středa 14. ledna 2015

Nerostou ti prsa a nezvracíš? Pak nejsi těhotná! | "Jsem v tom", deník - 2. díl



Abych už popojela s těmito články do aktuálních dnů, pokusím se vám v dnešním článku shrnout můj 1. trimestr - všechny slasti i strasti a že těch strastí bylo víc..


 
1. trimestr těhotenství
 
Začíná  oplozením a končí 13. týdnem. U lékaře vám to většinou spočítají podle prvního dne poslední menstruace, pokud si však nepamatujete přesně ten romantický den, kdy jste si založili na rodinu. To pak máte lepší i co se týče výpočtu očekávaného data porodu. Na výpočet stáří vašeho těhotenství - prostě, v kolikátém týdnu zrovna jste - je spousta rovnic, pouček i pomocný grafů a tabulek. Já jsem se to do teď nenaučila počítat, takže jen odhaduju a přesně na týden a den vám to nepovím. To se dozvím vždy až při nějaké kontrole.

Jednou za 4-6 týdnů chodíte na kontroly na gyndu (tzv. poradna, ale ten doslovný smysl slova jsem v tom na své gyndě nikdy nepoznala - nikdy mi nikdo s ničím neporadil). "Poradny" v podstatě spočívají v tom, že vás pravidelně kontroluje gynekolog, sestra změří tlak, zváží, někde i měří (mě ne), vezmou si od vás moč a podle lakmusového papírku zjistí, zda je vše v normě a zapíšou aktualizované údaje do těhotenské průkazky. Vím, že existují "sluníčkové" gyndy, kde maminku vítají už od dveří, všechno vám řeknou a spolu s vámi se rozplývají nad ultrazvukem a na něm malými ručičkami a nožičkami. Bohužel, moje smůla na doktory platí i pro odvětví gynekologie, takže se se mnou nikdo tak nepárá a v podstatě za celou dobu těhotenství jsem o stavu Prtěte (nový pracovní název, protože mi Martí nejde přes pusu) neslyšela než jedno slovo "Skvělý!".
 
Abych jim nekřivdila, tak se mě opravdu vždy zeptají, jaké mám problémy. Když už jsem dvě kontroly po sobě odpovídala "mám se skvěle", začali si mě podezíravě měřit a pro jistotu mě strašit se zánětem močáku. Byť laboratorní testy nic takového nepotvrdily, není kontroly, aniž bych nemusela odevzdávat o několik  zkumavek s močí víc s tím, že není možné, že mě nic nebolí a že to pro jistotu zkontrolují znovu. Víte, momentálně nejsem ve stavu, kdy by mě zajímal domnělý zánět močáku, když byl laborkou vyvrácen, zajímá mě moje Prtě a radši bych vyměnila všechny ty laborky za ultrazvuk navíc, abych ho zase po takové době mohla vidět. Navíc, tvrzení, že jsem určitě přes Vánoce prodělala zánět močáku může říct jen blbec, který ho nikdy neprodělal a domnívá se, že zánět proběhne bez vašeho vědomí. Kdo ho zažil, set sakra ví, že si nejde něčeho takového nevšimnout pro slzy z bolestí nad každým pohybem.
 
Na konci tohoto trimestru podstoupíte i prvotrimestrální screening, kdy uvidíte své dítko poprvé na velké obrazovce, budou ho všelijak přeměřovat, zda je vše v pořádku v normě, nic nechybí a dobře se mu daří. V dnešní době už se s tímto screeningem dělá i odběr krve, pomocí kterého + výsledků  měření z ultrazvuku proděláte první velké testy na genetické poruchy vývoje. Já jsem byla v Motole, protože na mé slavné gyndě v centru Prahy tato vyšetření nedělají. Po návštěvě Motole musím říct, že se opravdu jedná o samoobsluhu na pacienty - nikdo se tam s vámi moc nevybavuje, nemají na vás čas a jestli si myslíte, že se opět stihnete rozněžnit nad svým budoucím potomkem, na to také zapomeňte. Je mi moc líto, že jsem si nezaplatila těch 1200,- a nenechala si udělat první screening rovnou v Neratovicích (ty jsou božské, byla jsem v nich předevčírem na prohlídce porodnice). Ale zpět. Teď se vám pokusím shrnout, s čím jsem se osobně setkala a jaké průvodní změny a jevy mě v tomto trimestru čekaly.
 
Zdroj
 
Nevolnost
Nezvracela jsem. Ani jednou. Na jednu strana jsem byla ráda, na druhou stranu mě trochu děsily babské řeči, které tvrdí, že ke zvracení dochází náhlou změnou hormonů provázející těhotenství a kdo nezvrací, má těch hormonů méně a těhotenství tedy může být ohroženo. Dobrý, ne? No, tak prosím vás, je to blbost, není to pravda, každý to má úplně jinak a ani dědičnost zde moc nehraje roli, protože moje mamča zvracela jak alík.

Sice jsem nezvracela, ale měla jsem neustále žaludek jako na vodě. Což není zrovna příjemné. V podstatě se mi "zvedal kýbl" při každém pohledu na mě nelibé jídlo, zatáčky v autě, retardéry.. Na nevolnosti platí velmi dobrá rada, kterou jsem ocenila a pak se mi dost ulevilo. Vždy si hlídejte, abyste nikdy neměly hlad. Prostě průběžně jezte, po menších dávkách pořád. Žaludek bolí nejvíc, když je prázdný a protože mám navíc nízký tlak, někdy mě to ve spojení s hladem dokázalo dohnat až do stavu na omdlení. Skončila jsem tedy se snídaněmi v jedenáct a začala snídat hned po probuzení. Od té doby bylo líp.

Obvykle se traduje spojení "ranní nevolnosti", já je měla v podstatě pořád. Navíc, první měsíc a půl jsem vždy večer trpěla podobnými křečemi jako při bolestivé menstruaci - kvůli tomu jsem ze začátku vůbec nevěřila, že bych mohla být těhotná, dost mě to zmátlo. =D Jít spát s prázdným žaludkem rozhodně nehrozilo. Z hladu mi někdy bylo tak blbě, že mě to i probudilo.
 
Miminko v 7. týdnu těhotenství. Zdroj
Horečky
Zatímco mě moje drahá matinka strašila, že to rozhodně normální není a že to za jejího mládí nebylo, tak věřte, že to normální je. Ale zase, jak u koho. Nemluvíme zde však o horečkách opravdových a vysokých, ale o mírně zvýšené teplotě okolo 37°C. Já jsem razila teorii, že tělo maká jak divé a tím dochází k zahřívání hmoty =D. Odbornější vysvětlení je však takové, že tělo bojuje s nějakou nemocí a snaží se ji zapudit. Pravda bude zřejmě někde  v půlce, protože jsem po měsíci trpění v přetopené práci s vyšší teplotou opravdu nakonec lehla s virózou.

Protože se toho spojilo dost najednou - únava, nevyspání, nevolnost, teplota - nakonec jsem skončila na několik týdnů na nemocenské a tam v posteli v tichu, ve tmě, bez počítače a televize i jakéhokoli čtení strávila téměř celou dobu do konce prvního trimestru a do ukončení všech nevolností i zvýšených teplot. Teď jsem za to ráda, protože chodit s těmito potížemi do práce bylo opravdu peklo.

 
Únava
Strašná!! Představte si třeba únavu po kocovině - po nějaké hodně těžké, kdy už vám sice není špatně od žaludku, ale máte těžké nohy, nemyslí vám to, protože i myšlení bolí, jak je to těžké. Byla jsem strašně unavená a přitom jsem paradoxně trpěla skoro celé 3 měsíce nespavostí. Říká se, že nespavost může způsobovat i podvědomý stres ze strachu z porodu. To není můj případ a bohužel jsem na odůvodnění nespavosti nepřišla. Jen jsem hrozně ráda, že už přešla. S únavou byla možná i spojená častá bolest hlavy, kterou jsem nikdy netrpěla (trvala jen cca 2 měsíce, od té doby je zase klid).

Tak aby, ne, organismus pracuje na 200 % procent, tvoří nového človíčka ze stejného materiálu, se kterým pracoval do teď a holt se to musí někde projevit. Já jsem se pravidelně budila kolem půl třetí a dvě hodiny jsem čumákovala do zdi. Přečetla jsem si o tom mraky věcí, sbírala jsem rady a tipy na přírodní produkty, na čaje a povolené bylinky. Pak jsem se na to vykašlala, začala jsem si číst a když jsem potřebovala opravdu spát, tak jsem počítala ovečky. Nakonec mi pomohlo se soustředit na nádech a výdech a do pár nádechů jsem zase spala jak mimino. Počítání oveček na mě mělo vliv kupodivu opačný, protože jsem  se musela soustředit na počítání  a naopak mě to budilo mozek.

 
Tělesné změny
Jak už jsem nastínila v předchozím článku, prsa mi růst nezačala ani tehdy a nezměnilo se to do dneška. Stále vše při starém. Jen na nich byl patrný "liftingový" efekt a byla celou dobu hodně bolestivá. První dva měsíce mě dokonce bolela prsa i v podprsence, takže jsem nosila jen lehce upnutá tílka jako spodní košilky.
 
Zdroj
 

Bříško nebylo viditelné, jen vždy večer bylo mírně oteklé a nadmuté. Protože jsem měla v podstatě po celý první trimestr žaludek jak na vodě, tak jsem zhubla o 2 kg oproti normálu před otěhotněním. V podstatě byste v prvním trimestru přibírat neměly, maximálně o 1 kg. Přibírání z těhotenství se dočkáte až ve druhém trimestru (cca o 3 kg v normě) a spíše a nejvíce až v trimestru posledním, třetím.

Co se týče stavu pleti a vlasů, tak se  také nic zvláštního nedělo a vše zůstalo při starém. Jen mě překvapilo, že i v době, kdy bych normálně začala menstruovat, reagovala pleť výsevem boulí a jiných neřádů. Stejně jako před otěhotněním to trvalo vždycky tak týden a pak byl klid. Ke změnám v pleti má dojít až v pokročilejší fázi druhého trimestru a dál. Takže na ten těhotenský jas a zdravou zář pleti si musíte počkat.

 
Zubař
Vlivem těhotenství dochází ke zvýšené chutí na sladké a zároveň ke změně hladiny hormonů. Proto jsou u těhotných dotované pojišťovnou 2 preventivní prohlídky u zubaře. Já jsem bohužel dojela na ty hormony a nedávno mi doktor řekl, že mám oteklé začervenalé dásně a prodělávám zcela běžný těhotenský zánět dásní. To je bohužel propojeno i s chutí na sladké a vyšší kazivost, protože při zánětu dásní dochází k jejich nepřiléhání na zuby, ty bývají citlivější a samozřejmě i náchylnější na zubní kazy. Do dalšího článku vám napíšu něco o léčivech, léčení viróz pomocí běžně dostupných homeopatik a pokud budete chtít, i o mé zkušenosti s trháním osmičky ve 4. měsíci..


Nálady
Říká se, že na některé ženy má těhotenství doslova zhoubný vliv - začnou být velmi přecitlivělé a náladové. Rána to je většinou pro partnera, protože ten to schytá vždycky jako první. Já jsem žádné nálady a změny v psychice nepocítila. Až mě Odra překvapil pokaždé, když kvitoval, že jsme další měsíc zvládli v pohodě a v klidu a bez nějakých potíží. Myslela jsem si, že to třeba nevnímám jen já, ale když to potvrdil i on..

Samozřejmě, nesmíte se ptát mé drahé matičky. Ta totiž prodělává těhotenství se mnou a přecitlivělá a náladová je za obě dvě bohatě. Takže zatímco já trpělivě čekám, nebo narážky ignoruju, mamča podupává nožkou, vyšiluje a nadává. Náladovost a plačtivost se mi sice zatím vyhýbá, ale hormony přesto pracují. Poznala jsem to sice až ve 4. měsíci, ale zvlášť u mamči to mám na talíři furt - jsem hrozně agresivní nervák. =D


Chutě nechutě
V prvních dvou měsících jsem mohla jíst jen pomeranče a mandarinky. Neřeknu vám proč. Možná to bylo i tou nemocí. Já jsem prostě na nic jiného neměla chuť. Jedla jsem je ke snídani, svačině, obědu i večeři. Až třetí měsíc jsem začala jíst trochu "pevnější" stravu a to jsem zase měla nepředstavitelnou chuť na rohlík s máslem a paštikou (Májkou). Paštiky pro konzervaci a vysoký obsah železa nejsou moc doporučované, já si však nedokázala pomoct. Navíc, rohlíky taky nejím a nikdy jsem je nejedla a teď jsem se jich nemohla nabažit.

Co je zvláštní, tak pokud jsem se zrovna neládovala mandarinkami, tak jsem jedla toast s marmeládou, nebo nutellou. Nikdy jsem nebyla příznivcem sladkých snídaní a vždycky jsem se chutí zakousla do chleba s máslem a volským okem, do smaženice, do salámu apod. Za celý můj život jsem nesnědla tolik sladkých snídaní, jako za poslední měsíce. Takže tento mýtus o těhotenství taky potvrzuju - budete mít zřejmě neuvěřitelnou chuť na sladké. Paradoxně vůbec nemusím maso a masové výrobky - nemám na ně chuť a radši si dám samotné knedlíky s omáčkou a maso vynechávám. Co se týče "typické" chuti na kyselé, ta se mi vyhla obloukem a naopak je mi po všem kyselém zle.
 
Zdroj
 
Po mandarinkovo-pomerančovém období přišlo období sušeného ovoce a jedla jsem po kilech sušené švestky, meruňky a s nastávající zimou i brusinky. Už od Vánoc mám ale chutě zase zeleninové a jsem schopná za den sníst i dvě kila mrkve. Králičí zálibu v mrkvi střídám s jablečnou mánií. Když mám na něco chuť jsem schopná jet do Billy a kochat se pohledem na naleštěné drahé odrůdy jablek, pak si od každého po dvou koupit a půlku schroupat ještě večer k TV.

Průšvihem jsou obědy v práci. Úplně jsem přestala chodit na obědy, protože mě představa jídelní kuchyně vůbec nenadchává. Z počátku jsem to zkoušela přejíst, ale nechuť byla větší a po čase, kdy jsem nechávala čím dál větší porce na talíři, jsem si začala vařit, nebo si chodím pro to, na co mám zrovna chuť. Ale vím, že se už nemůžu přecpávat, jako dřív. Větší porce čehokoli mi nedělají dobře.

Jako největší gastro trhák těho-měsíců můžu jmenovat banán. Je docela neutrální, vždy zažene hlad, dá se vzít do kabelky, všude ho seženete a když máte chuť, můžete ho rozmixovat s mlékem na koktejl. Vidíte, teď mi došlo, nezmínila jsem zde  mou averzi na mléčné výrobky. Vždycky jsem milovala k snídani jogurtové drinky. Teď, stejně jako maso, nemusím s mlékem kromě Melty nic (v první trimestru jsem nesnesla ani tu meltu) a jogurty mě vždycky pěkně proženou, navíc mi vůbec nejedou.

 
Těhotenské vitamíny
To je kapitola sama pro sebe a byť to sem možná až tak moc nepatří, já jsem si tím trápila z počátku hlavu dost, tak to třeba některé z vás pomůže. Vím, že na všech možných diskuzích ani různí lékaři se neshodnou na tom, jestli je to jen továrna na prachy a vitamíny nepotřebujete, že vám stačí ty z vaší stravy, nebo zda je máte brát až ve chvíli, kdy vám zjistí nějaké živiny nedostatek, nebo je stačí brát po dobu vývinu miminka a ukončit jejich braní od počátku růstové fáze.

Já jsem nakonec dospěla k tomu, že nebudu nic pokoušet a půjdu zlatou střední => vitamíny budu brát do ukončení fáze vývinu. První trimestr jsem tak brala Femibion 1. Druhý trimestr jsem chtěla plynule pokračovat Femibionem 2, tedy tím samým, jen se zvýšenými dávkami + DHA (něco jako rybí tuk). Femibion 2 je už pěkně drahá sranda (za měsíc vysolíte cca 5-600,- Kč), ale zase na něj byly nejlepší recenze, že ho organismus dobře snáší a na rozdíl od jiných se po něm nezvrací a nezvedá žaludek.
 
Femibion 2, zdroj
 
No, samozřejmě musím mít zase něco extra. 20 minut po sezobnutí prvního prášku (pěkně po jídle, jak praví návod), jsem se začala klepat, začalo mě svědit celé tělo, dostala jsem silné křeče do podbřišku a začala jsem omdlévat. Byla jsem v takovém stavu, že mi Ondra zavolal záchranku. Stejně jako to rychle přišlo, tak to do 20 minut začalo odeznívat. Záchranka mě stejně radši odvezla do nemocnice (páč s těhotnou nikdo nechce nic riskovat a já jsem tomu ráda, protože ty křeče byly tak silné, až jsem se začala bát i já) a tak jsem skončila na celou noc v Bulovce a lítala z jednoho oddělení a vyšetření na druhé.

Verdikt: zřejmě alergie jako prase, ale naštěstí bez jakýchkoli následků. Od té doby jsem se na to vybodla a kdybyste měl někdo zájem, mám za litr doma dvě nová balení Femibionu 2 a moc ráda přenechám za levnější sumu některé, které vyhovují. Teď promýšlím jestli mám začít brát přídavný vápník v podobě přípravku Osteogenon, který mi doporučila i moje doktorka. V průběhu těhotenství dochází k velkému odvápnění zubů i kostí a dochází pak k velké kazivosti a řídnutí kostí. Ještě to zvažuju, ale fakt se bojím další reakce.

 
Vůně
Tak to byl mazec. Naštěstí mi dál voněly moje parfémy, ale všechno přírodní, co jsem doma měla v zásobách - od éteráků až přes mnou navařené krémy - jsem musela odložit, protože jsem to nesnesla ani ve své blízkosti natož přímo na čumáku.  Tohle se naštěstí srovnalo a vůně už mi nevadí, jen se těm silnějším, které se mi ani dřív moc nelíbily, vyhýbám.
 
 
*
 
 
Co bych tak ještě řekla? Abych to shrnula - první trimestr mi nebylo vůbec dobře a opravdu, zcela vážně, jsem si někdy pokládala otázku, jestli se ještě někdy upřímně zasměju, nebo mi bude tak dobře, abych se měla důvod usmát. Jako mávnutím proutku mi to všechno začalo samo v půlce 3. měsíce ustávat. Víte, já se na své těhotenství strašně těšila a vždy jsem si představovala samu sebe, jak chodím s bříškem a hladím si ho. No, ale na to, že mi bude první 3 měsíce tak blbě a divně jsem připravená nebyla a hodně mě to překvapilo.
 
Ale abych uklidnila ty z vás, které toto období teprve prodělávají.. Nebojte, odborníci nekecají. Pokud se nebudete stresovat třeba strachem z porodu, nebo vyšetřeními a pokud budete jinak zdravé, pak vězte, že vás ve druhém trimestru opravdu čeká krásné období. Kromě toho, že najednou  máte radost, že na světě jste, protože vás už netrápí teploty, nevolnosti ani nejistota z prvních tří měsíců (v nichž nejčastěji dochází k samovolnému potratu), tak začnete komunikovat přes jemné pohyby v bříšku s vaším děťátkem, začnete si ho víc uvědomovat, začnete se zakulacovat a už na vás i ostatní poznají, že jste těhotná (a třeba vám, jako právě mně nechají o dvě kremrole víc, protože jíte za dva =D), začnete se na něj neuvěřitelně těšit. Pokud se vám do teď nepoštěstilo, v tomto období zjistíte pohlaví vašeho miminka, vaše prtě už vás uslyší a bude vnímat vše jako vy. Hormony pracují a vy budete šťastné, vysmáté ;)

 
 
 
Zdroj úvodního obrázku.

30 komentářů:

  1. Ahojky,krásně vyjádřeno.Máš štěstí,že jsi nezvracela...Že by to byl kluk? Na druhou stranu to sladké vypadá na princezničku. :-) Krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A zelenina je neutrální jak Švýcarsko =D No, bude to oříšek, dozvím se to za dva týdny ;) Za to nezvracení jsem moc ráda, jezdím denně autem do práce a nedovedu si představit, že bych musela na dálnici několikrát zastavovat a zvracet podél čáry. Bůh ví, jestli by to vůbec šlo. Asi bych šla na nemocenskou rovnou =D

      Vymazat
  2. Pěkný článek, obzvlášť se mi líbí ten poslední odstavec. :-) Každá si asi projde trochu něčím jiným a je fajn přečíst si zkušenosti někoho tak sympatického.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, já taky hrozně ráda čtu zase o zkušenostech ostatních ;) A moc děkuju za milou zprávu =)

      Vymazat
  3. Tak prvý trimester sme mali takmer identický :D Tiež som nezvracala, akurát párkrát v Grécku na dovolenke, asi mi nesadla strava. Ale non-stop zle od žalúdka, nechute, smrady, únava, ach, spomínam si akoby to bolo včera :) Vitamíny som mala nejaké, ale jedla som ich raz za čas, keď som si spomenula.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, tak to jsi mě uklidnila, protože Tvoje princezna je živá až až a nepotřebovala k tomu ani vitamíny ;) =D

      Vymazat
  4. První trimestr bych spala i ve stoje :) Chodila jsem na soukromou gyndu bylo to drahý, ale stálo to za to téměř každá prohlídka byla s ultrazvukem takže jsem se i těšila na gyndu :) Jinak jsem byla obě těhotenství ošklivá jak noc jak se říká, že holka bere krásu tak u mě to teda platilo mám dvě :))ale jináč si myslim, že je to blbost :) protože většině to sluší i když čekaj holky :) ale zase jsem měla oba porody fakt na pohodu ( oba na Bulovce ) Mám holky 1,5 roku od sebe takže mi teď připadá, že jsem byla těhotná furt :) Nejhorší je si poslední měsíc zavázat tkaničky od bot vůbec se obléct :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já mám v tomto hrozné štěstí, protože se přítel těší snad stejně jak já, takže když mě nedávno viděl jak funím, abych si zavázala pohory na procházku se psem, jen tak prohodil, že mi za pár týdnů už bude muset natahovat ponožky a zavazovat střevíčky ;) Ale klika je, že když nebude po ruce, tak budu nejvíc těhotná až snad už v teple na jaře a budu nosit nazouváky ;)

      A díky za zkušenosti. Já se Bulovce radši vyhýbám. Bohužel jsem tam pokaždé narazila na dost nepříjemný personál, jednou mě vyhodili po 14-denní hospitalizaci v 9 ráno před barák i s věcmi, aniž bych mohla ještě sama chodit a měla zařízený odvoz, podruhé mi zas nebyli ani na jednom oddělení říct, co mi je.. =/
      A já mám bohužel taky soukromou gyndu, na které se ještě docela dost platí a právě jsem dost zklamaná, když čtu od ostatních, jak by to mělo probíhat a jaké info bych měla dostávat a já nevím nic. Ale už jsem se domlouvala, že příští návštěvu jsem tam naposledy a začnu chodit na poradnu rovnou do Neratovické porodnice.. ;)
      K té holce.. je pravda, že moje kolegyně třeba nehorázně přibrala. Ani ne tak váhově, jakože to bylo tak hrozně špatně rozložené, že najednou ztloustla na krku a v obličeji i na pažích a chuděra prostě vypadala na dvojčata a pořád nadávala. No a nakonec to byla holka!! Čímž jsem vyhrála a firemní sázku a dva litry ;) =D

      Vymazat
    2. Jo na Bulovce se najde pár protivců to teda joo a poradna je taky tragická stojíš dvacet minut za plentou, ale zase se tam najde i fakt dost dobrej personál třeba u druhýho porodu pani byla úplně supr :) a taky některý sestry na šestinedělí byli ochotný, ale zase ne úplně všechny taky tam byly takovýty co na člověka koukaly jak na blbce, když se na něco zeptal a byly neochotný ...No já myslela, ty porody v poho, že jsem měla obě holky za dvacet minut venku ( za což asi úplně nenese odpovědnost Bulovka) i s cestou z domova...a právě u prvního porodu mě tam šikovná sestra nutila se sprchovat a skákat na míči a já na ni já už ale rodim :) to neni možný jste prvorodička, ale pak byla zase moc hodná asi cejtila, že přestřelila...ale u druhýho jsem měla uúplně supr porodní asistentku takže je to hodně o lidech..a o štěstí koho člověk chytne, ale globálně to tam nebylo úplně špatný i když ono člověk prožívá takovou euforii z toho mrňouska, že mu ani protivný lidi nepřipadaj tak hrozný :)) ..Jinak jsem chodila na poradny do gynem jo taky drahota, ale fakt úplně supr doktor odpovídal na všechny moje pitomý otázky a i na otázky manžela, kterej se dycky těšil, že půjde se mnou na ultrazvuk:) Jo přesně ten obličej tučnej to jsem měla taky :)ale já nabrala 25 kilo tak co se divim :))

      Vymazat
    3. Panečku, ale zase máš určitě krásný holky ;) Je fakt, že si člověk docela utříbí čtením cizích názorů a zkušeností, co by vlastně chtěl on a co je ochoten zkousnout, přehlédnout, nebo na čem mu záleží. Uvidíme, jak se to všechno bude vrbit. Zatím jsem přibrala teprve první 3 kila a nikde nejsou vidět, tak uvidíme, kam se posunou kila další =D

      Vymazat
    4. Krásný a zlobivý tak, že už mám naštěstí ty kila dole:) takže těch nabranejch kil se neboj, každej jsme jinej a i každý těhotenství u toho prvního jsem nabrala 25, ale nechala dost v porodnici a u druhýho 15 kg v porodnici skoro nic, ale pak to šlo rychle dolů :) někdo to vykojí a někdo vylítá když začne mimčo lézt, chodit nebo prudit tak, že člověk nemá ani čas, aby ho honila mlsná..a moje starší dvouletá jak vidí, že něco jim tak je hned nastoupená a už je to mamíí já taty a už mám zas prdlajs :)a mám doma oblečení snad všech konfekčních velikostí :))

      Vymazat
    5. Neboj, rozhodně bych se nezdržela v jídle, nebo nedržela dietu. Spíš jsem překvapená a občas až vyděšená, že přibírám tak málo, na to, jak mám už velké břicho, nebo v kolikátém jsem měsíci apod.. =)

      Vymazat
  5. Pěkné postřehy, dobře jsem se začetla :) Já myslím, že každá to má jinak, v něčem se s tebou shodnu, v něčem to mám jinak a taky teď u druhého těhotenství vidím, že i každé těhotenství může být trochu jiné ;) Hlavní je podle mě být v pohodě, nehledat na netu co všechno se může po.., užívat si to, protože takové to těhotenství s bříškem trvá vlastně jen krátce a za pár měsíců po porodu už si to člověk ani neumí představit jaké to vlastně bylo.. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No přesně a čím víc verzí těhotenství je možné načíst, tím to člověka víc uklidní. Zrovna rady mojí mamči a její srovnávání s tím, když rodila mě, mi moc na klid nepřidalo. =) A souhlasím s tím, že dobré je se třeba motivovat krásnými příběhy z hladkých a spokojených porodů, ale to je tak maximum, hlavně nečíst negativa a užívat si to. Já si celou dobu říkám, jak to pomalu utíká,že už se těším, až budu mít ještě větší bříško, nebo furt něco dalšího, ale pak jsem si včera zkušebně náhodou počítala datum, kdy půjdu z práce na mateřskou a byla jsem překvapená, protože je to už skoro za pár =D

      Vymazat
  6. Ahoj,
    já teda občas zvracím, ale není to žádná tragédie,hodně se mi dělá zle, když chystám našemu hafanovi žrádýlko, uf, jen jdu k tomu pytli granulí a mám co dělat... Únava byla děsná, teď se mi to zdá malinko lepší. V noci se neustále budím a chodím na wc a to teda i v práci, včera jsem musela odběhnout i z hodiny od dětí, pač bych to do přestávky určitě nevydržela:) Pleť jak píšeš,taky něco vyleze v období kdybych to měla mít, ale jinak docela ok. Vůně, pachy vše vnímám dost intenzivně a to jsem měla předtím spíš takový slabší čich:) Jinak mám poslední týden hrozně velké chutě na cokoliv sladkého, včera jsem si musela koupit Jesenku jinak bych se snad zbláznila:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, jojo, to já jsem zase zatížená na arašídové horalky =D v kolikátém jsi týdnu? Neboj, ta únava opravdu začne přecházet. On si pak i člověk zvykne na stav, že je pořád něco jinak a najednou zjistí, že už je zase všechno normální až mu to přijde divný. Mně se naposled ptali na poradně, jak se cítím a já na to řekla, že jako bych nebyla vůbec těhotná =D A s tím záchodem.. prý to přechází po 4. měsíci, kdy si orgány v těle jinak "sednou", ale řekla bych, že je to naopak. Sice mě už močák nebolí, ale chodím čůrat cca každou hodinu, takže jsem dost limitovaná u nakupování, u obědů, u cestování, nebo u procházek =)

      Vymazat
    2. Končím 11. týden a příští týden mě čeká podrobný ultrazvuk, tak se těším i trochu obávám... Mě se taky pan doktor jen zeptá, nějaké problémy? Hehe,taky mi to přišlo jak kdybych nebyla těhotná, ale tento týden právě při té prohlídce mi taky dělal ultrazvuk a bylo to hrozně vtipný vidět mimino jak se tam otáčí a schovává... Já chodím taky každou hodinu, je to mazec, snad to bude lepší, ale nevím nevím, prý 8. a 9. měsíc to už je prý člověk je na na záchodě:))) Mě se třeba stane, že jdu o přestávce a než dojdu třeba do třídy do druhého patra, tak na tom druhým jdu zase:)))

      Vymazat
    3. Jojo. Já jsem chodila ze začátku třeba třikrát za noc, to se aspoň spravilo a i když kvůli močáku vypiju před spaním ještě třeba hrnek vody, tak zvládnu prospat celou noc, ale přes den si to dost vynahradím. Nejhorší je, že to nejde nijak přečkat, nebo oddálit, stačí se nedostat na záchod do 15 minut a začne mě od toho až bolet břicho, jak se tam už nic nevleze =D
      Tak přeju hezký ultrazvuk a držím palce =) Já se u něj vždycky rozbrečím =D Tentokrát na ten velký chci zatáhnout i Ondru, protože chudák ještě Prtě ani jednou neviděl a fotky mi na gyndě do kapes taky zrovna necpou, tak jsem zvědavá na jeho reakci =)

      Vymazat
  7. Na únavu mi gynekoložka řekla trochu jemnějším stylem, že jsem prostě stará, tak co čekám. Že prostě se ten věk, kdy mají ženy děti zvyšuje a po 30 už nto tělo prostě není v takové kondici jako ve 20. Možná na tom něco bude, já byla s oběma děckama unavená strašně, ale u toho druhýho už to člověk až tak nevnímá a ani nemá moc na výběr. Na vitamíny kašli, beztak ta vstřebatelnost těch vitamínových přípravků je děsně malá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, dobrá gyndařka, koukám, že černý humor ještě v lékařství nevymřel =D No hele, já naštěstí byla unavená jen ty první měsíce, pak to rázem přešlo a zase srším energií.. Ale ty vitamíny - ještě jsem se přikláněla k tomu, že bych brala ten vápník, ale když jsme si přečetla, že je to docela rizikové pro lidi trpící na problémy s ledvinami, tak jsem ustoupila i od toho. Nechci nic riskovat.

      Vymazat
  8. Hele, já chodím k doktorovi v Neratovicích (ale ne do nemocnice) a jestli poradna znamená, že mi sestřička změří tlak, zkontroluje moč, zváží a zeptá se, jestli mi otékají nohy, tak OK, tak teda chodím do poradny. Jinak pan doktor si sice rád popovídá, ale o věcech s gynekologií a porodnictvím nesouvisejících (o cestování, práci, cizích jazycích...). Jediná rada, co mi dal, bylo hned na začátku, že mám brát kyselinu listovou, na dotaz kolik, odpověděl jednu tabletu. Jednu tabletu jak silné listovky jsem se už nedozvěděla. Ale zas na druhou stranu jsem ráda, že mi nic nezakazuje (možná proto, že se neptám, jestli něco můžu nebo ne). Ani k tomu zubaři mě neposlal nebo nezmínil, že by bylo dobré tam zajít, vydala jsem se tam minulý týden sama, protože jsem na poslední prohlídce skoro před půl rokem a hlavně kvůli tomu, že se příští týden stěhuju, tak jsem se chtěla nechat ještě předtím prohlídnout.
    Já jsem žádné těhotenské vitamíny nebrala a neberu. Užívám pouze listovku (sice už jsem v 6. měsíci, ale tak doberu načaté balení, že jo), rybí tuk, brusinky preventivně kvůli močáku a hořčík, což mi pár těhotných doporučilo na zácpu. Nevím teda, jestli to pomáhá, ale snad to neškodí.
    To s tou nespavostí mám taky. Obvykle se budím mezi jednou a druhou hodinou a tak čtyř nebo pěti jsem vzhůru, úplně čilá. Takže jsem vzdala převalování v posteli, prostě si vezmu knížku a čtu si do té doby, než se mi začnou klížit víčka. Dobrý je, že si můžu ráno přispat.
    Jinak jsem byla před nedávnem na konzultaci u porodní asistentky ve Francii (budu tam rodit) a byla jsem nadšená. Nevím, jestli jsou takové všechny, ale tahle byla úžasná. Nejvíc se mi líbilo, jak vzala model pánve a plyšového medvídka a na tom nám podrobně popisovala a demonstrovala, co se děje při porodu a jaký je rozdíl, když porod probíhá přirozeně a když se naopak používá např. řízené tlačení.
    Moc pěkné to bylo, byla jsem z toho úplně na měkko, málem jsem se rozbrečela dojetím :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Přesně!! Nechápu, jak tomu můžou vůbec poradna říkat, při těch úkonech, co dělají i to přijde jako výsměch =D
    Já bych se na toho rádoby povinného zubaře taky vybodla, jenže už ta osmička fakt musela ven, takže jsem šla dobrovolně. Stejně jsem si zapomněla říct o razítko do průkazky, takže mi to nikdo nedosvědčí =D Hodně přemýšlím o tom EKG, protože mi ho točili v nemocnici a nechce s e mi kvůli tomu oblítavat kliniky a čekat až na mě přijde fronta po x důchodích, kteří si chtěljí s dokotorem popovídat. Obvodní doktorku určitě dám, ale jen, abych ji pozdravila =)

    Fakt? Ukazovala to i na modelu? Kéž by někdo pochopil u nás, že kurzy obsahující přečtení příručky nejsou fakt všechno.. Mně se hrozně líní kurz hypnoporodu a pořád o něm uvažuju. Nezapojovalal ses včera k diskuzi ke článku u Cyklistky? Tam jedna holčina také psala o Francii, kde bude rodit a že naopak je tam hodně odlišný přístup k celému mateřství, chodí se tam brzo po porodu do práce, děti skoro nekojí a na nějaké přirozené porody a vlastní PA moc nejsou zvědaví..

    OdpovědětVymazat
  10. jo jo, jsem to já. moje znalosti a zkušenosti ohledně porodů, jak ve Francii, tak v Česku, jsou poměrně omezené. ale mám pocit, že ty porody budou v obou zemích dost podobné. Hodně medikace, epidurály atd.
    já jsem si tedy záměrně vybrala porodní asistentku, o níž jsem tušila, že by mohla mít k přirozeným porodům spíše kladnější vztah. Zabývá se mimo jiné hatponomií. Nevím, jestli je v Česku tahle metoda známá, přišel s tím snad nějaký Holanďan. Jde o to, že je možné s miminkem ještě před narozením navázat kontakt prostřednictvím doteku a velmi důležitou roli v tom hraje otec. Prý se toho dá pak i využít při porodu, pomoci miminko nasměrovat do správné polohy. No, k tomuhle bych asi byla spíš skeptická, ale celkově se mi ta myšlenka líbí, navíc já jsem hodně dotekový člověk, miluju masáže, fyzický kontakt a hlavně jsem si říkala, že když někdo pracuje s takovouto metodou, asi nebude zrovna prosazovat epidurály, vyvolávání porodu a ne nutné lékařské zákroky.
    O hypnoporodu jsem slyšela, zrovna nedávno mi ho doporučovala jedna známá, která momentálně žije v Izraeli. Ale nejbližší místo, kde probíhají kurzy je víc jak 100 km daleko, takže nic. Ale naopak jsem zaznamenala, že v blízké porodnici nabízejí předporodní kurzy sophrologie (jestli to dobře chápu, mělo pracovat s uvědomováním si vlastního těla, vizualizacemi, relaxací, vědomým dýcháním a tohle všechno by mělo pomoci zvládnou bolesti), tak jsem zvažovala, že bych zkusila tohle.
    V Česku jsem žádné kurzy nehledala, ani moc informací nevyhledávala, protože jsem si říkala, že nemá cenu začínat něco, co nedokončím. A teď zas panikařím, jestli už není pozdě a neměla jsem dávno už s něčím začít :-) Ale tak snad to nějak zvládnu, pár měsíců ještě mám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom jsem už slyšela, prý se jedná o metodu z Číny..? To by mě taky zajímalo, jen jsem k tomu u nás nenašla žádné podklady..
      No určitě to zkus, protože podle toho, co píšeš, že by to mělo být, se jedná o hypnoporod ;)
      Já si kurzy nechávám až po zkouškovém takže na období tak mezi 6-7 měsíci a jsem na ně zvědavá. Čím dál víc literatury k tomu čtu, tak už i upouštím od kurzu hypnoporodu - sesbírat se dá většina info i po různých zdrojích na netu. Každopádně mě děsí spíš ty porodnice. Vždycky, když se uklidním zkazkou na tu mou vybranou, přijde něco, co mě zase totálně rozhodí a já začínám od začátku. Teď mám momentálně ve výhledu stále na 1. místě Neratovice, hned po nich Příbram a pak Roudnici. Jak to dopadne, je ve hvězdách =)

      Vymazat
  11. Mitsuuko, ač jsem z Prahy 4, rozhodla jsem se dvakrát rodit v Neratovicích a jestli se dokopeme ke třetímu dítku, je jasné, kam zase zamíříme :-) kdybys chtěla vědět něco blíž, napiš :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juchůůů, tak mám konečně přímý kontakt na někoho s referencemi o Nera! To je super, moc ráda bych se dozvěděla všechno! =) Jen se mi nepodařilo na Tebe vypátrat mail, tak kdybys mi mohla prosím napsat na můj mail..? díky moc moc moc =)

      Vymazat
  12. Hele, to že máš pocit, že jsi divná, z toho si nic nedělej. Ten já mám celej život i bez oplodněného vajíčka. A že prsa nerostou...well, přijde to. Třeba pak nebudou chtít splasknout. Chci říct - nejsem moc emocionálně založená, tak snad jen, že držím palce :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě žes to vysvětlila tím posledním dovětkem, musela jsem to číst třikrát =D

      Vymazat
  13. už jsi udala ten Femibion 2? Asi jo, viď?

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...