středa 28. října 2015

Kuk na svět, Prtě! - Porod | "Jsem v tom!", těhotenský deníček


Poprvé od posledního článku se mi podařilo zapnout počítač. Nejenže ještě stále necítím prsty na pravé ruce, takže i teď je to docela kovbojka, ale nebyla chuť a ani čas. Teda, čas by byl, ale radši jsem si četla, nebo koukala na TV a navíc teď začala Tour de France, takže to bylo jasný.. A jsem moc zvědavá, na kolikrát budu tento článek psát, protože Prtě vydává už dvě hodiny budící zvuky a znáte Murphyho. Za tu dobu čekání, než se probudí, jsem mohla mít článek snad i publikovaný, ale sedám si k tomu až teď, což znamená, že do 5 minut bude vzhůru. Ale zkusím to..

Je vtipné číst zpětně poslední článek, který jsem psala vlastně 3 dny před porodem, aniž bych měla špetku intuice, co přijde, nebo zaznamenala nějaké sebemenší náznaky. Je to sice už téměř měsíc, ale zkusím si to vybavit. A ještě vtipnější číst začátek článku, který jsem psala před 4 měsíci, ale nechala jsem vám ho tu pro pobavení =D

Bylo pondělí, 8. června, a já jsem se konečně dokopala k napsání článku o osmém a devátém měsíci těhotenství. Tak trochu jsem tušila, že to možná bude před porodem i poslední článek, ale že to bude tak rychlé, to mě nenapadlo. Ten den večer jsme šli s Ondrou do kina "musíme-stihnout-co-se-dá" na Šíleného Maxe a bylo to opravdu tak šílené (kdo viděl, pochopí), že jen z té hudby se Prtě vrtělo po celé dvě hodiny a až do rána mi bylo špatně. Navíc byly silné bouřky, kdy se většině těhotných změnou tlaku spustí porod, takže jsme druhý den jeli pro jistotu na kontrolu do porodnice, jestli je všechno v pořádku. Až potom jsem si spojila 1+1 a dokázala identifikovat své první poslíčky. Hmm, škoda, že o nich každý mluví, ptá se na ně, ale že by mi někdo dokázal kloudně popsat, jak se poznají, to ne. Po porodu už mi to bylo celkem k ničemu.. Takže kdybyste měly stejný problém jako já s jejich identifikací, pak vězte, že je to jako menstruační křeče..

Kontrola ukázala naštěstí klidový stav a tak jsme jeli domů. Nic se nedělo. Planý poplach. Dle doktora se ani k ničemu neschylovalo, takže co to řešit. Naštěstí pro mě, jsem byla z pondělka tak vynervená, že jsem si během úterý stihla zabalit všechny věci do porodnice, umýt hlavu, nalakovat nehty na rukou a hlavně na nohou ("Vždyť to bude to první, co ze mě to chudák dítě uvidí, tak ať se nelekne"! =D). Vracím se po malé pauze (toto je první =). Jo a taky předem pěkně vyděšená ze zkazek jiných rodících matek v pražských porodních "samoobsluhách", zvládla jsem se horko těžko i oholit. Nejsem sice stydlivá, ale přeci jen si ráda dělám delikátní věci sama a fakt nechci, aby mě někdo cizí holil. Takže se dá říct, že jsem byla připravena na porod takřka dokonale už od úterka. Jo a v tašce do porodnice jsem nakonec měla, jak se ukázalo, zcela nevyhovující věci, ale asi tunu čokolády!

Ovocné a čoko kytice od Frutico.cz jsou úžasné. Dostala jsem jednu 3kilovou na narozky, pár dní před porodem a celou jsem ji sežrala na posezení! Doporučuju jako dárek pro někoho do kanclu, jako překvapení, nebo pro milovníky ovoce. Já někdy i laškuju s myšlenkou, že bych si ji objednala sama pro sebe jen tak na chuť domů =)

Čokoláda tedy sbalená, pedikúra hotová, klidně si můžu začít rodit, že jo.. Středa byla divná, od rána mě pobolívalo břicho jako při očekávání menstruace a byla jsem za celý den snad 10x na záchodě (ehm, nemyslím teď čurání). Ale protože jsem od rána snědla prakticky celý osmikilový meloun a kilo broskví, nebyla jsem tím nijak překvapená a brala jsem to jako zcela přirozené potvrzení zákona o akci a reakci. Tu noc jsem usnula snad už v devět, byť jsem celý den prakticky proležela a jen projedla. Nedalo se jinak, jak jsem vstala, začalo mi být blbě a vleže to bylo v pohodě. Jo a taky jsme se s Ondrou dívali na původního Šíleného Maxe ještě s Melem Gibsonem. No, Prtě má prostě na Maxe pifku, jinak si to vysvětlit nedovedu.. Právě jsem začala pokračovat  psaní po cca 4 měsících =D Takže se nedivte starým zkazkám, Tour už dávno skončila a Prtěti bude za chvilku 5 měsíců, ale o tom zas jindy.. =)

Poslední týdny jsem byla zvyklá vstávat na WC snad i 5x za noc, takže mě nepřekvapilo, že jsem se probudila a bylo půl druhé. Najednou jsem cítila pod sebou mokro, ale jen trochu. Přemýšlela jsem, jestli to nevyfuněl Mates, ale to těžko, když jsem tam ležela. Že by přišla ta obávaná těhotenská inkontinence? To snad ne! Ale asi jo.. Achjo, no nic. A šla jsem na záchod. Nic neobvyklého jsem nepozorovala, v klidu jsem se vrátila do postele a usnula jsem dál. Ještě před usnutím mi proběhlo hlavou, že jestli je to plodovka, tak bych asi neměla usínat.. Po hodině mě probudila už pěkná louže a zima. Jemně jsem Ondrovi poťukala na rameno a vzbudila ho. Trochu se vyděsil, když jsem mu říkala, že nevím, jak se pozná plodovka a jestli jenom nečůrám. Začal hned googlovat. Divily byste se, že jsme rozhodně nebyli první, kdo měl potřebu vyhledávat v googlu heslo "Jak se pozná plodová voda"!

Tým naprosto úžasných sester a porodních asistentek v Neratovicích. Osobně znám skoro všechny a jsou neuvěřitelně hodné a nápomocné!

Když jsem mu postupně potvrzovala všechny jmenované znaky, začal vyšilovat, že teda musíme jet. Já jsem řekla, že se mi chce spát, mám hlad a nikam v noci nejedu. =D No, nakonec jsme jeli, ještě jsem hledala oblečení a několikrát se převlékala, protože "v tomto přece nepojedu!". Vyjeli jsme 1,5 hodiny po prasknutí vody a má se za to, že byste po jejím odtečení měly do 2 hodin dojet do nemocnice. Stihli jsme to na minutu. Do Neratovic jsem dorazili oba dva vysmátí a trochu nervózní. Nepodařilo se mi za celou dobu dovolat mé porodní asistentce a jak se později potvrdilo, byly i moje obavy o volné lůžko na místě. Rychle jsem vlítli do výtahu, protože na schody už jsem fakt neměla (takové lehké menstruační křeče mě začaly chytat v autě na půl cesty přesně po 5 minutových intervalech), ale protože byl tak přííííšerně pomalý, stihli jsme si tam blejsknout ještě jedno rodinné selfie "3v2"

Na porodním nám otevřela rovnou Květa (moje PA) a hned nás vyděsila, že nemají jediné lůžko. Vzápětí mě ale uklidnila, že ona se postará, abych tu zůstala a pak už mě šoupla s Ondrou do malé koupelny s rohovou vanou na lůžko a na monitor. Místnost byla tmavá a jen v rohu svítila solná lampa - bylo to hrozně příjemné, spíš jak v romatnickém hotelu než v porodnici. Všechny jsem bavila větou, že ještě určitě nerodím, že je jen zdržujeme a že radši pojedeme domů spát, že je to stejně jen další planý poplach. No, podle monitoru asi nebyl a ani podle narůstajících kontrakcí, které od cesty autem nabyly během 20minut 3 minutových intervalů. Následovalo vyšetření doktorem a prý jsem otevřená už na 4 cm. Tímto tempem se prý ani nestihnu převléct. Já myslela, že si dělá srandu, ale v tu chvíli mi zintenzivněly kontrakce a už jsem pochopila, že se tak brzo do své postele za Matýskem a šíleným Maxem nevrátím.

Koupelna, ve které jsem stihla jen monitor, na víc už nezbyl čas =)

Po tomto nálezu jsem šla rovnu na pokoj. Nestihla jsem ani začít přemýšlet, jestli mám mrčet kvůli rezervaci nadstandardu, kdyby se uvolnil v dalších dnech a už přišla další kontrakce a já jen zatínala prsty do kovového zábradlí mé budoucí postele v 4lůžkovém pokoji (to se později ukázalo jako naprosto úžasné, protože jsme se tam sešly výborná parta ženských!). Pvní zádrhel. Já primadona si s sebou vzala jen gumové balerínky (prostě kráva, no)!! Z těch kontrakcí jsem byla tak vyšašená, že jsem tam nezvládla ani dát nohu, takže jsem nakonec chodila v Ondrových pantoflích čísla 45!! Další zádrhel.. Protože jsem měla pozitivní nález na streptokoka, musela jsem před začátkem porodu dostat ještě kapačkou ATB. No, není náhoda, že nemám ráda doktory,  radši se obracím k přírodě, homeopatii a bylinkám.. Najednou mi všechno kolem zbělalo, začalo mi hučet v uších a aniž bych to věděla, tak jsem se jim drobátko složila na postel. Až po porodu mi Květa přiznala, že se bála, že mě budou muset intubovat a  že skončím na císaři.. No, dámy, nebojte, dostala jsem prostě jen další alergickou reakci jako tentkrát na Femibion 2 ( pokud jsou tu některé těhotné a chtějí ho, mám ještě dva celé balíčky  a ráda ho daruju, když už jsem za něj vyhodila ty prachy, ať ještě poslouží), takže jsem dostala jen něco kapačkou na alergii a další ATB už ne s tím, že nechtějí riskovat. Na tenhle odstavec si vzpomeňte za chvilku, až budu líčit dobu po porodu.

Jo, ta kapačka se dává do zápěstí, abyste pak měly volnost v pohybu a mohly během porodu i skrčit ruce. No, řeknu vám, nejenže se jim to nepovedlo píchnout, ale bolelo mě to snad víc než šití a měla jsem ještě měsíc monokla, takže jsem nakonec dostala vyškemranou klasicky do lokte. Pak už to začalo bejt zajímavý. Kontrakce už byly fakt hnusný, ale ještě stále po třech minutách, abych stihla odcupitat na porodní sál. Od té chvíle jsem Ondrovi svěřila dozor nad homepatiky k porodu (chtěla jsem vám je sem napsat, ale já trubka to už vymazala z tel. Ale mám dojem, že jsem vám o nich psala v minulém článku. Pokud ne, zkusím to dohledat, když tak mi napište do komentu). Už jsem nebyla schopná přemýšlet nad ničím jiným než nad vteřinami, kolik mi jich ještě zbývá do konce kontrakce, natož abych u toho ještě počítala kuličky a hlídala si jejich braní po 15 minutách. Po několika vycucaných várkách jsem je už dost cítila na jazyku a měla jsem hořkosladké patro. Bylo to až trochu nechutné.

Přesně na tomto sále jsem rodila.. Vidíte to denní světlo??

Když jsem byla otevřená na 7 cm, nevnímala jsem už ani čas, jen ty zpropadené vteřiny, které se tak do konce stahu vlekly. Kontrakce trvaly vždy okolo 35-40 vteřin a věřte mi, že se mi zdály nekonečné. Už jsem byla v takovém stavu, že jsem hrdelně hluboce řvala, ale že by mi to pomáhalo, to moc ne. Jen to šlo tak nějak přirozeně samo, až mě to překvapovalo. A na nějaké nadávání, nebo kletby jsem neměla ani myšlenky. Mezi kontrakcemi jsem měla vždycky tak 2-3 minutky na odpočinek. Z té bolesti, nebo spíš z jejího druhu (velmi zvláštní - šílená až niterní bolest a pak jako když utne a jste zcela normální a v pohodě), jsem byla tak v šoku, že jsem vždycky na oddechový čas naprosto zcepeněla. Měla jsem zavřené oči a ze začátku se všichni báli, že jsem zas omdlela, nebo že spím =D. Byl to totální útlum a vždycky jsem během něj načerpala novou sílu na další kontrakci. A kolik jich celkem bylo? Ty vado, to nevím, ale asi tolik zase ne. 

Jo a poradím, protože mně to nikdo neřekl. Je to blbý, ale pijte co nejvíc během porodu, protože pak po něm nesmíte dvě hoďky jíst ani pít, kdyby náhodou přišly komplikace, abyste mohly pod anestezii. Nevím jak v ofiko velkých nemocnicích, ale Květa, která byla se mnou a Ondrou až do samotného rození prtěte na sále sama, mi pak i sama udělala meduňkový krásně slazený čaj a dělala, že to nevidí, když jsem pak s prtětem na sále dozunkla flašku matonky. 

Měla jsem předem načteno, že rození v klasické poloze na zádech je super pro doktory, ale horší pro rodičku a měla jsem radost, že Neratovice mají obrovský nádherný sál, který je jak pokojíček, je v něm vše od žíněnky až po míč, stoličku, závěsný šátek.. No a já nebyla z té postele schopná vstát! Jakoby nestačilo, že jsem ani nestihla využít tu rohovou vanu s aromaterapií! Když jsem se chtěla jen obrátit na bok, tak mě zkolila taková bolest, že jsem šla zase radši sama dobrovolně na krovky. Navíc, na boku jsem si musela držet břicho ve vzduchu, protože to bylo dost nepohodlné. Nakonec jsem na zádech i rodila. A moje slavná pedikúra šla do háje už v tu chvíli, kdy jsem přišla na porodní sál - byla mi hrozná zima. Navíc mě i začala bolet hlava, tak mi Květuška donesla peřinu. Nakonec jsem s ní skoro i rodila. Ještě matně si vzpomínám, že šel kolem mě doktor z noční směny a kontroloval výsledek monitoru. Akorát mi skončila kontrakce, když se loučil a já za ním volala, že mu to moc sluší a je moc sympatický, ať neodchází, že chci, aby mě rodil on a že moc hezky voní. Co na to vedle stojící Ondra, to vůbec nevím =D

Sál z pohledu od oken. Dveře byly nádherně fialově a já to brala jako znamení, proože tuto fialovou miluju!

Pak už si jen vzpomínám, že najednou hrozně přituhlo a já jsem začala panikařit. Kontrakce už snad byla stálý stav, žádný oddechový čas se nekonal a navíc se mi začalo chtít hrozně na velkou. Začala jsem na celou porodnici řvát "Květuškooo, co mám dělat, já vám to tu asi pokakám!!". No a tak jsem začala rodit. =) To už předem dobře instruovaný Ondra mačkal tlačítko na přivolání doktora. Celou dobu byla se mnou Květa a rodila mě také ona. Dr. byl jen dohled a byl docela nepříjemný. Nakonec mi řekl, že když nebudu řvát, budu líp tlačit a porodím rychleji. A měl pravdu. Zkousla jsem něco o pr***li a udělala jsem, co mi radil. A prtě bylo na světě na třetí zatlačení. Řeknu to takhle, samotný porod - tlačení - je něco, co už jsem nedokázala nijak ovlivnit, ono to šlo samo. Prtě se tak dralo na svět, že jsem neměla jinou možnost. Bylo to hrozně silné. To kontrakce byly daleko horší. Co si vybavuju, tak že najednou kolem mě bylo hrozně lidí. Stále mě rodila jen Květa, ale vedle stál ten doktor, z druhé strany dětská sestra (strašně milá a hezká a mezi tlačením jsem jí prý říkala, jak jí ten šátek ve vlasech sluší!), no a Ondra, který byl úžasný.

Zde trochu odbočím od "napínavého" líčení průběhu porodu a povíme si, na co je dobrý chlap u porodu. Já byla až do porodu přesvědčená, že ho tam nechci. Děsily mě psychologické zkazky o tom, že někteří chlapi o nemusí vydýchat a pak mají třeba odpor k sexu, nebo k ženě samotné. Byla jsem blbá. Chudák Ondra chtěl tak ctít mé přání, že opravdu mále na samotný porod odešel. Ae dámy, co s budeme povídat. Pokud s vámi je muž po dobu, kdy vás vyšetřuje několik doktorů za sebou, kdy řvete, nebo vás doprovází na záchod, tak už je docela jedno, jestli u samotného porodu bude, nebo nebude. Já jsem ho tam najednou hrozně chtěla. Přišlo mi to naprosto přirozené a jako jediné správné. Ondrovi to nevadilo, to už jsme měli předem probrané, takže jsem jenzaškemrala, ať se mnou zůstane a on mi dával obklady na bolavou hlavu, počítal kuličky homeo, dával napít a při samotném porodu mi nakonec držel a podpíral hlavu, na co jsem já už neměla síly. Jo, a jestli ho porod vyděsil? Po všem se ještě díval, jak vypadá placenta a s Květou to zkoumali!!

Celý porod trval 4 hodiny a Květa mi pak vrdila, že nikdy homeopatikům nevěřila, ale že musí být zázračná, protože takhle rychlý a v pohodě první porod nikdy neviděla. Jen dodám, že jsem nedostala žádný oblbovák, ani oxytocin na urychlení, prostě šlo vše krásně samo. Horší to bylo potom. Já z toho všeho úplně zapomněla, že mám být zvědavá na pohlaví. Tak jsem počítala s tím všemi očekávaným klukem, že jsem to brala jako samozřejmost a vůbec mě nenapadlo se zajímat o to, co "to" je. No a ono to bylo největší překvapení. Ona to byla Anička!! A víte co? Mně se den před porodem zdálo, že je prtě velké a byla to holka!! Dali mi ji na hrudník a to malé stvoření se hned přicuclo a začalo pít, byť ještě nemělo co. Ale musím vám přiznat, že mě rozhodně žádný příval mateřské lásky okamžitě nezaplavil. Necítila jsem nic. Jen úlevu, že už je to všechno za mnou.


Pak probíhala kontrola doktorem a tu bych si teda za rámeček nedala. Zjistili, že jsem natržená (dost blbě nahoře, po obou stranách) místo obvyklého "spodku". A jelikož jsem jim už dřív předvedla tu super alergickou reakci na ATB, báli se mi už dát lokální anestezii a šili zaživa. Ještě doktor vtipně podotkl, že horší než porod to být nemůže a že jsem přece tak rozptýlená tím prtětem, že si ani neuvědomím, že něco dělá. Víte co? H***O! Bolelo mě to a bylo to nepříjemnější než porod. Taky vím, že to jsem se už neudržela a nadávala jsem mu, ať tak blbě nekecá, když on nikdy nerodil a určitě ho ani tam dole nikdy nesešívali zaživa! Obstříknutí sprejem mi vůbec nic neumrtvilo, takže jsem si to vyžrala skvěle. Trhala jsem sebou tak, že jsem musela bohužel dát Áňu Ondrovi, ale aspoň si užili aspoň svůj oční "bonding" ;) Po nějaké půl hodině bylo konečně vše hotovo, dostala jsem na zchlazení celého spodku led, zase peřinku a už jsme si s Áňou lebedily povinné dvě hoďky na sále. Občas mě zašla Květa zkontrolovat a Ondra mě mezi tím krmil aspoň hroznovým cukrem, protože čokoládu nemohl najít!!

Ze sálu jsme zavolali všem rodicům a nejbližším a mně teprve v u chvíli došlo, že je osm ráno a že fakt celou dobu během porodu nepříjemně svítilo slunce rovnou na sál a já chtěla spíš tmu. Po dvou hoďkách jsme se překodrcali do pokoje, kde probíhala čilá ranní rutina, jako by se nic nedělo. Květa mě hned nahnala do sprchy. No, příjemné to nebylo, to vám povím a ty poporodní vložky v síťovaných kalhotkách už vůbec ne. Kdyby mě nešili, byla bych myslím hned naprosto v pohodě, ale takhle jsem nemohla chodit, sedět, prostě nic. A víte, co bylo fajn? Že jsem rodila s ideálním načasováním - když jsem vyšla z koupelny, už na mě čekala na stole snídaně =).

Takto vypadají pokoje. Každý je jinak vymalovaný. Já měla taky růžový, ale s výhledem místo na paneláky, do zahrady a na stromy. Jo a vůbec není špatné spát na prostřední posteli (já spala). S tou jezdící postýlkou si pak můžete zajet z jaké strany chcete a udělat si tam manťák podle toho, na jakém boku chcete s prtětem ležet ;)

Teď už to zkusím shrnout rychleji. Nemocnice byla skvělá, nikdo tam nikoho nebudil, všichni byli hrozně milí a já si doma pak několik dní nadávala, že jsem si vymrčela propuštění domů už po třech dnech, když jsem tam mohla zůstat dýl. Bylo to krásné období plné intimních chvilek s Áňou, s tím malým uzlíčkem, který jsem nebyla schopná ani odložit do postýlky a když v ní poprvé zaplakala, už jsem ji do ní nikdy nevrátila a spaly jsme spolu celé tři dny v mé posteli. Fakt, jestli vám můžu poradit.. Budete chtít být už doma, bude se vám možná, stejně jako mně, hrozně stýskat po vašem muži a po rodině, budete chtít být už s tím drobečkem ve známém prostředí... Nedělejte to. Pokud jste v hezké porodnici (jděte do Neratovic a máte to zaručené), jsou na vás hodní, cítíte se tam dobře, tak využijte co nejdéle doby, kdy se o vás starají (mně dokonce udělali i obklad z dubovky a vařili nám kojící čaje po litrech), krmí vás (žádné chození do jídelny, ale papání nám nosili na pokoje až pod nos), máte kolem sebe neustále ten pocit, že se nic nemůže stát, protože jste někde, kde vám pomohou a ví si se vším rady, kde vám dávají vše potřebné..

Zvlášť ten poslední bod byl pro mě dost stěžejní. Neratovická porodnice je jedna ze světlých výjimek, kdy vám poskytnou od mastičky na zadečky, přes plínek, kolik chcete, až po jednorázové přebalovací podložky a zavinovačky a oblečky na dítě. Dokonce vám dají i lahvičku s lihem na pupík. Po těch třech dnech jsem totiž přijela domů a zjistila, že Ondra tak notně zapíjel Áňu, že nebyla ani převlečená postel, smontovaná postýlka, vyluxováno, nebo koupené přebalovací potřeby. Tak trochu to na mě všechno dolehlo a strašně jsem se chtěla vrátit do toho úžasného babince (lituju, že jsem si na holky nevzala aspoň kontakt), kde vám všechno dají a se vším poradí. Doma nebyly ani plenky - protože Aninka nebyla žádné tintítko a s cca 3,5 kily překonala možnosti novorozeneckých ekoplenek. Ty jsem tak ani nevyužila, hlavně, že mi paní z Brány k dětem "dobře poradila" a místo mnou zamýšleného jednoho balíku mám tak doma nevyužité rovnou tři. Pořád, takže kdybyste některá využila, napište mi do mailu. A to platí i pro celou tašku plnou přebalovacích podložek (nově koupené balíky), porodnických vložek, Pampers č. 3 a Babylove Nature 3 a plné tašky novorozeneckých oblečků..

Malá Ančovička druhý den po narození.. Už chápu, proč se každé mamince zdá její dítě nejkrásnější. A víte co? I když jsem se jí od narození smála, že má tvářičky jak pučmelounek a vypadá jak lyketrolďák, tak je pro mě to nejúžasnější stvoření na světě!

A abych to celé nějak shrnula.. Porod byl hrozně intenzivní, ale vlastně rychlý, s hladkým průběhem a bez komplikací, takže na něj vlastně vzpomínám ráda. Taky rada por těhulky.. Já vím, jak jsem tu v posledním článku hořekovala, jak je to už k nevydržení, ale radím, užívejte to! Mně se tak stýská po těhotenském bříšku. Ten pocit blízkosti a toho, že nejste nikde samy. Hlavně, jen první těhotenství si můžete opravdu užít. To druhé už nebude tak vnímat, když se u toho budete muset starat o prvorozeně. Takže odpovím na častou otázku, jestli byl porod tak hrozný a děti už bych kvůli tomu žádné další nechtěla? Ne, tak to není, porod byl fajn a už se nemůžu dočkat, až budu zase těhotná! Jo a vyberte dobrou porodnici, protože to je asi nejčastější kámen úrazu, proč na výše položenou otázku pak hodně maminek odpovídá opačně.

Já bych to teď skončila a jestli budete chtít (napište mi do komentáře) a bude vás to zajímat, tak bych napsala ještě o šestinedělí v dalším článku. Jinak, už mám zase dost materiálu na psaní o kosmetice, otázka je, jak to prokládat se zpětnými články a těmi aktuálními o Áně, aby to nevypadalo jako čurbes. No uvidíme. A jo, mám tu pro vás nachystanou soutěž a je to k tématu. Asi to nejlépe využijí budoucí maminky, takže pokud jimi nejste, informujte ty z vašeho okolí. A sledujte Insta a FB, protože bude soutěž vyhlášená tam ;)


Tak zdravíme obě při nádherném sychravém podzimu

M. a A.



Foto nemocnice - zdroj

70 komentářů:

  1. Děkuju za článek! 16. července jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, teď jsem v polovině 5. měsíce.. No, hltám články, rady, zkušenosti (ponejvíc jen ty pěkný).
    Hlavně ať jste zdraví a ať se máte všichni rádi.
    To šití tybláho, auau..
    Pokojíčky moc pěkný, péče, jak ji popisuješ, super:)
    Jsem z Mostu, každý tu nadává na porodnici, takže v březnu hodlám cestovat do Kadaně. Doufám, že to stihneme a takový ty podobný obavy:))
    Mějte se krásně a těším se na další články:)
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, tak za prvé, gratuluji, děkuji a přeju hodně zdraví =) Ať vám vyjde porod, kde budete chtít.. O Mostě jsem slyšela docela hrůzostrašné zkazky, takže určitě jeďte jinam, pokud chceš být klidná a nestresovat se porodem, zdravím a ještě navíc doktory a poporodní péčí..
      A už víte, co to bude, nebo se také necháváte překvapit? ;)
      Krásný sváteční den, M.

      Vymazat
  2. Jeeee. To mě trochu vyděsilo a rozbrečelo zároveň :) a Áňa je moc hezká, takový medvídě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene, to nemá děsit ;) Bylo to skvělé a ta porodnice úžasná ;) Ježiš, to doufám, že jsem Tě nijak neodradila.. A medvídě zdraví ;)

      Vymazat
    2. ne to vůbec, neodradila :) ale potřebuju nutně tu samou porodnici :D taky zdravím :)

      Vymazat
    3. Hehe, tak to bude v Nera nátřesk ;) =D

      Vymazat
  3. Článek o šestinedělí a vůbec veškeré články kolem mateřství mě moc zajímají. A určitě bych uvítala i náhled na těhotenství a porod ze strany partnera, kdyby byl ochotný. Tvé články jsou moc fajn-takové decentní, milé... Já nechápu maminky, které vystavují své dítě na youtube a vyzvoní tam o něm první poslední-přeci jen, na internetu to zůstane a děti jsou zlé a věty typu "tebe máma nechtěla, protože chtěla holčičku a ty jsi kluk, nebo ty ses přece ještě ve 3 letech počůrával..." dokážou hodně ublížit :-( ... Ale u tebe mi připadá, že jsi našla tu správnou míru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, tak to nevím, to se ho musím zeptat. Když on je dost na slovo skoupý, tak aby nebyll článek jen o třech větách =D Ale určitě bych chtěla napsat článek o kojení, o látkování apod. Nic podrobnějšího o Aničce psát nechci, ale ty zapeklitosti a obecné otázky jako krmení, přebalovní apod. do článků určitě dám ;)
      A tím zbytkem jsi mě moc potěšila. Zrovna ta internetová rovnováha mezi sděleným a zamlčeným mi dělala vždycky hlavu, tak jsem ráda, že nad tím taky někdo přemýšlí a že se mi to snad povedlo i dát do článků =)

      Vymazat
    2. Pokud budou ty "tři věty" od srdíčka a výstižné nemyslím si, že by to byl problém :-) . A určitě tím pomůže i budoucím tatínkům, kteří mají obavy. Případně nějaké otázky a odpovědi ve stylu "ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím"...

      Vymazat
    3. Takže, vzala jsem si to jako domácí úkol a ptala jsem se a cituji:
      "No, co bych o tom psal, mně to přišlo normální, asi jako když jedeš nakupovat a místo s nákupem se vrátíš zpátky s Áňou"!!!! Myslím, že po tomto už můžou pomoci maximálně přímo volené otázky, ale nemá cenu mu dávat vlastní prostor =D Tak na FB vyhlásím dotazy a pak z nich udělám článek s rozhovorem, ju? Hlídej, dneska to bude, vlastně za chvilku ;)

      Vymazat
  4. Zdravím a blahopřeji ke krásné dcerušce. My máme doma čerstvé šestinedělňátko, nádhernou holčičku, naši druhorozenou. Tvůj porod mi v mnohém připomněl můj první. Tentokrát to bylo ještě rychlejší, opravdu jsme měli štěstí, že jsme to do porodnice vůbec stihli... Přeji krásné dny, Veronika. :)

    P. S. I můj blog je poslední dobou směsí dětských a kosmetických článků. ;)
    http://wheretigerslive.blogspot.cz/2015/10/co-vam-nechci-rict-o-sestinedeli.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, moc díky za krásnou zprávu =) A jak se šestinedělňátko jmenuje? Přeju hodně zdraví, ať na vás nic neskočí. Teď je tak hloupé počasí, že je každý druhý nachcípaný (vím, o čem mluvím, Ondra to přitáhl domů a když se uzdravil, chytla jsem to od něj já), jen doufám, že malá to "štěstí" mít nebude =/
      A počítám, že když je tak malinká, pořád jen spinká, pije, nebo se chová ;) jaký mají od sebe rozdíl?
      PS: díky za odkaz na blog, hned si ho přidám. Nějak teď jsou ty kosmetické mimo mě, tak si ráda počtu o něčem co mě zajímá ;)

      Vymazat
  5. Děkuju moc za článek, byl pro mě hodně přínosný - jsem teď v 6. měsíci, tak mě to taky čeká :) Ty Neratovice by se mi taky líbily, akorát je blbý, že nemáme auto :((( Takže kvůli tomu mám vybrané Podolí.. nevím, jak bych se do těch Neratovic dostávala.. (ale ráda bych měla k porodu vlastní PA, takže pokud to vyjde, tak by mě tam třeba mohla zavést). Hodně by mě zajímala ta homeopatika! Kdyby sis přecejen vzpomněla, tak budu za ty názvy moc ráda! Já žádnou zkušenost s homeopatií zatím nemám.
    To šití zaživa nezávidím.. toho se právě šíleně bojím :( Snad víc než celého porodu :)) Jsem hrozná cíťa na tohle, všechno bych nejraději chtěla umrtvovat..

    Ty novorozenecké ekoplenky bych využila celkem ráda - jestli je máš ještě k dispozici :) Chci sice látkovat - ale pro začátek bych chtěla nějaké plenky určitě pořídit :) A i ty novorozenecké oblečky :) akorát teda budu mít zimní miminko.. (má se narodit v únoru)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, s tím autem to bude blbý obecně, na převozy věcí, prtěte apod.. ale pokud máte všechno blízko, tak to snad půjde.. Já bych bez auta už nedojela ani k naší pediatře, jak je daleko =)
      Co se týče Podolí.. hodně štěstí a držím palečky ;) a už se Ti tam povedlo teda zaregistrovat? Počítám, že asi jo, když už jsi v 6. měsíci.. Jak jsi to dokázala? Slyšela jsem, že snad během minuty jsou všechna místa vždy fuč..
      Ad homeo.. vážně jsem o nich nepsala v minulém článku? Já myslím, že jo.. Jen ještě rozepíšu, která jsem pak brala na stres a hojení v šestinedělí.. A toho šití jsem se taky strašněbála celé těhu. Dokonce taky víc než porodu. Ale neboj, jestli jsi byla tetovaná, tak je to podobná bolest. Hlavně, oni to normálně opravdu vždy umrtví. Jen mně už se báli dát injekci, tak to jen obstříkli a na o byl ten sprej slabý. Takže fakt neboj ;)

      O látkování chystám určitě článek ;) A já právě jednorázy používala ze začátku. U druhého dítka už bych jela na látce hned od narození, ale jak je to všechno nové, tak jsem to fakt nedala. Hlavně mi taky trvalo si s látkovkami sednout a než jsem konečně našla grif a vhodné sedící plenky, to taky tak měsíc trvalo.. Ty oblečky jsou už po dětech jedné kamarádky, ale jsou právě na zimňátko, takže je tam i zimni fusak new born apod ;) A ráda vše daruji někomu, kdo to užije. Já jsem právě všechno ze začátku v zoufalství nakoupila v jednorázu a ve velkém a jak jsem se začala osmělovat, pomalu vše nahradila látka, takže ta taška je fakt obrovská a jestli nemáš auto, nevím, jak bys ji odvezla. Ale jestli budeš chtít, ozvi se mi do mailu a domluvíme to ;)
      Hodně zdraví a krásné těhotenství ;)

      Vymazat
  6. Gratulace!!!ja zrovma houpam skoro trimesicniho caparta, cheche a pobavil me sileny max, to byl taky pisledni film, ktery jsem v kine s manzelem zvladla, super to bylo. My zijeme kozsek od Havlivkova Brodu a tamni porodnice je opravdu vyhlasena a musim potvrdit, ze pravem.Super pece, porod byl taky rychly , potrhani jsem mela taky spis nahore nez dole a siti bleee...porod lepsi...a to jsem byla umrtvena, ale stejne to byl hnus...tak jeste jednou gratuluji a uzivej si malou.
    Jo a nemit tam manzela a nedrtit mu ruku, tak neporodim:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omluva za preklepy, ale tukam to na telefonu...

      Vymazat
    2. Jééé, tak to je paráda, gratuluju takyy ;) 3 měsíce, to začíná ta správná prča. Malá se přesně po úplňku v jejím třetím měsíci začala otáčet, začala dost žbrblat a přestala skoro spát přes den =D
      Prostě porodnice je hrozně důležitá ;) To je paráda. Já jsem ruku nedrtila, vlastně mě museli i napomínat, abych se držela těchmadel dole, protože jsem je měla úplně v křeči za hlavou a tam je mít fakt nechtěli =D
      No hele, já Ti nevím, cítilas něco i po tomumrtvení? Mně teda naštěstí vůbec nebolela záda ani nic podobného. Jenjsem měla silné kontrakce (milionkrát horší menstruační křeče) a to bylo všechno.. Nevím, co bych tam umrtvená dělala, jestli bych vůbec něco cítila a věděla, že rodím?

      Vymazat
    3. Jsem to blbe napsala, umrtvena jsem byla nato siti , ne na porod:)Jinak porod ta bolest byla hrozna, ale mam docela silny prah bolesti, takze se to dalo, ac jsem rikala, ze uz nikdy, tak mozna jedno jeste bude:)Mas pravdu, uz je s nim fakt sranda a clovek taje pri kazdem pohledu a usmevu...

      Vymazat
    4. Tak já mám práh bolesti dost nízký. =) Je fakt, že jsem v pár okamžicích začala lehce propadat zoufalství, jestli to vůbec zvládnu. No, z těchto pitomých myšlenek mě vyvedla další kontrakce =D
      A co teď dělá, nějaké novinky? Malé se přehoupl třetí měsíc a začala dělat věci, které do té doby nedělala a bylo to úžasně. Jen jsme asi měsíc museli trénovat cestování, protože se Prtěti fakt nelíbilo v autosedačce..

      Vymazat
    5. Malemu bude mit tuhle nedeli presne tri mesice a zacina se nam nahlas smat, cim dal vic zkouma a hraje si s hrackama , rucickama a poras kopackuje:)No je to bozi.Zacatky byly fakt narocny a krusny, neustale kojeni, ted uz nas necha i trochu vyspat:)Hlavne mu prestaly prdici, to bylo fakt pekloooo, kluci na to hodne trpi a to jsme si opravdu uzili...Nas pes (nem.boxer Valibuk)se s nim taky szil,bali jsme se toho, psovi je teprv rok a pul a je to takova trubka, ale nakonec oka a na Hynecka je desne opatrnej...

      Vymazat
    6. Pisu jak blbec, kdyz to po sobe ctu...ale to je tak, kdyz delas tisic veci najednou.My se totiz jeste navic konecne stehujeme do baracku, uz mame hotovo ,takze to je teprv blazinec!!!

      Vymazat
    7. Ty jo, tak to vám gratuluju!! A kam do baráčku? Valibuk je boží jméno. Vystihovalo by to i našeho Matýska. Taky jsme se báli, co na malou, ale on spíš jel v šestinedělí po mně - hrozně jsem mu voněla a nemohla jsem se ho zbavit =D Horší byla mojí mamči fenka, ta malá grázlice na ni žárlí jetě teď a fur po ní jde.
      O tom kroucení a zažívání mi ani nemluv. Příroda nepříroda, po Gaie jí bylo blbě, tak jsem dávala espumisan, pak to tak nějak z ničeho nic přešlo. Ale jsem ráda, že je to už pryč, bylo mi jí fakt líto. Jo a to řehtání je super, že? ;) A Hynek je super jméno ;)

      Vymazat
    8. Az budu mit chvilku, tak Ti zaslu fotky psa a uvidis jak mu to jmeno sedne:)Poslu i male info o to bydleni, ale radeji vse na email...
      My jsme zkouseli Espumisan, ale nepomahal,nakonec nas doslova zazachranil baby calm.Fakt spasa vsech spas:)No a ted uz tak tyden a neco nedavam nic, krasne se to samo spravilo.A to i nekdy zhresim, ze si nedam uplne pozor na to co jim.Jinak jsem byla stastna, ze brisko jsem nechala v porodnici, ted uz mam i lepsi vahu nez pred otehotnenim, takze super.Hrozne jsem se bala strii, pac jsem na mazani tela hrozna, takze jsem se mazala spis malo nebo vubec a nakonec ani jedna jizvicka.Asi za to muzou spis geny po mamce.

      Vymazat
    9. Tak to máme stejné, já jsem to mazání taky fíkala, fakt se mi nechtělo a strie žádná =) Jinak, já jsem komplet těhu nabrala 18 kg, až jsem koukal, co jsem přibrala za poslední měsíc, ale koncem šestinedělí to bylo všechno pryč =) uff! Jee a budu ráda, když vše pošleš ;)

      Vymazat
  7. Gratulace veliká :* a vítej zpět. Tipy na homeopatika a přírodní kapičky/ mastičky během celého procesu bych taky ráda uvítala a určitě napíše i o šestinedělí ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju =) Tak já to teda vyhrabu někde z poznámek. Určitě jsem to posílala někomu do zprávy, takže budu muset štrachat fakt poctivě, abych to našla, ale nemělo by to být nadobro ztracené =) Prima, takže bude článek o šestinedělí. To abych začala psát, než se Ančovička zase dostane do další fáze vývoje a třeba začne lítat, co já vím. U ní už čekám nečekané =D

      Vymazat
  8. Prvně samozřemě gratuluji k dcerušce! (protože si už nepamatuju, jestli jsem ti někde gratulovalu někde jinde nebo ne.. :-) Hlavně pevné zdraví a ať vám dělá jen samou radost!
    Ale tedy úplně mě to čtení o porodu vyčerpalo :-) Ještě k tomu ta pasáž se šitím..
    Jsem touhle rodičovskou tematikou docela nepolíbená, takže se asi budu ptát úplně blbě, ale ono je to dnes už běžné mít svou porodní asistentku, která se o tebe stará i během porodu a doktor jen přihlíží, kdyby něco?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Baru, moc děkuji ;)
      Vyčerpalo? To snad ne? To šití, no jo no. Kdybych si tam nestřihla předtím ten alergický záchvat, tak bych tady šití asi ani nezmiňovala, takže neboj, opravdu už by se mělo všude automaticky umrtvovat, jako u zubaře ;)
      A ta Pa, ne, to bohužel opravdu není standardní. Navíc, když máš svou PA, většinou, pokud to vůbec porodnice povoluje, může maximálně jen přihlížet a starat se o Tebe jako o matku, ale odrodit tě nesmí. Pak jsou porodnice, kde ji povolují, ale musí být od nich. Neratovice mají spoustu PA, které lze "najmout" i soukromě tak, že je Ti k ruce radou i na všech poradnách od začátku těhotenství. Jak jsem psala už v nějakémz předešlých článků, já jsem si myslela celou dobu, že ji nepotřebuju,ale jak se blížil porod, chtěla jsem mít jistotu a někoho, komu můžu věit, takže jsem ji vlastněvyužia jen na poslední 4 poradny a porod. Protože tady byla i zaměstnaná, mohla mě odrodit ona sama. Jsou pak porodnice, kde jako v Nera mají rození dětí jen pomocí PA a doktoři jsou tam jen pro případ, že by se něco po...

      Vymazat
  9. Gratuluju k Aničce, hezky se to četlo!
    Můj poslední film v kině před porodem byl Interstellar, trochu jsem si u něj zdřímla. Jinak v kině jsem během celého těhotenství byla tolikrát jako za předchozích pět let dohromady, měla jsem (správný) pocit, že musím nakoukat do zásoby, poněvadž hlídání nemáme a o kině si můžu nechat jen zdát...
    Strašně mě překvapilo, jak úplně jinačí jsou postupy v českých nemocnicích narozdíl od těch švédských. U nás žádné stěry na streptokoka, obstřikování sprejem při šití standard a další a další a další rozdíly...
    Stejně jako Ty jsem měla závažné pochybnosti o Mužově přítomnosti při porodu, ale protože mě doma málem porodil sám, tak mi pak v porodnici přišlo už trochu mimo ho žádat, jestli by nechtěl počkat někde opodál...
    Už se teď těším, až zas bude těhotná a zas budu rodit, snad to půjde tak hladce jako napoprvé.
    Přeju vám hodně zdraví, spánku, dobré nálady a pohody!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji!
      No, já na to užívání si kina přišla bohužel až týden před porodem a to jsem stihla jen dva filmy. Teď mě to zpětně mrzí. Sice čítávám, jak maminky s dětmi navázanými v šátku chodí do kina a zvládnou tak s malou pauzou na kojení zhlédnout celý film. Já to ale nechápu. Za prvé bych se bále jít s ní do kina, když tam může cokoli chytit (zatím není očkovaná, tak se těmto veřejným místům vyhýbám), ale ona se chce tak mlít, že uvázat ji na dvě hoďky do šátku, tak bych si kino neužila já, ona, ani nikdo z ostatních diváků.. Jsem zvědavá, kdy se do něj zase dostanu. A nějak tuším, že to bude na nějakou pohádku =)
      To obstříknutí sprejem se většinou dělá automaticky ještě před lokální anestezii v injekci, aby ani ta nebolela. To by byla paráda. Já jsem tak kvůli tomu "milému" alergickému záchvatu před porodem musela injekci oželet a spokojit se jen s obstřikem, který teda moc nepomohl..
      A jak to, že Tě málem odrodil doma? To jste tak dlouho čekali, nebo tobylo tak rychlé? =)
      A nápodobně. Už se těším na to podruhé a moc doufám, že to půjde takto hladce, ať už zněl můj popis v článku jakkoli, byla jsem vlastně za tak jednoduchý porod moc ráda.
      Mějte se krásně i s malou cyklistkou a přeji i vám krásné podzimní dny a hodně zdraví.

      Vymazat
  10. Krasne sa to citalo... Anicka je zlaticko :) v mnohom mi to pripomenulo moj vlastny porod, tiez rychly a bez komplikacii. A dakujem panbozkovi za epi-no, ktore budem blahorecit do konca zivota, kedze ma usetrilo sitia a vlastne hned po porode som bola uplne ok, teda az na hemoroidy z tlacenia, ehm :D Moj vysledok tvrdej prace bude mat zajtra 18m, je to uz velka, velmi sikovna a ukecana rozumbrada, stale kojena, nosena a najviaaaac milovana :) inak z porodnice mam dve super kamosky, spolubyvajuce z izby :) Ale az take super to tam nebolo, hlavne co sa tyka niektorych sestier, drzych a s nazormi ako zo 70tych rokov, inak porodny box bol velmi podobny, krasny novy s wc a kupelnou. Tesim sa na dalsie clanky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, taky na Tvem FB porad obdivuju, jak je to krasny usmevavy diblik =) No, ja mela ten druhý balonek a nakonec jsemho ani nechtela zkouset. Ani nevim, jesli by pomohl proti natrzeni nahore. Myslim, ze je spis na hraz..? A Tys rodila ve velke porodnici?

      Vymazat
  11. Miško já mám z Nera taky dobré zkušenosti, i když já šla kvůli kyčlím na plánovaný císař. Moc hezky jste to napsala. Přeji vám oběma jen to nejlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Vám také Miško a děkuji =) No, už chápu, proč tam rodí nikteré víckrát. Já už bych taky chtěla rodit zase jenom tam =)

      Vymazat
  12. Moc děkuji za další článek!!! Těšila jsem se na zmínku, jak se vám daří.
    Při čtení Vašeho posledního článku, jsem byla těhotná - to se bohužel potom nějak zvrtlo :,( Ale vše je teď už alespoň fyzicky v pořádku a můžeme zkoušet znovu..věřím, že veškeré informace zde podané využiji..jen později, než jsme čekali :,(. Ale čtení o pohodových maminkách a miminkách mi dává naději, že tenhle svět na tom není ještě tak špatně, že u někoho ještě vše může probíhat přirozeně. Protože z příběhů, které jsou v okolí, to vypadá spíš naopak. Že z tak přirozené věci, jako je porod a těhotenství, se přirozenost vytrácí..a že početí je v dnešní době době daleko větší zázrak než dříve (s tím alespoň problémy nemáme). Proto prosím o více takových článků, které mi dodávají sílu a naději, že i u nás to příště dopadne dobře, protože opak si nepřipouštím.
    Prahla bych po článku o šátkování...hrozně mě to zajímá a určitě bych do toho jednou šla. Hodně známých z okolí ani neví, jak to "zamotat" a protože na tohle jsem antitalent, myslím, že budu mít taky problém. Uvítala bych praktické rady, klidně odkazy na stránky. A určitě i dojem z homeopatik a dalších přípravků + oblíbené přípravky pro miminko atd.
    Děkuji a hlavně ať se celé Vaší rodině daří a jste zdraví!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéééé, sakra, to byl ten samovolný do 3 měsíců? Je mi to moc líto.. Toho jsem se strašně bála. A jak ke mně pak dorážely i hororové zkazky od "dobrých známých", tak jsem byla vyděšená vlastně celé těhotenství, aby se něco nepo.. Ale hlavně, že jsi v pořádku, takže další pokus to jistí. Třeba to bylo díťátko, které si vás vybralo omylem (asi jako když omylem vytočíš jiné číslo), takže jen zaklaplo a zavolalo někomu znovu. A to vaše se teprve ozve. Já tomu tak věřila i s Áňou - vždyť jsem na ni čekala víc jak rok a už jsem se bála, že je něco špatně.. A zatím Tě můžu uklidnit, protože budu psát o malé zpětně, tak až do aktuálního stavu, kdy je jí teď skoro 5 měsíců, zaručuju pozitivní a přirozené a veselé miminko i maminku ;) Co bude dál, to fakt nevím, Ančovička je samé překvapení ;)
      Asi fakt základem je si vybrat dobrou porodnici, abys jim věřila a nebála se jich. No a když se přece nakonec rozděsíš, můžeš jako já zkusit vlastní PA. Sice to stálo nehorázné prachy, ale za ten klid a klid i při porodu to fakt stálo. Denně čtu o miminkách, která jen pláčou, že to mají asi traumatem z narození, nebo z vystreslé maminky. Anička je pohodová rampepurda už teď s vlastní hlavou. Takže vám držím palce ;) Když se vám to povede touto dobou, měli byste letňáčka, jako je Áňa =D
      O šátkování.. No tak jo, ale aby to nebylo spíš odrazující. byla jsem takové střevo, že jsem si k sobě pár týdnů po porodu nakonec povolala strašně fajn babu, která mi to vše ukázala, provedla mě prvními úvazy apo. to samé s látkováním dělá taky. Byly jsme domluvené i na této intro lekci, ale už nám to nevyšlo kvůli cestování a velkým vedrům, takže jsem na to nakonec naštěstí přišla sama a látkujeme taky. Jo a ty šátky.. Proč jsem z toho trochu rozpačitá.. Když byla malinkatá, neměla jsem na to odvahu a tím jsem prošvihla nejlepší dobu, kdy s ní šátkovat. Je to trochu živější tvoreček a když ji dám teď do šátku, spinkne si na půl hoďky a už se chce zase mlet, takže mi v něm zuří, že je svázaná =D Ale ráda napíšu, co vím, jak o šátcích, tak o úvazech včetně všech možných odkazů.. Ležela jsem v tom půl roku, takže něco málo dohromady dám, s praxí je to už horší =D
      Jsem moc ráda, že jsi napsala. přeju i vám krásný podzim a držím palce, ať to co nejdřív vyjde ;)

      Vymazat
    2. My měli zamlklé těhotenství. S největší pravděpodobností se nenapojilo na výživový okruh..To se stalo na začátku 4 měsíce. Bohužel kvůli dovoleným u doktorek jsem měla mezi prohlídkami měsíc, takže se na to přišlo až v 17 týdnu..Do těch 3 měsíců jsme měli strach, že to nedopadne, že se to stává. Pak už jsem bohužel byla moc uklidněná, že už to snad bude v pořádku, tak to byl pořádný šok..navíc kombinace vyvolávaného porodu a operace..no nebudu radši strašit. Ale dle doktorů si možná tělo vzpomene na tenhle zážitek a bude hladší průběh příště..hlavně už vím, co je pro mě důležitý: hodné sestřičky a můj muž, který teď se mnou nemohl být a strašně bych ho potřebovala, ještě že se mnou na pokoji byla jedna super baba se stejným probléme, tak jsme si pomohly navzájem).
      Strašně se mi líbí, že se miminko spletlo a bude dělat radost třeba někomu jinému a to naše někde čeká. My měli mít termín 24.12. to se nedivím, že si to rozmyslelo (musím o tom vtipkovat, jinak to nejde) Letňátko by bylo fajn. Jinak právě znám spoustu neklidných ubrečených dětí, kdy maminka nebyla v těhotenství nebo po porodu v pohodě, tak snad to zvládneme bez stresu..ale prý jsme si to snad už vybrali a mělo by to být dobrý.
      My máme známou, která má už 4 miminko a šátkuje snad od narození... S tolika dětma by to asi ani jinak nešlo..Strašně se mi líbí, jak je miminko v šátku v pohodě jako klokáně :D A všeobecně je to moc pohodová maminka a to je potřeba.
      Děkuji za odpověď, za podporu a těším se na další články!!!

      Vymazat
    3. Budu se snažit i dál jak podprovat, tak psát pozitivní články ;) Mějte se krásně (hoď všechno za hlavu a užívej podzimu)
      PS: To chápu, proto jsem nakonec nechtělaOndru z toho sálu ani pustit. Byl to takový můj tygr, i když jsem ho skoro nevnímala. Ještěže jsi tam pak měla aspoň kámošku, je to hrozně důležité. To je i důvod, proč se mi do teď po Neratovicích stýská - půlku tvořila pohodová nemocnice a péčea druhou ty baby z pokoje, se kterými jsme se fakt nasmály - např. když jsem jednu už druhorodiku musela poprosit, ať mi ukáže, jak se zapíná dětské body, že mi ty cvočky nevycházejí! =D

      Vymazat
  13. Ahooojky Mišičko :* jsem neskutečně moc ráda, že jsi se vrátila i sem ;) a také děkuji za článek, je v něm všechno realistické a pěkně do detailu (ty bolesti asi zajímají nejvíce každou z nás) takže jsem to při čtení prožívala s tebou, dále prostě krásně i vtipně napsané...jak jsi to tomu nepříjemnému doktorovi vytmavila :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kamíí, děkuju za krásné přivítání ;) Jéé, takže něco jako Bastien v nekonečném příběhu? ;) =D jsem moc ráda, že se článek líbil. Trochu jsem se ho bála, je to docela delikátní téma..

      Vymazat
  14. Ahoj :) jsem ráda, že ti porod nakonec vyšel takhle krásně, já rodila až 2.7., přenášela jsem a nakonec porodila super cvalíka, 52 cm a 3990g. U porodu jsem souhrou náhod už podruhé měla paní Květu a bylo to super. Jen se malá při porodu špatně zrotovala, takže se narodila obličejem nahoru a díky tomu mám taky super jizvu přes celej spodek :) Sice jsem trénovala s Aniball, ale na nejširší místo hlavičky jsem fakt připravená nebyla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoooj, počkej, nejsi teda Ty ta Jana, která Květě říkala, že mě zná, dokonce jí i ukazovala moje fotky (asi z blogu?)? My jsme s Květou nějak nemohly přijít na to, o kom mluví. Teda spíš já jsem nevěděla.. =) On je to fór. Už v porodnici za mnou chtěla přes Květu přijít nějaká maminka, že mě zase zná prý z mé práce =D
      Tak o byl parádní cvalíček, teda, to je prima ;) Tak to jsme se tam skoro minuly. Chuděro, chytla Tě tam ta veda, že jo? =/ Už když jsem odcházela já, tak bylo nějakých 26 venku a vevnitř bylo na chcípnutí, co teprve v těch 40kách!
      Vidíš, o rotaci mi nikdo nic neřekl. Prostě to šlo všechno tak nějak samo. myslím,že když mě Květa stopovala, ať ještě netlačím, že mě musí nejdřív zkontrolovat, jestli to vůbec půjde, už bych to stejně nedokázala stopnout, prostě to nešlo. Nemohla jsem dělat nic jiného. Panečku a už je to v pořádku? Asi ano, že? Já měla s tím hojením takové problémy, že v 5. týdnu jsem tam skončila na předčasnou prohlídku, jestli tam nemám zánět. Hrozně dlouho se mi to hojilo a fakt to bolelo celých 6 týdnů. Kdyby nbylo toho šití, tak mám možná super šestinedělí. Takhle jsem byla neudtále deprimovaná z toho, že nemůžu malou ani nosit, protože nemůžu chodit =(
      Hhehe, takže nový podmět pro Aniball - musí udělat balonek i ve tvaru nedorotovaného miminka ;)

      Vymazat
    2. Nene, psaly jsme si pár dní před porodem na mail :) Vedra mne tam fakt chytla, moje děti prostě zásadně lezou ven až když je venku 40 stupňů, dřív ani ťuk. Byla jsem na pokoji s paní, která odešla na monitor a za tři hodiny se vrátila sama po svých a tlačila vozík s miminkem :))) Jak já jí to záviděla :)
      Hojení na pytel, hned druhý den mi vypadly dva stehy, doktoři řekli, že teď na tom nesmím sedět, jinak to rupce celý a půjdu na přešití. Každý týden kontrola na gyndě a čtyři týdny po porodu se to lehce rozjelo. Naštěstí jsem to ustála bez doplňkového sešívání.
      O rotaci jsem taky nevěděla vůbec nic, dokud jsem na porodním sále nezačala křičet, že už tlačím, ale byla jsem otevřená teprve na 7 cm. Jak šla holčička obráceně, tak mi hlavičkou prostě tlačila na celý spodek a já tím pádem měla mnohem větší bolesti a pocit, že je potřeba tlačit. Ale abych si nestěžovala, od prvních bolestí až k porodu tři hodinky a kdybych netrvala na tom, že nechci nástřih, tak jsme to zvládly o půl hodiny rychleji :) Poslední dny jsem ti strašně záviděla, že už to máš za sebou, jinak vidím, že jsi to zvládla úplně super, tak moc gratuluju k miminku :)

      Vymazat
    3. Joo, už vím =) Tak koho ta Květa sakryš myslela?? Pořád nezodpovězené tajemství =D
      Tak přesně toho, o čem píšeš s hojením a stehy, jsem se hrozněbála, proto jsemtam taky naklusala v tom pátém týdnu, ptž jsem myslela, že s emi to rozjelo. Hlavně všude psali, že se stehy hojí a vypadávají do 2 týdnů a já 6 a nic.. Taky mi tu mastičku mohli napsat hned na začátku a nemusela jsem utrácet tisicíe za marné pokusy s Hemagely, dubovkou apod.
      No, ale pood 3,5 hoďky je super, to ses stejně snad ani nestihla rozkoukat. Já jsem si po těch 4 hodinách myslela, jak to strašně rychle uteklo =)

      Vymazat
  15. ahoj Míšo, předně veliká gratulace!:-) díky moc za článek a přesně kak tu holky píšou tak bych taky uvítala další skvělý tipy o který by ses v rámci péče o mimino byla ochotná podělit - zhltnu všechno!
    jinak já jsem ta Jana co říkala Květě, že tě tak trochu zná;-) radila jsem se s tebou po mailu v létě ohledně čištění pleti a kupovala nějaké produkty (mimochodem paráda!). Já se s ní totiž taky rozhodla rodit, páč jsem chtěla Nera a ona se jmenuje Květa jak má milivaná babička co už není a když jsi navíc Květu zmínila i ty v jednom článku tak jsem to brala jako potvrzení svý volby:-) rodila jsem minulý čtvrtek a bylo to naprosto super - užila jsem si i tu jejich vanu, u který bych nevěřila, že mi na kontrakce bude tak skvěle zabírat! ze začátku jsem u kontrakcí musela chodit a profunět je a pak byla luxusní právě ta vana kam mně Květa nahnala a tam jsem ty kontrakce tak zvláštně prozpívávala. Jinak já cvičila s aniballem ale stejně musím říct že to tlačení mně trochu překvapilo asi i proto že malej měl šňůru kolem krku (ale vše v poho, apgar skore měl samý 10) a nešlo to finále tak rychle jak jsem čekala ale zas jak mi říkala Květa i tím jak šel ven pomaleji tak si hráz měla čas zvyknout, takže jsem po porodu byla naprosto vysmátá a v pohodě, že jsem psala švagrové, že bych klidně zejtra rodila znovu:-) fakt jsem to všechno čekala horší :-) příště bych určitě zas volila Nera a Květu anebo jak mi říkala Květa prý jeden šedesátiletý doktor odtamtud si zajistil barák na Praze 4 kde chce vybudovat porodní dům tak tomu moc fandím a doufám, že se mu to povede dotáhnout a rozjet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, tak a máme záhadu vyřešenou!! =D Tak to jsem ráda, že jsi byla spokojená, Květa se úžasně stará že? Je to zlatá, taková hrozně milá hodná a starostlivá tetička ;) I když jsem se musela moc smát, protože jí šlo vždycky víc o mě, než o Áňu - myslím pak po porodu. Ona je prostě skvělá PA, jde jí hlavně o maminky, na miminka jsou ase dětské sestry =D Což je fór, když jsem se pak dozvěděla, že je to původně vystudovaná dětská =D
      A jak se T iv Nera obecně líbilo? Já když tam šla na prohlídku, tak jako bych navštívila místa z dětství - bylo mi tam tak dobře =)
      S tím porodním domem.. tam mě děsí to, že z jejich podstaty tam rodí jen PA, ale nejsou tam vůbec doktoři, to bych nechtěla a i bych se toho bála. Jako přirozenost v pohodě, ale všeho s mírou =/
      A jak Ti ty produkty sedly? Pomohly s čím měly? ;)

      Vymazat
    2. jo a na to, že jsi týden po porodu je skvělé, že jsi tak veselá, v pohodě a normálně komunikuješ i tady na blogu =D to já začala upadatdo depek, hehe. ale o tom až v článku o šestinedlí.. papa

      Vymazat
    3. je to tak, Květa je moc fajn a celkově Nera mezi porodnicema královna - i manželovi se tam líbilo a to už je dost co říct, protože on jinak nemocnice nesnáší, byl tam s námi na nadstandardu než nás pustili, já se teda domů i tak hodně těšila, prostě doma je doma:-)
      ale co vim já tak porodní domy nejsou bez doktorů ale funguje to tam podobně jak v Nera kdy doktor je v záloze kdyby něco, tenhle pan doktor tam chce mít i anesteziologa kdyby případně muselo dojít i na císaře, když je vše v poho tak by snad rodičky mohly domů už po 24h, jak to je častý třeba v zahraničí. No jsem zvědavá jestli se mu ty stojatý pražský vody podaří takhle výrazným způsobem zčeřit ;-)
      no zatím a to to ťukám v pohodě jsem i když už jsem vypěnila kvůli kojení páč mi to moc nešlo ale měla jsem tu laktační poradkyni z Mamily a teď je to mnohem lepší a určitě bych si chtěla pozvat někoho na to šátkování, koupila jsem zatím jen caboo nosítko pro novorozeňata z bazaru ale ňáko nejsem schopná sama začít ale šátek určitě chci do budoucna.
      tvoje produkty mi skvěle sedly a nejvíc zamilovaná jsem do mangovýho zázraku :-)

      Vymazat
    4. a v poho jsem určitě hlavně kvůli tomu, že mám neskutečnou oporu v manželovi - nejen psychickou ale je s námi částečně doma a pomáhá se vším tak o to je to pak jednodušší.

      Vymazat
    5. No, Ondrovi taky. Když jsme tam byli poprvé na té prohlídce porodnice, oba jsme se shodli na tom, že to na nás působí jako horský penzion. A kromě doktorů se nenašel snad jediný člověk z personálu, který by mi nebyl sympatický =)
      Tak já jsem právě vycházela z infa o porodním domě U čápa, kde právě doktoři přítomní nejsou. Proto to i většina veřejnosti odsuzovala, že to není moc bezpečné, kdyby se něco stalo. Dokonce mají i na webokách, že kdyby se něco stalo, nenesou za to zodpovědnost =/ Ale ten projekt by byl fajn, co popisuješ, jen jestli by se z toho nestal hvězdami natřískaný špitál, když to třeba bude novinka..
      Mamilla je super.. a jakou, nebyla to Šárka? Většina LP od Mamilly dělají i šátkovací lekce ;)
      No je to Tebe poznat. To já musela Ondru ukecávat, aby s námi zůstal aspoň týden, ptž si to vůbec neuvědomoval. Sice chtěla jezdit jeho maminka, ale já byla přecitlivělá a nechtěla doma nikoho cizího =/ Myslím, že jsem to v pohodě začala zvládat doma sama asi po více jak měsíci..? Nějak tak. A to jsem brala i homeopatika proti panickému strachu a stresu po porodu, hehe, ale zabírala skvěle =)
      A jak se dneska s prtětem máte? Je spíš spací, plakací nebo koukací? =)

      Vymazat
  16. A ten nesympatickej doktor byl kterej? napadá mne snad jen Lidák, kterej je takovej svéráz a vypadá věčně rozespale:-)
    aha tak dům u Čápa ani neznám, já ty detaily o porodních domech čerpám z vyprávění ženskejch co právě rodily v zahraničí - třeba jednou v Duši K u Duška byla jedna co rodila v Oostende v Belgii a u toho jejího porodu taky doktor normálně byl - rodila do průhledný vany.
    :-) ta laktační byla Šárka Valešková a vím že i šátkuje ale vzhledem k tomu, že má tři děti bylo vůbec složité se domluvit tak na ten šátek chci zkusit někoho flexibilnějšího - pokud bys měla nějaký tip tak ho jen a jen uvítám.
    tak to naprosto chápu, já bych teď taky nikoho jinýho krom manžela doma nesnesla. Ale to čtu fakt ráda, že po šestinedělí se to u tebe začlo výrazně obracet k lepšímu a začlas to dávat v poho sama, já právě začínám mít obavy z toho až tu budu sama tak holt zatnout zuby a vydržet co :-)
    naše mrně je (zatím) docela pohodový - koukací a spací a hlavně žrací ;-) brečí jen když ho trápí bříško (tak čajuju a masíruju jak zběsilá)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene, Lidák ne, toho jsemměla na poradnách a jen jednou na vizitě. Já nevím, jak se jmenoval, ale byl dohola, cca40-50 a hubeny, takový špičatý obličej, moc se nesmál..
      No jasně, takže jsem měly nejen stejnou PA, ale i LP =D A na šátek mám někoho super. Sice má dvojčata něco přes rok a není z Prahy, ale je hrozně flexibilní a dělá jak látkovou poradkyni Bamboolik, tak kurzy šátkování normál i dvojčat ;) Jukni jí na blog, je to Jantar Dandová a má blog Back on the trees ;) je super =)
      Na bříško kdyžtak vyzkoušej Enticon, jsou to 2v1 a přírodní, ostatní mi nezabrala. Teda, Espumisan jo, ale je to pěkná srajda, tak jsem jí to nechtěla dávat před každým kojením a pak jsem ho odstavila úplně.Hodně pomohlo nechat vybalenou a ať se plácá. Áňa už od narození bylahrozně pohyblivá, takže by se z bříška vykopala sama, nebýt toho dvojitého balení kvůlu kyčlím a že mě to nenapadlo. Teď ji mám doma většinu dne jen ve ctvercovce a triku a návlecích. ÁNa byla taky krásně klidn, spinkala a papala a toť vše. V cca druhém týdnu se to zlomilo a začala trošku plakat - teď už vím, že to chtělo jen kojit a kojit a být s ní v posteli, ale já to po skoro uvěznění na celý devátý měsíc, kdy už jsem se nemohla moc hýbat, brala, jako že porod je vysvobození a budu zase vesele běhat - HAHA. Takže plakala, než mi došlo, že se musím uklidnit a protě jen být s ní. Jo a ten stres, až s ní budeš poprvésama.. Já to dala až opravdu jen díky homeo proti panické hrůze. Naštěstí hned zabrala, jinak jsem byla fakt úplně v hysterii. Ta homeo doporučuju. Cca třetí týden, když už jsme byly domasamy, udělaly jsme si takovou jakoby rutinu a bylo to v pohodě přesně do té doby, dokud, za mnou někdo nepřijel a nenarušil to. A vlastně tohle platilo o změně reřimu až donedávna. Až teď A. líp snáší změny a baví ji to. Do té doby spíš cokoli, co ji narušilo kojení nebo spaní, tak byla naštvaná =)

      Vymazat
    2. Tak toho doktora si vůbec nevybavuju, asi jsem ho tam nepotkala a koukám, že jen dobře. Moc děkuju za všechny tvoje tipy na Enticon, paní na šátkování a tvoji zkušenost s bolením bříška. Celkově už se těším na tvoje další "dětský" články, zkušenosti a tipy! Včera u nás byla Květa na návštěvě tak jsem jí povídala o tomhle tvym skvělým článku tak chtěla odkaz tak jsem jí ho posílala ;-)

      Vymazat
    3. Jéé, fakt? A Ty se znáš s Květou víc i kromě porodnice? Já ji viděla naposled u porodu a je mi docela líto, že je pro mě tak "nedostupná", jak je furt v práci, nebo se pohybuje po Nera.. Tak, když s ní budeš mluvit, že ji moc pozdravuju a že doufám, že se uvidíme dřív, než ji Áňa přeroste! ;)
      No, ještě můžeš zkusit Bioa Gaia - přírodní probiotika, drahá jak sviňa, ale dobrá. Já je však začala dávat a 14 dní odpoledne hodinové propínání, tak jsem je vysadila a byl klid, ale je možné, že to bylo něčím jiným a souhrou náhod se to spustilo zrovna ve stejný čas. Hodně chválí i přírodní Baby Calm, ty jsou myslím od měsíce, ale dávají je i malým. A jinak, můžeš na to dát i homepatika, který prý zabírají. Rozpustí se ve vodě uličky a děťátku se pak podává po lžičkách.. Asi na to bude článek, ale kdybys chtěa vědět něco konrkétního, radši se zeptej přímo, ptž jak to Áňu už naštěstí netrápí, tak jsem to úplně vypustila azpomněla na půlku věcí.. Jo a do zítřka spouštím článek o kojení ;)

      Vymazat
  17. Míšo super že píšeš zase i sem :-) K rychlému a bezproblémovému porodu Ti gratuluji. Prvního syna jsem rodila 23 hodin od prvních kontrakcí a opravdu to nebylo hezké. Dostala jsem všechno možné na urychlení porodu, na slova - choďte maminko, pomůže to - jsem už byla alergická a odmítala vstávat ( což se ukázalo jako dobře, porod se urychlil) a já byla tak zničená, že jsem jim řekla, že už nemůžu a že miminko má ručičky a nožičky tak ať si vyleze sám. Pamatuju jak se všichni smáli :-) Nakonec se malý narodil chvilku před půlnocí, která byla hraniční pro případný císař, odvezli si ho sestřičky k sobě abychom si oba do rána odpočinuli. Nakonec se na něj chodili dívat sestřičky i doktoři, jaké je to krásné miminko. Natrhlá jsem byla taky :-) Nemocnici jsem si vybrala výbornou - Ostrov u K.V. - a rodila jsem tam i podruhé, kdy jsem nejela hned při prvních kontrakcích ale za to jsme to měli jen tak tak. Do dvaceti minut po příjezdu do porodnice byl náš malý na světě.
    Škoda že už je to 15 a 12 let. Strašně rychle to uteklo a jsme ve fázi odtrhávání se od maminky. Puberta je opravdu pro nás, matky, protože kdyby nás naše děti tak strašně neštvaly a neprudily, nikdy bychom se od nich neodpoutaly.
    Užívej si Aničku pořádně, vážně to rychle uteče.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak první porod nezávidím a druhý - to musela být rychlovka, to ses snad nestihla ani převléct! =D
      Kamarádka má dcery v podobném věku a slýchám od ní, co vyvádí. Ani nechci pomyslet, kdyby dělala to samé, co v těchto letech já! Snad ne, snad bude po tatínkovi ;) A už užívám. Ze začátku jsem tuhle větu nechápala (říkala mi ji furt moje mamča), až kdy Anička přeskočila 4. měsíc, tak mi najednou došlo, že už si ani nepamatuju, jak byla malinká jako čerstvě narozená, nebo třeba jen před měsícem. Došlo mi to, až když jsem dávala malé věci do krabic a nechápala jsem, jak něco, co má teď do půli těla, jí bylo po narození ještě velké!! Tak držím palce pro hezkou a mírnou pubertu, hlavně to ustát ;) Já jsem teď s mamčou nej kamarádka a to jsem vyváděla věci, že bych se i sama před sebou teď styděla.. =)

      Vymazat
    2. Ano, nezbývá mi nic jiného než to přežít a hlavně se nějak vyrovnat s tím, že už to není ten můj malej mazlivej Myšák. To je pro mě zatím dost těžké... Občas je složité s ním vyjít ale základní věci (jako že má volat když přijde domů, zdrží se, pozdraví když přijde i odchází atd) pořád fungujou. A hlavně, když je nemocnej, tak mám svého Myšáčka zpět :-)
      Mladší je pořád mazlík a švagrová má malé děti, tak si toho dětského mazlení užívám.
      Mě právě taky říkali, užívej si děti dokud můžeš. A teď mi to přijde, že to uteklo rychlostí světla.
      Fuj, sama sebe dojímám :-)

      Vymazat
    3. Fuj, nejen seb, ale i mě ;) A třeba další nebude? To by byl dobrý odskok od těch prvních =D Já Ti nevím, na jednu stranu si říkám, že je to kouzelné a mít jich co nejvíc, na druhou zase, že bych se nemohla pořádně věnovat ani jednomu, když jich bude víc.. tť otázka. Ale určitě, pokud to půjde, jsem s Áňou neskončila =D

      Vymazat
    4. Já si zase myslím, že čím víc dětí, tím líp :-) V rozumné míře :-D Tak tři si myslím že je dobrý stav ( přítel má dceru, takže tři máme i když už je z ní taky puberťačka bláznivá) Věnovat se jim "pořádně"- co to jako je? Každé dítě je úplně jiné, takže každé chce svůj přístup. Ale chápu to, když jsem čekala druhé, nedokázala jsem pochopit, jakým způsobem ho budu milovat, když přeci tak neskutečně miluju první. A přišlo to samo :-)
      Mám děti hrozně ráda ale třetí teď už plánovaně nebude. Když si spočítám, kolik by mi bylo na prvních třídních schůzkách :-) to si raději ty děti vždycky půjčím.
      Budu držet palce aby z Aničky nebyl jedináček :-)

      Vymazat
    5. No to si myslím taky =D Jen ne najednou, tak jsem to myslela. Je to jako se vším. Když máš něčeho moc najednou, ani jednomu se nezvládneš pak věnovat plně, což je i logické. Prostě bych si chtěla Aničky užít jako miminka, třeba do dvou let a ne mít do toh ještě jedno miminko, třeba když jí bude 15 měsíců. Už kvůli kojení apod.. Ale uvidíme, třeba bude všechno jinak, že jo =D
      Věnovat pořádně => mít v hlavě jen to, co dělám, právě teď a s tímto človíčkem. Ne abych myslela třeba tak, že "rychle se nakoj, musím jít uvařit ještě po starší". Jasně, lidé to zvládají. Já ale už pomalu neumím ani myslet na dvě věci najednou, aniž bych z toho jednu nezapomněla, takže pro m by to byl pěkný záhul a protože se znám ve stresu, vím, že by bylo lepší se mu dobrovolně radši vyhnout. Ale jak píšu výš, třeba bude všechno jinak a pak už k tomu budu i jinak přistupovat.
      Áňa má zatím bráchu Matýska a taky doufám, že jen u něj nezůstane ;)

      Vymazat
  18. Ahoj Mitsuuko :-) moc moc gratuluju k nádherné malé holčičce (přezdívka Ančovička je prostě skvělá! :-)) tohle je opravdu vynikající článek, potřebovala jsem si to někde přečíst a bohužel na jiných blozích píšou o těhotenství a pak šup mimčo je doma a toť vše a to "nejdůležitější" se člověk nedozví nebo jen ty hrozné zkušenosti :-D hlavně díky tobě a tvým fanynkám jsem se dozvěděla hromadu užitečných informací, třeba o Neratovicích, PA, porodním plánu a mnohé další... Kdykoliv a kdekoliv o tom začnu nadšeně mluvit a plánovat si to a to, všechny holky koukají, kde jsem na to jako přišla a hlavně slyším otázky typu "to lze?" :-) a ty homeopatika mě nadchly, protože léky obecně nemám ráda a nějak mě nenapadla jiná alternativa kromě bylinkových čajů aj. :-) Ještě ani nejsem těhotná a už si plánuju homeo, porodnici, PA, svůj plán, že chci šátkovat a zkusit látkové plenky a další a další , takže děkuji za rozšíření obzorů! :-) PS: máš ještě tip na některý podobně skvělý blog, kde bych si mohla o těchto tématech něco pročíst? děkuji ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Pavli, no děkuju za úžasnou zprávu, hend mi zlepšila den =) To jsem strašně ráda, že to takto působí. Psala jsem ten článek opravdu s nadšením "pro věc" =D takže jsem moc ráda, že je to z něj cítit a že někomu ještě pomůže. Homeo, odchod z porodnice, první doma, všechno sem ještě napíšu. Teď mám rozepsaný článek o kojení, ale to už je asi moc velké předbíhání, že? ;) Že o tom většina holek neví, by mě asi překvapila dřív. Teď už ne. Většina mých kamarádek na to u porodu nebo v porodnice "dojela" a rozhodně by se svým porodem nechlubily, nebo by si ho nechtěly zopakovat. Já jsem po všem pátrala už od začátku těhotenství právě proto, abych se nemusela děsit, jakého blbav porodnici potkám, nebo co mi kdo nakuká a já z nevědomosti vše odkývu. Co se týče dalšího podobného blogu, musím Tě zklamat, ale nemám. Ale kdybys našla, dej mi určitě vědět, protože mám jen samé kosmetické a nějaký podobný bych taky uvítala. Jen jsem ještě nenašla, nebo se mi nelíbily. Ale můžu doporučit přeci jen jeden. Je to Back on the trees a píše ho Jantar Dandová, která dělá šátkovací i látkovací poradkyni, má dvě holčičky - dvojčata - a její články jsou hodně o DIY na děti, šátkování apod. Je to pecka a hlavně ta její vida na youtubku s holkama jsou boží. Ze začátku psala o těhotenství a výbavě taky, ale to je jen pár článků, pak už se to týká všechno dětí..

      Vymazat
  19. No hele mámo, i když jsem to měla téměř v přímém přenosu to Vaše vylezení na svět, teda spíš - "den poté", je fajn si to počíst, no dobře, ty rady fakt přeskakuju, ale už chápu proč USB tak dostal článek o tvým porodu - hm, byl to fakt rozdíl rodit v Zábřehu hehe...ale v Krči to bylo taky moc fajn !-) A je super vidět ten nádherný ksichtíček Ančovičky - je ti podobná, takže ano - je nejkrásnější :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eMii, co je to USB? =D a díky.. no, já mám jen srovnání od spolužaček, které za poslední dva roky rodily převážně na Vinohradech a na Podolí a jsem za Nera opravdu ráda. Co jsem slyšela, tak se Krč prý taky zkazila, ale bůh ví..
      A A. to vyřídím. Víš co je sranda? Dostaly se ke mně fotky, kdy jsem byla miminem já a už jsem totálně rozsekla otázku, komu je Áňa podobná - vypadá naprosto stejně jako když jsme byla v jejím věku =D

      Vymazat
  20. Moc pěkný článek, mám podobnou hezkou zkušenost z jihlavské nemocnice, tam jsou ty porodní pokoje snad ještě hezčí než v Neratovicích. Ale přiznám se, že já být na pokoji s tolika ženskými s miminky, tak se zblázním, vyšlo to na mě tak, že jsem byla na pokoji jen jednu noc s jednou paní a pak sama jsem byla klidnější a jistější, stejně tak ty 3 dny pobytu mi bohatě stačily.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme se sešly asi príma parta =) mně to přišlo naopak hrozně milé a přátelské. Jsem sice ve všem dost velký introvert a individualista, ale tady mi s nimi bylo hej =) A o jihlavské nemocnici jsem taky slyšela samé hezké zkazky ;)

      Vymazat
  21. Michaelo výtejte zpátky! Hurá, už mi po Vašich článcích bylo zatraceně smutno! A gratuluju ke krásné holčičce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Moni, mně se zase stýskalo po vašich komentech =)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...