pondělí 24. února 2014

Jak si užít hory i bez sněhu | Cestování


Venku je jaro. Pro lyžaře, běžkaře, bruslaře a vůbec všechny milovníky zimních sportů je to naprostá tragédie. I bez sněhu se však dá výlet do hor užít. A i bez sněhové pokrývky na vás hory tak jako tak uchystají nějaká příkoří, takže zde vám přináším pár tipů, jaké nezbytnosti se fakt osvědčily a něco málo fotek, jak to na Vysočině ještě před týdnem vypadalo..

Každoročně pořádá takovou malou Apaluchu parta čítající cca 30 členů z okolí O. bydliště. Jen s tím rozdílem, že jedou komplet celé domácnosti. Sejde se tam tak vždycky pestrá směska lidí od mladých (25 a výš) singlů, přes mladé zatím bezdětné páry (věkový průměr 30), dětné páry a jejich velmi aktivní a sportovně činní prarodičové, tedy babičky a dědečkové, kteří občas vyfásnou celodenní hlídání ratolestí, když si chtějí rodiče zařádit na hromadných výletech do okolních kopců. Děti se berou s sebou a je jedno, jestli je jim půl roku nebo 8 let, všichni spolu moc hezky koexistují. Jelikož se navzájem všichni znají, je to tam taková príma rodinná amtosféra, navíc jako bonus, oproštěná od hádek a potyček. S touto skvadrou jezdíme už třetím rokem.

Zdroj

Pokaždé jezdíme na stejné místo - obrovský a nádherný penzion v srdci Vysočiny - Selský dvůr - který vede ten nejobětavější tým lidí v čele se snad 70letým vedoucím. Vaří výborně (už jste někdy slyšely, že by vám kuchyně nad rámec penze chystala pravidelné půlnoční svačinky?), žádná pomoc klientům jim není cizí (od darování knih na čtení, přes několikáté přidání nášupu jídel až po zapůjčení mapy okolí) a ceny mají naprosto neuvěřitelné. Kde byste sehnali ubytování v hezkých a čistých pokojíčcích s vlastní sociálkou, celodenním přísunem teplého slazeného čaje (už se vám taky vybavila základka? =) za pouhých 250,- kaček? Vřele doporučuju zakoupit s polopenzí (350,- za noc), která vážně stojí za to a několikanásobně předčí požadovanou cenu. V okolí se dá lyžovat, chodit na túry, běžkovat, prostě jak je každého ctěná libost.

Jako první, co udělám, když vlítnu do pokoje (= když se ubytujeme), k O. velké radosti a nechápavosti - PŘESTĚHUJU NÁBYTEK. Může se vám to zdá ulítlé, ale mým požadavkem na manželskou postel to zdaleka nekončí. Taky jste si všimly, že ať přijedete do jakéhokoli hotelu, penzionu, ubytovny, vždy je tam nábytek dle vašeho soudu naprosto nesmyslně rozestaven? Jako první tak začnu hrát s nábytkem Tetris s cílem dosáhnout co největšího volného prostoru pro průchod od dveří k posteli a do koupelny. Vždy taky musím najít volný flek 70x70 Matýskovi na pelech, to je bez debat. Ten ještě musím vybrat tak, aby z něj viděl na celý pokoj, nebyl v negativní zóně (jinak si tam prostě nelehne, ať se třebas postavíte na hlavu. Většinou mi vychází, že kde se to na spaní zamlouvá mně, tam se bude dobře spát i jemu, proto ho většinou nacházím na své půlce já a ne O.), netáhlo tam, nemuseli jsme ho přeskakovat, když přijdeme z venku, nebo si do něj nechvístal vodu z misky.

Nakonec se ukázalo, že zásoba čítající 2 tenisáky na 4 dny je těžce nedostačující. Po zbytek pobytu kradl všechny možné míče dětem.

U Matesa se ještě chvilku zdržím. Není sranda tohoto hafana něja zabavit. Jasně, řeknete si, že není nic lepšího než ho utavit venku. Ale zkuste si to se psem, který vám na konci 32km pochoďáku po lesích, ledových cestách a skalách při návratu hází tenisák - venku je už tma, máte před sebou ještě zatrolenejch 5 km lesem k chatě, hrozný hlad a ten pejsek chce aportovat (viz víc než výmluvné foto).

Tak vám tak přemýšlím, touhle fotkou asi těžko poruším svou anonymitu na blogu, že? =D Já alias Kenny a Mates ukrutný aportovač. Ten den jsme vyrazili v 9 ráno a vrátili se po 18. hodině - už chápete, na co narážím, když kladu důraz na kvalitní a pohodlné boty? =)

Pamatujete na článek, jak jsme jeli v létě na road trip po Německu? Většina z vás se mi smála, kolik toho vezu. No, v letních cestách ještě s výběrem bagáže nejsem tak kovaná, v těch zimních však předčím půlku šerpů! Jako jediné OBLEČENÍ, které jsem s sebou táhla byly dvoje turistické oteplováky, jedny navíc na doma "penzionové", dvě mikiny, pevné boty, horu ponožek, 2 trika a funkční prádlo. Opravdu toho nebylo víc třeba.



Jasně, pak byly naprostou nutností i speciální kusy oblečení, jako třeba návleky, čelenka-čepice-kukla 3v1 (dokonalý vynález) a pro mě nepostradatelné běžkařské RUKAVICE. Na pochoďáky i běžky jsou naprosto dokonalé, protože neprofouknou, drží teplo, ale ruce se vám v nich nepotí a nejsou tak teplé, jako lyžařské, protože se u nich počítá s nějakou energií, kterou vydáváte a tím se vám tělo zahřívá. Však Matýsek to ví nejlíp..

A takhle to většinou končí, pokud se vám nepodaří splnit všechny podmínky pro umístění pelíšku. Někdy si až říkám, jestli si ten pes z nás nedělá bohapustou pr**l

Nebyla bych to já, kdybych s sebou nebrala celý KOSMETICKÝ ARZENÁL. Zas se nebojte, brala jsem pouze normální péči a to jsem z ní ještě vyřadila 2 tonika (ranní a večerní), aby mi to v báglu moc necinkalo. Vlastně právě tady jsem nafotila i nádherně osluněné fotky do článku o aktuální pleťové péči, kterým vás oblažím během příštího týdne =D. Chci vypíchnout 3 nejdůležitější věci:



KRÉM NA RUCE je naprostou nezbytností. Ruce jsou ty, které spolu s obličejem trpí nejvíce a nejdříve. Můžete je chránit rukavicemi sebevíc, ale v tu chvíli, kdy rukavice sundáte, uděláte pokožce takový malý "klimatizační" šok - z horka je vystavíte chladu a větru, bájo.. O tom, že jsem měla s tímto Alverde krémem naprosto geniální úmysly, páč se ve skutečnosti nejedná o krém, ale rovnou o výživnou masku, vám ani nemusím povídat, teoreticky to totiž zní skvěle. Horší je praktická stránka. Tahle maska na to totitž nestačí. Používala jsem ji jako normální krém, protože nelepí a ihned se vstřebá, což ji však z masky degraduje na obyčejné mazání a bohužel ani to nestálo za nic. Po okamžitém vstřebání nevíte, že jste se mazali a to ani bezprostředně po něm! Na rukou vám zbyde jen klasická Alverdí přírodní vůně (něco mezi citronovou zmrzlinou a čerstvým kiwi). Plán tedy dobrý, provedení pokulhává.

Sníh tam sice nebyl, ale přesto někdy naše výlety vyžadovaly spíš cepín a mačky než sluneční faktor.

Druhou kosmetickou nezbytností je bezesporu MAZÁNÍ NA RTY. Nejvíc se mi osvědčil.. A teď prosím pozor, protože tím naprosto do pozadí odsunul všechny Blistexy, Neutrogeny i jiná mazání.. Přírodní lůj na rty Badger. Dostala jsem ho náhodou od Dejničky, protože jí nevoněl v příchuti Madagaskarská vanilka. Ještě jednou, Dejni, díky!! Nevoněl skoro vůbec, jen tak přírodně, něco mezi olivovým olejem a včelím voskem, čímž si ho zamiloval i O.. Rty zanechal vláčné a vyživené, navíc odolávaly i větru a občasnému pití. Navrch k tomu vůbec nelepí, zároveň se ani neleskne a vydrží neskutečně dlouho. Při nejhorších podmínkách (mráz, silný vítr, hory) vydržel jeden nátěr na rtech 4 hodiny. To je prostě paráda!

Vlevo Badger (zdroj), vpravo Reve de Miel

Ale původně jsem se tu chtěla rozplývat  nad mým lepivým medovým milášššškem Reve de Miel od Nuxe. Od kdy ho už mám, od srpna? a používám ho několikrát denně. Je to naprostý zázrak! Jeho lepivost mě stále hrozně baví, jeho vůně připomínající citronové piškotové těsto mě nepřestává okouzlovat a pro rty je každé namazání před spaním jako výživná maska, kdy se ráno probudíte a pusinku máte hebkou a vláčnou.

O nutnosti používání balzámu na rty vám snad nemusím ani povídat. Nedošlo mi však, že O., coby zkušený horal, udělá takovou kravinu a nejenže si žádný s sebou nevezme, ale ani nepoužije ten můj, takže po prvním výletu měl na zbytek pobytu vystaráno - pusu spálenou, ošlehanou, nateklou, rudou a asi to i muselo pálit jak blázen, protože pak už mi bral vanilkový balzám několikrát denně. No jo, chlapi..



A poslední kosmetická záležitost.. DEKORATIVKA. Nejsem fiflena a s košem jdu klidně i nenamalovaná a v pyžamu, ale mám základní dekorativní necesér, který s sebou tahám prostě kamkoliv, byť někam jedu jen na jednu noc. Jeho obsah vás asi nepřekvapí, je to klasika v podobě MMU, řasenky, linek, tvářenky a korektoru. Spolu s triem růž-rozjasňovač-bronzer od UD a paletkou Naked Basics dokážu udělat naprosto přirozené líčení, ve kterém chodím, když není čas, i denně do práce. Dá se říct, že je to takový můj základní ksicht.

Pokud hledáte zmínku o speciálním krému do mrazů na pleť, hledáte marně. Za prvé, tyto speciální mastňáky používám až pod -10°C a to je když si na ně vzpomenu. Jinak mám krém, který lehcce stačí jak na vítr, tak na zimu i na déšť a dokud nenastoupí nějaká echt hnusn zima (okolo 20 pod nulou), pak nezaujímám speciální opatření. Vraťme se zpátky k nekosmetickým nezbytnostem..



CO SE VYPLATÍ VZÍT S SEBOU

Rozhodně to je BAŤOH. Ať už budete chodit po svých, na běžkách, nebo si vyjedete na den na sjezdovku, vždy se vám vyplatí mít kam dát peněženku, mobil, kapesníky, láhev s pitím, pár sušenek, čokoládu a v našem případě ještě tenisák a ručník pro Matesa. Vůbce, pokud chodíte takhle na celodeňáky se psem, je tato výbava - hračka a ručník - docela praktická, s Matesem dokonce nepostradatelná. Pokud si totitž chcete odpočinout v nějaké hospodě, nebo se jen najíst, a máte psího miláčka, který pokaždé spustí ryk týraného zvířete, jen co vypadnete z rytmu chůze blížícího se pomalému běhu, budete za hračku, kterou mu nacpete do té jeho uštěkané tlamy a za ručník, na který si lehne coby na pelíšek, opravdu vděční. Rada pro fajnšmekry a majitele "matýsků" - berte s sebou ještě pytel piškotů a pak budete mít toho nejhodnějšího pejska z celé hospody.



Řekly byste si, že nejste trubky, že baťoh napadne každého. Jo, napadne, ale jde o to taky jaký baťoh. Nám se nejvíc osvědčil cyklistický s vypodloženými zády a síťkou proti pocení zad. Navíc má boční kapsy, takže tam nacpete flašku, pro kterou si můžete kdykoli sáhnout, aniž byste kvůli tomu musely zastavovat skupinu a sundávat bágl ze zad nosiče.

To, co se tak příhodně leskne na baťůžku je moje milovaná PLACATKA. Má objem 225ml, což je ideální na lihovou dotaci 3 túr v 5 lidech, na víc vám to nestačí. Naplnila jsem ji svou milovanou Becherovkou a můžu vám potvrdit, že fakt nic nezahřeje, neobčerství a jazyk nepolechtá tolik, jako když si na vrcholku nějaké skály dáte po tom hrozném škrpálu loka Becherovky. Kromě toho, že je tedy perfektní společník na hory, navíc pomůže uklidnit žaludek, pokud vám třeba nesedne místní kuchyně. Tuto placatku jsem koupila i s malými 4 nerez kalíšky v koženém pouzdře, které jsou naprosto na prd a radím, ani je s sebou neberte: fakt se vám s nimi nebude chtít vytahovat, vymývat, nalívat, schovávat a po výšlapu, nebo v mrazech si stejně každý radši rovnou cvakne z flašky zn. Sejdeme se na kožním.



Společenské HRY jsou volbou naprosto praktickou. Pokud se vám nepoštěstí, že máte dobrou partu, nebo jste tam s partnerem sami, nebo prostě jen chcete vyplnit čas, společenské hry jsou jasnou volbou. Brala jsem asi 4 druhy karetních her a nakonec i kostkovo-karetní Temné znamení, což se ukázalo jako blbost, protože nikde nebyl čas ani místo to pořádně rozložit, nebo někomu vysvětlovat pravidla. Nakonec jsem hry využila jen jednou, když měl O. s klukama výklus a to jsem sáhla po canastových kartách a zahrála si passians. Doporučuji tedy vzít jen canastové karty - bohatě stačí, zná je každý a dá se s nimi vymyslet na 100 her.

V období mimo zkouškové jsem vášnivý čtenář, proto nikdy nezapomenu vzít s sebou KNIHU, nebo ČTEČKU. Letos jsem měla pro jistotu obojí, což se ukázalo jako prozíravé, jelikož jsem knihu dočetla druhý den pobytu. Pokud jedete někam v partě, většinou trávíte večery a volný čas s oastatními ve společenské místností, kde se dá zapnout TV, je to blízko k baru, nebo v našem případě k pípě, kdy si tam vždycky koupíme několik sudů a pak jen točíme. Této zábavy se účastní všichni členové výpravy a nemyslete si, že je to komorní černá hodinka. Naopak, batolata lezou po zemi, starší děti obííhají kolem židlí, nebo kradou zmrzky z mrazáků a šílenými psy (jo, jen my tam taháme psa, takže se mluví zase o Matesovi) se to tam jen hemží. Když však máte toho hluku a společenských povinností plné zuby, neznám lepší pocit, než utéct do pokoje, lehnout si a číst.



Tohle je moje letitá knižní láska  - Velké vítězství od Frey North - román z prostředí Tour de France, který jsem četla snad tisíckrát a teď se mi ho dokonce povedlo "propašovat" i do školy, takže jsem na něj psala desetistránkovou seminárku (proto ty záložky). Pokud vás láká svět Tour, ale zároveň toužíte po čtivém příběhu, jděte do toho, neznám lepší příběh než ten, který vám bude mladá novinářka Cat popisovat svýma očima. Jo, taková zajímavost: autorka této knihy se v roce 1998 opravdu zúčastnila Tour de France v přestrojení za novinářku a získávala tak nejen informace, ale byla přímo v centru dění, což se zákonitě promítlo do stylu psaní. Kniha tak vychází ze skutečných událostí a až na pár jmen uzpůsobených příběhu, jsou veškerá fakta pravdivá. Můžete to teda brát i za naučnou záležitost ;).



Kosmický oblek!! Ne, dělám si srandu, jen to tak vypadá, ale jedná se o FUNKČNÍ PRÁDLO. To prostě vzít musíte, ať jdete lyžovat, chodit po skalách, nebo jen na kola v létě kolem chaty. Tenhle kosmický obleček je od Columbia, dostala jsem ho ještě spolu s 3/4 elasťáky od Ježíška a pořád nevím, jestli jsem za něj ráda, nebo mě víc s**e. Je to můj první drahý a kvalitní funkční kousek prádla, takže nevím, jestli by měl dělat přesně to, co dělá. Ta pableskující zrcátková vrstva patří dovnitř. Což však vede k tomu, že jakmile se v tom člověk spotí, tento disko potisk se přilípne na kůži a ani se nehne. A to je mi trochu ekl, když se mi pak přilepí loket k triku a ať se vrtím, jak se vrtím, nemůžu v rukávu volně hýbat rukou. Mělo by to tohle fakt dělat?

Každopádně, funkční prádlo a nejlépe i v podobě spodních elasťáků pod kalhoty, potřebujete. Je jedno, že se chůzí za chvilku zahřejete i bez něj. Pokud je to opravdu kvalitní prádlo, pak byste se v něm neměly zpotit, nemělo by vám být horko, jen příjemně a nemělo by profouknout. Taková nezbytná ochranná vrstva připomínající druhou kůži.

I takhle to může dopadnout, když se vydáte jen  na pěší výlet..




A teď už jen pár rad/tipů na závěr..
  • Pokud chcete napomoct zvýšení komfortu ubytování, vezměte s sebou jako já ještě fleecovou deku. Je to hřejivý materiál, takže vám nebude zima ani pod spacákem, nebo těmi starými klouzacími prošívanými dekami. Dobře poslouží i v případě, že je vám pod hotelovými dekami horko, nebo jen potřebujete zakrýt postel (podestýlám tak vždycky Matesovi, aby neudělal na posteli svinčík)
  • Pokud pochodujete s aktivním psem, je okolo nuly a není sníh, není potřeba na něj brát žádný kabát (pes se zahřeje pohybem a dokud se nezastavíte, není nebezpečí nastydnutí)
  • Pokud však psa už vytáhenete třeba na celodenní túru na běžky, tedy do sněhu a mrzne, pak mu dejte voděodolnou kombinézu  (hlavně ať má chráněné ledviny na zádech a orgány na bříšku)

  • Pro všechny případy však vždy berte s sebou velkou osušku (podle velikosti psa) s sebou. Pokud se vám promáčí v kombinéze, nebo se jen rozhodne, že se zchladí ideálně v horském jezírku, pak jedinou možnost jak zabránit podchlazení a zánětu ledvin (nástup netrvá déle než 3 hodiny a pak se třeba i měsíc léčí, tak bacha na to) je brát s sebou ručník a hned ho vysušit. V případě promočení kombinézy stačí usušit v hospodě, do hoďky oběda byste to měly zvládnout
  • Neděste se, že hned za zatáčkou nevidíte vaši turistickou značku. Je dost dobře možné, že je na stromě až za další zatáčkou, zarostla křovím, nebo ji zkrátka i se stromem pokáceli. Jděte dál v přibližném směru a brzo narazíte na další.
  • Pokud nenarazíte na další značku vámi sledované trasy, ale na jinou barvu, aspoň vám to rozšíří obzory
  • Pokud nenarazíte na žádné značení, ještě pár minut jděte, je možné, že jen vypadlo značení, vždyť víte, že lidský faktor není neomylný
  • Pokud jdete dlouho, dlouho jste ani žádnou značku nepotkaly, vždy se můžete vrátit (my se takhle jednou vraceli 4 hodiny na poslední rozcestí - v německých horách =D)

  • Čím větší jste dobrodruzi a čím delší trasu chcete ujít, tím rychleji si zabalte do báglu s sebou proviant: pití (ne slazený čaj - žízeň nezažene, spíš udělá a navíc lepí a potoky jsou v zimě většinou zamrzlé), sušenky, čokoládu (mně se výborně osvědčila Milánská směs, bo obsahuje jak hořkou čoko, tak sušené ovoce i oříšky, prostě energetická bomba), jablka (ne banán!, mandarinky se blbě loupou, pomeranč teče), lipo
  • Kvalitní a pohodlnou obuv. To je spojeno i s požadavky uvedenými v předchozím bodu. Pokud nemáte pohodlnou obuv, má kaz, nebo naprasklou podrážku, nebo vám do ní teče, pak máte po pochoďáku a odepsaly jste se samy už od začátku. Pohodlná obuv je základním kamenem dobrého výletu. Na slovíčko "kvalitní" si pak vzpomenete přesně ve chvíli, kdy se po 10 km už neblížíte zpět k chatě, ale ještě jste se nedostali ani do půlky vytyčené trasy. Jak řekl kamarád po 14 ušlých km: "Děcka, už jen 6 km a budeme skoro v půlce". V tu chvíli byste nekvalitní boty nejradši rošlapaly a snědly, než byste v nich šly dál. Toto pravidlo platí i pro kvalitní ponožky, nejlíp k pěší turistice přímo určené. Pak vás totiž nepřekvapí žádný tlačící šev, vystouplý vzorek, nebo jen blbá díra, které vám dokážou při pochoďáku udělat z chůze peklo.
  • Mapu!!! Je fajn chodit jen po turistickém značení, ale pokud náhodou vypadne, nebo blbě odbočíte, vždy to pak doženete mapou. Ne vždy natrefíte na dědečky hříbečky, nebo kouzelnou babičku.
Všude jaro, jen v Novém Jimramově mají uprostředk luk ještě sjezdovku. Kdybyste měly cestu kolem, tak si dejte v restauračce na sjezdovce po levé straně (zezdola) za 25,- kaček výbornou horkou mandlovou medovinu
 
  • Čelovku! My už ji taháme pravidelně a letos se nám na 2 ze 4 výletů opravdu hodila, že jsme ji s vděkem využili. Pokud jste dobrodruzi (= volíte dlouhé trasy a většinou bez mapy), adrenaliňáci (nemáte s sebou pití a jen jeden balíček lipa), neptáte se na cestu a jdete po trase, o které jste přesvědčeni, že je ta správná i navzdory absence značení, ubývajícím kolemjdoucím a pomalu snášející se tmě, je to pro vás prostě nutnost.
  • Prachy!! Neznám nic horšího, než jít na pochoďák bez vidiny malebné hospůdky, tradičních místních pokrmů a piva, nebo horké medoviny!
  • Foťák! Ať si každý říká, co chce - že votravujete, že si neumíte užít síly okamžiku, když na to furt čučíte jen přes foťák a mě naprosto nadzvedává mandle otázka typu: jdeš to hned postnout na FB, že jo? Na to se prosím pěkně vybodněte a foťte vše, co chcete. Během výletu totiž ve skutečnosti vnímáte něco naprosto jiného (u mě převažuje: hlad, únava, hlad, nuda, hlad, žízeň, hospoda?, Mates..), než kochání se přírodou. Proto foťte, protože většinu okamžiků si poprvé užijete až v ten moment, kdy je uvidíte doma na PC.

Poslední dobou s O. hrajeme hru na nejhezčí chalupu. K hledání té naší vysněné se podkladový materiál vždycky hodí.
 
  • Smiřte se s polními podmínkami. To je trochu dvousečné: ubytování chci slušné a hezké, nejsem takový dobrodruh, abych spala v pokoji s dalšími 20 nocležníky, nebo společnou sociálkou (na druhou stranu jsem schopná spát 10 dní ve stanu a vůbec mi to neva). No jo, ale! Netahejte s sebou domácí móresy. Jen tím zkazíte dovču jak sobě, tak vašemu protějšku. Proto.. Smiřte se s bordelem a užijtesi ho. Opravdu nebudete schopné každý den pokojíček uklidit, jako doma na sváteční rodinný oběd a pokud ano, chození po horách vás po pár dnech přesvědčí o opaku. Prostě si to užijte a před odjezdem jen naházejte všechny krámy zpátky do tašky. Uklízet můžete až doma ;)
Nekecám, až doma =)

No vtipné.. to měl být zase kratší článek. Ale doufám, že i tak jste si ho užily, já se přinejmenším výborně bavila při sběru materiálu =D. Koho by to zajímalo, tak penzion Selský dvůr se nachází cca 12 km od Nového města na Moravě ve vesnici zvané Daňkovice. Hned nad ním se tyčí uprostřed lesa Buchtův kopec s radarem a za chatou končí sjezdovka malého vleku. V okolí jsou i jiná lákadla jako Devět skal, 4 palice, sjezdovka v Jimramově, nebo běžecký okruh na stadionu v Novém městě.



Jaké máte zaručené turistické tipy vy? Co s sebou, ubytování, nebo nějakou trasu?



P.S.: běžecký okruh v Novém městě na Moravě. Běžky vám zapůjčí v blízkém sportu na konci města za 250,- na den sakum prdum i s pojištěním.

Tribuny a většina trasy vyrostla až ku příležitosti loňského mistrovství v biatlonu, což byla paráda, protože jsem tam tou dobou akorát byli =)


P.P.S.: Tenhle jsem si nemohla odpustit. Miluju tu hru slunce, stínů a pohybujících se mraků..

eMíí, nechceš to namalovat? Brala bych velký formát a hned bych si ho dala na zeď k posteli! ;)








29 komentářů:

  1. ooo, ako som si to prečítala, hneď mám chuť sa zbaliť a niekam sa ísť na pár dní vyvetraať. milé rady a tá velká parta ľudí, hneď by som išla. aj keď ako zimná expedícia mi to prišlo skôr ako vítanie jari ;)

    verushkani.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to tak skoro i bylo, místy jsme odhazovali svetry i rukavice a opalovali se =D jojo, hned bych jela zase, ale tak co, rok je krátká doba. DO té doby se dá s partou vyjet třeba někam pod stan na kolech, nebo na letní dovču ;) Já už se nemůžu dočkat, až zas začnu jezdit na kole do práce - dokonce už je i oservisovaný a už na mě čeká na balkoně ;)

      Vymazat
  2. Velmi obsáhlý článek! A máš úplnou pravdu, navíc rady zkušenějších, to se hodí úplně vždycky. Ačkoliv já odjakživa nesnáším zimní túry, to je na mě mor. :)) Nejlépe se stejně chodí na jaře. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. An, co Ti budu povídat, já je nesnášeela taky. ALe od té doby, co Matesovi dvouhodinová procházka nestačí a musíme chodit na celodeňáky, už jsem si i docela zvykla =D Nevím, jak radyy zkušenějších, ale každopádně stokrát ozkoušené a osvědčené ;)

      Vymazat
  3. Zlatíčko ač nejsem ani horal ani běžkař ani lyžař, jsem normální chodec městský maximálně občas cyklista Tvůj článek je pro mě bonbónek a moc díky za tolik fotek pana Asistenta - ho miluju!!!!! Tak koukám, že jsi na horách nachytala i inspiraci na krajinky :-)), že by že by :-). Je super, že se Ti na Vysočině tak líbilo!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eMí, vždyť já na ni vlastně na půl vyrůstala. Vysočina je pro Brňáky jak Špindl pro Pražáky =D nojo, krajinky, ty miluju, jen pak, když se koukáš na stou fotku krajinky bez lidí s odstupem x let t už začíná být nuda =D

      joo, jsem měla co dělat, abych ho vždycky chytla. Hrozně dlouho se mi to automaticky zaostřuje a většinou, než ho stihnu blejsknout, ten čoklas už je dávno pryč. Dá se říct, že tohle jsou vlastně jediné fotky, na kterých jsem ho chytla =)

      PS: a děkujůů =)

      Vymazat
  4. No, já mám radši turistiku po obchoďáku, ale hezky jsem si početla.. ráda se dívám, jak sportují jiní :D Matýsek je boží, ale jsem teda vděčná za to naše štěňato snadno utahatelné :o) nicméně krasavec je to maximální, postel bych s ním klidně sdílela.. :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, v tom má jediné štěstí, že má takový kukuč, že ho z té postele, nebo odkudkoliv málokdo vyhodí. a taky na to pěkně žehrá, zmeťouch jeden! =D Eni, vy máte něco menšího, nebo že je to ještě štěně? Ja myslela, že jste si ho pořídili ještě vloni, to už muselo vyrůst taky do pěkného raubíře =D

      Jinak, Mates, když mu byly tři měsíce, skončil na veterině pro totálníí vyčerpání. Já bláhová nedávala pozor, když mi doktor říkal, že je to pes bez záklopky a že pokud ho nebudeme brzdit, nikdy nebude mít dost a půjde na doraz! Já bláhová!! =D

      Jojo, sportování jinch je fajn, že? A pak si můžete s eMkou vyrazit do obchoďáku, chichi, achjo, taak trochu žárlím, jste obě hrozně daleko.. Tak snad to někdy na jaře vyjde, snažím se eMku ukecat na Brno ;)

      Vymazat
    2. No to mi povídej o psím kukuči.. Ferenc vždycky nahodí výraz "já malinký pejsánek, nejhodnější na světě" a člověk mu všechno odpustí.. třeba díru jak talíř, kterou vykousal do deky.. :D je mu asi 10 měsíců a 10 kilo, myslím, že už neporoste, je to taková bonsaj dobrmana :D čistá pouliční směs.. :o)) foto u eMky na blogu zde: http://emeverydaylife.blogspot.cz/2014/02/enka-bloguje-liebster-tag.html
      Jó, turistika s eM, to je můj nejoblíbenější sport :D a Brno je určitě blíž, tak snad to vyjde!!! :o))

      Vymazat
    3. Jééééžiš, to je ale bobík =D Ty vado, bonsaj dobrmana, já se z Tebe picnu! =D ale nevypadá na 10 kilo, vypadá drobnější.. každopádně, má to v očích, takže si živě dokážu tu díru představit ;)
      sakra, už bych taky začala sportovat.. no, jen takové malé echo, čistě "souokromě" samozřejmě =D - od zítřka v DM bude nový journal a v něm mají BB od Alverde za 8 pětek. Jdu ho vyzkoušet ;)

      Vymazat
  5. Matýsek je nejvděčnější objekt na focení;-) A mám fakt radost, že ti balzám tak sednul:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, bojím se, že z něj vyrůstá narcis. Radši mu to nebudu ani říkat =D a díky balzámek je fakt parádní ;)

      Vymazat
  6. Pěkný článek, bydlím na Vysočině, teda níže, kde jsme celoročně bez sněhu a taktéž podnikáme s rodinou většinou letní výlety (protože přes zimu je vždycky někdo nachcípaný) a je to super objevovat nová "divočejší" místa (než jsem zvyklá) :-) Většinou přespáváme v chatě či apartmánech, kde to obvykle bývá nejlevnější...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A v okolí čeho bydlíte? Už jste byli v Klokočí v Kadově? Na Vysočině je spoustu dobrých hospod, ale na téhle jsem se všichni shodli, že je nej a uzpůsobili tomu i každý cíl, nebo oběd, který od té doby šel vždy přes Klokočí - skvěle vaří. Mám i povídání a fotky, ale to si nechávám na nějaký papací článek.

      Máte to tam tuze krásné. Jezdívala jsem tam jako malá pořád a musím říct, že tak jak se většina míst časem zkazila, tak Vysočina zůstává stále nádherná a divoká, jako bývala =)

      Vymazat
  7. Já už chci léto a taky někam vyjet. Nevím jestli je to náhoda, ale viděla jsem na fb skupinu nebo akci Apalucha myslím, že tam jezdí Honzík z Brna :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Agnes a nebyl tam náhodou před těmi 14 dny? Když jsme tam přijeli, tak tam byla opraavdová Apalucha, akorát jsme je střídali. Jsme se řezali smíchy, to bylo fakt asi 12 tátu s asi 20 dětmi!! =D
      Já už se taky nemůžu dočkat výletování, možná proto tento článek ;)

      Vymazat
  8. Do Nového města jezdím každou zimu a mám pocit, že at tam jedu v lednu, prosinci nebo unoru, tak je to posledni dobou dost casto na pesí výlety =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. že jo? Taky tak.. ale loni to náhodou vyšlo docela príma. Jsme jeli od chaty už rovnou na běžkách.. Myslím, že letos tou dobou kolem Valentýna bylo za poslední 3 roky nejmíň sněhu - žádný =)

      Vymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. knížku Velké vítězství jsem četla nedávno a i když se o cyklistiku nijak zvlášť nezajímám, byla hodně čtivá a zajímavá :) půjčila jsem ji v knihovně hlavně proto, že stejný název má i film, který je sice o něčem jiném (baseball), ale je úplně boží (doporučuju) ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. fakt? tak to jsi první, kdo ji četl, nikoho jiného jsem ještě nepotkala =) Tak príma, tak další tip: Tajná závod, ať plynule navážeš na svět Tour. Je to hrozně čtivé, ještě víc než velké vítězství a je to podle skutečných událostí očima bývalé profi jezdce, který snad 10 let jezdil po boku Armstronga - zpověď o dopingu a ze života profi cyklisty. Dokonce i moje máma, když mi to kupovala jako dárek, si to celé za jednu (!!!) noc přečetla a to jen kvůli tomu, že uviděla při listování prvních pár vět a už to jelo. Takhle podobně ji přečetl i O. ;)

      A díky za tip na film, seženu ho =)

      Vymazat
    2. tak já si taky píšu! cyklistiku právě moc nemusím hlavně kvůli tomu dopingu, takže jsem na to zvědavá ;)

      Vymazat
    3. chtěla jsem napsat: Tajný závod - Tyler Hamilton a Daniel Coyle.. jojo, pokud nemáš ideály o cyklistech, jako jsem měla před přečtením této knihy já, tak nebudeš tolik zklamaná, jako jen zaujatá zajímavými fakty.. =)

      Vymazat
    4. já jsem právě kdysi četla strašně zajímavý článek o Tour de France, jakože historii a tak a bylo tam, že ze začátku nebylo zakázané nic, takže borci šňupali kokain a zapíjeli ho vodkou atd., aby to vůbec vydrželi, což mi teda nepřijde jako sport :( pak jeden umřel, tak zakázali doping, ale stejně se vyvíjely nové a nové způsoby a dál už to známe ...

      Vymazat
    5. nojo, ale netušila jsem, jako odvéá obdivovatelka Lance, že v tom jede i tento a všichni okolo něj =/ prostě jsem byla překvapená. Mě zajímal závod jako sport a ne to kolem, po tom jsem se nepídila. Když někde doping prosákl, odmávla jsem to a šla jsem dál - jasně, že se jména těch velkých ryb nikde neobjevila, to se tutlalo.. No, procitnutí bylo krušné =D

      Vymazat
  11. Ááá Daňkovice, ve vedlejší vesnici máme chatu, takže asi dovedeš představit, jak často chodíme na jídla na Selský dvůr :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. =D vaří tam dobře, že? A dáváte si tam i ty jejich čerstvé pstruhy? My díky té penzi jsem se k tomu ještě nedostali. A co takhle Kadov a hospůdka Klokočí? ;)

      Vymazat
    2. Tak často na chatě zase nejsem :D, takže pokaždé mají jiný jídelní lístek (co jsem vypozorovala tak 3x až 4x ročně ho mění) a pak ho nikdy nedávají celý znovu, jenom některá jídla.
      Ještě jsem si všimla, není náhodou ta první fotka článku focená z Prosičky? :)

      Vymazat
    3. =D není, je to Devětskal ;)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...