vede ke dvěma možným závěrům. Buď zkolabujete, nebo vás začnou nejbližší hlídat a nutit k odpočinku. Já se teď potácím mezi obojím.

Nejenže jsem začala plést (povšimněte si prosím mého prvního výtvoru z kolekce "pro Prtě" na titulní fotce), ale Prtě už má i zimní obleček. Dovedete si představit, jak to bude vypadat, když tohle bude vylézat z šátku?? ;) =D

Problémem totiž je, že si stále (!!!) neuvědomuju, že jsem těhotná. No a pak, když mi dojde, že bych už měla za cca 1,5 měsíce rodit, tak BUM! a praští mě to rovnou přes hlavu a já začnu panikařit. Hezké, ne? Ale nebojte, asi byste to na mě ani nepoznaly (každý mi furt říká, jak mi to mateřství sluší a jak vypadám odpočatě, haha). Psychika mi pracuje pořád stejně. Sice se začínám (teprve teď!) rozněžňovat nad cizími miminky, ale v rámci únosných mezí. Spíš ve mně ještě víc sílí agresivita a netrpělivost, takže jsem spíš než citlivka, pěkná fůrie (má drahá matička by teď oponovala, že se tedy nic od normálního stavu nezměnilo..).Jo a asi mám pocit, že si musím užít, dokud se dá a stále blázním po kosmetice jak šílená, takže místo miminkovských hadrů nakupuju lahvičky, tubičky a piksličky od dekorativky až po pleťovku.

Ještě pořád řídím. Sice už nerada, ale nedělá mi to žádné problémy. Protože si stále neuvědomuju svoje bříško, tak neřeším, jestli se vlezu za volant. Prostě jen posunu sedačku a je to. To by pak nemohla řídit půlka břichatých závozníků. Pravda je, že se mi do auta už pěkně blbě leze, ale co naděláte, jinak se do nákupáku nedostanete a šlapat pěšky je pro mě teď už za trest.

Uplést jde fakt cokoli a navíc mě to hrozně baví. Nemám sice ráda takové ty háčkované kloboučky a límečky a světříčky, ale pletený culíkatý tenisák zajímal i Matesa no a čepička s ušima je prostě do zimy nutnost! =)

Pamatujete, kdy jsem tvrdila, že se těším, až přiberu a naopak byla mrzutá, že se mi váha nezvedá? No, tak teď už se to přehouplo do opačného extrému. Ne, že bych chtěla začít omezovat jídlo, nebo nedejbože hubnout, ale trochu mě začíná znervózňovat moje váha. Stále sice platí, že vidět mě zezadu, tak nepoznáte, že jsem těhotná. Boky a křivky mám stále stejné, ty se nezvětšily, prsa nemlich to samé (o těch ani nemluvím), jen mi pořádně roste bříško. Ale spíš dopředu než do stran, takže to každou chvilkou nevychytám a do někoho/něčeho vrazím.

Teď si to dáme hezky v bodech. Tedy, co mě potkalo a neminulo?
  • pleť se začala zase zlepšovat (ona na tom nebyla špatně už poslední měsíce, ale teď se konečně začaly regenerovat i ty otravné flíčky po neplechách - ale to nepřikládám za plus těhotenství, ale spíš depigmentační kosmetice, kterou jsem kvůli tomu od ledna začala dost intenzivně používat)
  • vlasy, i přes šílený odbarvovací zákrok, jsou stále stejně pevné, husté, pružné, lesklé a hebké (opět bych to přičetla k dobru spíš péči než těhotenství, protože je to stále stejné, jako bývalo před ním)
  • nejím sice doslova za dva, ale víc jím určitě (počítám, že o necelou 1/3 to tak bude, navíc musím pravidelně svačit a pít, jinak mě začně strašně pálit žáha)
  • žáha pálí fakt dost (a to tak, že když mě to přepadne v obchodě, musím si otevřít litrovku mléka a hned začít zapíjet, jinak je to k nevydržení - Rennie nepomáhají, jenom to mléko)
  • s bodem výš je spojena zvýšená potřeba mléka (nevím, jestli je to dáno fyziologicky, nebo Prtěti prostě chutná, ale s meltou i samostatně na žáhu ho denně vypiju asi dva litry a navíc jsem začala jíst jogurty - nevídané!!)
Můj poslední počin do domácnosti - za poslední prachy jsem koupila novou sedačku. No schválně, kdo se na ní bude válet nejčastěji až ji rozložím? Správně, Matýsek, Prtě a já. A na to jsme potřebovali novou sedačku, uznejte! Jen mě neustále zaráží, že ač zde focená cca hodinu po smontování, už v tu chvíli vypadala jako těžce zabydlená! Ale zase na ní tolik nebude vidět opotřebování, když tak vypadá vlastně už od začátku.. ;)

  • u papání ještě zůstaneme.. vrací se mi jídlo (je to dáno zvětšujícím se tlakem Prťátka na orgány a záklopku, která pak ochabuje a nefunguje tak jak má. Musím si tedy dávat velkýho majzla, abych se nepřejídala a nepřepíjela)
  • je to dáno asi i zvětšující se váhou, ale vydržím stát, nebo chodit hodinu a pak mě začnou šíleně bolet vnitřní strany pat a kostrč (abyste si nemyslely, že je to tak jednoduché, když zase dýl sedím, začnou mě tlačit žebra a pomáhá jen posed s vystrčeným břichem, z čehož mě zas bolí kostrč =D)
  • už pomalu nemůžu ležet na zádech (pokud jsem v pohodě, tak se to dá, ale když je mi trochu šoufl, nebo jsem unavená, nebo bolí záda, vše se jen zhorší a já se musím hned převalit na bok. Jak se říká, že byste měly ležet jen na levém boku, tak je to šílenost - ty proleženiny a křeče z jedné polohy jsou vážně príma, takže vezmete za vděk i pravým bokem a nezpozorovala jsem žádné problémy)
  • pořád ujíždím na jabkách (už to sice nejsou Red Chief, protože nejsou najednou k sehnání, ale Galy jsou stejně tak dobré - a bohužel i stejně tak drahé - a zvládnu sníst 2 kila za týden)
  • po 7 měsících se mi vrátila chuť na kyselé, takže se teď u psaní ranního článku cpu ke kafi salátem
  • nemám už takovou chuť na sladké (a můžou za to z velké části právě tak jablka a taky přeslazené ranní melty s mlékem)
  • upravil se mi tlak (ze strašně nízkého se mi zvýšil na teď už normální hodnoty, což znamená, že když se ráno zapomenu nebo nestihnu najíst, tak sebou nikde neseknu, než si něco koupím)
  • nevadí mi vůně (ufff, sice stále preferuju jemnější a svěží, než sladké a těžké, ale už se mi nezvedá kufr z vaření ani smažení)
  • netrpím otoky (zatím - stále se bojím, že to přijde, což se prý obvykle stává až v tom posledním měsíci, takže za dva týdny vám řeknu)
Dost lidí se podivuje, jak se prý stravuju zdravě (tohle je detail večeře, ale stejně tak dobře by to u mě mohl být třeba i oběd) - hodně ovoce a zeleniny, vláknina, jogurty s vločkami, saláty apod.. No jo, jenže mně to hrozně chutná a kdy jindy si odůvodníte koupit kila hroznů za 89 kaček nebo jablka za pade? Takže vlastně svým způsobem mlsám.. ;)

  • celkově jsem zatím přibrala 12 kilo (takže počítám, že v závěru budu mít tak cca 16?Ufff..)
  • těch 12 kil byste na mě nepoznaly (trochu se mi zvětšila stehna a zadek - ale kalhoty nosím stále stejné jako před půl rokem, takže nepatrně), v obličeji nic vidět není
  • strie ještě žádné nemám (ale bojím se, že jsem z těch typů, kterým se objeví až po porodu, protože se mi dělají při hubnutí)
  • vynechává mi rovnováha (což souvisí s tím, že jsem přibrala víc jak pětinu své původní váhy a stále mi to nedochází. To vede k tomu, že se občas někde zamotám, zabalancuju na schodech, nebo do něčeho vrazím)
  • stále papám mega dávky magnésia (nejlepší je od Swiss - stojí nejmíň a má největší koncentraci hořčíku na jednu tabletu, takže běžně stačí jen jedna. Já pápám dvě)
  • pokud to přeženu s pohybem (chůze do kopce, rychlá chůze apod.), začne mi tvrdnout bříško a funím jak lokomotiva
  • začínám se bát porodu (že to nezvládnu a taky že narazím na blbě vyspaný personál, který pro zjednodušení své práce Prtěti nebo mně ublíží nevhodným a ne nutným zásahem - začínám tak uvažovat o porodní asistentce)
  • vzdala jsem kurzy v porodnici (díky eMí ;) a místo toho si koupila radši další knihy o bylinkách a kosmetiku
  • nastoupila jsem na mateřskou (můžete si vybrat, kdy nastoupíte, jestli 8 nebo 6 týdnů před porodem. Já zvolila 8 týdnů a předtím si nakonec vybrala i veškerou dovolenou, protože jsem to s vařením kosmetiky, předěláváním bytu a školou už nezvládala dohromady - na práci zkrátka nezbýval čas =D)
  • v 32. týdnu jsem podstoupila poslední krevní odběry na genetické poruchy a teď už mě čeká od 34. týdne prohlídka každý týden a s monitorem (poslouchání a monitorování tamtamů srdíčka Prtěte)
  • od 36. týdne už byste měly začít chodit do poradny do porodnice, tak mi držte palce, ať mě tam nejen vezmou, ale ať jsou na mě i hodní, jinak jim uteču a radši porodím někde na cestě do vymyšlené porodnice v sanitce
  • Prťátko už tolik nekope - nemá už moc místa - spíš se tak převrací a různě protahuje (když ale kopne, pak je to pěkně znát - naposled mi z bříška skoplo prkýnko i s namazanými houskami, až jsem se musela začít smát)
  • paradoxně, vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství, nemám takovou potřebu spánku, takže ponocuju a brzo vstávám (já vím, každá maminka vám řekne že si to spaní máte užít, než se Prtě narodí, ale ono to jaksi nejde)
  • prsa mi stále nerostou a nezvětšila se ani o píď (je to docela vtipné, protože je mám skoro o půlku menší, než jsem měla na střední a k břichu je to docela velký nepoměr =D)
A tady už foto s bříškem v půlce 8. měsíce (foceno dnes ráno, takže doslova "těžce" aktuální =)

  • babičky začínají být nervózní, takže si nedočkavost půlka příbuzenstva vynahrazuje nakupováním pro Prtě (sem s tím, hrňte nám to klidně i náklaďákem, na barvy ani styl si nehrajeme, aspoň to bude mít Prtě pestré a oni mají zase dobrý pocit, že ať vyberou cokoli, my to oceníme), druhá půlka příbuzenstva zase vyvíjí zvětšující se nátlak na to, abychom si aspoň poslední měsíc už nechali říct, jestli to bude holka nebo kluk (proboha, proč? po 8 měsících čekání?? Je to sranda, jak to chtějí vsichni okolo vědět, kromě vás. =D)
  • pro Prtě už máme vše (všechno je to hezky schované ve sklepě, nebo ještě zabalené a schované v komodách - prát a chystat začnu poslední měsíc => na úklid vždycky času dost, že jo? ;)
  • paradoxně jsme nekoupili jedinou věc Prěti na sebe (koupili jsem všechny provozní věci jako kočárek, plínky, nebo věci na koupání, ale oblečení žádné - ani teď ke konci mě to stále ještě nebere. O to však víc oceňuji, když to dostaneme darem - jsem velmi vděčný obdarovávaný a kecala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nad dupačkami a čepičkou se Snoopym nerozněžňovala jak malá)
  • byť já ten pocit stále ještě nemám, už i sestřičky a doktor mi říkají, že už to "mám za pár" a všichni jsou ke mně milejší a ohleduplnější - je to fajn, bude mi to chybět (ale je vtipné, že když mi bylo nejvíc blbě a nebylo to na mě znát, ocenila bych to víc, než teď, kdy občas zapomenu na svůj stav a pak nechápavě koukám, proč mě lidi pouští sednout apod.)
  • už je pomalu čas poohlédnout se po nějakém pediatrovi pro Prtě v okolí. Požadavky mám celkem "skromné" - musí mít rád zvířata (ať mi třeba nezačne říkat, že pes v domácnosti je rizikový faktor a že ho musíme dát pryč, protože by jeho všudypřítomné chlupy mohly ucpat dítěti střeva a žaludek - jo, i takovou blbost jsem nedávno slyšela od známých), měl by mít rozum a netrvat vždy za každou cenu na běžných osvědčených zkostnatělých postupech, doufám, že mě nevyžene s šátkem...
  • matrika!! Protože nejsme s Ondrou manželé, pak máme asi o 5 papírů víc odevzdat povinně v porodnici. Jedním z nich je souhlas se jménem dítěte (vy, které to máte stejně - Jak to probíhalo pak po porodu, nekoukali na vás divně, když jste byly jiného příjmení než dítě? Nedovedu si představit, jak bych někomu neustále dokazovala, že jsem matka..)

*


No a co vy, jak si užíváte těhotenství, jak jste si ho v této době užívali, nebo se na něj teprve ne/těšíte?

25 komentářů:

  1. Pěkný pupík drahoušku :o) koukám, že už to máš fakt "za pár".. sice nejsem ta pravá, co by ti měla radit, ale moje kámoška (Linda, pamatuješ? :D) říká, že vychovávat dítě je jako vychovávat psa, takže buď bez obav, že by ti to nešlo :o))
    Tak užívej a opatruj se!! :**

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hehe, no, já si myslím, že to stejně tak dopadne, protože u nás doma je to ezi mnou a Ondrou furt samý "paničko to" a páneček tohle" - myslím, že první slova nebudou mami a tati ale Matýsku, nebo hop! nebo páneček a panička =D Je to už zajetý. Jen počkej, až se bude učit povely jako "Válej!" nebo vodička, pojď! ;) =D
      Jéé, Linda, tvoje adoptivni dcera ze? ;) No a to si představ, že si furt myslíma trpím utkvělou představou, že skoro emám břicho! =D

      Smazat
  2. Hmmm...hezké..v něčem to máme stejně:-) Já mám termín 2.5. což je plus minus za týden a nějak mi to nedochází, tak jsem si na to břiško zvykla:-) (hlavně mi všichni říkají jakmi to sluší atd, což se mi dřív moc nestávalo (páč jsem spíš baculka). Pravda, že z porodu zatím nějaké stresy nemám, říkám si, že to zvládly přede mnou dám to taky, navíc mám kamarádku porodní asistentku, takže jsem klidná, ale nějaké cvičení a dýchání o tom nechci ani slyšet protože v reálu je to stejně úplně jinak:-) masíruju hráz- mám i Aniball, ale s tím to nepřeháním (ale dobré zkusit, páč ten tlak na tu hráz i s obvodem 20 cm je ...). Jinak naštěstí jsem též nepřibrala, ze startovní váhy mám navíc jen 6 kg (ze začátku jsem hubla takže suma sumárum mám 9 navíc, což je úspěch, protože už jsem se viděla jako stokilová slonice:-)) strie též nemám, až na prsa (ty mám větší, asi už od 4. měsíce:-) jinak jak píšeš že máte pro prtě vše tak to já ještě zdaleka ne:-) jsem strašný flegmatik a než se stresovat, šak se to koupí pak:-)) všechny tím rozčiluju ale co naděláš:-) jj a víte co čekáte? páč mě dnes sousedka řekla že budeme mít kluka( což teda podle UZ máme mít) a řekla že se to pozná podle břicha...do šířky je to holka a víc dopředu je to kluk...tak jsem zvědavá jak u Vás...jinak s tím patláním a nakupováním tubiček a ingrediencí jsme na tom velmi podobně:-))) Užívej zbytek těhu, a těším se na další blog příspěvky

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, neboj, Aniball už mi leží v šuplíku a čeká na svou chvíli ;)

      No, my jsme tím právě tak všechny rozčilovali, že nic nekupujeme ani nevybíráme a radši chodíme s Matýskem po venku, že nám to všichni začali podarovávat, takže proo už je celá výbava ;)

      No, vždyť jsem psala, že nevíme. nechci si pokazit tu srandu a hlavěn je mi to opravdu jedno. jen chci zdravé miminko, to je nejdůležitější a pak jestli si kluk zvykne na fialovou postýlku nebo ne, to už je jedno, protože bude mít k tomu ručník s modrým vrtulníkem a růžový fusak na zimu =D

      V mém okolí se to dělí na dva tábory - půlka myslí, že když mám prý břicho spíš dole a jím sladké, tak to bude holka, druhá půlka zase zastává názor, že když je tak velké a dopředu a nejsem "hnusná" (to cituju =D), tak to bude kluk. Takže já nevím, jen je štengruju, ať si vsadí, že to bude ještě zajímavý a že kolikrá se jim v dnešní době poštěstí, když si budou moct zahrát o takovou věc, protože už si to nechá říkat skoro každej ;)

      Tak Tvůj klid ohledně porodu závidím, to bude asi tou PA - proto o ní přemýšlím. Je mi totiž jasný, že když budu mimo a na něco se zeptají Ondry, tak taky nebude vědět, stejně jako já =/

      Tak držím palce, ať jste zdraví a je všechno v pořádku jako do teď ;)

      Smazat
    2. Jj jak říkáš, nám by to bylo též jedno, hlavně, ať je vše ok... Ale tím, že jsem zdravotník a na ultrazvuku vše poznám, tak jsem to viděla, že to spíš vypadá na pytlík:-) a jako představ si že jen abych to neviděla budu mít na ultrazvuku zavřené oči:-( jako nedívat se na své první mimi, to bych nevydržela:-/ s tím psem to máme stejně. Já jsem též furt někde venku, čtu o DIY kosmetice, jídle atd. Kočár jsem koupila před měsícem na bazaru, zbytek jsem zčala nahánět až mi všichni říkali že už bych jako měla být nachystaná, že už teď můžu rodit kdykoliv:-) tak jsem šla do sebe...ale tašku do porodnice nemám stále nachystanou:-))) jj dobrá porodní asistentka je super, i kdyby nic, budu klidná jen když vím že tam bude ona:-)) Přeju vám nápodobně ať jste zdraví a vše proběhne v pořádku:-)

      Smazat
    3. Tak já se schválně vsadím, že to bude kluk a uvidíme:-D

      Smazat
    4. Jani, no docela jsi mě s tou PA navrtala, takže jdu hned psát té, která nás provázela porodnicí - byla úžasná a hned jsem si ji zamilovala a uvidíme, jestli se nějak domluvíme..
      A kluk?? Dejni, tak to jsem zvědavá, mě totiž zase všichni tipují na holku a přitom doma si myslíme taky že to bude kluk. V tomhle zůstává má veškerá inuice naproste mlčet =D

      Smazat
    5. Jj PA je super. Já do žádného předporodního kurzu právě nechodila, nechtěla jsem. Chtěla jsem od ní slyšet jen důležité věci (jak masírovat hráz a kdy poznám že opravdu rodím, ať nehysterčím, a kdy už fakt jet do porodnice (bydlím naštěstí 10 minut od špitálu:-)) Porodní sál mi ukázala ta moje kamarádka (PA). U nás (Zlín) sice ještě není umožněno vybrat si svoji porodní asistentku k porodu, ale pokud je to kamarádka tak se to dá zařídit, nevím jak to mají u vás, ale myslím, že domluvit se, když jsou v pohodě lidi, dá na všem. Hodně štěstí. :-)

      Smazat
    6. Jani, tak hotovo, už mám svou PA =) Je to ta hrozně milá paní, která nás už v lednu provázela porodnicí. Jen během prohlídky dokázala navodit pocit domácí pohody a tak na mě působila uklidňujícím dojmem, že to byla jasná volba a nštěstí měla místo ;) Nevím, jak vjiných porodnicích, ale v Neratovicích, pokud si zaplaíš, tak můžeš mít i doktora dle výběru. Je to soukromá, takže je tam vše podle ceníku. Na druhou stranu, když tam přijedeš bez požadavků, tak je zase vše zdarma, takže taky dobrý.. No, já ji přesně potřebuju jen na to, aby mě uklidnila už jen svou přítomností, že tam bude někdo, kdo ví co a jak chci a čeho se bojím a nenechá, aby k tomu jen náhodou došlo =) Tobě taky, hodně štěstí =)

      Smazat
  3. Jiné příjmení u dítěte vůbec neřešte, v porodnici jsou na to dneska zvyklí. My jsme sice manželé, ale mám pocit, že jsem v prodnici byla jediná se stejným příjmením. Rodila jsem v malé porodnici, tak tam si pamatovali kdo ke komu patří, ale pokud mne pamět nemate, tak dítě i matka byli označkovaní, že k sobě patří :-)
    Strie, jo tak z těch jsem byla nadšená, že je stále nemám a potvory vylezly 2 dny před porodem...
    A my si také nenechali říci pohlaví, ale u nás si lidé většinou mysleli, že to víme a jen tajíme nebo mi i kolegyně v práci říkala, že se jich mám zeptat, že mi to ultrazvuku řeknou, nechápala že to fakt vědět nechci! A jsem za to ráda a příště bych si to zase nenechala říci!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No přesně, to mi furt všichni melou do hlavy. Že prý není možné, že jsme si to nenechali říct a že je jen napínáme! =D Já se na to těším. O to větší bude překvapení při seznámení s tím novým človíčkem ;)

      Achjo, dva dny před porodem, říkáš? No, tak to se mám na co těšit. Protože sklony k nim mám, to vidím na sobě po zhubnutí po střední a to jsou do teď ještě po 12 letech vidět =/

      No, já nemyslela v porodnici, ale spíš pak, třeba když s ním jdeš k doktorovi a jmenuje se jinak, nebo nedejbože skončíte v nemocnici, nebo ve školce apod.. A ten papír je prý třeba předem - už se těším, jak budeme tvrdnout na matrice kvůli jednomu cáru papíru.. =)

      Smazat
  4. Milá Miško užívej poslední chvíle ticha a pohody :D Druhé těhotenství si člověk totiž už tak neužije (bohužel...). Jinak když jsme čekali první prtě, také jsme nebyli oddáni. Nejvíc to řešil můj otec, který nějak nemohl zkousnout, že bude mimčo a svatba ne. Ještě měsíc před porodem se mě ptal jestli jsem si to nerozmyslela :D Také jsme vyběhávali matriku předem. Připrav se pouze na to, že u pediatra tě budou nejspíš oslovovat příjmením dítěte. V tom počtu dětí si to nejsou schopni zapamatovat. Nebo tedy alespoň u nás to tak bylo :D V porodnici to problém nebyl vůbec, byli jsem označkováni :D

    Strie se mi neudělali v těhotenství a to jsem u obou přibrala 15-16 kg. Bohužel je mám po antikoncepci. Naštěstí nijak tragické, ale musím si držet stejnou váhu aby nebyli tak vidět.

    Jinak moc přeju klidný a pohodový porod :D a těším se na další články.

    K.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jéé, no jestli tohle má být pohoda, tak co bude až se Prtě narodí?? =D Nějak jsem se na mateřské ještě nestihla zastavit a začínám mít neodbytný pocit, že bych potřebovala dovolenou =D
      A jsem hrozně zvědavá, jak vše bude, ta zvědavost je teď čím dál větší ;) No, já si bohužel našla jednu jizvu už dneska - mrchu a ještě tak divně kousek od pupíku - jestli mi tam Prtě moc nekope do jednoho místa!! =D Tak doufám, že se to nebude rozjíždět dál =)

      Smazat
  5. Miško, Tobě to sluší! Musím říct, že já jsem z tohohle všeho vyděšená, a to ještě mimčo pár let neplánuju:D A nádherně pleteš, čepička s ušima je bezkonkurenční! Já zatím jedu jen šály, ale ten zajíček z úvodní fotky mě dost namotivoval:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Miško a co teprve boty a rukavice! Jsem z toh nadšená, baví mě tvořit něco, co Ti za chvilku vyroste pod rukama do konečného tvaru ;) A díky moc, já jsem taky docela vystrašená, ale pokud vyhrabeme z pokladniček na porodní asistentku věřím, že se ten největší strach rozplyne. Takže já jdu hrabat ;)

      Smazat
  6. Přeji hodně štěstí a zdraví a pokud můžu tipovat,vsadila bych určitě na klučíka.Moc ti to sluší a těžce závidím,že jsi přibrala zatím jen 12 kg.U mých skoro 30ti kil byla síla je shazovat...Je to ale už hodně dlouho.:-)
    Krásně pleteš,ale to musí bavit...Tak ať ti to dobře dopadne a měj se moc hezky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Leyi, moc díky ;) Tentokrát asi 30 nedotáhnu, ale když si vzpomenu, jak jsem si představovala o Vánocích celkových 6 nad! =D A prosím Tě, zneužívám toho, že mi píšeš, můžeš mi poslat odkaz na Tvůj blog? Už se na něj měsíce nedostanu a když zkouším prokliky i odkazy z blglovinu, furt mi to píše, že neexistuje, nebo že je obsah prázdný.. díky moc a měj se krásně =)

      Smazat
  7. Noo, pekný balónik máš :) S tým potvrdením o otcovstve neotáľajte, môže to na teba kedykoľvek prísť a budeš musieť dať malému svoje priezvisko :)) Inak aj my sme mali iné priezviská, veď vieš, a vždy u dr. a pod ma oslovovali podľa malej. Dosť mi to vadilo, ale po svadbe sa už voláme všetci rovnako, takže pohoda :D

    A prípravu vecí - pranie, žehlenie... tiež neodkladaj, je lepšie mať to už teraz nachystané, keby to už prišlo, a ak aj nie, vždy sa lepšie žehlí s menším bruchom a menej kilami, nemusíš ťak naťahovať ruky a menej funíš :D

    No a môj tip - chlapec :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Teda, další kluk na tipovačku! Tak teď už jsem vážně zvědavá! A vy taky, jak tak koukám =D
      Leni, s tím žehlením, máš recht, vidíš, to mi nedošlo, vždyť už teď se musím u blbého věšení prádla nad sušák naklánět, jinak si rovnou řadu u břicha zase stahuju na zem. A navíc už nevydržím stát, takže stejně asi budu muset žehlit v sedě. A moc doufám, že teď to ještě nepřijde, protože by chuďátko bylo jetě maličké a "nedodělané".. =/

      Smazat
  8. Mě tvůj těhotenský deníček bavil od začátku a teď ještě víc, protože už jsem taky v tom :) Ale zatím si to teda moc neužívám, páč mám pořád rýmu a celkově jsem taková zdechlá a nemůžu si ani nikomu postěžovat, protože zatím kromě manžela a jeho rodiny (a teď tebe) to ještě nikdo neví :) Taky obdivuju, jak jíš zdravě, já jsem před otěhotněním jedla super zdravě, ale teď se musím dost přemáhat, abych do sebe nějakou zeleninu vůbec dostala. Ale snad se to časem zase zlepší. Tak ať jde vše podle plánu a užívej si poslední týdny!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ježiš Evi, gratulujuuuu! A v kolikátém jsi týdnu. Podle toho, že to ví zatím jen rodina (a já! =D), tak asi ještě v prvním trimestru? Z toho jídla si nic nedělej, ja první 3. měsíca byla vlastně celou dobu v posteli na nemocenské - viroza jako hrom a navíc prvotrimestrální zvýšená teplota, takže jsem skoro ani nejedla. To zdavé stravování má podle mě na triku Prtě, takže bude asi nejvíc po tátovi - jinak si nedovedu vysvětlit, jak o, že jím najednou tak zdavě a všechno nezdravé mě naopak odpuzuje - mě, milovnici anglické slaniny!! =D Tak držím palce, ať jsi brzo zase fit a ať si už těhotenství taky užíváš (neboj, 4. měsíc to jistí skoro u všech ;)

      Smazat
    2. Díky moc za uklidnění! Jojo, jsem teď na konci 8. týdne. S tím jídlem se to lepší, všude píšou, že nevolnosti by měly začít až teď, ale mě chytlo hrozný nechutenství už tak v 5. týdnu, to jsem měla chuť jen na šunku a škvarky :D Tak snad už nic dalšího nepřijde :) Na 4. měsíc se už každopádně těším :)

      Smazat
    3. No, já si říkala, jak se to celou dobu vleče a najednou se slyším, jak říkám, že jsem v 34. týdnu a že se vlastně v 36. týdnu sejdeme v porodnici na prohlídce, což je za chvilku, jen za dva =D Jen si to užívej, fakt je pokaždé všechno jinak a hrozně se to mění. Mně když odezněly ty divné pocity nechutenství a všeho, tak se mi po měsíci klidu začalao asi na dva týdny dělat zle v práci po obědě až jsem si vždycky musela lehnout pod stůl a dást si dvacet.. No uvidíš, je to fakt hrozně zajímavé - nikdo Ti nedokáže říct, co se s Tebou bude dít =D

      Smazat
  9. Ja len k dvom bodom - chystanie oblecenia (pranie, zehlenie) som mala zmaknute snad za dva dni, jeden den oprala, druhy den ozehlila, vsetko naraz, tie male vecicky su tak prtate, ze na ne raz polozis zehlicku a mas ozehlene :)

    S tym priezviskom nestresuj, my sme zobrati a ja som si nechala po svdbe svoje a nikto to v porodnici neriesil, teraz ma obcas niekto oslovi priezviskom mojho syna, ale ked je to pri nejakej "jednorazovej" prilezitosti, tak toho cloveka ani neopravujem a ked je to niekto, s kym sa nevidim naposledy, tak ho uvediem na pravu mieru.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jéé, no děkuji za uklidnění, mám tu toitž horu látkových plen, které teda zaberou víc jak jeden den praní a žehlení + ještě oblečení, ale je fakt, že to je zase malé, takže si vystačím s jedním přiložením žehličky a jedním kolíčkem ;)

      No a to příjmení - nechápu, proč nestačí prohlášení, ještě kvůli tomu musíš na matriku, no =/ ale co, tak si jeden den uděláme společný výlet do města a bude ;)

      Smazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...